Dost!

[Návštěvník]

Způsobů, jak zareagovat nebo nezareagovat je hodně, přičemž každá akce vyvolá (vá) patřičnou reakci.
Na reakci fackou bude jiná reakce, než na reakci soucitného povšimnutí atd. Také bude záležet, jak dlouho věnuji pozornost jednomu, řekněme patologickému, jevu, kolik pozornosti mu věnuji, jak na tento jev reaguji (povětšinou stále stejně co se týká jednotlivců), ale hlavně proč. Přitom je dobré vzít v úvahu, jaké ty které reakce vzbuzují následné reakce a jestli tedy celé to reagování, tančení má vůbec smysl, jestli je k dobru Celku...
Jestli vede k utišení.

Zatím stále vede k potěšení (hladové mysli).

Tyhle řeči o tom neignorování atd. jsou jenom výmysly hladové mysli. Nic víc.

[Návštěvník]

Způsobů, jak zareagovat nebo nezareagovat je hodně, přičemž každá akce vyvolá (vá) patřičnou reakci.
Na reakci fackou bude jiná reakce, než na reakci soucitného povšimnutí ...

na reakci fackou nebo na reakci soucitného povšimnutí bude následovat reakce odpovídající hloubce uvědomění toho co se mu takové reakce dostalo ...

není to tedy tak, že pokud nastane reakce fackou nebo reakce soucitného povšimnutí, takže všichni budou na facku nebo na soucitné povšimnutí reagovat stejně

a také dle hloubky uvědomění bude ten co dává facku či ten kdo reaguje na facku vědět a to v uvozovkách, spíš bude reagovat sladěně s potřebou Celku ... tedy podle toho, jak on sám dokáže být indiferentní (což dokáží pouze realizované bytosti, které jsou čistým zrcadlem) či jak moc si v té situaci promítá své vlastní nezpracovanosti osobnosti

kdo je jak moc v těch situacích osobně zainteresován se pozná také dle toho, jak velké očekávání do nich vkládá a zda po akci následuje pocit zadostiučinění či zklamání tj. jak velká je jeho afinita k tomu ... jak moc lpí na očekávané změně, které jeho reakce mají dle jeho představy přinést

co se týká toho kýženého ztišení, vše co je a jak je v konečných důsledcích vede ke ztišení ... někdy je potřeba rozpoutat pořádnou bouři, aby mohlo dojít k vybití energie a k jejímu ztišení ... navíc každého to vede jeho originálním způsobem a ti v uvozovkách ostatní mu v tom asistují ... protože ať se nám to líbí nebo ne, tak všichni jsme součástí celku a to jak svou podstatou tak svou individuální originální formou projevení

a všichni na sebe navzájem neustále působíme a jsme na sobě závislí a to nejen na lidech a jejich produktech, ale pochopitelně na všem a všech s čím přicházíme do styku a čím jsme tvořeni ve své osobnosti

co se týká tvého Evo, neustálého poznamenávání, které tu čtu už pár měsíců, že máme být zticha a Janě neasistovat, protože všichni co reagujeme na její projevy jí dáváme živnou půdu k jejímu dalšímu sebezatvrzování, tak je to tvůj osobní způsob vnímání této situace na který máš právo, je to v pořádku a pochybuji, že by tu byl někdo kdo by ti to vyvracel, stejně jako Janě nikdo nevyvrací to co ona prožívá, ale pokud to budeš prezentovat jako JEDINOU SPRÁVNOU REAKCI, kterou by všichni měli následovat, tak se ti s největší pravděpodobností dostane také obdobné pozornosti jako se dostává Janě v tom co všem dává za vzor, kterého by se všichni měli držet

já na rozdíl od tebe netvrdím, že moje reakce jsou naprosto v souladu s Celkem, nevnucuju je všem okolo, když někdo nereaguje jako já, tak to nepokládám za projev jeho nevědomosti nebo za kontraproduktivní, naopak jsem přesvědčená, že každý ať dělá co nejlépe umí, jak to umí v co nejmenším osobním zainteresování se v té situaci, což znamená s neulpíváním na výsledku, který by chtěl dosáhnout ... to je v lidských možnostech i nerealizovaných lidí a tento postoj postupně vede k té kýžené neosobní indiferentnosti kde reakce osobního projevu jsou uvědomovány jako součást dění Celku a ne v rovině osobního autorství, tedy s vnitřní vyrovnaností danou klidem mysli, prostou chtění aby ... a odporu, aby ...

[malpan]

Tak už tu máme ulpívavou mysl - o to sem přinesla Jana
Pak tu máme hladovou mysl - o té píšeš často ty


A pak tu máme sebestřednou mysl - o té zase často píšu já

asi mám z každé něco... tak napíšu i něco za sebe:
kdysi jsem prohlásil. že čas od času Janu trošku popíchnu, aby měla šanci se zamyslet a trošku posunout od toho svého připoutání.
Taky jsem si svého času určitou připoutaností procházel, tak vím, jaké to je i z té druhé strany...

[Návštěvník]

ono je i názorně vidět, jak se naše reakce časem vyvíjejí a mění (tedy u někoho, u někoho ty změny přicházejí velmi pomalu nebo vůbec se léty nemění)

je to skutečně individuální a člověk se má řídit tím jak ho vede jeho vlastní moudrost ... je čas mlčet, je čas reagovat ...

není na to žádný mustr co je nejlepší, protože vše je v neustálé změně a ve vzájemné interakci

faktem je to, že realizovaná bytost ztrátou své falešné totožnosti reaguje čistě bez osobního zkreslení a jen ona je průtokem nezkresleného působení základní životní Inteligence, proto její reakce jsou vždy šité na míru ... my ostatní reagujeme vždy více či méně s osobním podbarvením našich nezpracovaností a tudíž nejsme absolutně sladěni s tím neoptimálnějším způsobem reagování

ale nelze říct, že jediné správné řešení je mlčet nebo naopak reagovat souhlasně nebo naopak nesouhlasně

kdyby mlčení bylo tou nejsprávnější reakcí, která vede k utišení, tak by například neproběhl holocaust ... na něm se projevila velkou měrou, právě mlčící většina německého národa (ať už že je to nezajímalo, nebo z obavy o vlastní život a život všech blízkých, nebo s tichým souhlasem)

stejně tak není nejsprávnější reakcí neustálý odpor nebo podpůrný souhlas ...

proto musí každý sám za sebe a v co největším souladu se sebou a se svým stupněm uvědomění ...

[Návštěvník]

Nevím proč sis Moniko můj zastávaný postoj zde zevšeobecnila na apriori vždy zastávaný postoj. Souhlasím s tebou, že každý by měl jednat a většinou také jedná, jak nejlépe umí, i Jana, i ty nebo Miroslav a další.
Zde prezentovaný můj postoj - nereagovat - se vztahuje jen a pouze na kauzu "jana", kauza to už skutečně je, protože roky (ne dny, ani týdny, ani měsíce), ale roky se stále jen reaguje na to, jak to ta jana má blbě, kolik vláken nově založených už k tomu bylo vytvořeno, tady je jedno zase čerstvé, kde se zase scházíme ti stejní a stále dokola řešíme, jak to ta Jana má, dokonce zde padla taková silná slova, nejenom na tomto vlákně, jak je to úděsné a steašné a já nevím jaké... roky roky tále stejně reagujeme na Janiné projevy.
V tomto případě jsem skutečně přesvědčena, že se to dá i jinak a jako nejlepší postoj se mi jeví postoj nereagování, protože KOHO to její psaní stále irituje, že je nucen vyvracen, uvádět na pravou míru, no mě, nikoho jiného! A janě to vyhovuje, o tom žádná a můžete si to zdůvodňovat, že reagujete ze soucitu, jak to padlo, z toho, že nám není lhostejná, není, právě proto že mi není lhostejná, jako nikdo, volím - alespoň za sebe - ne-reagování, které se mi v tomto případě (!!!) zdá jako nejlepší.

Samozřejmě že nemohu ovlivnit postoje jiných, píšu, jak to cítím a vnímám já a jak to také "dělám". Naštěstí už je pryč doba, kdy mě její psaní také iritovalo, vím, jaké to je a nemohla jsem si pomoct, stejně jako jsem si nemohla pomoct v případě maríči nebo zopotky, ale dnes vím, že to jde i jinak.

Roky, roky reagovat nesouhlasně, vlastně bojovat (!!!) stále s tím jedním, jednou už považuji za vlastní patologickou nemoc. Která má kořeny a budu se zase opakaova - v sebestředné, ulpívající a stále hladové mysli (ahoj Miroslave).

[Návštěvník]

Nevím proč sis Moniko můj zastávaný postoj zde zevšeobecnila na apriori vždy zastávaný postoj. Souhlasím s tebou, že každý by měl jednat a většinou také jedná, jak nejlépe umí, i Jana, i ty nebo Miroslav a další.
Zde prezentovaný můj postoj - nereagovat - se vztahuje jen a pouze na kauzu "jana", kauza to už skutečně je, protože roky (ne dny, ani týdny, ani měsíce), ale roky se stále jen reaguje na to, jak to ta jana má blbě, kolik vláken nově založených už k tomu bylo vytvořeno, tady je jedno zase čerstvé, kde se zase scházíme ti stejní a stále dokola řešíme, jak to ta Jana má, dokonce zde padla taková silná slova, nejenom na tomto vlákně, jak je to úděsné a steašné a já nevím jaké... roky roky tále stejně reagujeme na Janiné projevy.
V tomto případě jsem skutečně přesvědčena, že se to dá i jinak a jako nejlepší postoj se mi jeví postoj nereagování, protože KOHO to její psaní stále irituje, že je nucen vyvracen, uvádět na pravou míru, no mě, nikoho jiného! A janě to vyhovuje, o tom žádná a můžete si to zdůvodňovat, že reagujete ze soucitu, jak to padlo, z toho, že nám není lhostejná, není, právě proto že mi není lhostejná, jako nikdo, volím - alespoň za sebe - ne-reagování, které se mi v tomto případě (!!!) zdá jako nejlepší.

Samozřejmě že nemohu ovlivnit postoje jiných, píšu, jak to cítím a vnímám já a jak to také "dělám". Naštěstí už je pryč doba, kdy mě její psaní také iritovalo, vím, jaké to je a nemohla jsem si pomoct, stejně jako jsem si nemohla pomoct v případě maríči nebo zopotky, ale dnes vím, že to jde i jinak.

Roky, roky reagovat nesouhlasně, vlastně bojovat (!!!) stále s tím jedním, jednou už považuji za vlastní patologickou nemoc. Která má kořeny a budu se zase opakaova - v sebestředné, ulpívající a stále hladové mysli (ahoj Miroslave).

to je Evo v pořádku, já ti tvoje přesvědčení neberu

[Tara]

To su ráda :-)

--------------------------

Miroslave, máš SZ.

[Tara]

z vlákna Soucit:

"Jeden mistr kdysi řekl takovou pohádku. Člověk utíká před slonem(smrt) a ukryje se do studny(život), jenže na dně najde zmiji(stáří), tu přijde Buddha a hodí mu lano. A tak ten člověk začíná šplhat. Tu přiběhnou dvě krysy(žádosti) a začnou to lano přehryzávat. V té samé chvíli se spustí proud tekutého medu(smyslové požitky) a ten člověk se zastaví a začne jej lízat a nedokáže přestat jak je dobrý... jak to asi dopadne? Tak jako s vámi. Propadnete peklu.

Abyste mu unikli, buďte kolemjdoucími nejprve kolem těch pozitiv, kolem toho co vám přináší radost, a štěstí. Říkejte si, smích, smích, radost, radost, láska, milování, štěstí... tak jako když kolem vás plují mraky.... a tehdy se to stane. Každý kdo toto bude cvičit přivede na svět Buddhu nebo Krista který spasí celý svět."

Co by řekl takový oslík o tom, co vnímáme jako negativní, jaký postoj k negativitám zaumout...

[Návštěvník]

To su ráda :-)

--------------------------

...

a kdybych ti to chtěla brát, tak co ??? byla by jsi ne-ráda ...

a to tom to celé je, protože jsou to pouze postoje mysli

až mysl na osobní postoje rezignuje, tak to projde jen jako mrak na obloze ... bez afinity ráda ne-ráda - tj. bez chtění a nechtění ...

a nebude to ani nijak nadšeníhodné ani iritující

pak se objeví i jiná motivace než plynoucí z těchto dvou postojů

[Návštěvník]

z vlákna Soucit:

"Jeden mistr kdysi řekl takovou pohádku. Člověk utíká před slonem(smrt) a ukryje se do studny(život), jenže na dně najde zmiji(stáří), tu přijde Buddha a hodí mu lano. A tak ten člověk začíná šplhat. Tu přiběhnou dvě krysy(žádosti) a začnou to lano přehryzávat. V té samé chvíli se spustí proud tekutého medu(smyslové požitky) a ten člověk se zastaví a začne jej lízat a nedokáže přestat jak je dobrý... jak to asi dopadne? Tak jako s vámi. Propadnete peklu.

Abyste mu unikli, buďte kolemjdoucími nejprve kolem těch pozitiv, kolem toho co vám přináší radost, a štěstí. Říkejte si, smích, smích, radost, radost, láska, milování, štěstí... tak jako když kolem vás plují mraky.... a tehdy se to stane. Každý kdo toto bude cvičit přivede na svět Buddhu nebo Krista který spasí celý svět."

Co by řekl takový oslík o těch negativitách, jaký postoj k nim zaumout...

stejný ... píše nejprve kolem těch pozitiv, protože na těch se ulpívá, negativ se chce většina z nás naopak zbavit na těch se neulpívá na tom co ne-ráda ... co irituje ... to je fuj, to není mrak, který jen prochází a je uvědomován, to je tjujky ... pryč, ať se vůbec neobjevuje na mé obloze vnímání

[Tara]

Ber to jako úsměvný monolog. To su ráda :-)

Ale to ty ne, ty se toho hned chytneš a rozvíjíš jak by co by a udílíš rady, jak to má kdo brát, jako mrak na obloze... a jak víš, že to tak nebylo a není a že i "To su ráda" není jením takovým mráčkem? :-)

To su ráda...

[Návštěvník]

Přitom je dobré vzít v úvahu, jaké ty které reakce vzbuzují následné reakce a jestli tedy celé to reagování, tančení má vůbec smysl, jestli je k dobru Celku...
Jestli vede k utišení.

To bych nechal na celku samotném. Osobně si to dost dobře nedovedu představit, jak bych mohl záměry Celku dohlédnout, jinak než že se na osobní úrovni oddám spontánosti.

[Tara]

No vidíš, nepíšu o ničem jiném než oslík, ale ty hned na mě s palbou a holokaustem...
Ale oslík, to je něco jinýho, než nějaká Eva, že :-)

No je :-)

Tak se měj a třeba se směj, pa pa :-)

[Tara]

Přitom je dobré vzít v úvahu, jaké ty které reakce vzbuzují následné reakce a jestli tedy celé to reagování, tančení má vůbec smysl, jestli je k dobru Celku...
Jestli vede k utišení.

To bych nechal na celku samotném. Osobně si to dost dobře nedovedu představit, jak bych mohl záměry Celku dohlédnout, jinak než že se na osobní úrovni oddám spontánosti.

Sponánnosti a divokýmu tanci, jo jo, jak známé...

[Návštěvník]

Ber to jako úsměvný monolog. To su ráda :-)

Ale to ty ne, ty se toho hned chytneš a rozvíjíš jak by co by a udílíš rady, jak to má kdo brát, jako mrak na obloze... a jak víš, že to tak nebylo a není a že i "To su ráda" není jením takovým mráčkem? :-)

To su ráda...

a proč bych to měla brát tak jako ty Taro ... jako úsměvný monolog o tom co beru vážně, protože to pro je vážné životní téma ???

to su ráda je postoj mysli k mráčku libému a to su nejsem ráda, je postoj mysli k mráčku nelibému

ale pokud to někdo jen tak používá jako úsměvnou řečnickou jen tak, že voda teče ... tak to je skutečně jen takový mráček ...

[Návštěvník]

Přitom je dobré vzít v úvahu, jaké ty které reakce vzbuzují následné reakce a jestli tedy celé to reagování, tančení má vůbec smysl, jestli je k dobru Celku...
Jestli vede k utišení.

To bych nechal na celku samotném. Osobně si to dost dobře nedovedu představit, jak bych mohl záměry Celku dohlédnout, jinak než že se na osobní úrovni oddám spontánosti.

To přece nemůžeš nechávat na tom Celku samotném kde by jsi pak zůstal ... ???

[Návštěvník]

ještě by jsi pak zůstal jen pouhým průtokáčem ... bez úvahy, jestli činíš ku prospěchu Celku nebo k jemu neprospěchu - ty jsi se snad zbláznil

[Tara]

ale pokud to někdo jen tak používá jako úsměvnou řečnickou jen tak, že voda teče ... tak to je skutečně jen takový mráček ...

Jj, tak to bylo :-)

A ty na ten mráček toto:

a kdybych ti to chtěla brát, tak co ??? byla by jsi ne-ráda ...

a to tom to celé je, protože jsou to pouze postoje mysli

až mysl na osobní postoje rezignuje, tak to projde jen jako mrak na obloze ... bez afinity ráda ne-ráda - tj. bez chtění a nechtění ...

a nebude to ani nijak nadšeníhodné ani iritující

[malpan]

Co by řekl takový oslík o tom, co vnímáme jako negativní, jaký postoj k negativitám zaumout...

můžu se zeptat - sousedi jednoho mají a protože je kamarád, tak si to snad nenechá pro sebe

DSC03747.jpg (63.1 KiB) Zobrazeno 3319 krát

[Návštěvník]

Můžeš si vybrat další video.....

https://www.youtube.com/channel/UCet5AT ... w0Lg3ndsBA

Z tebe by byl dobrý detektiv :-)
Tak by to mohl Mirek zkusit znovu, když jsi našla čerstvou stopu. Díky těm videjím se určitě najde styčné téma, které bude Miroslav vidět jako omyl. A zdá se, že pod nimi i komunikuje, nu, to je Miroslave výzva. Uznej, taková "Jana", to už je profláklé téma.

proč by se měl Mirek dál zabývat Zuzkou, když už o jeho učitelích T. dál nepíše?
Nyní se stejně zabývá jen Janou a příležitostně občas i Tarou....ale má to marné, má to marné.....neb vždy jde o projevy těch nejzákladnějších složek člověka, o projevy povahy. a měnit povahu druhého...ani nevím, jestli to lze, přeměnit cholerika na sangvinika, melancholika či flegmatika.... .

Někdo tvrdí, že měnit povahu lze...:

Povaha člověka není nic jiného než komplex jeho reakcí - jak dotyčný reaguje na okolní podněty, informace, vjemy, situace a děje.

Změní-li tedy člověk svoje reakce na okolní podněty, změní tím také svoji povahu.

A to, zda tyto svoje reakce člověk změní anebo bude reagovat stejným způsobem i nadále, si každý určuje sám.
http://www.avenna.cz/clanky/problemy-ve ... -zmenit-ii

ale jen sám Bůh ví, zda je to pravda....