Sebereflexe - bez mazání nelibých příspěvků

[.Petra]

Jen u toho poznáváš ... fakt nevím, jak to myslíš.
Vnímám různé věci: barvy, tvary, vůně, myšlenky, emoce ...
Poznávám ... k tomu mě nic nenapadá


Nevím, co poznávám.

Aha. Poznáváš mě skrz projekci psychosomatiky, poznáváš mě skrz mysl, skrz smyslové vnímání.

Vždyt ti právě psala, že neví, co poznává. Tak proč si něco představuješ, vymýšlíš?

[.Petra]

Budu teď mluvit řečí, které možná mysl nebude rozumět, nevšímej si když tak těch slov, která mohou působit jako trhlinky, a uvědomuj si jen intuitivně to, co je za nimi.

Ze z slov Rosady dýchá Poznání. Jak to že si to Poznání v jejích slovech intuitivně neuvědomuješ?

[Návštěvník]

Ze slov Rosady dýchá Poznání. Jak to že si to Poznání v jejích slovech intuitivně neuvědomuješ?

Dokud je pro člověka životně důležitá jeho osobní potřeba druhé poučovat a přesvědčovat, hledá další a další způsoby, jak to udělat. Nic jiného ho nezajímá, proto je hluchý ke všemu, co říkají.

.... nevšímej si... .a uvědomuj si jen...Nabízím ... Rozdíl mezi myšlenkou a poznáním mimo jiné zjistíš tak, že... ... ...

[Honzam]

.... nevšímej si... .a uvědomuj si jen...Nabízím ... Rozdíl mezi myšlenkou a poznáním mimo jiné zjistíš tak, že... ... ...

Už je to u Jany v takové fázi, že se na tom dá dobře poznávat, co je to demagogie.

[.Petra]

.... nevšímej si... .a uvědomuj si jen...Nabízím ... Rozdíl mezi myšlenkou a poznáním mimo jiné zjistíš tak, že... ... ...

Už je to u Jany v takové fázi, že se na tom dá dobře poznávat, co je to demagogie.

[Návštěvník]

Kdo se ptá? Čí postrkovadla by to měla být? Lidského "já"? Aby cítilo, že má konečně trochu větší šanci TOHO dosáhnout?
Proč jinak by mělo zájem o postrkovadla?

Prostě se děje, co se děje, a k posunům dochází úměrně tomu, jak dochází k pochopení, že neexistuje naprosto žádná možnost použít nějaké postrkovadlo, aniž by se tím posílil postrkující, který má o něj zájem = chce ho v nejlepším úmyslu použít.

Když si tohle člověk neustále znovu uvědomuje, v naprosté důvěře ve vesmírnou Inteligenci, která Si návrat k Sebe-uvědomění v každém Svém tvaru řídí a taky otevírá situace, kdy k posunu může dojít, tím snáz ten návrat probíhá. Sám od sebe.

jj za takovou odpověď je advaitová jednička s hvězdičkou

nicméně

kdo se ptá ?

ptá se člověk, v tomto případě se ptám já položila jsem otázku jestli jsou nějaká postrkovadla k té otevřenosti o které probíhala diskuze a jestli vůbec nějaká jsou a ptám se konkrétních lidí, jestli u sebe zaznamenali cosi takového ...

neptám se kam to vede a co se pak děje byla to moje prostá otázka ohledně mechanismu fungování

sama za sebe jsem odpověděla, že u mne to byla touha zbavit se utrpení, respektive touha po vnitřní vyrovnanosti, která by nebyla odvislá od toho co se děje, takže evidentně to byla touha osobního já

[Návštěvník]

Není tu nic za tím účelem postrčit někoho k Pravdě (krom osob které si to vzali za úkol).
Osobní i veřejné utrpení i luxus je dán systémem, kterému se jinak říká mašinérie.
A tu se stane že to někoho v té mašinérii začne srát, nechce být dál otrokem, a chce ven...
Obyčejná (vnitřní) touha po svobodě a pravdě, nic víc.

no u někoho jo, u někoho to tak být nemusí

[Honzam]

Jazyk Jednoty - http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=309&t=6613

Honzam se bojí, že mizím až zmizím, že přestávám být bytostí, která by měla jméno. Ta forma, která se v něm v bolestech rodí, ve mně v blaženosti mizí.

Zobrazuje jeden půlkruh, ten projevený a já ten druhý, neprojevený. To, co on stvoří, to já s láskou sním.

Tohle spousty, spousty... když se objevuje, tak co bys mohla chtít víc, po čem bys mohla víc toužit ? Mizí tady chtivost po dosahování větší dokonalosti, po vyšších duchovních úrovních. V tom štěstí jsou všichni Božští, dokonalí, proto nepotřebuješ ani, aby oni dosahovali nějakých vyšších duchovních úrovní, aby byli někým jiným, než jsou, než jsi. Je v tom i spousta soucitu, tedy přejícnosti toho nejlepšího, radosti z toho, když bližní poznávají, kým skutečně jsou, když poznávají také to spousty, spousty...

Proto při nalezení toho Ticha tihle lidé o tom tak rádi mluví.

[Návštěvník]

.... nevšímej si... .a uvědomuj si jen...Nabízím ... Rozdíl mezi myšlenkou a poznáním mimo jiné zjistíš tak, že... ... ...

Už je to u Jany v takové fázi, že se na tom dá dobře poznávat, co je to demagogie.

Jak k něčemu takovému dojde, vysvětluje Saša Hendruk, se kterým se setkávali na facebooku:

"Největší neštěstí je, když se opravdu něco ozřejmí.

Když vidím, co to s lidma dělá, když něco zažijou... Dostávají se z toho léta. Nebo se z toho vůbec nedostanou. Pod vlivem svýho zážitku, který je třeba pěkný, ale je omezený.

Když člověk zažije nějakou nekonečnou lásku, nějaký blažený pocit, nějaký blaho... jeho mysl, která není na tohle připravená, to ve svý hlavě postaví na piedestal, a prosazuje to, jako že to je ONO, že to ví, protože to mu přináší benefit, je to jeho útočiště. A začne to hlásat, má to jako oporu...

To je moment, kdy jeho ego vezme nějaký pojem a dává mu hodnoty, který prostě nemá.

Věc, která tě osvobozuje, tě může spoutat jenom tím, že ji uchopíš, že si ji držíš.... Proto říkám: zážitky, to je neštěstí! ...Blaženost je kámen obrovskej. Protože komu by se z ní chtělo? Ale překročit ji neznamená ji ztratit. Ona tady zůstane vždycky k dispozici. Ale když se překročí, už ji nijak zvlášť nevyhledáváš."

[Návštěvník]

Budu teď mluvit řečí, které možná mysl nebude rozumět, nevšímej si když tak těch slov, která mohou působit jako trhlinky, a uvědomuj si jen intuitivně to, co je za nimi.

Ze z slov Rosady dýchá Poznání.

Jak to že si to Poznání v jejích slovech intuitivně neuvědomuješ?

Jana si to zatím není schopná uvědomit

[Honzam]

.... nevšímej si... .a uvědomuj si jen...Nabízím ... Rozdíl mezi myšlenkou a poznáním mimo jiné zjistíš tak, že... ... ...

Už je to u Jany v takové fázi, že se na tom dá dobře poznávat, co je to demagogie.

Nekrmte démony!

[Návštěvník]

až Jano budeš hovořit jazykem Jednoty, tak jako Mooji, tak to co budeš poznávat bude stejně tak cenné či bezcenné co poznává bližní tvůj včetně toho davu bližních

Jen pro ujasnění té citace.
Mooji se tam ptá (zjednodušuji): a to mluvíte z pravé zkušenosti a nebo jste se jen naučili jazyk Jednoty.

Já jsem to sem dala proto, že mě osobně přijde, že Jana ten jazyk ovládá dokonale, proto její příspěvky mouhou působi zasvěceně, ale při bližším pohledu, jsou vidět trhlinky a zkreslení.
Ale můžete být (včetně Jany) klidní, netrápí mě to a nechci (netrvám na tom), aby se to, za co se Jana považuje měnilo.
Jen tak si tu prostě reaguju na to, co vyvstává. A jsem zvědavá, co to udělá.

[Návštěvník]

Ze z slov Rosady dýchá Poznání.

Jak to že si to Poznání v jejích slovech intuitivně neuvědomuješ?

Jana si to zatím není schopná uvědomit

Jak k něčemu takovému dojde, vysvětluje Saša Hendruk, se kterým se setkávali na facebooku:

"Největší neštěstí je, když se opravdu něco ozřejmí.

Když vidím, co to s lidma dělá, když něco zažijou... Dostávají se z toho léta. Nebo se z toho vůbec nedostanou. Pod vlivem svýho zážitku, který je třeba pěkný, ale je omezený.

Když člověk zažije nějakou nekonečnou lásku, nějaký blažený pocit, nějaký blaho... jeho mysl, která není na tohle připravená, to ve svý hlavě postaví na piedestal, a prosazuje to, jako že to je ONO, že to ví, protože to mu přináší benefit, je to jeho útočiště. A začne to hlásat, má to jako oporu...

To je moment, kdy jeho ego vezme nějaký pojem a dává mu hodnoty, který prostě nemá.

Věc, která tě osvobozuje, tě může spoutat jenom tím, že ji uchopíš, že si ji držíš.... Proto říkám: zážitky, to je neštěstí! ...Blaženost je kámen obrovskej. Protože komu by se z ní chtělo? Ale překročit ji neznamená ji ztratit. Ona tady zůstane vždycky k dispozici. Ale když se překročí, už ji nijak zvlášť nevyhledáváš."

[.Petra]

sama za sebe jsem odpověděla, že u mne to byla touha zbavit se utrpení, respektive touha po vnitřní vyrovnanosti, která by nebyla odvislá od toho co se děje, takže evidentně to byla touha osobního já

Samozřejmě.
Dokud se vnímám jako osobní já, tak je tady samozřejmě i osobní, svobodná vůle. Na tom jsou založeny všechny rady moudrých, říká Ramana. Jinak by nemělo cenu nějaké rady dávat, když by nikdo neměl osobní vůli je uplatnovat.
Teprve když zmizí vnímání vlatního, osobního já, tak se objeví poznání, že je to všechno trošku jinak.

Proto vidím jako zcela nesmyslné říkat osobnímu já, že nemá svobodnou vůli. Je to zavádějící. Má svobodnou vůli, a proto se např. může rozhodnout, že ji odevzdá - třeba Bohu, když "Bůh" patří k jeho konceptům. Nebo s ní může dělat něco jiného. Např. toužit po pravdě a hledat ji, nebo se chtít zbavit utrpení atd.

Často se to zasekne, když osobní já začne mít v něčem "jasno". Pozná se to obvykle podle toho, že něco pořád dokola opakuje. Upnulo se na to. Pokud je schopné si to uvědomit, tak je dobré si vzpomenout na "nic nevědět, ničím nebýt, po ničem netoužit".

[jojo]

Není tu nic za tím účelem postrčit někoho k Pravdě (krom osob které si to vzali za úkol).
Osobní i veřejné utrpení i luxus je dán systémem, kterému se jinak říká mašinérie.
A tu se stane že to někoho v té mašinérii začne srát, nechce být dál otrokem, a chce ven...
Obyčejná (vnitřní) touha po svobodě a pravdě, nic víc.

no u někoho jo, u někoho to tak být nemusí

Zkus se zamyslet nad tím, proč a jak v člověku vznikají blokády bránící mu být vědomě ve spojení s Pravdou.

Uspořádání těcho bloků, jejich četnost, hrubost, atd, formuje a charakterizuje naše touhy a defakto i osobnosti.

Možná to zní absurdně ale i ta nejušlechtilejší touha - touha po Pravdě - se v nás může probudit jen díky nim.

My máme často za to, že je to Milost, která nás jako nakopává do nějakého duchovnějšího a duchovnějšího a
ještě duchovnějšího stavu, ale tak to není. Milost, která je jen jiným jménem pro Pravdu nedělá nic, krom toho
že JE.

Spontánně či nějakou praktikou se v nás uvolní nějaký blok, takže k nám pronikne trošku víc světla a my to hned
svádíme na boží milost. :-) Protože jsme prostě díky tomu (příznivému souladu) pocítili Její dotek.

A ona přitom stojí za každým prvkem našich bytostí. A kdyby se uměla divit, zřejmě by se podivil, proč si ti lidé
vymýšlejí takové rafinované blokády...

[Návštěvník]

Když člověk zažije nějakou nekonečnou lásku, nějaký blažený pocit, nějaký blaho... jeho mysl, která není na tohle připravená, to ve svý hlavě postaví na piedestal, a prosazuje to, jako že to je ONO, že to ví, protože to mu přináší benefit, je to jeho útočiště. A začne to hlásat, má to jako oporu...

stavy vytržení nekonečné lásky jsem zažívala v období 11-12ti let, objevily se spontánně, nevěděla jsem vůbec co to znamená a neuměla jsem to nikam zařadit, neměla jsem kolem sebe nikoho s kým si o tom promluvit ... nejspíš proto se to moje mysl nesnažila postavit na piedestal a udělat si z toho zlatý tele uctívání ... a tímto prošlo zřejmě přirozeným způsobem tyto stavy stejně jak se spontánně objevily, tak spontánně odezněly

něco se v mém vnímání se ale změnilo - stalo se vnímavější a citlivější, to jsem si byla schopna zpětně uvědomit i v tom pubertálním věku

jak jsem tu kladla otázku o těch postrkovadlech, tak mně nikdy nenapadlo snažit se tyto stavy změněného vnímání zpětně navodit a dokonce ani mne to neohromilo natolik, že bych pojala touhu prozkoumávat to a mít to za nějaký finální stav prožívání, nota bene, člověk je přitom skutečně vykolejen natolik, že zvládat běžné provozní povinnosti, pokud jsou tyto stavy velmi intenzívní, je téměř nemožné. u mně to v této intenzívní podobě probíhalo o Vánocích, o vánočních prázdninách, což bylo štěstí, páč bych se nebyla schopná učit

pak se vracely v hlubší a hlubší rovině a tím byly tišší a tišší ... probíhající na pozadí běžného provozu a než stavy nekonečné lásky bych to spíš nazvala soucítěním, stírající hranice mezi mým cítěním a vnímáním a mezi cítěním a vnímáním druhého a pochopením místo odsuzování ... co bylo ale typické pro to - ne já jsem prožívala lásku k druhým, ne já jsem milovala, ale vnímala jsem lásku, který byla všude a ve všem a tato láska stírala rozdíly mezi mnou a ostatními, ona to dělala, já v ní mizela ... pak všechno bylo láskou ne mým láskyplným prožíváním, ale doslova láskou. v té době intenzivního vnímání tohoto bych vůbec nebyla schopná jakékoliv obrany (natož agrese), stalo se, že mne nějaký pán nadával, že poskakuji jako koza, při cestě domů a já se byla akorát schopná se na něho usmívat

když jsem četla příběhy o chasidech, kteří tančící a smějící se, bez sebemenší známky strachu či odporu vcházeli do plynových komor, tak to bylo ono, tam jsem rozeznala, že jejich vnímání bylo v tomto stavu a hodně jsem se také s tímto setkávala u prvotního hnutí Haré Krišna a také u některých charismatických křesťanů ... a když jsem četla deník sv. Terezky od dítěte Ježíšova, tak jsem to také cítila a taky u Marty Jansen je tento aspekt vnímání velmi aktivován - milující mateřská láska a stejně tak to vnímám na mariánských místech

[Návštěvník]

Není tu nic za tím účelem postrčit někoho k Pravdě (krom osob které si to vzali za úkol).
Osobní i veřejné utrpení i luxus je dán systémem, kterému se jinak říká mašinérie.
A tu se stane že to někoho v té mašinérii začne srát, nechce být dál otrokem, a chce ven...
Obyčejná (vnitřní) touha po svobodě a pravdě, nic víc.

no u někoho jo, u někoho to tak být nemusí

Zkus se zamyslet nad tím, proč a jak v člověku vznikají blokády bránící mu být vědomě ve spojení s Pravdou.

Uspořádání těcho bloků, jejich četnost, hrubost, atd, formuje a charakterizuje naše touhy a defakto i osobnosti.

Možná to zní absurdně ale i ta nejušlechtilejší touha - touha po Pravdě - se v nás může probudit jen díky nim.

My máme často za to, že je to Milost, která nás jako nakopává do nějakého duchovnějšího a duchovnějšího a
ještě duchovnějšího stavu, ale tak to není. Milost, která je jen jiným jménem pro Pravdu nedělá nic, krom toho
že JE.

Spontánně či nějakou praktikou se v nás uvolní nějaký blok, takže k nám pronikne trošku víc světla a my to hned
svádíme na boží milost. :-) Protože jsme prostě díky tomu (příznivému souladu) pocítili Její dotek.

A ona přitom stojí za každým prvkem našich bytostí. A kdyby se uměla divit, zřejmě by se podivil, proč si ti lidé
vymýšlejí takové rafinované blokády...

hele ty toulavej jojo

je to tak, ale já nepsala o Milosti boží ani ň ...

můj čistě soukromý a osobní názor je, že je to záležitost reakcí našeho centrálního nervového systému a ten je podmíněn jak genetickým vybavením, tak vším co je v něm zaznamenáno a odraženo v energetickém systému a to je naprosto individuální záležitost

proto postrkovadla přímá podle mne jsou, ale každý na ně reaguje svým originálním způsobem a proto se nedá říct, že to postrkovadlo vyvolá stejnou reakci u všech

[Návštěvník]

Motivem touhy po touze po Pravdě u tebe možná bylo, že se ti dotyčný líbil, líbilo se ti jaký je a chtěla jsi být jako on, aby ses mu také líbila, byla pro něj ta pravá. Tak to bývá často u žen

hele Miroslave s tím co píšeš před tímto OK

ale toto

to fakt ne ...

v obdobích mých největších zmatků přišlo období, že jsem se neustále ptala lidí co se mi zdálo, že mi pomohou z těch zmatků ven (na JZ to bylo zrovna když tam probíhalo cosi jako boj mezi tomášovci a vackovci )

a s pár lidmi jsem se i osobně sešla a scházela a scházím protože jsou mi obrovskou inspirací

vůbec mne tenkrát nepadalo brát do úvahy jestli se mi někdo z nich líbí nebo nelíbí a jestli bych se někomu z nich potřebovala zalíbit jako já

to skutečně ne, měla jsem naprosto jiné starosti a ostatně tyto starosti nikdy nebyly mi nějak blízké ani nejsou ...

[jojo]

hele ty toulavej jojo

Kuš.

je to tak, ale já nepsala o Milosti boží ani ň ...

Já ano, protože mi to vyplynulo ze zamyšlení.

můj čistě soukromý a osobní názor je, že je to záležitost reakcí našeho centrálního nervového systému a ten je podmíněn jak genetickým vybavením, tak vším co je v něm zaznamenáno a odraženo v energetickém systému a to je naprosto individuální záležitost

To máš recht. A protože jaksi všechny ty individuální záležitosti vegetují na stejné půdě a pod jedním nebem je z toho rázem záležitost kolektivní. Což smrdí průserem.

proto postrkovadla přímá podle mne jsou, ale každý na ně reaguje svým originálním způsobem a proto se nedá říct, že to postrkovadlo vyvolá stejnou reakci u všech

Může se to tak jevit a ničemu to koneckonců nevadí. Od toho jsou nauky - nějak to popsat, vysvětlit...

:-)

[Návštěvník]

já se ho tenkrát na to nezeptala, třeba mi odpoví teď

u spousty lidí bylo tím postrkovadlem utrpení, to je donutilo ...

vybavuji si, že jsem se ho zeptala, jak to mám udělat, aby se ve mně tato touha objevila

Pan Tomáš říkával, že je třeba se o takovou touhu modlit, pokud v nás není ...

Ramakrishna říkával, že v člověku musí být tak naléhavá a bezprostřední touha po Pravdě, jako je touha topícího se po vzduchu.

Začíná to zřejmě touhou po touze po Pravdě. Ale jak to udělat aby se objevila touha po touze po Pravdě?
Motivem touhy po touze po Pravdě u tebe možná bylo, že se ti dotyčný líbil, líbilo se ti jaký je a chtěla jsi být jako on, aby ses mu také líbila, byla pro něj ta pravá. Tak to bývá často u žen

ale já se nedivím, že jsi se s takovým přístupem setkal a setkáváš ... nakonec mu čelíš zdá se i zde ...
také jsem toho byla kolikrát svědkem

nemají to tak jen ženy, ale i muži a dokonce i muži, kteří se pokládají za Učitele to tak mají ... byl to jeden z důvodů, kdy jsem s pár přáteli odešla z úzké skupiny Roberta Nového (přistál mi v posteli a to doslova ...) - byl to pro mne tenkrát naprostý šok, bylo mi 20let a neuměla jsem se srovnat s tím, že zájem o duchovno byl zaměňován s osobním zájmem o sex ... nebo o pokus navázání osobního vztahu

setkalo s tím spousta lidí - mužů i žen

dnes se tomu usmívám ... usmívám se tomu, že jsem se s tím nedokázala vyrovnat a na dlouhou dobu - léta - pro mne bylo duchovno sprostým slovem a s lidmi zabývajícími se duchovnem jsem nechtěla mít nic společného :what