Jiří Vacek

[vostálník]

a co si pod tím horším představuješ?

No přece všechno to,

co je v duchovní oblasti popsáno jako bránící v realizaci,

tak především ztotožnění s tělem,

pak především ztotožnění s neg. emocemi ale i s poz. emocemi

a také ztotožnění s "já"...

[arikiran]

Touha a zamereni pozornosti vedou k synchronu jedince

Ok, s cim se jedinec synchronizuje?
Nebo co to je vlastne Synchron?

Take ten pojem ve sve praxi pouzivam
Kdyz du na prochazku a potkam 5 znamych...mam mensi synchron, nez kdyz potkam 20 znamych

Synchron povazuji za vyladeni vsech mych soucasti, podsoucasti i nadsoucasti pod jeden cil

Cim vyssi uroven soucasti, tim vetsi vliv na synchron....tedy treba ma Duse je velici jednotka a udelam dobre, kdyz se pokusim synchronizovat s Ni...bude-li ona chtit...potkam znamych 100

Synchron je plynuti na vlne...coz se projevi komfortem v lidske Hre a pohodou v duchovnim usilovani, neb Kontakt s Vyssimi urovnemi se zlepsuje

Co k tomu vede?
Tak tady je odpoved tezsi
Mnoho, mnoho faktoru to ovlivnuje...a jediny nesynchronizovany atom meho charakteru muze Kontak a cele Dilo zhatit...a naopak...jedno slovo...drobny cin...uprimneho a poctiveho srdce obratit porazku ve vyhru...
Dik Peto, dik vsem
...xxx...

[Jana]

Taky dík, Péťo.

[vostálník]

Mnoho, mnoho faktoru to ovlivnuje...

No jasně,

proto to taky funguje málokomu,

protože nezvládne se sesynchromnizovat sám se sebou,

natož aby se ještě dokázal sesynchronizovat se zdrojem,

nebot onu požadovanou věc má dodat zdroj,

nikoliv jedinec...


Ale jak říkám, ten princip jak to funguje si lze natrénovat tou cháůzí po zábradlí,

navíc, kdykoliv uděláš chybu následuje drškopád...což je dobrá informace že to děláš blbě...

[arikiran]

Musim se, Peto, omluvit za sve povrchni a predpojate hodnoceni...pardon

Vidim to podobne, jak pises
Jeste bych dodal, ze ten Pravy Princip lze se naucit nejen chozenim po zabradli, varenim jidla, uklidem, koukanim na tv, debatou ze sousedem, cekanim na poste, sexem i abstinenci...jaxi napsal vyse, co delam, je jedno....princip...zdroj...lze studovat vsude a vsude se k Nemu priblizovat

Mnoho esoteriku lituje, ze maji moc svetske prace a problemu, ktere jim berou cas na duchovni praci
Jeslize plati, co sem napsal vyse, prijetim tohoto mohou duchovne pracovat 24 hod denne...jako ja...

Krasnejsi jarni casy preju
...xxx...

[vostálník]

je jedno....princip...zdroj...lze studovat vsude a vsude se k Nemu priblizovat

To samozřejmě jo,

ale když jdeš po širokém chodníku a uděláš chybu, tak nespadneš

a tudíž tu chybu nevidíš,

na tom zábradlí ovšem spadneš a tu chybu vidíš...

Jinými slovy,

kdykoliv se ztotožníš s nějakou připoutaností,

tak pdaneš na hubu...

Jinak to samozřejmě lze trénovat i u hraní kuželek a mytí nádobí apd.

[vostálník]

Mnoho esoteriku lituje, ze maji moc svetske prace a problemu, ktere jim berou cas na duchovni praci
Jeslize plati, co sem napsal vyse, prijetim tohoto mohou duchovne pracovat 24 hod denne...jako ja...

To je hloupost s tím, že nemaj čas,

víceméně by mělo platit,

že to co se naučíš při chůzi po zábradlí či jiné činnosti kterou děláš rád

by se ti mělo automaticky přenášet jako zkušenost do jiných oblastí života,

je to přece poznání a to by se mělo uplatnovat v celém životě...

Vlatně bys to ani neměl trénovat 24 hodin denně,

jako že spíše že by to mělo fungovat samo 24 hodin denně

Já osobně bych to těch 24 hodin denně netrénoval,

nebot mně přijde nepřirozené trénovat přirozenost,

mělo by to prostě začít fungovat automaticky,

trénovat lze a je i nutno "specializace" nikoliv přirozenost...

[arikiran]

jo, je to jak to píšeš, trenuje mě to i já to trenuju...vzájemnost..a vedení rád přenechám Mistrovi
24 hod je literární nadsázka, ale dost blízká...zkrátka ve dne v noci jsme spolu...nádhera
...xxx...

[vostálník]

...zkrátka ve dne v noci jsme spolu...nádhera

Důležitý je ovšem nezblbnout

[Návštěvník]

"Mistři advaity kladou jednostranný důraz na statické vědomí. O šakti mluví zřídka a svět je pro ně pouhou iluzí. Mistři kašmírského šivaismu naopak roli šakti zdůrazňují a říkají, že svět není iluzí, ale projevem moci Já. V tomto bodě se dostávají do sporu i tak dva velcí a nesporní mistři jako Ramana Maháriši a Nitjananda. Z pohledu duchovní praxe není ani zas tak důležité, jestli považujeme svět za iluzi nebo za dočasnou a pokleslou skutečnost. Podstatné je, zda směřujeme z pohlcení v něm k Bohu. Ne všichni mistři mají také stejné duchovní zkušenosti: Nisargadatta Maharadž například udává, že nemá zkušenost s duchovním Srdcem, jehož význam Maháriši tolik zdůrazňuje. Nitjananda také považuje za nejvyšší centrum, kde se spojuje Šakti a Šiva, sahasráru na vrcholku hlavy."

http://www.pratelejirihovacka.cz/clanky ... istra.html

[Návštěvník]

Tajemné duchovní srdce

Jiří Vacek

Jedna z nejvyšších pravd nás učí: „Já jsem láska“. Bůh je vědomí Já jsem a to je láska. Nejsou dva, ale jedno.

Je známo, že ve vztahu k naší bytosti Srdce je duchovním orgánem na pravé straně hrudi, skrze který v nás působí vědomí Já jsem. Je také spojnicí mezi oblastí neprojevu a projevu.

Srdce je pověřeno i jinou duchovní činností. Je všeobecnou zkušeností, že lásku cítíme v srdci. Nikoliv v srdci tělesném, ale duchovním. Dokonce říkáme: „Miluji celým srdcem“. Tím potvrzujeme, že láska vzniká a působí v duchovním srdci. I tak je v nás přítomen tímto způsobem Bůh jako láska.

Není však na srdce omezen, ale je-li láska dostatečně silná, proudí ze srdce ven, vyzařuje sama sebe na vše, kam se obrátí a zaplavuje sebou vše.

Je-li Bůh láska, pak je možné říci, že je přítomen v našem duchovním srdci, jako v orgánu, ve kterém se projevuje svou láskou, když milujeme. Blaženost a štěstí, které v srdci cítíme, jsou blažeností boží.

Toto vše potvrzuje důležitost duchovního srdce ve vztahu k naší stvořené osobnosti. Je nejen orgánem božího vědomí, ale i lásky. Je proto dobré věnovat mu pozornost, jakou si zaslouží a v duchovní praxi využívat možnosti, které nám poskytuje.

Odmítat srdce a jeho existenci a význam pro duchovní praxi zejména na jejím začátku z hlediska nejvyšších pravd typu „Bůh je všude“, není proto správné. Hlediska praxe zejména těch, kteří se stezkou začínají, jsou jiná než hledisko nejvyšší. Jejich uskutečnění se právě dějí duchovní praxí, i když je, ale pouze z nejvyššího hlediska pravda, že není oč usilovat. K tomu, abychom neměli oč usilovat, slouží právě duchovní praxe. Jejím cílem je samovolné spočívání v Bohu bez úsilí.

Z hlediska pokroku nevědomého jedince na stezce je jedno, že je Bůh vše, protože si tuto jeho přítomnost nedokáže uvědomit. Co dokáže, byť často i s velkými obtížemi, je soustřeďovat se na Srdce a vzývat v něm přítomného Boha jako lásku, vědomí, klid, mír a blaženost.

Když pokročíme dále, nebudeme se v praxi omezovat na srdce, ale to si stále určitý význam podrží jako střed vědomí sama sebe, aniž bychom je, jeho prožitky na ně omezovali. Spočíváme v srdci ve vědomí Já jsem a zakoušíme jeho všudypřítomnost.

Je velmi nešťastné, když nejvyšší Pravdy, jsou-li nesprávně chápány, našemu duchovnímu pokroku víc škodí než pomáhají. Nejhorší omyl pak je, když tyto pravdy přijmeme jako svůj pevný názor a tento názor zaměníme za jejich dosažení. Nevědomí hledající se pak vzdávají úsilí, protože „přece není oč usilovat“.

Bůh opravdu nemusí o nic usilovat, ale ten, kdo s ním ztratil spojení, bez správného úsilí nic nedosáhne a zůstane v nevědomosti a v nebožském světě.

Pro stvořené bytosti jsou nejvyšší pravdy pravdivé, výhradně pokud je v sobě a pro sebe uskutečnili. Jinak jsou jen neúčinným a nežitým přesvědčením mysli.

Dokud slepý neprohlédne, nic nevidí i když žije v jasném světle. To je velmi přiléhavý příklad hledajících, jejich stavu i toho, co mají udělat: prohlédnout, uvědomit si přímo pravdu, která je oblastí nad myslí. Proto ji není možné myslí dosáhnout, ale pouze si ji uvědomit vědomím.

Nelze usilovat o něco, co existuje samo o sobě bez úsilí, ale je třeba ze všech sil usilovat o to, abychom si toto absolutno, bez úsilí existující Skutečnost uvědomili.

Tato Skutečnost není daleko. Je v nás i kolem nás. Je – její vědomí Já jsem, naší podstatou a vše, co je třeba k jejímu dosažení, je obrátit na ni pozornost a uvědomit si ji.

http://www.pratelejirihovacka.cz/clanky ... srdce.html

[Návštěvník]

Já jsem, vědomí Já jsem není jen jménem božím, jak bylo sděleno Mojžíšovi, ale je přímo Bohem. Bůh a jeho jméno Já jsem jsou jedno. Jsou jedinou nestvořenou sebe si vědomou duchovní Jsoucností, která jediná existuje jako ničím nepodmíněné sebe si vědomé bytí, jedno bez druhého.

Neexistuje nic než Bůh, vědomí Já jsem a vše, co je od něho rozlišené a projevené, existuje v něm a nikde jinde a je jen jeho činností a projevem.

Já jsem je Bůh ve smyslu jeho neměnného, nestvořeného základu, jímž je vědomí, ale není tím vyčerpán. Bůh je i láska, stvořitel všeho stvořeného, vším, co existuje, ale přesně vzato vědomí Já jsem není totéž, co další principy boží. Tvrzení, že vše je Já jsem, je proto doslova pravdivé jen potud, že neexistuje nic jiného než vědomí Já jsem a vše ostatní jsou pouze jeho činnosti. Vše stvořené však přesně vzato není totéž, co vědomí Já jsem, ale je pouze jeho výtvory. Ty nejsou od něho oddělené, ale ani s ním nejsou plně totožné. Jsou od něho rozlišené.

Vědomí Já jsem je si vždy sebe vědomé, ale stvoření v pohledu a zkušenosti stvořených bytostí nikoliv. Hmota není vědomá, i když existuje ve vědomí a je jeho výtvorem, ale není vědomím Já jsem.

Tak vše stvořené můžeme rozdělit na dva základní druhy bytí:

1) Na bytí, které je sebe si vědomé, neboli Já.

2) Na bytí sebe si nevědomé neboli ne-já.

Na cestě k Bohu vědomí Já jsem se proto pohybujeme z nevědomí do vědomí. Nehledáme Boha v nevědomém, ale ve vědomí Já jsem v sobě. Ač v širším významu pojmů je vše jediná Skutečnost, vědomí Já, pro naši praxi platí, že se obracíme k samotnému ryzímu vědomí Já jsem a odvracíme se zejména od nebožského světa jako od ne-já i když je výtvorem vědomí Já jsem, ale pro nás pokleslým z božského stavu.

Pro naši praxi hledání vědomí Já jsem je toto rozlišení všeho na Já, na ryzí princip vědomí a na ne-já základní. Z hlediska naší od Boha pokleslé bytosti a naší snahy vrátit se k Bohu, vůbec neplatí, že vše je vědomí Já jsem. Zejména neplatí, že náš hmotný svět se nachází v božském stavu nebo je dokonce Bohem. Na této pravdě nic nemění ani skutečnost, že je prostoupen vědomím Já jsem. Tudy cesta nevede.

Vede přesně opačným směrem: rozlišujeme se, my vědomí od nevědomého světa, těla a mysli neboli od ne-já a obnovujeme své pravé sebe si vědomé Já, vědomí Já jsem. Pokud takto nezačneme vědomí jasně rozlišovat od toho, co není sebe si vědomé, nikdy si vědomí Já jsem v sobě neuvědomíme a postup na stezce se nám uzavře.

Jiří Vacek

[Návštěvník]

Ježíš Kristus

Jiří Vacek

Pokud chceme správně pochopit to, co se nám předkládá jako Ježíšovo učení, musíme jej, jeho osobu a učení chápat duchovně, vnitřně a nikoliv historicky a zevně.

Z hlediska dnešní historické vědy je existence Ježíšovy osoby sporná. Není vědecky doložena. Jeho význam však nespočívá v oblasti vědy, ale Ducha. Bible je souborem duchovních, náboženských poučení, která jsou určena upřímným hledajícím Boha v sobě. Platí sama o sobě, protože jsou pravdivá a nikoliv proto, že je hlásají autority, pro které je jiný názor než jejich zločinem.

Její pravdy má každý na prvém místě uskutečnit v sobě, ve svém nitru. Není proto určena pro davy, jako skupinové náboženství, ale pro ty, kteří hledají pravdu o sobě a Bohu ve svém nitru.

Používat na posuzování bible proto vědecká, ve skutečnosti materialistická hlediska, je zcela nepatřičné. Její autoři nás nevedou do oblasti vědy, ale Ducha.

Takto autoři bible myslí a také se v tomto duchu vyjadřují.

Sám Ježíš je pro autory Nového zákona chápán v tomto duchu a vystupuje hned ve více rolích, které mu byly buď autory nebo vykladači evangelií přiřčeny.

Pojetí Ježíše jako spasitele davů a světa je proto zcela mylné. Ježíš je sám vyvrací, když říká: „Mé království není z tohoto světa“. Nebuduje nový, lepší zevní svět, ale svět Ducha, který je v nás, v našem nitru.

Hlavní role Ježíše je stejná jako každého pravého duchovního mistra, ať se jedná o jakékoliv náboženství. Učí nás návratu k Bohu, který je naším Otcem.

Jeho životopis je líčením vnitřního, duchovního růstu každého pravého hledajícího Boha. To, co prožívá člověk Ježíš, prožívá postupně ve svém duchovním vývoji každý hledající mystik, buddhista, jogín a další žáci vnitřních náboženství.

Přít se o historického Ježíše je proto zcela nemístné. To nepochybně nebylo záměrem autorů evangelií.

Ježíš, jak nám je v evangeliích představován, je nepochybně velký mistr, jako byli a jsou mistři všech zevních náboženství, ale není spasitelem a už vůbec ne jediným možným.

Ježíšovo učení není určeno davům, ale jedincům, kteří ve všech dobách se stahují do svého nitra, aby tam hledali pravdu. Právě proto, že se jeho učení stalo zevním náboženstvím davů, ztratilo svou duchovní úroveň. Místo, aby nás vedlo do našeho nitra, kde sídlí Bůh, zaplétá nás do zevního, od Boha odpadlého světa a do nekonečných myšlenkových i krvavých půtek o tom, co bylo myšleno původně úplně jinak.

Bible i evangelia jsou na prvém místě určeny pro ty, kteří chtějí spasit sebe a nikoliv svět s mečem v ruce, který stíná hlavy tam, kde není ochota slepě věřit.

Ježíš je spasitelem pro ty, kteří sami žijí jeho zvěstí lásky, ale nikoliv pro ty, kteří jsou stoupenci násilí a jediné pravdy, ovšem té jejich vlastní. Kdo chápe správně a duchovně, nalezne v jeho učení mnoho spásných pravd, které jej osvobodí proto, že jimi žije a nikoliv proto, že je násilím vnucuje druhým.

Jako je jen jedna věda i hudba a umění, tak je jen jedno náboženství, které je náboženstvím lásky a snášenlivosti, které jeho stoupenci v prvé řadě používají jako pravidla pro svůj život a nikoliv jako nástroje moci pro ovládání druhých.

Právě v tom je Ježíšův osobní osud i jeho učení pro nás všechny velkým poučením. Je jisté, že pokud jej budeme následovat, určitě budeme spaseni.
https://www.pratelejirihovacka.cz/clank ... istus.html

[vostal petr]

JEDINEJ ČLOVĚK U KTERÉHO JSEM VIDĚL TENTO PŘÍSTUP JE PETRA,

u ostatních pak jde ten přístup jediné pravdy a násilí...

[lklknml]

JEDINEJ ČLOVĚK U KTERÉHO JSEM VIDĚL TENTO PŘÍSTUP JE PETRA,

u ostatních pak jde ten přístup jediné pravdy a násilí...

Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.

[vostal petr]

Myslíš, že maj něco se štítnou žlázou ?

[vostal petr]

Jinak mně osobně jsou nějaké představy o nějakém vysněném ideálním světě vcelku ukradený a nějakej Ježíš mě vůbec neoslovuje,

pouze vidím ty následky a výsledky jakých dosáhli ti jeho "následovníci"

Já se starám pouze o tento svět...