Co máš na mysli tím - bavit se jako obyčejný člověk? Máš dojem, že bych měla potlačovat svou přirozenou radost z toho, že skutečnost, o které mluví ti neduální neučitelé, poznávám jako skutečnost?
Pedrito, co je tou nejčistší optikou, kterou lze poznávat skutečnost? Je jí něco jiného, než ničím nepodmíněná láska?
A jestli ano, může nalézat něco jiného, než lásku?
A co je tím, co tu optiku zašpiní, než negativita mysli, víra ve znalost toho, co je špatně?
Ptal ses mě, co je iluze. Iluze je veškerá podmíněnost lásky a veškerá neláska. Tedy veškerá nečistota naší mysli, která ví, co nemůže být láskou a co není Boží.
Iluze je to, co vidíme, když se díváme zašpiněnou optikou a věříme, že čistota naší optiky je bezpředmětá a špinavé je to, na co se díváme.
Pro vzájemné porozumění můžeme chtít, aby ten druhý měl stejnou špínu ve své vlastní optice. Případně můžeme být ochotni si svou vlastní optiku vyčistit.
Poradit, jak vyčistit vlastní optiku může možná Ryunin. Jemu pomáhal Otčenáš.
Mně zase Největší přikázání.
Ty svou přirozenost potlačuješ, aspoň zde na fóru, nahrazuješ ji stále stejnými utkvělými frázemi. A nedochází ti, že tímto tvá stará prožitá zkušenost zkostnatěla, ztratila sdělující hodnotu. Tu v tom vidíš jen ty sama. Dodo, tuším, je k tobě v tomto směru soucitný.. ale tím ti nepomůže. V mém pojetí je obyčejnost přirozeností.
Čistou optikou je čistá pozornost. Spoj mezi pozorovatelem a pozorovaným.
Lásku, coby sílu evoluce, tehdy jistě uzře...
Tu pozornosz špiní její připoutanost.. k čemukoliv.
Iluze u duchovňáků, je směrování pozornosti do určité části spektra, třeba pro jeho pochopení, ne však tak průrazně, by jím pronikla hloub. Takže zůstane viset taknějak napůl.. ale mnohdy jí to stačí. Páč ji to dá i tak pocit hlubiny. Ještě ne však schopnost tyhle jemné pocity rozlišit a tím je ze sebe setřást...
K tomu nepotřebuješ Ryunina ani jiné Učitele, co tě ve své milosti nasměrovali k této cestě, kde jsi svým vlastním Mistrem. Nebo nejsi?
