Jana píše:Samotný rozum nestačí k poznání nejvyšší Skutečnosti, protože rozum je omezený a funguje na základě dualit, tedy rozdělení na subjekt a objekt, já a ostatní, vnímání a vnímané. Rozum se zabývá koncepty, myšlenkami a idejemi, které jsou vždy omezené a relativní.
Na druhou stranu, moudrost, o které mluví Nisargadatta Maharaj a další probuzení, je bezprostřední, přímé poznání, které přesahuje dualitu a koncepty. Je to stav, kdy “jsem nic”, což znamená, že nejsem omezen na jakoukoli konkrétní formu nebo identitu. Toto poznání je něco, co nelze dosáhnout prostřednictvím rozumu, protože rozum je vždy omezen na formy a koncepty.
Proto je zapotřebí probudit moudrost, která poznává, že nejsem ničím. Toto probuzení často vyžaduje praxi, jako je meditace, sebepozorování nebo duchovní praxe, které nás vedou k přímému poznání naší pravé podstaty. Toto poznání je často popisováno jako osvícení nebo probuzení.
Tady si dovolím s tebou nesouhlasit.
Moudrost, teda jak ji vnímám, je dokonalá rovnováha, spolupráce, harmonie ROZUMU a CITU.
Aby mohl člověk jít, potřebuje k tomu nohy, aby mohl racek létat, potřebuje dvě křídla a aby ta chůze, létání bylo ladným pohybem, je třeba mít obé v dokonalé rovnováze. Pak ani (skoro) neví, že jde, že létá, proč by si měl takovou pro něj samozřejmost uvědomovat.?
Jde a nejde, létá a nelétá, kdos, který v oblacích má "nos" a zem je jeho přístavem, navždy spojen jedným, jediným Domovem.
Jsoucnem Prázdna.
