Otče náš - Míla Tomášová

[Návštěvník]

OTČE NÁŠ

Otče náš, volám Tě z celého srdce,
celou svou bytostí v nejhlubší pokoře,
v nejhlubším zastavení promítání mysli a představ.

Ty, kterýž jsi na nebesích,
kde žádné lidské promítání a chvění nemá místa,
Tebe volám,
abys posvětil jméno své v našem vědomí.

Ty, kterýž jsi bezejmenný,
všechna jsou jména Tvá,
neboť všechno je jen Tebou tvořeno,
a proto každé jméno a každý tvar jsou Tvé
- jsou Tvým jménem.

Jen v našem zdánlivě odděleném vědomí,
a tedy zatemnělém nevědomostí,
jsme se naučili rozlišovat Tvoji tvorbu
jako něco od Tebe odděleného
a Tvůj věčný klid považovat za Tvá nebesa,
kam jsme Tě ve svých představách umístili.

Jelikož jsme se kdysi sami od Tebe svou vůlí zdánlivě oddělili,
i Tvoji Tvorbu, které jsme součástí,
jsme tím od Tebe vzdálili.

A nyní tě volám,
Otče náš - ne můj, ale náš-
podstato a prapříčino všeho,
dovol mi - a nám - uvědomit si sounáležitost s Tebou.

Posvěť se jméno Tvé,
aby bylo shledáno,
že je Tebou.

Přijď království Tvé,
aby božské vědomí rozpustilo omyl oddělenosti
individuálního vědomí od Tebe.

V naprostém odevzdání sebe,
v nejhlubší pokoře,
celou svou bytostí svoluji k Tvé svaté vůli,
aby bylo nerozlišené vědomí od Tebe
a Tvé tvorby jako v nebi, tak i na zemi.

Svou odhalenou svatou přítomností prosyť
jako chlebem vezdejším celý náš život
a odpusť nám naše viny nevědomosti,
neboť i my odpouštíme svým bližním
jejich i naši nevědomost v nich.

A nedopusť,
abychom podlehli pokušení nového odloučení od Tebe,
ale zbav nás zla zapomenutí.

AMEN

[Tara]

[Návštěvník]

"Vzpomínám si na svého přítele Fráňu Drtikola. Jednou jsme pili kávu a on říkal: „ Podívej se - káva v klidu nebo nějaká tekutina, například voda, to je nirvána, a když se tím zamíchá, tak v té vibraci pohybu je to samsára. A náš cíl života je poznat sám sebe, to znamená poznat se v té hlubině, abychom nežili jen tu povrchovost svou i těch ostatních, i všech věcí, ale abychom zároveň poznávali i tu hloubku."

Míla Tomášová

Ne "jenom tu hloubku."

[Návštěvník]

"Vzpomínám si na svého přítele Fráňu Drtikola. Jednou jsme pili kávu a on říkal: „ Podívej se - káva v klidu nebo nějaká tekutina, například voda, to je nirvána, a když se tím zamíchá, tak v té vibraci pohybu je to samsára. A náš cíl života je poznat sám sebe, to znamená poznat se v té hlubině, abychom nežili jen tu povrchovost svou i těch ostatních, i všech věcí, ale abychom zároveň poznávali i tu hloubku."

Míla Tomášová

Ne "jenom tu hloubku."

Káva, ve které se nechá lógr usadit na dně, je lahodná, podobná nirváně. Když člověk zamíchá lógrem, je to sice totéž, jen se to nedá pít. Proto samsára.

Pohyb lógru je podoben mysli. Mysl bez pohybu je nirvána, mysl v činnosti je samsára.
Dalším vysvětlením nirvány je absence činnosti mysli.
https://cs.qwe.wiki/wiki/Nirvana_(Buddhism)

[Návštěvník]

Co je nirvána

Jednou jsme seděli s Fráňou Drtikolem u stolu a pili kávu.

Fráňa vzal do ruky lžičku, ukázal na stojící kávu a řekl:

“Toto je nirvána..”

Pak kávou zamíchal a dodal:

“A toto je samsáro..”

Usmála jsem se: “Nirvána je naprosté svolení k boží vůli..

“Tak, tak,” řekl a také se na mě usmál.

Míla Tomášová, Za čas a prostor, Avatar, Praha 1998, str. 118.

[miroslav]

Co je nirvána

Jednou jsme seděli s Fráňou Drtikolem u stolu a pili kávu.

Fráňa vzal do ruky lžičku, ukázal na stojící kávu a řekl:

“Toto je nirvána..”

Pak kávou zamíchal a dodal:

“A toto je samsáro..”

Usmála jsem se: “Nirvána je naprosté svolení k boží vůli..

“Tak, tak,” řekl a také se na mě usmál.

Míla Tomášová, Za čas a prostor, Avatar, Praha 1998, str. 118.

To je Ono.
A proč tedy tady mnozí furt něco řeší jaksi navíc?
No asi mají nějaký problém, takže jinak nemohou, protože se musí přece nějak sebepotvrdit nebo proč?
Že by ze soucitu? No to asi bohužel ne.
Jana, Petr a skoro všichni další...
Na tom není nic špatně, to je lidské. Ale je Milost, když si to člověk sám u sebe uvědomí...

[Návštěvník]

Mysl bez pohybu je nirvána, mysl v činnosti je samsára.

To je omyl.

V samsáře se mysl pohybuje a dochází ke ztotožnění vědomí s myslí a s jejími obsahy.

V nirváně se mysl pohybuje a pohyby mysli se pozorují vědomím jako obsahy vědomí: už nedochází ke ztotožnění vědomí s myslí a s jejími obsahy.

[Tara]

Ještě že ta nirvána rovná se samsára

Díky.

[dodo]

Co je nirvána

Jednou jsme seděli s Fráňou Drtikolem u stolu a pili kávu.

Fráňa vzal do ruky lžičku, ukázal na stojící kávu a řekl:

“Toto je nirvána..”

Pak kávou zamíchal a dodal:

“A toto je samsáro..”

Usmála jsem se: “Nirvána je naprosté svolení k boží vůli..

“Tak, tak,” řekl a také se na mě usmál.

Míla Tomášová, Za čas a prostor, Avatar, Praha 1998, str. 118.

To je Ono.
A proč tedy tady mnozí furt něco řeší jaksi navíc?
No asi mají nějaký problém, takže jinak nemohou, protože se musí přece nějak sebepotvrdit nebo proč?
Že by ze soucitu? No to asi bohužel ne.
Jana, Petr a skoro všichni další...
Na tom není nic špatně, to je lidské. Ale je Milost, když si to člověk sám u sebe uvědomí...

To „něco jaksi navíc“ nemusí byť nutne zovšeobecnené iba ako sebapotvrdzovanie a už vôbec nie v prípade,
ak aj pri tak „ošúchanom“ duchovnom pojme akým je Nirvána, pretrvávajú medzi hľadajúcimi názorové rozdiely, ako aj tu napríklad...

Nirvána je pojem buddhistický, ktorý zaužíval Buddha Gautama a tak by bol zrejme tým najpovolanejším, kto by mal k tomu čo povedať.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nirv%C3%A1na

A slovami Drtikola: "Nirvána i Samsáro jsou totožné. A přece je nesmírný rozdíl mezi Probuzeným a člověkekm, který Pravdu nepoznává. Je to rozdíl mezi světlem a temnotou, Poznáním a nevědomostí."

[Návštěvník]

Mysl bez pohybu je nirvána, mysl v činnosti je samsára.

To je omyl.

V samsáře se mysl pohybuje a dochází ke ztotožnění vědomí s myslí a s jejími obsahy.

V nirváně se mysl pohybuje a pohyby mysli se pozorují vědomím jako obsahy vědomí: už nedochází ke ztotožnění vědomí s myslí a s jejími obsahy.

Mistr Balsekar:

"To, co vyvolává problémy, je přemítající mysl. Přemítající mysl je „já“, mysl, která vytváří mentální představy.

Přemítající mysl, „já“, které cítí, že se liší ode všeho ostatního, tu po osvícení není. Mysl, která přemítá, která si představuje, vybavuje si vzpomínky a dělá si obavy, naděje a ambice: právě toto chybí. To jediné, co zůstane, je operující mysl.

Operující mysl tu musí být dál, jinak by psycho-fyzický mechanismus nemohl vykonávat svou činnost."


http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf

[miroslav]

A slovami Drtikola: "Nirvána i Samsáro jsou totožné. A přece je nesmírný rozdíl mezi Probuzeným a člověkekm, který Pravdu nepoznává. Je to rozdíl mezi světlem a temnotou, Poznáním a nevědomostí."

Je to, jak píšeš. Ale i to, co řekl Drtikol je pravda.
Záleží na tom, co je pro nás žitou přirozenou skutečností (nikoliv rádoby žitou nějakou "dokonalou" teorií).
Mnozí, kteří by rádi přeskočili svoje stávající osobnostní, psychologické potřeby a závislosti (třeba být nejlepší, nejlépe a správně), jako třeba Jana, se chytají takových (překračujících) formulací a žijí ne v realitě ale v duchovních představách, které si pak proto zuby nehty brání.

Tyhle vyšší nauky a formulace bývaly dříve tajné - pro dobro (nezmatení) těch nepřipravených.

[miroslav]

Operující mysl tu musí být dál, jinak by psycho-fyzický mechanismus nemohl vykonávat svou činnost."
(Balsekar)

To není osvobození, pokud tady něco musí být.
Nic tady nemusí být, není třeba vykonávat nějakou činnost. Ale může být. Nemusí a může. To je teprve svoboda.

[Návštěvník]

Tyhle vyšší nauky a formulace bývaly dříve tajné - pro dobro (nezmatení) těch nepřipravených.

Možná i proto, že každý hledající pochopí jen to, k čemu už vnitřně všemi svými dosavadními zkušenostmi dozrál.

Dřív, pokud se někdo začal zajímat o různé možnosti, které by z toho co doteď pochopil mohly vyplývat, bylo nutné vyhledat nějakého Mistra a zeptat se ho. U někoho takového nehrozilo, že se v něm bude rozvíjet vědoucí duchovní ego.

V dnešní době je ale tolik obecně dostupných informací o stavu Probuzení, že pro ego je snadné si z nich vybrat to, co jemu samému vyhovuje, a ulpět na tom.

[Návštěvník]

Výrok

"Operující mysl tu musí být dál, jinak by psycho-fyzický mechanismus nemohl vykonávat svou činnost"

chápu v tom smyslu, že pokud by člověk nerozpoznal (operující myslí), jestli je ráno nebo večer, kde má jeho dítě zranění na ruce a čím je možné tu ránu ošetřit, atd... atd... atd...,

nemohl by v každodenním životě vůbec fungovat.

[Jana]

Výrok

"Operující mysl tu musí být dál, jinak by psycho-fyzický mechanismus nemohl vykonávat svou činnost"

chápu v tom smyslu, že pokud by člověk nerozpoznal (operující myslí), jestli je ráno nebo večer, kde má jeho dítě zranění na ruce a čím je možné tu ránu ošetřit, atd... atd... atd...,

nemohl by v každodenním životě vůbec fungovat.

Tahle představa, že bez přemýšlení by člověk nemohl vůbec fungovat, může být jednou z hlavních příčin, proč nedochází k osvobození od připoutanosti k mysli, proč je ten život žitý skrz představu individuality, která je od zbytku existence oddělena, namísto poznání vědomého Bytí, sat-čit-ánandy,

Ve skutečnosti je to nesmírně jednoduché, bez připoutanosti k představě, že já jsem tělo, osoba, izolovaný konatel, který to koná, dýchání těla tu je, ale já to nedělám, stejně jako všechno to ostatní. Úplně celý projev včetně myšlení, konání, je odevzdaný obrazně řečeno "do ručiček Pána Boha". Boha, který je, jak vyjasňuje Největší přikázání, láskou celého srdce, mysli a duše, láskou zahrnující všechno. Něco takového nelze poznat skrz posuzující rozdělující třídící mysl. Prostě se při zakoušení Ježíšova Největšího přikázání netřídí, nehodnotí, nesoudí, nepřemýšlí, jen se klesá do hlubin Božského "Jsem, který jsem" a už se tady v tom Božím království, ve kterém není nic jiného, než Boží láska, Božské Bytí, zůstane. Není tady žádná mysl, žádné zachycení ve formě, nic jiného, než sat-čit-ánanda.

Všechno to odevzdané "do ručiček" včetně smyslového vnímání tady zůstává dál. Jen je to všechno prozářeno Boží přítomností a tak je ta chuť života stále Boží.

Jde jen o to, odkud se díváte, jestli z mysli, nebo z ticha srdce. Jestli se díváte očima osoby, nebo Božím srdcem.

To, co je odevzdáno Bohu, nemůže být jiné, než Boží.

S Poznáním, že Bůh je, jak učí Ježíš Největším přikázáním, Láska, je všechno Boží krásné.

Jak by nebylo, když milující a milovaný splývají jakožto láska v Jedno.

[Jana]

...pokud by člověk nerozpoznal (operující myslí), jestli je ráno nebo večer, kde má jeho dítě zranění na ruce a čím je možné tu ránu ošetřit, atd... atd... atd...,

nemohl by v každodenním životě vůbec fungovat.

Ramesh: "Jak může nevinné ztotožnění se se jménem a formou být tak obrovskou překážkou k tomu, abys byl Bohem? Podle mého pojetí ego není pouhé ztotožnění se se jménem a formou, ale ztotožnění se se jménem a formou jako oddělenou entitou a odděleným konatelem jejích činů. Právě toto je skutečná překážka - ne pouhé ztotožnění se se jménem a formou, ale ztotožnění se se jménem a formou jako odděleným individuálním konatelem či jako individuálním konatelem odděleným od jiných individuálních konatelů. Rozumíš? Oddělovat se jakožto konatel, to je skutečný problém.

Jak se můžeš zbavit myšlenky, že jsi konatelem činů, jež se dějí skrze tuto soustavu těla a mysli? Mé pojetí je takové, že to nejprve musíš pochopit intelektuálně, a potom, díky osobní zkušenosti, přijde nevyhnutelné a bezpodmínečné přijetí toho, že nejsi jedinec, jenž by byl od druhých oddělen a konal oddělené činy.

Zprvu přijde intelektuální pochopení, že nejsi izolovaný konatel. A tato představa postupně, prostřednictvím osobní zkušenosti, zapustí hluboké kořeny, až se stane zcela a bezpodmínečně přijímaným pochopením."
http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... -balsekar/

[miroslav]

Výrok

"Operující mysl tu musí být dál, jinak by psycho-fyzický mechanismus nemohl vykonávat svou činnost"

chápu v tom smyslu, že pokud by člověk nerozpoznal (operující myslí), jestli je ráno nebo večer, kde má jeho dítě zranění na ruce a čím je možné tu ránu ošetřit, atd... atd... atd...,

nemohl by v každodenním životě vůbec fungovat.

Operující mysl tu je dál vše je tu dál, jen vztah k tomu, co je, se změnil.
Ztratilo se jakékoliv musení. Když nic nechci, nic nemusím a zároveň mohu.
Dokonce nemusím vůbec fungovat, mohu zemřít a zároveň mohu fungovat mohu žít
Za tím musením je strach, představa, že něco nějak musí nebo nesmí být a ten osvobozením zmizí

[Návštěvník]

Výrok

"Operující mysl tu musí být dál, jinak by psycho-fyzický mechanismus nemohl vykonávat svou činnost"

chápu v tom smyslu, že pokud by člověk nerozpoznal (operující myslí), jestli je ráno nebo večer, kde má jeho dítě zranění na ruce a čím je možné tu ránu ošetřit, atd... atd... atd...,

nemohl by v každodenním životě vůbec fungovat.

Operující mysl tu je dál vše je tu dál, jen vztah k tomu, co je, se změnil.
Ztratilo se jakékoliv musení. Když nic nechci, nic nemusím a zároveň mohu.
Dokonce nemusím vůbec fungovat, mohu zemřít a zároveň mohu fungovat mohu žít
Za tím musením je strach, představa, že něco nějak musí nebo nesmí být a ten osvobozením zmizí

[Návštěvník]

Ramesh:
Jak se můžeš zbavit myšlenky, že jsi konatelem činů, jež se dějí skrze tuto soustavu těla a mysli?

Bez mysli to tedy nejde.

[Jana]

To, co vidí Tvé oči, slyší Tvé uši, cítí Tvé tělo tady je, ale všechny tyhle vjemy jsou neúplné, omezené. Celek je možný poznávat jen bez ztotožnění s tělem, bez filtru osobní mysli, bez filtru jakéhokoliv pociťování.

Můžeme se bavit o realitě, kterou poznáváme smyslovým vnímáním. Shodneme se, že vidíme rostlinu, která má určitý tvar, jeví se to, že se to nemění. Když se budeme dívat na totéž mikroskopem a budeme to poznávat do větší hloubky, shodneme se, že vidíme něco úplně jiného. Když se podíváme na totéž z větší vzdálenosti, dejme tomu z mnoha kilometrů, tak zase uvidíme něco jiného. Když sledujeme stejnou rostlinu nějaký čas, tak vidíme také, že pravda o tom, co si myslíme, že je, se mění.

Z celistvého pohledu je realita poznatelná jinak, než jak o ní vypovídá naše smyslové poznání. Čím hlouběji a detailněji budeme zkoumat pravdu, čím ta hmota je, s čím větším nadhledem budeme danou věc poznávat, tím jasnější je že hmota je prázdná, forma je prázdná.

Podobné je to s myslí. Je možné si myslet, že myšlenka, která se objevila, je realitou, že to, co si myslíme, že víme je pravda. S čím hlubším vhledem se poznává povaha mysli, tím jasnější je, že nejen hmota, ale i mysl je prázdná.

Je nádherné, že všichni mudrcové i vědci docházejí nakonec k témuž, co říkal Buddha, že forma je prázdnota a prázdnota je forma.

Z ticha v srdci, kde je spojení s naší podstatou, je tohle jasné.

Z pohledu mysli, z místa, kde je možné věřit, že to, co si myslíme, že víme, je celá skutečnost, se jeví mysl jako něco skutečného.

Ale je možné poznat víc.

"Hledejte zdroj mysli a naleznete, že mysl neexistuje! Mysl obrácená dovnitř se sama stane Já."
Ramana Mahariši