Poradna zdarma

miroslav píše:

Veil píše:
Neříká to nikdo. Mysl to nedokáže pochopit, protože vidí jen duálně. Nejjednodušší vysvětlení je, že je to úplné kouzlo. Nemá smysl o tom přemýšlet. Skutečně není nikdo, kdo si to uvědomuje, nebo něco říká. A přesto se tu ty slova objevují. Všechno se prostě jen zdánlivě děje samo od sebe.

A mysl je, nebo je jen "to" a žádná mysl "ve skutečnosti" neexistuje?
Není náhodou mysl a to co se děje právě "to"?
Nebo je "to" a vedle toho ještě nějaká iluze, kouzlo, říkání, objevování se, zdánlivost atd.?

Není žádná mysl. Není nic vedle tohohle.

Veil píše:

Pedriito píše:

By Veil: Říkám, že nerozumíš ani základům, ani slovu nedvojnost. To předvádíš celou dobu.

Kontrolní votázka; kdo, že to říká?

Neříká to nikdo. Mysl to nedokáže pochopit, protože vidí jen duálně. Nejjednodušší vysvětlení je, že je to úplné kouzlo. Nemá smysl o tom přemýšlet. Skutečně není nikdo, kdo si to uvědomuje, nebo něco říká. A přesto se tu ty slova objevují. Všechno se prostě jen zdánlivě děje samo od sebe.

Ale já to chápu velice dobře... Když říkáš, že mysl vidí jen důálně, svědčí to o tvém velkém omylu i ve všem ostatním. Napřed by ses totiž musel odhodlat zjistit, co to ta mysl vlastně je, ale na to prostě nemáš.

miroslav píše:

Veil píše:

miroslav píše:
Jakej jedinec?
Dyk je přece jenom to.

Přesně tak. A když jedinec zmizí, je zřejmé, že tu nikdy nebyl.

Zmizet může jen to, co bylo. Co nebylo, nemůže zmizet.

Předně na to jdeš snovou logikou. Když něco nebylo, nemůže to zmizet je pravidlo na základě snové logiky.

Je to trik. Není žádný jedinec už teď. Je to jen sen. Já jsem je sen.

Ale já to chápu velice dobře...

Ty to nechápeš. Nikdo to nechápe

Když říkáš, že mysl vidí jen důálně, svědčí to o tvém velkém omylu i ve všem ostatním. Napřed by ses totiž musel odhodlat zjistit, co to ta mysl vlastně je, ale na to prostě nemáš.

Už jsem ti napsal, že žádná mysl není.

Napřed by ses totiž musel odhodlat zjistit, co to ta mysl vlastně je

Ty ses odhodlal zjistit, co ta mysl vlastně je? Co ta mysl vlastně je?

Veil píše:

Ale já to chápu velice dobře...

Ty to nechápeš. Nikdo to nechápe

Když říkáš, že mysl vidí jen důálně, svědčí to o tvém velkém omylu i ve všem ostatním. Napřed by ses totiž musel odhodlat zjistit, co to ta mysl vlastně je, ale na to prostě nemáš.

Už jsem ti napsal, že žádná mysl není.

To říkáš ty Veil, komunikuješ tu jako Veil, ne?
Nebo tu komunikuje samo neposatelné, co se prostřednictvím Veila
chce prezentovat? Tak jak to je?

Pedriito píše:To říkáš ty Veil, komunikuješ tu jako Veil, ne?
Nebo tu komunikuje samo neposatelné, co se prostřednictvím Veila
chce prezentovat? Tak jak to je?

Není to legrační, jak jedinec nikdy neslyší, co se snažím říct? Tak znovu:
Neříká to nikdo. Jedinec to nedokáže pochopit, protože vidí jen duálně. Nejjednodušší vysvětlení je, že je to úplné kouzlo. Nemá smysl o tom přemýšlet. Skutečně není nikdo, kdo si to uvědomuje, nebo něco říká. A přesto se tu ty slova objevují. Všechno se prostě jen zdánlivě děje samo od sebe.

Návštěvník píše:

Napřed by ses totiž musel odhodlat zjistit, co to ta mysl vlastně je

Ty ses odhodlal zjistit, co ta mysl vlastně je? Co ta mysl vlastně je?

Mysl je pojem, co jde pojmout různě. Např. mysl jako, prostor myšlenek, nebo kosmická mysl, jako prostor tvorby..
Nebo jako prostě neohraničený prostor vědomí - kterému teprve myšlenka hnaná tím smyslovým vjemem vytyčí tvar a tou "svou" myslí ho nazve.

Pedriito píše:

Návštěvník píše:

Napřed by ses totiž musel odhodlat zjistit, co to ta mysl vlastně je

Ty ses odhodlal zjistit, co ta mysl vlastně je? Co ta mysl vlastně je?

Mysl je pojem, co jde pojmout různě. Např. mysl jako, prostor myšlenek, nebo kosmická mysl, jako prostor tvorby..
Nebo jako prostě neohraničený prostor vědomí - kterému teprve myšlenka hnaná tím smyslovým vjemem vytyčí tvar a tou "svou" myslí ho nazve.

Tak mi tu tvojí mysl teda ukaž, když jinak nedáš. Ale chci ji vidět ve skutečnosti, ne ve snu. Kde je?

Mysl je jen koncept, jen příběh.

Veil píše:

Pedriito píše:To říkáš ty Veil, komunikuješ tu jako Veil, ne?
Nebo tu komunikuje samo neposatelné, co se prostřednictvím Veila
chce prezentovat? Tak jak to je?

Není to legrační, jak jedinec nikdy neslyší, co se snažím říct? Tak znovu:
Neříká to nikdo. Jedinec to nedokáže pochopit, protože vidí jen duálně. Nejjednodušší vysvětlení je, že je to úplné kouzlo. Nemá smysl o tom přemýšlet. Skutečně není nikdo, kdo si to uvědomuje, nebo něco říká. A přesto se tu ty slova objevují. Všechno se prostě jen zdánlivě děje samo od sebe.

Jediněc se snaží říct něco jedincovi, o tom že není jedinec. A tu se diví, jestli náhodou sám nepíše kaligrafií, když mu jedinec řekne něco, co je v rozporu s apelujícím jedincem. Ten pak projistotu řekne, že i on sám je jen sen.. ale dost živej a houževnatej.. nemyslíš?

Už jsem toho tu o mysli napsal dost. Není to něco, co je dáno, co už má předem ty proporce. Psát jak vzniká by bylo irelevantní. Stejně jako i tělo nějak vzniká a vyvýjí se.. že umře je irelevantní. Teď tu je a píše na poradnu zdarma. Až nebude, nebude ani mysl, ani vesmír, jak ho znáš, pak teprv nebude komplet nic. Takže si toho važ, páč je to zázrak.

Veil píše:
Není žádná mysl. Není nic vedle tohohle.

Takže psát, že mysl to nedokáže pochopit je blbost, protože není žádná mysl a tedy ani nemůže něco pochopit či nepochopit.
Teda podle tebe není žádná mysl a při tom ještě nemůže něco pochopit.

Veil píše:
Není žádný jedinec už teď. Je to jen sen. Já jsem je sen.

Sen existuje nebo ne? Je sen také "to" nebo je sen něco jiného?

Veil píše:
Předně na to jdeš snovou logikou. Když něco nebylo, nemůže to zmizet je pravidlo na základě snové logiky.

Aha, a podle jaké logiky je, že něco nebylo a najednou to zmizelo?

Veil píše:
Mysl je jen koncept, jen příběh.

Těžko může být mysl něčím - třeba příběhem, když žádná mysl není.
A co příběh? Ten je "to" (součástí "toho") nebo žádný příběh neexistuje?

Pedriito píše:Jediněc se snaží říct něco jedincovi, o tom že není jedinec. A tu se diví, jestli náhodou sám nepíše kaligrafií, když mu jedinec řekne něco, co je v rozporu s apelujícím jedincem. Ten pak projistotu řekne, že i on sám je jen sen.. ale dost živej a houževnatej.. nemyslíš?

To co píšeš je nějaký výklad toho, co se zdánlivě děje. Není to ale to, co se skutečně děje. Co se skutečně děje je nepopsatelné, nedefinovatelné všechno a nic najednou. Je to naprosté nevědění, je to naprosté nechápání. Pochopení je nepochopení.

miroslav píše:Takže psát, že mysl to nedokáže pochopit je blbost, protože není žádná mysl a tedy ani nemůže něco pochopit či nepochopit.

Přesně tak. Všechno co můžeš napsat, je jen koncept. Nic z toho není pravda.

miroslav píše:Teda podle tebe není žádná mysl a při tom ještě nemůže něco pochopit.

Není žádná mysl a není nikdo, kdo by mohl něco pochopit.

miroslav píše:

Veil píše:
Předně na to jdeš snovou logikou. Když něco nebylo, nemůže to zmizet je pravidlo na základě snové logiky.

Aha, a podle jaké logiky je, že něco nebylo a najednou to zmizelo?

Napsal jsem, že na to jdeš snovou logikou a ty se mě snažíš na té snové logice nachytat. Tak jinak: jedinec tu není už teď. Že tu je, je jen koncept. Když tu není koncept jedince, je zřejmé, že jedinec tu nikdy nebyl. Lepší? Ani to není pravda. I to je jen koncept.

Veil píše:

Pedriito píše:Jediněc se snaží říct něco jedincovi, o tom že není jedinec. A tu se diví, jestli náhodou sám nepíše kaligrafií, když mu jedinec řekne něco, co je v rozporu s apelujícím jedincem. Ten pak projistotu řekne, že i on sám je jen sen.. ale dost živej a houževnatej.. nemyslíš?

To co píšeš je nějaký výklad toho, co se zdánlivě děje. Není to ale to, co se skutečně děje. Co se skutečně děje je nepopsatelné, nedefinovatelné všechno a nic najednou. Je to naprosté nevědění, je to naprosté nechápání. Pochopení je nepochopení.

Mýlíš se, a nechápeš nedílnost. Advaita je, že vše je To. "Ani, ani", to jen obtahuje. Toho nekonečné obzory. A ne že maník Veil to tu začne manifestovat. Nevíš o tom ani očko v látce. A tak ti píšu za 5! žáku Kašíku (Veile)!

Veil píše:Neříká to nikdo. Jedinec to nedokáže pochopit, protože vidí jen duálně. Nejjednodušší vysvětlení je, že je to úplné kouzlo. Nemá smysl o tom přemýšlet. Skutečně není nikdo, kdo si to uvědomuje, nebo něco říká. A přesto se tu ty slova objevují. Všechno se prostě jen zdánlivě děje samo od sebe.

Veile, určitě ses s tímhle poznáním nenarodil. Můžeš se podělit o to, jak se tohle poznání objevilo? Jak se to přihodilo, že místo světa tak, jak ho vnímá většina z nás, vnímáš realitu beze snů a bez pohádek?