Návštěvník píše:Veil píše:Neříká to nikdo. Jedinec to nedokáže pochopit, protože vidí jen duálně. Nejjednodušší vysvětlení je, že je to úplné kouzlo. Nemá smysl o tom přemýšlet. Skutečně není nikdo, kdo si to uvědomuje, nebo něco říká. A přesto se tu ty slova objevují. Všechno se prostě jen zdánlivě děje samo od sebe.
Veile, určitě ses s tímhle poznáním nenarodil. Můžeš se podělit o to, jak se tohle poznání objevilo? Jak se to přihodilo, že místo světa tak, jak ho vnímá většina z nás, vnímáš realitu beze snů a bez pohádek?
Je mi jasné, Veile, že s Tvým poznáním, je Tvůj příběh o tom, jak jsi prohlédl, že nejsi, pohádka. Miluju tyhle pohádky a vím, že úplně každý, kdo dospěje k poznání, že iluze je iluze, takovou pohádku má. Buddha seděl pod stromem, Maharaj si říkal podle učitelova návodu "já jsem", Tolle zjistil, že nemůže sám se sebou vydržet a že v něm není ten druhý, kdo by s ním nevydržel, Mojimu řekl Papaji:
"Je to "já", co způsobuje trable, je to "já", co způsobuje utrpení. "Já trpím. Já umírám" , jen "já" je neposlušné, musíš se zbavit toho "já" ...místo hledání Boha. Boha nemůžeš najít nikde jinde, je všude, jen ty teď zmiz. Pak uvidíš, Bůh je všude. Ty musíš zmizet."Mně řekl kdysi dědeček: "Miluj všechny", brával mě sebou do ráje, protože on všechny opravdu miloval. Pak jsem si přečetla v Bibli, kterou můj dědeček nečetl: "Miluj Boha celým svým srdcem, myslí a duší ze vší síly" a ono to začalo držet.
A při tom druhém přikázání: "Miluj bližního svého jako sebe sama" jsem chtěla vzít bližního do ráje, jenže jsem zjistila, že on už v tom ráji je a nemůže v něm nebýt, protože on je tím rájem, ve kterém je tak nádherné a bezpečné zmizet. Je tím Bohem, který je všude.