Pedro píše:No tak mi to Jano píše, po dkliknutí z mailu, že uživatel neexistuje
Fakt, klidně vyfotím... Tady fakt nekdo dělá magii, já to heslo znal, ale nefungovalo.
V noci mi zas přepadla deska (takový prkno) na druhou stranu, o dobrých 45 stupňů..
Tu jsem vařil a zašoup ubrousek pod pícku, pak ho chci vyhodit... nebyl.. nikde.. atd
Má s tím někdo zkušenost? Poltergeist? Mám to jen tak pozorovat, nebo být vůči tomu zničující?
Třeba to chce pomoct, nevím.
Asi čteš moc Veila, to bude přesvícení. Nejdřív mizí hesla, pak ubrousek a nakonec sám Pedro. Taky se mi to stalo, že mi v dálce mizel autobus a já místo v něm seděla na zastávce. To Tolle seděl dva roky v parku, než ho to přešlo. Říkal tomu "ztráta schopnosti zacházet s věcmi".
Takže většina osvícených, co sem chodí, je ve formě (1), Veil formu nemá, protože není (2), já momentálně nejsem i jsem (3) a až na tom budeme jako Mahariši nebo Dodo, tak budou všechny tyto formy odstraněny.
V dobách, kdy jsem dokázala psát tak nádherně neduálně jako Veil, tak mi Lída i Luck říkávali, že jsem jak kolovrátek, že píšu pořád totéž dokola, že se to nedá číst a mnozí z toho měli amok. Ono to bylo jako když
zmizí možnost ladění stanic, zmizí možnost prožívat cokoliv jiného, než Boží přítomnost, naprosto oslňující, celý ten žebřík všech možných variant je pryč.
Se zmizením onoho oslnění Pravdou, je možné se dívat obrazně řečeno očima druhých z jakékoliv úrovně vědomí, ale ta dokonalost Boží přítomnosti z toho nemizí.