Jana píše:Všichni ti neučitelé neduality, nikoho z nich nevyjímaje, vedou k poznání toho, co nejde ve skutečnosti ani pochopit:
Vůbec ne. Právě naopak. Všichni ti učitelé se plácají stále ve snu o já a jeho zbožnění. Celé je to obrovský vtip. Místo probuzení totální zaplácání ve snu, ztotožnění se s něčím, co ve skutečnosti neexituje (vědomí, pravé já apod.) a zbožnění já, které samozřejmě také neexistuje. To je každé učení.
Veile, prosím, můžeš potvrdit, že Jim Newman si nevymýšlí, že to tak opravdu je?
Nemůžu. Protože neposloucháš, co se tu říká. Newman říká úplně něco jiného, než ty si domýšlíš. Ty to ale samozřejmě ignoruješ a přetáčíš to na svoje nepochopení a snažíš se vypíchnout něco, co zní povědomě od učitelů a naplácat to na sebe, že je to vlastně to samé. Vůbec není. Protože se nikdy nedostaneš dál, než k tvým dvěma překladům vytržených odstavců od Newmana a schválně ignoruješ cokoli jiného, včetně upozorňování na to, že to chápeš špatně, včetně toho, že tu byly jasně řečeny ty rozdíly, pořád si melduješ to svoje. Takže určitě nemůžu potvrdit žádné tvé pochopení Newmana, nebo kohokoli jiného, protože to tak prostě není správně.
A můžeš vysvětlit, kde by se v tom mohl vzít nějaký podvod?
Opět jen přetáčíš na přeložený odstavec od Newmana. Tak já ti řeknu přesně, kde je podvod mistrů a kde je přesně tvé nepochopení, protože ho tu opakuješ v každém svém příspěvku. Například tady:
Jana píše:To není vychcanost, to je neohrabanost té snové figurky, které se nedaří Tě probudit ze snu, ve kterém jsi tím neschopným spoluviníkem za všechno utrpení Tvého světa, plného zkorumpovaných politiků, agrese, války.
Neboj se, v okamžiku, kdy se v Tobě probudí soudnost a pokora a přiznáš si, že nejsi nic takového, co by dokázalo tenhle snový svět jakkoliv vyřešit, zbavit ho svými aktivitami utrpení a vybojovat světový mír, tak se probudíš do nekonečného klidu a míru toho, co nelze popsat, a u čeho vyvstávají slova Nirvána, Boží královaství, ráj, krása, dokonalost ... Láska, která je absolutně vším. A tady není nikdo ničím takovým, co by mohlo duševně onemocnět, jakkoliv trpět, udělat chybu, zemřít.
Ono je spíš podstatné, jak čistou optikou se díváš, než jaká špína se skrz nečistou optiku vidí.
Takhle se to může jevit, když se ego, imaginární rozdělenost a rozdílnost, pokládá za skutečnost, a Tvé pravé Já, které je měrkou Lásky a Pravdy, za nepochopitelné přecvaknutí.
Co máš na mysli tím - bavit se jako obyčejný člověk? Máš dojem, že bych měla potlačovat svou přirozenou radost z toho, že skutečnost, o které mluví ti neduální neučitelé, poznávám jako skutečnost?
Pedrito, co je tou nejčistší optikou, kterou lze poznávat skutečnost? Je jí něco jiného, než ničím nepodmíněná láska?
A co je tím, co tu optiku zašpiní, než negativita mysli, víra ve znalost toho, co je špatně?
Ptal ses mě, co je iluze. Iluze je veškerá podmíněnost lásky a veškerá neláska. Tedy veškerá nečistota naší mysli, která ví, co nemůže být láskou a co není Boží.
Iluze je to, co vidíme, když se díváme zašpiněnou optikou a věříme, že čistota naší optiky je bezpředmětá a špinavé je to, na co se díváme.
Pro vzájemné porozumění můžeme chtít, aby ten druhý měl stejnou špínu ve své vlastní optice. Případně můžeme být ochotni si svou vlastní optiku vyčistit.
Takže podle téhle citace vidím v každém čerta, a co když je to tak, že ego opravdu není ničím skutečným, a skutečné je jen Tvé Boží Já, které je vším?
Z každé té věty křičí naprosté nepochopení. A to jsem vzal jen tvé příspěvky na jedné stránce. Neříkám, že je to špatně, že to nechápeš, nebo že bys to měla chápat. Jen jsou to prostě všechno bludy mistrů, často ještě špatně přebrané. Celé je to pořád naprostý sen, protože ti mistři stále zůstávají ve snu, což stejně jako ty dokazují každou větou, každým doporučením, každým pokynem, každým učením.
Nevidíš ten rozdíl, necítíš tu pravdu, tu lehkost, tu svobodu v tomhle?
Svázání i osvobození jsou součástí snu - snu o bytí oddělenou entitou, která je přítomná.
*
Z pohledu já je osvobození smrtí. Je to konec poznání nebo spíš konec iluze poznání.
*
Osvobození je iluzorní smrt iluzorní přítomnosti.
*
Viděno z perspektivy osoby, osvobození je chápáno jako překonání hledání tím, že je něco nalezeno - tím se stanete naplněnou osobou. Ale není žádná osoba. Není ani nikdo uvězněný tím, co se děje, ani nikdo kdo by měl být osvobozen od toho, co se děje.
*
Celé zážitkové nastavení neexistuje. První jeho element Já - hledající v druhém elementu - co zažívám - je vysněnou realitou. Veškeré výsledky hledání jsou také součástí té vysněné reality.
*
Není žádné já, duše, přítomnost, žádné sebe-vědomí ani vědomí.
*
Práce na zbavení se iluze je součástí iluze.
*
Osvícení nevytváří osvícené osoby.
*
Na zdánlivé cestě je zdánlivě mnoho odhalení, závěrů, vhledů, pochopení, poznání - a ve výsledku jsou k ničemu. Žádné z nich nekončí zážitek oddělení. Dějí se v tom nastavení oddělených zážitků.
*
Proto všechna náboženství a tradice selhávají. Není žádné já a všechna ta práce, transcendování, dotazování, snažení se najít a pochopit já, jsou bezvýsledné. Jen drží zdánlivé já zaměstnané hledáním.
*
Myšlenka, že se něco musí stát, je součástí snu - a celé duchovno je o tom udělat, aby se něco stalo.
*
Osvobození je rozpadnutí bez důvodu. Je to rozpuštění té hledací energie bez důvodu a pro nikoho. Nezůstane nic než to, co se zdánlivě děje - a i to je pro nikoho.
Zřejmě ti nedošlo, kdo tím exemplářem tu je viděn...
