Téma osvícení

[Pedriito]

Jak se ale ty brďo vylíhne touha v Tom co, je, aniž by to kdo věděl?
Pedriito

Možná touhou?, potřebou se potvrzovat, potřebou sebepotvrzování sebe sama?
Coby takovosti?

Ale proč?

Míla říká, že první emanací bytí je láska...
Láska, neboli soucit (prosím neplést s běžným pojetím výrazu láska...), pěkně pojem Láska popisuje Krishnamurti



A taky zde: https://jiddu-krishnamurti.net/cs/volno ... ra-nevi-10

Představ si ale, že TO nikdy nezačalo, žádný začátek nikdy. A Ono bez času. Vlastně "náš" čas, je Jeho pauza. A i těch pauz je nekonečně od nepočátku. Žádný čas, pak emanace Touhy (Lásky), pak žádný čas, a z toho zas miliardy let pauza v bezčasí a bezprostoru... Hezký ne?
:-)

[Tara]

Miliardy let pauza :-)

A o fous více nebo méně než miliardy?

No vidíš, trumbero :-)

[Tara]

ŽITÍ bez začátku a bez konce
je bytí,
že :-)

[Pedriito]

Tak jsou to kalpy, já si ty časový úseky nepamatuju. Ale tady jde o to. Že ten časovej úsek projevu teď vnímáme, páč v něm jsme. Nevnímáme ten, v němž nejsme a kdy je jen TO. Chápeš?

[Pedriito]

ŽITÍ bez začátku a bez konce
je bytí,
že :-)

A co to na čem mění? Já nemluvím o Bytí bez začátku a konce. Ty ve dne nebdíš a v noci nespíš? Je ta noc snad nežitím?

[Pedriito]

Já nemluvím o Bytí bez začátku a konce?

(Tam měl být otazník)

[Pedriito]

Ani z hlediska kosmologie to snad není tak těžký pochopit, ne?
Ono se celkem přesně ví, kdy začal ten třesk a s ním vesmír, a kdy země a flora a fauna... Ale než to třesklo, tak co si myslíš, že bylo?
Povídej.

[salmo1cz.]

No já nevím.Nikdy jsem tomu nijak neříkal.Ale láska=soucit ?
Když jdu na procházku a je po dešti tak ze silnice sbírám všechny hlemýždě a uklidím je do trávy.
Že by to byla láska nebo soucit k hlemýždům, žížalám, lesním slimákům a dalším...tak to teda netuším.
Jenom manželka vždycky nadávala... jseš jak malej.
Jsem a nemám s tím žádný problém.

[Pedriito]

Nebylo tvoření, prostor ani čas. A zas nebude. A tak to půjde do nekonečna. Ale můžeš to pojmout i takhle. Ten stav Ničeho a Nikoho je pod tím naším smyslovým světem. A jeho energie ten svět tvoří. Vcetně našich těl a smyslů. Bez nich by to byl jen rej vibrací. Ale hle, oči vidí a uši slyší, prsty se dotýkaj a mozek přemýšlí, proč? Je v to rozdíl? Chápeš, co naznačuju?
Že projev začal a nutně skončí. Ale těhle začátků a konců je nekonečně. A v tom dalším třesku po mariádách let, se tu znovu setkáme. Páč to je zákon nekonečna. Nekonečněkrat se zákonitě ještě potkáme.

[Pedriito]

[Tara]

Ani z hlediska kosmologie to snad není tak těžký pochopit, ne?
Ono se celkem přesně ví, kdy začal ten třesk a s ním vesmír, a kdy země a flora a fauna... Ale než to třesklo, tak co si myslíš, že bylo?
Povídej.

ty to máš pojmutý všechno podmíněně, ale tak to není.. dnes už to asi nerozvedeme, bo už skoro spím. Tam, kde je jakákoli podmínka, tam je prostor, čas a někdo a něco. Ale Pravda je území bez cest a láska je vášeň bez příčiny kde by v tom měly místo všechny ty tvé představy. Dobrou

[Pedriito]

A ty to bereš moc pocitově. I ten atom, kterej můžeš vidět, když mrkneš mikroskopem na svou kůži, je plnej podmínek (zákonitostí), jinak by nebyl a nebyla bys ty. Jestli to chceš vidět komplet, musíš tam přibrat i vše ostatní, co nemáš. Anebo, což je jednoduší, vykopnout to, co máš. Tak jako tak, to pak bude komplet.

[Pedriito]

Jano, jestli jsi Veil, tak si mě nepřej, nebudu s tebou tři a půl hodiny mluvit.. a pět minut na to!

[Jana]

Jano, jestli jsi Veil, tak si mě nepřej, nebudu s tebou tři a půl hodiny mluvit.. a pět minut na to!

Petře, Evi, Hynku, Viléme, Jarmilo, dřív jsem si myslela, že Martin z Inspiruj nejsem, že nejsem ani Veil, ale máte pravdu. Díky. Když jsme opravdu tím, čím skutečně jsme, jste Já, dá se to poznat a je to krásné.



Děkuju.

Nádherný sváteční čas.

[Pedriito]

Jano, jestli jsi Veil, tak si mě nepřej, nebudu s tebou tři a půl hodiny mluvit.. a pět minut na to!

Petře, Evi, Hynku, Viléme, Jarmilo, dřív jsem si myslela, že Martin z Inspiruj nejsem, že nejsem ani Veil, ale máte pravdu. Díky. Když jsme opravdu tím, čím skutečně jsme, jste Já, dá se to poznat a je to krásné.



Děkuju.

Nádherný sváteční čas.

Fakt nechápu, jak si se do tý role mohla tak nastylizovat. A odkud to vůbec máš? To někdo takhle učí?
Další ženská, co mě dostala...
Já si na vás musím dávat majzla na entou.

[Veil]

a plácat tydle hovadiny tě k nějaký dokonalosti nepřivede,

protože plácání hovadin je zcela jistě plácán hovadin...

Nic tě k dokonalosti nepřivede, protože tohle už je dokonalé. Ale pro nikoho. Stav bez já už tu je. Stav bez uvědomování už tu je. Uvědomování, tady a tam, i cesta někam, to všechno je iluze. Ale největší iluze je "Já jsem". Takže není kam jít, není kdo by kam šel. Není co dělat. Není kdo by mohl něco dělat. Tohle je dokonalé. Že je nějaká cesta někam je jen sen. Že je tu někdo kdo by po té cestě mohl jít je jen sen.

[miroslav]

a plácat tydle hovadiny tě k nějaký dokonalosti nepřivede,

protože plácání hovadin je zcela jistě plácán hovadin...

Nic tě k dokonalosti nepřivede, protože tohle už je dokonalé. Ale pro nikoho. Stav bez já už tu je. Stav bez uvědomování už tu je. Uvědomování, tady a tam, i cesta někam, to všechno je iluze. Ale největší iluze je "Já jsem". Takže není kam jít, není kdo by kam šel. Není co dělat. Není kdo by mohl něco dělat. Tohle je dokonalé. Že je nějaká cesta někam je jen sen. Že je tu někdo kdo by po té cestě mohl jít je jen sen.

Aby bylo něco dokonalé, musí tu být nedokonalé - tedy nějaký posuzovatel s měřítkem dokonalosti.
Stav bez uvědomování tu stále je a je zde také stav s uvědomováním.
Dá se jít kamkoliv, je možno něco dělat.
O tom je život a o tom co píšeš ty, je smrt.
Existuje oboje zároveň a hlavně je to všechno, co my si myslíme nebo nemyslíme, víme, zažíváme nebo nezažíváme, to jestli jsem nebo nejsem, naše představy o čase, vesmíru, Bohu atd. jen nepatrnou kapkou v oceánu nezbadatelné existence.
Chce to méně si vymýšlet, měně se vžívat do vymyšleného a více se přímo nepředpojatě "dívat", co opravdu je

[Jana]

Nic tě k dokonalosti nepřivede, protože tohle už je dokonalé. Ale pro nikoho. Stav bez já už tu je. Stav bez uvědomování už tu je. Uvědomování, tady a tam, i cesta někam, to všechno je iluze. Ale největší iluze je "Já jsem". Takže není kam jít, není kdo by kam šel. Není co dělat. Není kdo by mohl něco dělat. Tohle je dokonalé. Že je nějaká cesta někam je jen sen. Že je tu někdo kdo by po té cestě mohl jít je jen sen.

Aby bylo něco dokonalé, musí tu být nedokonalé - tedy nějaký posuzovatel s měřítkem dokonalosti.
Stav bez uvědomování tu stále je a je zde také stav s uvědomováním.
Dá se jít kamkoliv, je možno něco dělat.
O tom je život a o tom co píšeš ty, je smrt.

O tom, o čem píše Veil, je smrt ega. Vlastně ani smrt ega neexistuje, protože ego neexistuje.

Veil píše z moudrosti, která říká: "Nejsem nic". Je to dokonale jednoduché, prohlédnutelné a jasné, dosáhne-li meditace nebo láska dokonalosti, že je jen sama v sobě, bez vztahování k čemukoliv.

Existuje oboje zároveň a hlavně je to všechno, co my si myslíme nebo nemyslíme, víme, zažíváme nebo nezažíváme, to jestli jsem nebo nejsem, naše představy o čase, vesmíru, Bohu atd. jen nepatrnou kapkou v oceánu nezbadatelné existence.

Miroslave, můžeš upřesnit, co myslíš tím obojím zároveň?

Co mohu říct, že existuje zároveň s tím, o čem tady píše Veil, je, že existence sama o sobě bez osobních představ, co je špatně, je Láskou, proto je tady i ta dokonalost bez nedokonalosti.

Když ulomíš část celku, tak jsi udělal z dokonalosti nedokonalost, protože část chybí. V celistvosti Poznání taková nedokonalost neexistuje.

[Jana]

Petře Vostále, děsíš se, že bys mohl dospět k poznání, že nejsi nic? Že Tvé ego není nic? Že z pohledu celistvosti Poznání, dokonce i z pohledu celistvosti časoprostoru, z pohledu Vesmíru, věčnosti času je Tvá osobní existence nicotná? Je to ten důvod, proč tak vyšiluješ a sprosťačíš, když se někdo o něčem takovém zmíní?

Pro mě je tohle poznání naopak osvobozující. Díky tomuhle poznání se mě žádná Tvá nadávka nedotýká.

Na druhé straně, jak říká Miroslav, platí paradoxně i opačný extrém, že ten, koho poznáváme jako Lásku, je pro nás vším, to proto, že ta Láska má stejnou kvalitu, jako dokonalá meditace. Osvobozuje od všech připoutaností. Nedává to smysl? Jeví se Láska jako ta největší připoutanost? S představou, že jsi "něco", samozřejmě ano, ale s osvobozením od ztotožnění s jakoukoliv představou tady není kdo by se k Lásce připoutával.

Nicméně, je ve mně respekt, že sám sebe považuješ za ego, tak tyhle hovory nejsou určeny Tobě. Ani v nejmenším ne. Není Tvou povinností nic takového číst. Tedy pokud sám sebe nevnímáš jako spasitele světa a nechceš ostatní před tímhle, co Tě děsí, ochránit.

[Veil]

Aby bylo něco dokonalé, musí tu být nedokonalé - tedy nějaký posuzovatel s měřítkem dokonalosti.

Nemusí. Už teď tu žádný pozorovatel není.

Stav bez uvědomování tu stále je a je zde také stav s uvědomováním.

Stav s uvědomováním tu ve skutečnosti už teď není.

Dá se jít kamkoliv, je možno něco dělat.

Jen ve snu. Ve skutečnosti ne. Ale ten sen nikdo neovládá. Nikdo nemůže o něčem rozhodnout a někam jít.

Existuje oboje zároveň a hlavně je to všechno, co my si myslíme nebo nemyslíme, víme, zažíváme nebo nezažíváme, to jestli jsem nebo nejsem, naše představy o čase, vesmíru, Bohu atd. jen nepatrnou kapkou v oceánu nezbadatelné existence.

To co píšeš je jen pohádka. Skutečnost je jiná.

Chce to méně si vymýšlet, měně se vžívat do vymyšleného a více se přímo nepředpojatě "dívat", co opravdu je

Nechce to nic. Už to je.