Kde leží skutečná krása?

[Max]

Zdar a sílu, hodně zdraví k svátku. (Jestli se nepletu).

díky za přání, svátek mám 21.5.

ale jinak se připojuji k přání pro Alenu

Nojono, kdo se má ve vás Návštěvnících furt vyznat! Vostála na vás!

[Návštěvník]

byl tam ten obrázek mrtvých těl bojovníků s vybranými orgány co dala Alaja k tomu co probíhá na UA

už není ani na tom vláknu, asi to stáhli z netu, jako stáhli fotky ohořelých, znásilněných a umučených lidí z Oděsy
a video co si natáčel Pravý sektor pro svou propagandu - jak postupně uřezali hlavu náčelníkovi policie před očima jeho ženy

To bude ta druhá strana mince, o který mluvil Miroslav, ta nejvíce děsivá.

a vidíš i v tomto díle existnce až na dno ?

"A kdo
má pro konkrétní dílo oko, ten skrze něj vidí až na "dno"."

[Max]

Návštěvníku! To je tak těžký z toho, co jsem napsal
pochopit, že mluvím o dílech rozjasněné mysli?

O dílech zatemněné mysli by mě nenapadlo psát na vlákně s názvem: "Kde leží skutečná krása?"

[Návštěvník]

Návštěvníku! To je tak těžký z toho, co jsem napsal
pochopit, že mluvím o dílech rozjasněné mysli?

O dílech zatemněné mysli by mě nenapadlo psát na vlákně s názvem: "Kde leží skutečná krása?"

já se neptala o tom co způsobí takové věci jako se dějí momentálně na UA nebo v pásmu Gazi

ale jestli jsi schopen vidět až na dno i v tomto ? protože jsi psal

"kdo
má pro konkrétní dílo oko, ten skrze něj vidí až na "dno"."

ale ty jsi tím asi myslel to, že jen rozjasněná mysl dokáže dělat rozjasněná díla a kdo je tím přitahován, tak má rozjasněnou mysl ...

[Návštěvník]

Návštěvníku! To je tak těžký z toho, co jsem napsal
pochopit, že mluvím o dílech rozjasněné mysli?

co takhle hudba Richarda Wagnera je krásná ? je to dílo rozjasněné mysli ?

a jak byla rozjasněná ve své nenávisti k židům ?

[m a x]

Návštěvníku! To je tak těžký z toho, co jsem napsal
pochopit, že mluvím o dílech rozjasněné mysli?

O dílech zatemněné mysli by mě nenapadlo psát na vlákně s názvem: "Kde leží skutečná krása?"

já se neptala o tom co způsobí takové věci jako se dějí momentálně na UA nebo v pásmu Gazi

ale jestli jsi schopen vidět až na dno i v tomto ? protože jsi psal

"kdo
má pro konkrétní dílo oko, ten skrze něj vidí až na "dno"."

ale ty jsi tím asi myslel to, že jen rozjasněná mysl dokáže dělat rozjasněná díla a kdo je tím přitahován, tak má rozjasněnou mysl ...

Až na "dno" můžeš vidět i skrze takové projevy, ale ale cestou toho průhledu ti budou téct slzy.

Všichni byli kdysi děti, nevinnost a oddanost matce, otci... Tohle je o zapomnění.

[m a x]

Návštěvníku! To je tak těžký z toho, co jsem napsal
pochopit, že mluvím o dílech rozjasněné mysli?

co takhle hudba Richarda Wagnera je krásán ? je to dílo rozjasněné mysli ?

a jak byla rozjasněná ve své nenávisti k židům ?

Nevím, neznám, jsem spíš do folk-rocku.

[Návštěvník]

Až na "dno" můžeš vidět i skrze takové projevy, ale ale cestou toho průhledu ti budou téct slzy.

Všichni byli kdysi děti, nevinnost a oddanost matce, otci... Tohle je o zapomnění.

tak za tuhle odpověď díky

to je to o čem jsem psala tady na tom vláknu ...

[Návštěvník]

Návštěvníku! To je tak těžký z toho, co jsem napsal
pochopit, že mluvím o dílech rozjasněné mysli?

co takhle hudba Richarda Wagnera je krásán ? je to dílo rozjasněné mysli ?

a jak byla rozjasněná ve své nenávisti k židům ?

Nevím, neznám, jsem spíš do folk-rocku.

no tak ne hudba, ale spousta uměleckých děl, co mají čím oslovit a prohloubit v těch co jsou to schopní zachytit zvnitřnění - nebyli či nejsou zrovna rozjasněné mysli ...



například Goya

nebo básně prokletých básníků ... nalézající krásu i v ošklivosti

četla jsem několik básní lidí, jejichž mysl byla sevřená drtvou depresí a přece v těch chvílí vzniklo cosi velmi křehkého a živoucího básnicky řečeno - v těch nejhorších stavech mysli se vyjádřilo cosi nejniternějšího v nich

[Návštěvník]

Jean Arthur Rimbaud


"Je laskavost a přítomnost, protože on otevřel svůj dům zimní pěně a letnímu hukotu, pročistil nápoje i potravu, on, který je kouzlo prchavých míst a nadlidská rozkoš při zastavení. Je laskavost a budoucnost, síla a láska, kterou my, kteří vězíme v zuřivosti a mrzutosti, vidíme plynout po bouřném nebi a na extatických praporech.

Je láska, přesná a znovuobjevená míra, nádherný a nečekaný rozum i věčnost: milovaný stroj osudových vlastností. Všichni jsme měli hrůzu z jeho i našeho ústupku: ó potěšení našeho zdraví, vznět našich schopností, sobecká něha i vášeň k němu, jenž nás miluje po celý svůj nekonečný život...

A my ho voláme zpět a on putuje... A jestliže Obdiv pomine, zní, jeho příslib zní: "Pryč s těmi pověrami, s těmi starými těly, s těmi rodinami a s těmi věky. Vždyť tato epocha skončila!"

On neodejde, nesestoupí z nebe, nedovrší to vykoupení ženské zloby a mužské radosti a celého toho hříchu: neboť už se stalo, on je, a stále milován.

Ó jeho vzdechy, jeho tváře, jeho pouti; hrozný úprk dokonalosti tvarů a činnosti.

Ó plodnost ducha a nesmírnost světa!

Jeho tělo! Vysněné odpoutání, lámání milosti zkřížené s novým násilím!

Jeho zrak, jeho zrak! všechno dávné klekání a pozvednuté tresty v jeho následku.

Jeho světlo! zrušení veškerého znělého a pohyblivého utrpení za intenzivnější hudby.

Jeho krok! stěhování ještě velkolepější než dávné nájezdy.

Ó on a my! hrdost dobrotivější než ztracená milosrdenství.

Ó světe! a jasný zpěv nových neštěstí!

Poznal nás všechny a všechny nás miloval. Naučme se ho volat v tuto zimní noc od mysu k mysu, od bouřlivého pólu k zámku, od zástupu k pobřeží, od pohledů k pohledům, sil a ochablých citů, hledět k němu, odesílat jej pryč a pod přílivy a z výše sněžných pouští sledovat jeho zraky, jeho dech, jeho tělo, jeho jas."

[Návštěvník]

Charles Baudelair

"Zdechlina (Květy zla)

Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána,
jak stvořeného pro lásku,
jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná
na horkém loži z oblásků,

s nohama nahoru jak žena všeho znalá
a potíc jedy zpod žáru,
nedbale nestoudně dokořán otvírala
své břicho plné výparů.

Na tuto hnilobu zářilo slunce zlobně,
jak dopéci by chtělo tu
a velké Přírodě zas vrátit stonásobně,
co spojilo kdys v jednotu;

a nebe patřilo, jak zdechlina v své slávě
jako květ rozvíjí se dál.
Takový silný puch, že vy jste z toho v trávě
div neomdlela, na vás vál.

A mouchy bzučely nad břichem, z jehož hnilob
dralo se černo páchnoucích
pluků larv, valících se jako černý sirob
podél těch cárů živoucích.

To všecko klesalo a stoupalo jak vlna
či perlilo se praskajíc;
to tělo, řekl bys, nafouklé mlhou zplna,
množí se, žije ještě víc.

Ten svět tak prazvláštní zněl hudbou, jako v dálce
peřeje nebo vítr zní,
či zrní, které se obrací na opálce
za rytmického třesení.

Tvary se stíraly a jenom snem už byly,
na dávném plátně lehýnce
hozeným náčrtem, jejž mistr v pravou chvíli
dokončí dík jen vzpomínce.

Tam za skalisky nás pozorovala vztekle
neklidná psice, číhajíc
na chvilku, kdy se zas zakousne do rozteklé
mršiny, z níž teď nemá nic.

- A přece jedenkrát budete, není zbytí,
jak tohle svinstvo plné much,
vy, hvězda očí mých, vy, slunce mého žití,
vy, vášeň má i strážný duch!

Ano! jak tohleto, královno spanilosti,
svátostmi zaopatřenou
vás dají do země práchnivět mezi kosti,
pod tučnou trávu zelenou.

Pak rcete, kráso má, těm červům, kteří v šeru
polibky žrát vás budou dál,
že božskou podstatu i tvar svých lásek věru,
ač dávno tlím jsem uchoval!

přeložil František Hrubín


Tento text byl zkopírován ze serveru: http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/charl ... z3AMIBkaP6

[Návštěvník]

Charles Baudelaire

sbírka Květy zla



"Krása

Jak zkamenělý sen jsem krásná, smrtelníci!
Můj prs, jímž každý z vás se zranil naposled,
je přán jen básníkům, jimž vnuká s láskou vznět,
jak hmota mlčící a nic se neměnící.

Jak nechápaná sfinx já trůním v oblacích,
k bělosti labutí mám srdce sněhobílé;
co ruší linie, mi není nikdy milé,
a nevím, co je pláč, a nevím, co je smích.

Před mými postoji, jež nenápadně měním,
k nimž jak bych zhlédla se ve slavných pomnících,
básníci stráví dny úporným přemýšlením.

Mámť k okouzlování těch tichých milců svých
nejčistší zrcadla, jež zveličují krásu
své oči široké, své oči věčných jasů!"

http://www.baudelaire.cz/works.html?aID=1&artID=19

[m a x]

Jasně, mě to nic neříká. Má zřejmě každej svoje móresy - urychlovače - energy drinky... akordy, tóniny, seqvence...
Slyšel jsem o jednom, kterej byl pěknej prevít, ale teprve ve vězení, po pár dnech v díře (úzká cela - samotka), tak nějak procitl a najednou pocítil velkou svobodu, kterou nikdy předtím na svých "spanilých jízdách" nezažil... A bylo.

[Návštěvník]

Jasně, mě to nic neříká. Má zřejmě každej svoje móresy - urychlovače - energy drinky... akordy, tóniny, seqvence...
Slyšel jsem o jednom, kterej byl pěknej prevít, ale teprve ve vězení, po pár dnech v díře (úzká cela - samotka), tak nějak procitl a najednou pocítil velkou svobodu, kterou nikdy předtím na svých "spanilých jízdách" nezažil... A bylo.

jj ... ale jak pak je to teda s tou jasnou myslí ???

třeba básnická tvorba Charlese Baudelaira je dílem jasné mysli nebo ne ?

chvilka poesie končí Hymnou pro Krásu

"Hymna kráse

Jdeš z hlubin oblohy, či z propasti dna vzcházíš,
ó Kráso? V zraku tvém zřím ráj i pekla pal,
jím zločin ve zmatek se zásluhami házíš,
a proto bych tak rád tě k vínu přirovnal.

V tvém oku svítání i západu žhne rdění,
ty vůně šíříš kol jak večer bouřlivý,
tvé rty jsou amfora, polibky opojení,
jímž dítě hrdinou a rek jest bázlivý.

Jdeš z jícnů temnosti, či s hvězd k nám sestupuješ?
I Osud omámen jde za tebou jak pes,
na zdař bůh radosti, neštěstí rozhazuješ,
ty za nic neručíš a řídíš všeho směs.

Ty kráčíš po mrtvých, z nich žerty tropíš sobě,
a z tvojich klenotů je Hrůza nejkrasší,
a Vražda, z cetek tvých jsouc nejmilejší tobě,
na zpupném břiše tvém se v tanci povznáší.

Ó svíčko, jepice jak slepá k tobě pádí,
tvým ohněm vzplápolá řkouc: Požehnána buď!
a s tváří mroucího, jenž mohylu svou hladí,
milenec uklání se nad milenky hruď.

Co na tom, odkud jdeš, zda z pekla čili z ráje,
ó Kráso! příšero! v své hrůze přímo k nám,
tvé oko, úsměv tvůj, tvá noha Věčna taje
když otevrou mi jen, jež neznám a rád mám.

Ať Anděl, Siréna, Ďas, Bůh se v tobě sklání,
co na tom, tebou-li, tvým okem plným hvězd,
ó rhytme, paprsku, ó vůně, má jen paní! —
svět méně ohyzdným, čas méně trapným jest?"


Přeložil Jaroslav Vrchlický

[Návštěvník]

hele Maxi a co Exupery ???

v dobách nejtěžších, kdy přišel téměř o všechny své blízké přátele a mysl měl sevřenou hlubokou depresí a následky válečného traumatu napsal něco co se dodnes inspiruje nejen dětská srdce (Malý princ) ale i dospělé

Citadelu ani nedokončil, neustále jí upravoval, jak se jeho vhled prohluboval ... tragicky zahynul, nejpravděpodobnější verzí je, že odešel z našeho světa podobně jako Malý princ

a přece jsou to texty SRDCE přímo otevírající ...

"Bůh mi poslal ženu, která velmi roztomile, prostě a se šveholivou krutostí lhala. A já se nad ní sklonil jako nad svěžím mořským větrem. A řekl jsem: "Proč lžeš?"

Dala se do pláče a všecka se topila v slzách. A já o těch slzách přemýšlel.

"Pláče," říkal jsem si, "neboť se nevěří jejímu lhaní.

Nevěřím totiž, že lidé hrají komedii. Nevidím v komedii smysl. Ovšem, ta žena chce být považována za jinou. Tohle drama mě však netrápí. Drama je to pro ni. neboť by tolik chtěla být tou druhou. A ženy, které ctnost jen předstírají, k ní mají často větší úctu než ty, jež žijí počestně a jsou tak ctnostné jako ošklivé. Kdežto ty první velice touží být počestné a milované, ale nedovedou se ovládnout, nebo je spíš ovládají druzí. A neustále se bouří.

A obrátil jsem se k Bohu se slovy: "Proč jsi ji nenaučil mluvit řečí, jíž se lze dohovořit?" Vždyť kdybych jí naslouchal, namísto lásky bych ji musel dát pověsit. A přitom v sobě má cosi dojemného, v temnotách vlastního srdce si do krve rozdírá křídla a bojí se mne jako ty mladé pouštní lišky, kterým jsem dával po kouscích maso a ony se chvěly, kousaly a maso mi vytrhly, aby si je odnesly do pelechu."

"Jsem čistá, pane," říkala mi, "ale oni to nevědí." Věděl jsem ovšem velmi dobře, jaký nepokoj v mém domě vyvolává. Ale přesto jsem v srdci cítil hřeb boží krutosti. "Pomoz jí plakat. Naplň ji slzami. Ať znavena sama sebou spočine. na mém rameni: není v ní dostatek únavy." Neboť ji v dokonalosti jejího stavu špatné poučili a já ji zatoužil osvobodit. Ta plačící žena není snad celým světem, ale je znamením světa. Cítí úzkost, že se neuskuteční. Že shoří a rozplyne se v dým. Že ji řeka cestou strhne a už ji nikdo nedokáže zachytit.

"Nejdřív mne vyslechni," pravil jsem jí. I tuto ženu je třeba přijmout.

Po lásce nemohu sáhnout, jako by byla kdesi v zásobě: je to především práce mého srdce. Lásku ti neposkytuje určitá tvář jako dar, stejně jako ta šťastná pohoda nebyla v krajině, nýbrž v tvém stoupání vzhůru. V tom, že jsi zmohl horu. Že jsi zakotvil v nebi.

Stejně je tomu s láskou. Že by ji člověk mohl potkat, je pouhá iluze, neboť lásce je třeba se učit. Klame se ten, kdo bloudí životem, aby se nechal dobývat, kdo zná jen citové vzrušení z krátkých vznětů a doufá, že potká onu velikou horečku, která ho zapálí pro celý život. Jeho srdce dosáhne jen chabého vítězství, neboť je duševně chudý a zmohl jen maličký pahorek.

Stejně tak nelze spočinout v lásce, pokud se den ze dne neproměňuje, jako je tomu v mateřství. Ty však chceš ve své gondole usednout a stát se zpěvem gondoliéra na celý život. A v tom se mýlíš. Neboť co není vzestupem či přechodem, to ztrácí význam. Pokud se zastavíš, najdeš jen nudu, neboť krajina už ti nebude mít co říci. A místo abys zavrhl sebe, zavrhneš ženu.

Sledoval jsem totiž opravdu pozorně lidské vztahy a dobře jsem rozpoznal nebezpečí rozumu: toho rozumu, který si myslí, že řeč uchopuje. A že v hádce existuje odpověď. To, co je ve mně, nemohu totiž naprosto tlumočit prostřednictvím řeči. Není slov, jež by to sdělila. Mohu to pouze označit, a sice do té míry, do jaké jsi to už pochopil jinými cestami než pomocí řeči.
Zázrakem lásky anebo proto, že jsi zrozen ze stejného boha a že se mi podobáš.

Nepleť si lásku s vlastnickým šílením; z něho pochází to nejhorší trápení. Neboť z lásky, na rozdíl od obecného mínění, trápení nepochází. Trápení plyne jen z pudu vlastnictví, který je opakem lásky.

A proto člověka, který doopravdy miluje, poznám podle toho, že nikdy nemůže být podveden.

Skutečná láska začíná tam, kde oplátkou nic nečekáš.

Přátelství poznám podle toho, že nikdy nemůže být zklamáno, a pravou lásku podle toho, že nikdy nemůže být podvedena.

Kdyby ti někdo řekl: "Tu ženu zavrhni, podvádí tě ...", trpělivě ho vyslechni, ale své chování neměň, neboť kdo má tu moc, aby tě podvedl?

A když ti někdo řekne: "Zavrhni ji, všechna tvá snaha je marná ...", trpělivě ho vyslechni, ale své chování neměň, neboť jsi jednou zvolil. Cos dostal, mohou ti snad ukrást, kdo by ti však mohl ukrást, cos dal?

A když ti někdo řekne: "Tady ti jsou dlužní. Tam ne. Tady si váží tvých rad, tam se jim smějí", zacpi si před takovým počtářstvím uši.

Odpověz všem takto: "Milovat mne, to v první řadě znamená se mnou spolupracovat"

Chci-li od tebe dosáhnout lásky, probudím v tobě člověka, který je pro mne. Nebudu ti říkat, jak se trápím, tím bych se ti leda zprotivil. Nebudu ti nic vyčítat: právem by tě to rozčililo. Nebudu ti snášet důvody, pro které mě máš milovat, neboť ty žádné důvody nemáš. Důvodem k lásce je láska. Ani se nebudu ukazovat takovým, jakým jsem byl, když jsem probouzel tvou touhu. Neboť už mne takového nechceš. Jinak bych tvou lásku probouzel dosud."

http://www.odaha.com/antoine-de-saint-e ... o/citadela

[m a x]

A kdo se dívá skrz tu (bohudík) jasnou mysl?
Je to átmá Ale átmá drží vždy krok s tělem. I když se to nezdá, tělo vždy určuje charakter osobního já. I "já" které o sobě má mínění nezávislosti, vyprudokovalo toto mínění díky tělu - mozku. Bez těla (těl) by bylo jako (obrazně) milenci - jeden bez druhého... Ale každej mileneckej pár má svoje intimity a tajnosti. A takovej je i vztah átma s tělem. A že jich na světě je. A "maxovo" duo atma - tělo rozumí např. Blakeovi, Thákurovi, Džibránovi,. toť jeho energydrinky...

[Návštěvník]

A kdo se dívá skrz tu (bohudík) jasnou mysl?
Je to átmá Ale átmá drží vždy krok s tělem. I když se to nezdá, tělo vždy určuje charakter osobního já. I "já" které o sobě má mínění nezávislosti, vyprudokovalo toto mínění díky tělu - mozku. Bez těla (těl) by bylo jako (obrazně) milenci - jeden bez druhého... Ale každej mileneckej pár má svoje intimity a tajnosti. A takovej je i vztah átma s tělem. A že jich na světě je. A "maxovo" duo atma - tělo rozumí např. Blakeovi, Thákurovi, Džibránovi,. toť jeho energydrinky...

a kdo se dívá skrz tu (bohužel ???) špinavou mysl ?

není to snad zase átmá držící vždy krok s tělem ...

jak je možné napsat takové věci co píše Exupery v těch nejhorších stavech mysli ? nebo snad mysl sevřená v depresích je myslí jasnou ?

[Návštěvník]

A kdo se dívá skrz tu (bohudík) jasnou mysl?
Je to átmá Ale átmá drží vždy krok s tělem. I když se to nezdá, tělo vždy určuje charakter osobního já. I "já" které o sobě má mínění nezávislosti, vyprudokovalo toto mínění díky tělu - mozku. Bez těla (těl) by bylo jako (obrazně) milenci - jeden bez druhého... Ale každej mileneckej pár má svoje intimity a tajnosti. A takovej je i vztah átma s tělem. A že jich na světě je. A "maxovo" duo atma - tělo rozumí např. Blakeovi, Thákurovi, Džibránovi,. toť jeho energydrinky...

a nezkoušej na mně, že Maxovo duo atma nerozumí Exuperyho Citadele ...

[m a x]

A kdo se dívá skrz tu (bohudík) jasnou mysl?
Je to átmá Ale átmá drží vždy krok s tělem. I když se to nezdá, tělo vždy určuje charakter osobního já. I "já" které o sobě má mínění nezávislosti, vyprudokovalo toto mínění díky tělu - mozku. Bez těla (těl) by bylo jako (obrazně) milenci - jeden bez druhého... Ale každej mileneckej pár má svoje intimity a tajnosti. A takovej je i vztah átma s tělem. A že jich na světě je. A "maxovo" duo atma - tělo rozumí např. Blakeovi, Thákurovi, Džibránovi,. toť jeho energydrinky...

a kdo se dívá skrz tu (bohužel ???) špinavou mysl ?

není to snad zase átmá držící vždy krok s tělem ...

jak je možné napsat takové věci co píše Exupery v těch nejhorších stavech mysli ? nebo snad mysl sevřená v depresích je myslí jasnou ?

Čéče, a kdo jinej než átmá? Já momentálně děkuju za mysl jasnou, na kterou ses ptala. V podstatě tedy děkuji za mozek až tak nezanesenej negacema. Skrze něj totiž to atma kouká.
Když mám mozek zanesenej negacema, pak atma kouká dost nablble. Tak to má max. Jak to má Exupery, to nevím, Prince jsem vstřebal, Citadelu jsem zatím nedal - není to pro mě "ořechvé".

[Návštěvník]

A kdo se dívá skrz tu (bohudík) jasnou mysl?
Je to átmá Ale átmá drží vždy krok s tělem. I když se to nezdá, tělo vždy určuje charakter osobního já. I "já" které o sobě má mínění nezávislosti, vyprudokovalo toto mínění díky tělu - mozku. Bez těla (těl) by bylo jako (obrazně) milenci - jeden bez druhého... Ale každej mileneckej pár má svoje intimity a tajnosti. A takovej je i vztah átma s tělem. A že jich na světě je. A "maxovo" duo atma - tělo rozumí např. Blakeovi, Thákurovi, Džibránovi,. toť jeho energydrinky...

a kdo se dívá skrz tu (bohužel ???) špinavou mysl ?

není to snad zase átmá držící vždy krok s tělem ...

jak je možné napsat takové věci co píše Exupery v těch nejhorších stavech mysli ? nebo snad mysl sevřená v depresích je myslí jasnou ?

Čéče, a kdo jinej než átmá? Já momentálně děkuju za mysl jasnou, na kterou ses ptala. V podstatě tedy děkuji za mozek až tak nezanesenej negacema. Skrze něj totiž to atma kouká.
Když mám mozek zanesenej negacema, pak atma kouká dost nablble. Tak to má max. Jak to má Exupery, to nevím, Prince jsem vstřebal, Citadelu jsem zatím nedal - není to pro mě "ořechvé".

kouká tam átmá a když je mysl špinavá tak čumí přes ten filtr ... pak to vidí jak to vidí a co to má společnýho s tou tvorbou ?

nemá to spíš společnýho s tím, jaká je tu míra otevřenosti, aby člověk byl v kontaktu sám se sebou a pak se vyjadřuje skutečně to átmá a ne jen nějaká umělohmotně vytvořená póza ?

já nevím, já se ptám ...

ps. nevím proč ale v mé paměti je uvíznutý přesvědčení, že zrovna nějaký max mně na Citadelu odkazoval asi se ale pletu, páč by jsi mne jistě neodkazoval na něco co jsi sám nevstřebal ...