Kde leží skutečná krása?

[Návštěvník]

Krása se skutečně nachází v oku každého pozorovatele. Je to subjektivní vize, jedinečná perspektiva, která odráží naše vnitřní vnímání. Naše osobité vzpomínky vnímají určité věci jako utěšující či krásné; pro jiné, ty samé obrazy mohou působit přízemně či dokonce neatraktivně.

Můj britský buldok Elizabeth je toho dokonalý příklad. V životě jsem neviděla nic krásnějšího. Láska, kterou vyzařuje, její zvláštní osobnost, její oddanost; nacházím potěšení ve všech jejích výstřednostech. Ale když s ní jdu po ulici, matky zachytávají své děti, zoufale se snažíc odtáhnout je z dosahu drápů tohoto divého stvoření. Taková je podstata odlišnosti vnímání.

Když naše vědomí prostoupí láska, vnímáme krásu ve všem. Mohl by to být šampión zlatý retriever na světoznámé psí soutěži, nebo prašivý pouliční smeták – s pochybným rodokmenem – v každém individuálním vyjádření bezpodmínečné lásky, začneme objevovat krásu. Tato krása může být vnímána pouze z prostředí prázdnoty: zbavená porovnávání a názorů vytvořených na základě vzájemného ovlivňování jednotlivce společností, se nám odkrývá skutečná krása stvoření. V prázdnotě, zrcadlo světa odráží pouze světlo lásky.

Říká se, že krása se nachází v oku pozorovatele; pouze pokud bychom my všichni mohli vnímat krásu okem absolutna, každé jedinečné vyjádření existence na této planetě by bylo vnímané ve své dokonalosti. Pokud bychom mohli vidět za soudy a názory, které nás rozdělují, které rozdělují národy, rasy a ideologie, které vytvářejí iluzi „nás a jich“, naše potřeba bránit, co je „naše“ a ochraňovat sebe sama před očividně nepřátelským a nepředvídatelným světem.

Kde můžete nalézt krásu? Když se podíváte, objevíte ji. A pokud se krása nachází v oku pozorovatele, pak změnou pozorovatele můžeme jistojistě změnit svět.

Isha Judd

www.whywalkwhenyoucanfly.com.

[nop]

Krása se skutečně nachází v oku každého pozorovatele. ...– v každém individuálním vyjádření bezpodmínečné lásky, začneme objevovat krásu. Tato krása může být vnímána pouze z prostředí prázdnoty: zbavená porovnávání a názorů vytvořených na základě vzájemného ovlivňování jednotlivce společností, se nám odkrývá skutečná krása stvoření. V prázdnotě, zrcadlo světa odráží pouze světlo lásky. ...
Isha Judd
http://www.whywalkwhenyoucanfly.com.

O slově ke slovu "prázdnota". Správně by mohlo být "s výše všeobecného pohledu".
Na známém přirovnání člověk - vesnice a strom - les vysvětloval Buddha, že pojem (myšlenka) "člověk" je obecnější, zbavená konkrétních vlastností konkrétních lidí a tudíž prázdná od podrobností.
Potom i vesnice je nadřazená jednotlivým lidem, prázdná od těch mnoha charakteristik osob. Proto že prý on (Buddha) raději prodlévá u prázdnějšího pojmu vesnice, oproštěnému od mnoha detailů.
Tak i les je prázdnější pojem, než myslet na podrobnosti mnoha stromů.
Tedy setrvávat při nadřazených, všeobecnějších pojmech bylo pro něho přednější. To je generalizované myšlení, povznesené nad hromadu jednotlivin.
Tu cestu oproštění od podrobností můžeme dotáhnout i dále, až k Prázdnotě s velkým P (možno, že k Veškerenstvu, které vypadá hladké jako svázaný pytel, ale je jinak plné podrobností jako náklaďák plný ovoce).

[nop]

Tu cestu oproštění od podrobností můžeme dotáhnout i dále, až k Prázdnotě s velkým P (možno, že k Veškerenstvu, které vypadá hladké jako svázaný pytel, ale je jinak plné podrobností jako náklaďák plný ovoce).

A pokud z toho pytle vypustíš všechny představy o tom, ....

Smyslem " vyšší úrovně" přemýšlení je do toho pytle nenahlížet, nevysypávat, nerozvazovat. Až se pytel zmenší a zůstane z něbo visačka, kartotéční lístek. Kromě případu, že v pytli jsou nevyčištěné práce, které by stejně působily.
Buddha měl na mysli uvažování jdoucí po povrchu květů lotosu, ne probírání se ve stoncích.

[malpan]

v námi uvědomované části kolektivního vědomí

[rafael]

když zmizí ten kdo hledá kde leží krása, co pak zbyde?? bude existovat krása?? bude existovat ten kdo ji hledá?

[Návštěvník]

když zmizí ten kdo hledá kde leží krása, co pak zbyde?? bude existovat krása?? bude existovat ten kdo ji hledá?

Když zmizel ten, kdo ohodnotil vnímané jako krásné nebo jako ošklivé ?

[nop]

Ot.:Někdy říkáte, že Já je ticho.Proč?
... neexistuje nic, co by mělo být dosaženo, než člověk sám.

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... -maharisi/

Připomíná to slova, která používalo hnutí gnóze o "božstvu Člověk".
Viz popis: Petr Pokorný: Píseň o perle,
Zdeněk Kratochvíl: Prolínání světů : středoplatónská filosofie v náboženských proudech pozdní antiky, 1991, (pozor, T. Halík použil v roce 2006 stejný název Prolínání světů k popisu náboženství Východu ve XX. století),

[Návštěvník]

Krása je jen jiný název pro lásku a skutečná láska tady je, když zmizí iluze oddělenosti, když zmizí ten, který hledá, ten, který si cokoliv přivlastňuje, ten, který není tím vším, co je.

jj ten který prožívá krásu lásku blaho a pod.

pak je tu jen to co je a jak je, bez myšlenek a myslícího o tom, tedy bez toho, že by tu byl někdo kdo by to hodnotil jako krásu nebo ošklivost, jako lásku nebo nelásku, jako dobro nebo zlo ... tj. KRÁSA BEZ MYŠLENEK (bez vyhodnocující mysli, která se to co je snaží kamsi zaškatulkovat, zanálepkovat a bez preferencí a zároveň odmítání)

viz stav nad protiklady posting.php?mode=quote&f=84&p=84688

[Návštěvník]

krása bez myšlenek -

"krása může být vnímána pouze z prostředí prázdnoty: zbavená porovnávání a názorů vytvořených na základě vzájemného ovlivňování jednotlivce společností" Isha Judd

[Návštěvník]

krása bez myšlenek

"Ve vidění je pouze viděné,
ve slyšení je pouze slyšené,
v pociťování je pouze pociťované."

Buddha

[Linda]

KRÁSA BEZ MYŠLENEK (bez vyhodnocující mysli, která se to co je snaží kamsi zaškatulkovat, zanálepkovat a bez preferencí a zároveň odmítání)

Slovy se dá vyjádřit stav harmonie nad protiklady velmi obtížně. Slovo krása patří do dvojnosti a jednoznačně vyjadřuje opak ošklivosti, jeden ze dvou protikladů.

Přesnější než "KRÁSA BEZ MYŠLENEK" by možná bylo "HARMONIZUJÍCÍ PRINCIP BYTÍ", který v každé situaci vyvstane nejen bez myšlenek, ale i bez emocí, a umožňuje zareagovat na jakékoliv disharmonizující podněty harmonicky, plně uspokojivým, scelujícím způsobem: přijetím a optimální tvořivou reakcí.

[Návštěvník]

Když poznáváme sami sebe, jsme krásní, když se nepoznáváme, jsme oškliví

Dobrý důvod, proč se o sebepoznání snažit

ego pro to udělá všechno nikdo nechce být eaný

[Návštěvník]

- Setká-li se duše s ošklivým -> smršťuje se => duše se vztahuje pouze k vyššímu druhu jsoucnosti

Tohle je zajímavý postřeh. Je to podobné jako se strachem a se všemi negativními emocemi, které způsobují smršťování duše.

jak se něco všudypřítomného a všeprostupujícího může smršťovat při setkání s něčím ošklivým ? copak duše hodnotí co je krásné a co ošklivé a podle toho se buď rozšiřuje nebo smršťuje ?

hodnotí to akorát mysl a ego se pak od toho ošklivého snaží dištancovat, ochránit všemi způsoby a naopak tomu co je mu libé a vhod se snaží přiblížit, udržet to na věčné časy ....

[Návštěvník]

Jestli je v Tobě schopnost prožívat opravdový strach, tak si můžeš uvědomit, jak máš malou dušičku. Jestli je v Tobě schopnost uvědomovat si všeobjímající lásku, tak je možné poznávat, jak je duše nekonečně velká. Krása povznáší ducha a špatnost, zlo, protivenství, odpor, ošklivost ducha ubíjí.

to jsou pouhé představy o ubohé dušičce choulící se strachy ...

strachy se choulí osobní vědomí a osobní vědomí se může také rozšiřovat až do nekonečna

je to prostě hra vědomí, které si hraje samo se sebou ... a holt mysl si to k tomu přidává pohádky o dušičce, kráse a ošklivosti a pod.

[Návštěvník]

Není například možné vysvětlit tomu, kdo žije v připoutanosti k časoprostoru, jak je možné poznat bezrozměrnost přítomnosti...

to máš pravdu ... to skutečně nikoho vysvětlit nejde - proto probuzení lidé nikomu nic nevysvětlují

když hovoří tak většinou jen reagují na otázky kteří jim lidi co za nimi chodí kladou, nebo sdělují to čím prošli a procházejí a co se jim osvědčilo případně upozorní co se neosvědčilo ...

hlavně jsou sami o osobě živoucí inspirací - bez slov, tím že jsou absolutně přítomni to ze sebe přímo a nezkresleně přes filtry osobní mysli, vyzařují do světa

[Návštěvník]

tak jsem se šla podívat na to kdo je Plótínos, které ho tu cituješ a který se vyjadřuje o tom, že hmota je zlem

a on je to novoplatónský filosof proto to dualistické pojetí Bůh absolutní dobro, který stvořil svět aniž je s ním totožný ... vychází z téze Bůh vezrus svět a hmotný svět má za nebytí a zlo

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pl%C3%B3t%C3%ADnos

tak to se mnou skutečně nemůže korespondovat ... pro mne je hmotný svět vyjádřeným projevem samotného boha

a v jeho pojetí duše odpovídá osobnímu vědomí ega ...

[Návštěvník]

no z takto dualistického chápání Boha a světa je to co Jana cituje vcelku pochopitelné, je to klasický popis tzv. "dlouhé cesty" pročišťování ega velmi prospěšná věc pro toho, kdo je silně uvíznutý v realitě tohoto světa a mám za to, že většina z nás, ne-li všichni touto fází musíme projít nebo stále procházíme ale nevede to do cíle ... je to přípravná fáze. docela mne to překvapilo, že zrovna Jana, která nechce jakékoliv rozbory osobnosti a považuje je za nežádoucí sem dává tento odkaz, který se právě pročišťováním osobnosti zaobírá

zdroj té Janiny citace je například zde:

http://www.dailylife.cz/2011/05/12/plot ... i-o-krase/

"Plótinos se zabývá se vztahem mezi bohem a světem. Zde se ukazuje jako dualista. Chápe Jedno jako nehybnou prapodstatu, která je zdrojem světové duše. Svět je dílem boha, není s ním však totožný. Nesporný přínos patří Plótinovi také ve vymezení subjektu a objektu. Každé Já je podle něj nenapodobitelným originálem; člověk je subjektem, vše ostatní je vůči němu objektem. Člověk není na objekty napojen, vytváří si k nim vztahy.

Plótinos se též táže, odkud se bere zlo, pokud je bůh absolutní dobro, a dochází k názoru, že příčinou všeho zla je hmota (tělo), která moc lpí na světě a stahuje člověka ke zlu. Proto je třeba askeze k umravnění těla a rozvoji duše. Zlo také znamená nedostatek dobra, absolutně dobrý je jen prvopočátek (Jedno) - než se dostane dobro ke hmotnému světu, určitá jeho část zmizí. Duše se snaží se vrátit k Jednomu; při tom musí projít očistou katarzí prací na sobě, ctností, kontemplací. Plótinos je též stoupencem reinkarnace; domnívá se, že příliš sobecké duše se k očištění musí mnohokrát narodit. Očista je tak pro něj utrpení, které má výchovný charakter."

[Jarda Malej]

Není například možné vysvětlit tomu, kdo žije v připoutanosti k časoprostoru, jak je možné poznat bezrozměrnost přítomnosti...

"bezrozměrnost přítomnosti" opravdu není možné vysvětlit.
Což neznamená, že nelze pomoci tomu kdo je připraven pomoc přijmout,
v posledku však už spíše bez vysvětlování.
Ta "bezrozměrnost" vše potřebné umí zařídit sama, když jí to dovolíme.

[Návštěvník]

když už se na to narozilo tak přidávám odkaz na to co je dlouhá a krátká cesta

"Všechny cesty duchovního hledání se dělí do dvou tříd. První je základní, elementární, druhá pro více pokročilé. Pro začátečníky je dlouhá cesta. Aby přinesla výsledky, vyžaduje dlouhou dobu, je na ní zapotřebí mnoho práce, která vyžaduje velké úsilí. Druhá je krátká cesta. Výsledky se dosahují mnohem rychleji, je to v určitých případech snazší cesta, vyžaduje mnoho práce.

Angličan PhDr. Paul Brunton (1898-1981) dlouhá léta cestoval a žil v zemích Orientu, kde studoval náboženství, mysticismus, jógu a východní filozofii. Následující text je záznamem jeho přednášky na téma dlouhé a krátké cesty (stezky) k duchovnímu probuzení.

Porovnání obou cest

Jedna tedy říká, že jste člověk, druhá, že jsme zakořeněni v Bohu. Při dlouhé cestě pracuje ego. Žák si myslí, že je egem a vyvíjí soustředění ve snaze zlepšit sám sebe, stávaje se čistším a čistším. Říká: tuto práci dělám já. Domnívá se, že očišťuje sebe a zlepšuje kvality ega. Ale je to stále ego. Stoupá od nižší části k vyšší části ega a stává se zduchovnělým egem. Hledá gurua.

Krátká cesta je odlišná, protože zde není představa ega, je zde jedině Nadjá, není zde toužení (náležející k dlouhé cestě) ale ztotožnění, není tu dokonce ani snaha. Krátká cesta se nezabývá časem (představou času) a proto také ani pokrokem. Zabývá se jen bezčasým Nadjá. Není zde představa pokroku ani touha, na tom zde nezáleží. Pravé já je vždy neměnné. Pokrok ale obsahuje změnu. Všechny otázky a problémy zde mizí, protože tázajícímu se egu (intelektu) není dovoleno být činným.

Na dlouhé cestě žák chce gurua, hledá ho, je na něm závislý a guru mu pomáhá k pokroku. Na krátké cestě je guruem Nadjá a žáci závisejí přímo jen na Nadjá a problém gurua nepřichází. Guru je venku mimo ně ale Bůh je uvnitř. Na krátké cestě nejsou žáci závislí na guruovi, intelektuálně jsou na něm nezávislí. Jestliže guru zemře nebo zmizí, netrápí se tím. Je zde skutečné spoléhání na Boha. Ne na lidskou bytost, ale na vašeho Ducha.

Proč neučí každý učitel krátké cestě?

Odpovědí je, že lidé nemají dost síly vzdát se ega a nejsou ochotni obrátit se najednou ke světlu. Je to oběť. Aby jim to bylo umožněno, dlouhá cesta je učí zeslabovat ego stupeň po stupni. Na dlouhé cestě docházejí k pokroku jen proto, aby dosáhli bodu, kde pro ně bude snazší se ega vzdát. To je jeden z nejdůležitějších důvodů. Dlouhá cesta připravuje žáka k tomu, aby mohl mít užitek z krátké cesty, jinak by nebyl schopen krátkou cestou jít.

Druhým důvodem je, že ještě nemají takovou sílu soustředění, aby udrželi mysl soustředěnou na Nadjá. Snad jsou schopni udržet ji po jednu nebo dvě minuty. Je proto nutné vyvinout sílu vytrvalého soustředění. I když vidíme pravdu, musíme získat ještě sílu setrvat v soustředění na pravdu a být v ní upevněni. Vetšina lidí má silnou připoutanost ke světským věcem a silnou touhu po nich. Jsou jim v cestě, překážejí jim na cestě ke skutečnosti. Chtějí se držet připoutanosti a tužeb, které přicházejí z ega, kterého se nechtějí vzdát.

Učitel tedy učí nejprve dlouhou cestu proto, že většina žáků není schopna sledovat krátkou cestu. Dlouhá cesta tedy existuje proto, aby je pro krátkou cestu připravila. Nemá význam, aby sledovali krátkou cestu, pokud nezískali filozofické pochopení, které jim umožní touto cestou jít. I když jim byla ukázána pravda na krátké cestě, nepoznají ji, nejsou-li k tomu připraveni studiem a filozofickým myšlením. Nenaučili se, co je pravda, a nemohou ji ocenit. Nemají filozofickou znalost a chápání, aby viděli rozdíl mezi pravdou a skutečností a mezi iluzí a omylem. Musí pochopit pravdu i intelektuálně. To je část dlouhé cesty.

Velice důležitá věc

Jestliže lidé sledují dlouhou cestu a pracují na ní mnoho let, mnozí již po několika letech shledají, že neudělali pokrok, který očekávali. Na začátku měli velké nadšení. Očekávali vnitřní zkušenost dávající sílu, poznání a sebeovládání, ale nezískali je ani po mnoha letech. Naopak - přicházejí zkoušky, tvrdé strasti života, jako např. smrt v rodině, změny zevního života ap. Jsou zklamáni a říkají: „Proč mne Bůh vyvolil k utrpení, přestože sleduji cestu. Mám samé těžkosti." Jsou zklamáni. Nyní může dojít k některé z následujících věcí:

Mohou se zcela vzdát hledání, na rok i na více let, nebo na celý život, a navrátit se k materialistickému způsobu života.
Mohou si myslet, že šli nesprávnou cestou, že mají nesprávného učitele nebo že používali špatných metod a hledají tak nového učitele a novou cestu. Avšak výsledky i s novým učitelem jsou stejné, protože se stále pohybují v kruhu svého ega. Ego jim brání dostatečně prohloubit jejich stav světla a moudrosti.
Může dojít i k třetí možnosti. Pokud se velmi snažili a tvrdě pracovali zdánlivě zcela bezúspěšně a cítí se unaveni, mentálně i citově vyčerpáni, vzdají se dalšího snažení avšak nevzdají se hledání. Jenom pasivně sedí a čekají.
Ti, kteří jsou v této poslední kategorii, jsou pak zcela připraveni nastoupit krátkou cestu a měli by to učinit. Dokonce i začátečníci mohou nastoupit krátkou cestu, avšak v praxi ji obvykle shledají příliš obtížnou.

Kombinace obou cest

Nejlepší způsob je od počátku kombinovat obě cesty. Tato kombinace musí být však přizpůsobená pro každého jednotlivce, protože lidé jsou rozliční. Není žádné pevné pravidlo platné pro každého. Pro jednoho se hodí kombinace méně krátké cesty a hodně dlouhé, u jiného je tomu obráceně. Závisí to na cítění, jejich intuici a na radě, kterou jim dá jejich učitel. Nakonec stejně každý musí dojít ke krátké cestě.

Učitel dává žákovi to, co žák chápe na své úrovni chápání. Běžná náboženství jsou směsí dlouhé cesty a krátké cesty. Bohužel však vedou někdy do zmatku. Např. biblické rčení „Dříve nežli Abrahám, Já jsem." má dva významy. Nižší znamená reinkarnaci, vyšší znamená: „Já jsem skutečnost."

Je mnoho zmatku o těchto dvou bodech, jestliže není chápáno, že všechny nauky se dělí do uvedených dvou kategorií a jaký je mezi nimi rozdíl.

Protiklady mezi oběma cestami

Dlouhá cesta:

Dlouhá cesta má ego, krátká má Nadjá bez ega.
Na dlouhé cestě se žáci snaží krok za krokem dostat z temnoty své nevědomosti.
Na dlouhé cestě chce mnoho žáků zažít zkušenosti mystické, okultní a psychické. Je to ego, které je vyžaduje, a vyžaduje rovněž uspokojení z pokroku. Ego se cítí důležité.
Je nutno pochopit rozdíl mezi iluzí a skutečností. Největší těžkostí každého učitele je přivést žáky k pochopení, že nejen svět, ale i ego jsou iluzí.
Žáci nevědí, co je ego. Proto Ježíš řekl: „Chcete-li nalézti své pravé já, musíte popřít sama sebe!", což znamená popřít ego. Buddha řekl: „Toto není já." Učil mnichy, aby cvičili odříkání a myšlení na tuto mantru.
Na dlouhé cestě se žák snaží zdokonalit sám. Zakouší úspěchy a neúspěchy, vzestupy a pády. Když je zklamán, stane se melancholickým. Taková situace nemůže nastat na krátké cestě, protože žák má víru jako malé dítě. Předal celou svou budoucnost Nadjá/Bohu a má dostatek víry, aby mu důvěřoval. Ví, že učinil správné rozhodnutí a proto je vždy šťastný. Závisí zcela na této milosti a ví, že vše co přichází, přichází od nejmoudřejší bytosti za světem. Ať přijde cokoliv, bude to nejlepší. Vždy se spoléhá na Nadjá, nalézá v něm radost.

Krátká cesta:

Krátká cesta je bez plánování, intuitivní, jako náhlé osvícení.
Na krátké cestě není žádná touha po vnitřní zkušenosti jakéhokoliv druhu. Když jste již ve skutečnosti, není již více žádných přání, neboť zkušenosti přicházejí a odcházejí, ale skutečnost nikdy. Nyní vidíte, proč jsou běžná náboženství pouze pokusy přimět lidi k tomu, aby začali hledat Boha, ale oni nejsou schopni jít příliš daleko a příliš rychle.
Krátkou cestou vede učitel ty, kteří jsou více vyvinutí a méně připoutaní. V učení Ježíšově a Buddhově nalézáme obě cesty. Lidé mají různé stupně vývoje a proto si mohou vybrat cestu, která jim vyhovuje.
Na krátké cestě se nestaráme o reinkarnaci, nepřikládáme jí důležitosti.
Na krátké cestě potřebují žáci studium filozofie jen pro jedinou věc - aby pochopili co je skutečnost.

Temná noc duše

Krátká cesta je radostná cesta, cesta štěstí. Právě před tím, než toto nastane, může žák zažívat temnou noc duše. Cítí se zcela bezmocným, nepociťuje duchovní skutečnost. Má melancholické období. Nepociťuje duchovnost a ani po ní netouží. Není ani světský, ani duchovní. Cítí se osamělý a opuštěný a odloučený od svého gurua, jakoby za stěnou. Má pocit, že na něho Bůh zapomněl. Tato temná noc duše může trvat krátký čas, nebo dlouhá léta. Žák není ani schopen číst duchovní knihy nebo o nich přemýšlet. Cítí se smutným a zklamaným a může se i pokusit o sebevraždu. V tomto neštěstí mu ani ti, kdož ho milují, nemohou přinést útěchu. Na obou polokoulích, západní i východní, existuje přísloví, které říká: „Noc je nejtemnější před svítáním." Člověk v takové situaci je v nejnižším bodě. Potom mu krátká cesta přinese zpět radost právě tak, jako když vyjde Slunce.

Důležitou radou v takové chvíli je:

Musíš mít trpělivost - nebude to trvat věčně!

Musíš mít naději. Potom dosáhneš lepší úrovně než kdy předtím.

Temná noc duše nepřichází každému hledajícímu. Je to jako stín, způsobený Sluncem. Když se Slunce objeví v podvědomí, vznikají stíny. Ale to je začátek velké vnitřní změny. Vše předtím nebyl promarněný čas, práce pokračuje, ale v podvědomí, aby bylo vykořeněno ego, což provádí Nadjá. Je to známkou milosti, ale žák se přesto cítí nešťastný.

Praktické rady

Většina lidí musí kombinovat dlouhou a krátkou cestu. Možná jen jeden den nebo jeden týden (tak jak to bude řídit vnitřní popud) budete na dlouhé cestě a jiný den na krátké cestě. Váš postoj bude pak zcela pasivní, protože všechny intelektuální představy (myšlenky) mají jen omezenou hodnotu. Musíte nyní být vedeni svým vnitřním cítěním nebo intuicí.

Jestliže se lidé ptají, zda mají studovat, odpovědí je, že knihy se zabývají myšlenkami. Co nám dávají není pravda ale jenom její intelektuální výklad. Připravují vás k lepšímu chápání. Studujete-li knihy, získávéte pouze více myšlenek. Nakonec musíte dojít k bodu, kdy nebudete potřebovat žádné knihy. Jsou různé dobré knihy, ale vždy musíte rozlišovat mezi dobrým a špatným učením, která mohou být v téže knize promíchána.

Kontemplace

Když učiníme změnu ke kontemplaci, myšlení ustane. To je nejhlubší bod v nás samých. Z toho důvodu každý musí hledat v sobě a musí nalézt svoji vlastní cestu.

Není nutné putovat po dlouhé cestě déle než do doby, kdy jste připraveni nastoupit krátkou cestu. Je velmi důležité mít živou víru v Nadjá a stát se malým dítětem a cítit tolik závislosti na Nadjá, jako malé dítě na svých rodičích. Měli byste mít tuto víru v samotnou sílu Ducha a ne v jakoukoliv jinou, byť sebelepší, lidskou bytost.

Jestliže žák myslí stále úzkostlivě na své chyby, je na nesprávné cestě. Může se pokusit chyby odstranit, ale nemůže to učinit dokonale, dokud není schopen vzdát se ega.

Nebezpečí krátké cesty

Základem krátké cesty je, že jsme vždy božští. Je to již s námi, není to nic nového, ale musíme usilovat o poznání toho, co zde již je.

Nebezpečím krátké cesty je, že si žák v určitý moment může začít myslet: „Jsem osvícený a nemusím nic víc dělat." Je to pak ale jen jiná forma ega. Proto je nutná rovnováha mezi dlouhou a krátkou cestou."




http://zivotni-energie.cz/dlouha-a-krat ... testi.html

[Návštěvník]

Není například možné vysvětlit tomu, kdo žije v připoutanosti k časoprostoru, jak je možné poznat bezrozměrnost přítomnosti...

"bezrozměrnost přítomnosti" opravdu není možné vysvětlit.
Což neznamená, že nelze pomoci tomu kdo je připraven pomoc přijmout,
v posledku však už spíše bez vysvětlování.
Ta "bezrozměrnost" vše potřebné umí zařídit sama, když jí to dovolíme.

A protože ve valné většině z nás je cosi co se tomu dovolení brání, tak je dobrý se tím vědomě zabývat - hodně o tom píše například Lída