Jiří Vacek

[Návštěvník]

možná by jsi se také mohl u textu JV kapičku přizdržet, třeba by ti to pomohlo aspoň na úrovní intelektu objasnit rozdíl mezi vědomou přítomností a psychologickým středobodem osobního prožívání

U pana Vacka jsem se připozdržel kdysi dávno i osobně.

Byl obklopen dámami, zřejmě jeho uctívačkami, které se navzájem střežily a podezřívavě se dívaly na každého nového příchozího.

Ano, JV to dovede důkladně a logicky popsat. Určitě byste si rozuměli.

Akorát ten popis je jen popis a pro posluchače to často vytváří dojem, že tomu rozumějí, že to chápou a že tím pádem už to "mají", podobně jako to děláš ty.

Chce to o tom méně přemýšlet, méně o tom diskutovat a více to opravdu praktikovat. Jinak je to jenom konceptuální zábava, zaujetí, sebe-potvrzování.

A k tomuhle pojetí duchovnosti mají v nezastavitelné formě sklon hlavně ženy, proto zřejmě ten povzdech

Ach, vy ženy.

já pochopitelně měla na mysli pozdržet se u átmavičáry a její praxe ne osoby JV
a jak na tu praxi právě pan Vacek dokáže velmi výstižně navést svým popisem

[Návštěvník]

rozdělení subjektu na objekt je pouze domnělé

To i rozdělení na samsáru a nirvánu je pouze domnělé. Ale to můžeme prohlásit až po Realizaci, před tím je to jen pojídání zakázaného ovoce ze Stromu poznání, tak kušuj.

nakonec vytkneš JV že nehovoří o tom jak provádět a o čem je átmavičára v negativních termínech ???

to je už skutečně absurdní ...

Ach vy ženy . Mluvím o subjektu. A abychom o něm mohli mluvit, musíme z něj udělat objekt, tedy jej zabít. Pokud jej zabijeme vědomě, je to OK, tudíž z toho mohou vzniknout negativní pojmy například. Ale pokud jej však zabíjíme nevědomě, jde o mrtvolu, která v našich představách žije, dokonce superžije, nopotěškoště...

átmavičáru nejde nevědomě provádět

[Návštěvník]

pokud dával všeobecně platnou radu, tak mluvil JASNĚ A FURT TO SAMÝ !!! protože toho samotnýho se mu dostalo od jeho Mistra a on to dělal a proto věděl, že je to funkční

a to

" Zaměřením mysli na „Já jsem“, čili na pocit bytí, se rozpouští pocit „já jsem to a to“. Zůstává pocit „jsem pouze svědek“ a i ten se ponoří do „já jsem vše“. Potom se všechno stane Jedním.

Ponořte se hluboce do svého nitra a snadno a jednoduše to objevíte. Směřujte k „Já jsem“.



a opakoval to do nekonečna, až mu to bylo vyčítáno a on k tomu řekl, akorát že o tom bude mluvit pořád dokola tak dlouho, dokud bude třeba

A co těch přes sedmdesát sezeníček s LSD, při kterých J.V. našel konečně toho Boha? To bylo také uskutečněno podle metody já jsem?

jedna věc je o tom všimnutí a druhá věc je pak vědomě spočívat v tom ...

a átmavičára rozhodně nekončí povšimnutím, to je jen první krok

[Návštěvník]

"Můj guru mi uložil, abych si hleděl pocitu "Já jsem" a nevěnoval pozornost ničemu jinému. Tak jsem ho poslechl. Neprováděl jsem žádná konkrétní dechová ani meditační cvičení, ani jsem nestudoval duchovní texty. Ať se stalo cokoli, obrátil jsem od toho svou pozornost, a setrvával v pocitu "Já jsem". Může se to zdát příliš snadné, nebo dokonce primitivní. Jediný důvod, proč jsem to dělal byl, že mi to řekl můj guru. A přece to fungovalo!"

NM

My hínajánisté máme bdělost (bez intelektuálních spekulací) jako prostředek k dosažení osvícení. Řekl nám to Buddha. Takže to velebím a chválím.

setrvávat pozorností v pocitu Já jsem ano o to přesně jde ...

JV nic jiného neříká ...

"Átmavičára, ať ji provádíme jakýmkoliv způsobem, vždy začíná teprve tam, kde soustřeďujeme pozornost vědomí, kterým jsme, na toto vědomí Já jsem."

a k tomu vysvětluje, že pouhá bdělá pozornost k probíhajícím dějům je výborná záležitost, jako přípravná fáze pro ní, ale není átmavičárou, což má pravdu

[papadev]

halo, Miroslave...na něco si se zeptal a já ti odpověděl....považuješ tímto naši debatu za ukončenou?
...x...

[lklknml]

Átmavičára, ať ji provádíme jakýmkoliv způsobem, vždy začíná teprve tam, kde soustřeďujeme pozornost vědomí, kterým jsme, na toto vědomí Já jsem.

Soustřeďovat pozornost vědomí na vědomí je jako zkoušet položit svou hlavu na svou hlavu.

[papadev]

také sem cvičil atmavičáru a zajímavé to začalo být až tehdy, kdy místo dotazování se, kdo sem...jsem ZAČAL TVOŘIT, KDO SEM...
...X---

[lklknml]

také sem cvičil atmavičáru a zajímavé to začalo být až tehdy, kdy místo dotazování se, kdo sem...jsem ZAČAL TVOŘIT, KDO SEM...
...X---

No.., tos tomu dal naprdel.

[lklknml]

Ježíšovo "já jsem" se týká každého času a všeho jsoucího. Je to mistrovský stav, kdy já je jedno s Bohem. Mechanická, primitivní nápodoba učedníkem podobá se kultu kargo.

Obyčejné slovo bdělost nezní s takovým nádechem tajemna, jako nezvyklé "já jsem" vytržené odněkud z Bible. Nicméně, bdělost bez já jsem není možná. Ono já se na Cestě nejprve vztahuje k tělu, po té k duši a posléze k Duchu.

[Návštěvník]

Átmavičára, ať ji provádíme jakýmkoliv způsobem, vždy začíná teprve tam, kde soustřeďujeme pozornost vědomí, kterým jsme, na toto vědomí Já jsem.

Soustřeďovat pozornost vědomí na vědomí je jako zkoušet položit svou hlavu na svou hlavu.

copak nedokážeš vnímat rozdíl když pozornost směřuješ od sebe k něčemu co pozoruješ a mezi tím uvědomit si sebe ???

[lklknml]

copak nedokážeš vnímat rozdíl když pozornost směřuješ od sebe k něčemu co pozoruješ a mezi tím uvědomit si sebe ???

Neblázni, vědomí vědomí je možné jen jako myšlenková konstrukce. Nic proti myšlenkovým konstrukcím, nejsou to ale kroky na spirituální cestě.

[Návštěvník]

copak nedokážeš vnímat rozdíl když pozornost směřuješ od sebe k něčemu co pozoruješ a mezi tím uvědomit si sebe ???

Neblázni, vědomí vědomí je možné jen jako myšlenková konstrukce. Nic proti myšlenkovým konstrukcím, nejsou to ale kroky na spirituální cestě.

vědomí sebe - tedy vědomá přítomnost - není myšlenková konstrukce, je to přímý vjem existence, na to teprve navazuje myšlenková konstrukce já jsem něco ...

je to klíč - není to cíl

[Jarda Malej]

Úspěšní současní guruové, kterým se skutečně daří probouzet v lidských bytostech Vědomí,...

Dnešní dámské duchovní soaré již započalo.

Nazdáááár!

[Petra]

Úspěšní současní guruové, kterým se skutečně daří probouzet v lidských bytostech Vědomí,...

Dnešní dámské duchovní soaré již započalo.

Nazdáááár!

I ty, Brute?

[Návštěvník]

Zlepšovat je vždycky co, hlavně je třeba pracovat na sobě ...

ano, člověk má rozvíjet obě své strany bytí - ne popírat svoje lidství a svoji úlohu ve společnosti

pořád platí obrazně vyjádřeno - "dát bohu to co je boží a císařovi to co je císařovo"

"Jsi lidskou bytostí, hluboce spojený s každým a se vším nepředstavitelnými způsoby, závislými na celém vesmíru a každém kolem tebe. A to díky šatům, které nosíš, jídlu, které jíš, slovům, která používáš, příběhům, které slyšíš a čteš a sleduješ. Také díky vzduchu, který dýcháš, i kvůli této zprávě, kterou právě čteš.

Jako lidská bytost jsi zranitelný a perfektně nedokonalý, učící se znovu milovat, protože jsi to zapomněl za ta léta podmiňování. Jsi lidská bytost učící se jak cítit a sjednocovat se, mluvit autenticky a svobodně a naslouchat s porozuměním a bez předsudků. To je stezka stále se prohlubujícího ozdravování a uskutečňování, která nikdy nekončí.
Některá učení zdůrazňují tento "relativní" pohled.

Ale zároveň jsi vědomí samo, před všemi koncepty, vždy přítomné, již nyní úplné, nikdy na ničem a na nikom nezávislé. Není zde žádná otázka, jak se stát probuzený nebo osvícený, neboť ty jsi To vždy byl, dokonce ještě před tím, než vznikl čas. Jsi zde před vznikem všech otázek a odpovědí. Není zde žádná léčba, neboť zde není nikdo, kdo by měl být léčen a žádná budoucnost mimo Teď. Pro vědomí není žádného utrpení. Pro vědomí není žádného úsilí.

Některé duchovní stezky zdůrazňují tento "absolutní" pohled, nebo alespoň prohlašují, že je to jediný skutečný pohled.

Ale má to háček:

Zamítni relativní, lni k absolutnímu, odvrhni nebo zamítni lidskou cestu, a zůstaneš navždy zraněný a polapený do utrpení, odmítání nebo neschopen čelit svým jizvám, i když věříš, že jsi plně probuzený a osvobozen od příběhů a osobnosti.

Zavrhni absolutní, lni k relativnímu, zapomeň na to, kdo skutečně jsi, a navždy zůstaneš hledač, provždy hledající a zaměstnaný příběhy, dokonce i když věříš, že jsi plně zdravý na lidské úrovni, ať už to pro tebe znamená cokoli.

Během let jsem se setkal s mnoha lidmi, někteří z nich jsou duchovní učitelé, kteří prohlašují, že jsou plně probuzeni, za egem, zcela osvobození, hovořící ve smyslu "zde není kdokoli" a "nejsem osoba" a "není zde žádné já", a přesto zřejmě, na relativní lidské úrovni, jsou hluboce zranění, bojující s podvědomou bolestí, přenášející své rány na druhé - jejich rodiny, jejich přátele a dokonce na jejich studenty. Zraňují druhé, ale odůvodňují to s chytrou "logikou nedvojnosti" (např. "není zde žádná volba", "vše je pouze tvá projekce" atd.).

Probuzení bez soucitu je jako oceán bez myriád svých vln, jako kosmická matka bez jejích milovaných dětí. Již jsem hodně mluvil o tom, jak jsem i já sám kdysi spadl do této suché duchovní pouště. Není to žádné veselé místo. Nicméně je to součást cesty.

Rovněž jsem během let potkal mnoho lidí, kteří viděli sami sebe jako plně rozvinuté lidské bytosti, dobře opracované, úspěšné, šťastné, přímo perfektní lidi. Ale stejně pořád někde hluboko dole se cítí jaksi odděleni od života, uvnitř prázdní - je zde pořád touha po něčem, co nemohou nalézt či dokonce pojmenovat. Když naše lidskost ztratí svůj základ, jsme navždy polapeni v bezdůvodném lidském dramatu, které začíná tak prázdné, nicméně které dokážeme vyvíjet a vyvíjet. Ale navzdory tomu, jak usilujeme a hledáme, nikdy se tam nedokážeme zcela dostat. I tuhle část cesty jsem poznal.

Kdy dokážeme konečně přijmout tento duchovní paradox? Když zastavíme oddělování "absolutního" od "relativního". Když uvidíme, že naše lidství nebo naše probuzenost, naše Buddhovská podstata a naše lidskost, naše duchovnost a naše životy jak je žijeme, cesta uzdravování a ne-cesta probuzení do přítomnosti, nebyly nikdy odděleny.

Navždy se uzdravující v lidském smyslu a provždy již zcela uzdraveni jako vědomí samo, v naprosté propojenosti."

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... tvi-v-nas/

[lklknml]

vědomí sebe - tedy vědomá přítomnost - není myšlenková konstrukce, je to přímý vjem existence, na to teprve navazuje myšlenková konstrukce já jsem něco ...

je to klíč - není to cíl

Klíč k čemu? K boji s neustále útočícími silami zla? K odmítnutí a rozchodu s vlastní dcerou a nejbližším žákem (oboustranný to nezdar)?

[Návštěvník]

Klíč k čemu? K boji s neustále útočícími silami zla? K odmítnutí a rozchodu s vlastní dcerou a nejbližším žákem (oboustranný to nezdar)?

no konečně z tebe vypadlo, kde je jádro pudla a co tady rozporuješ rozporuješ osobní projevy JV a to co se kolem jeho osoby děje ...

k to mu jediný !!!

ano je to tak že spousta jeho článků jsou plné boje proti neustále útočícím silám zla na jeho jako Gurua, a je to smutné, co se děje v jeho rodině a v jeho skupině ...

ale proč vylévat vaničku i s dítětem ???

jeho popis praxe átmavičáry je mimořádný, to lze přece objektivně uznat ...

přece jen proto, co se děje u osoby JV a kolem osoby JV nejde prohlásit, že átmavičára je nesmysl a intelektuální koncept a rozporovat jí jako přímo cestu k realizaci ???

to jsi se ještě nikdy nesetkal s tím, že například dietolog vážící 150 kg je výborným a úspěšným lékařem praktickým v oblasti redukční diety ??? to protože je on sám tlustý nemusí znamenat, že jeho teorie a rady jsou nefunkční ... ani to nemusí znamenat, že on sám se tím co radí neřídí, může mít klidně onemocnění štítné žlázy, nebo jeho otylost je důsledkem hromadění vody

pokud to tedy potřebuješ tak si rozporuj osobu toho pána, jeho osobní projevy - ale ne átmavičáru a jeho brilantní popis s vyhmátnutím a vysvětlením hojně se rozšiřujících omylů

to je jeho bezesporu velmi pozitivní vliv, že to dokáže tak jasně vyjádřit a vysvětlit

a pokud budeš rozporovat jeho osobu, tak se podívej co to s tebou dělá a jak tím akorát přidáváš polena negativismu té samotné situaci

proč se raději nezaměřit na to co je ti blízké a co tě oslovuje ??? věnovat vzpomínku čistotě buddhistických mnichů se kterými jsi se měl tu možnost osobně setkat ???

[Návštěvník]

když ti nevyhovuje popis pána J. Vacka, tak třeba ti bude bližší poetické vyjádření Eduarda Tomáše


"Nepředstavuj si Boha ani božské Jáství, ale vyciťuj je. Tak jako nemůže existovat skutečný svědek posledního Svědka (pozorovatele), nemůže si Já představit Já. To by zde musely být dvě jáství, je však jen jedno. Jakákoliv představa božského Já (Boha) by mohla být tedy jedině představou ega. Žádná vize Boha není Bohem, a to ani vize světla nebo prostoru.

Chceš li prohlédnout jejich relativitu, polož sám sobě otázku: "Kdo to vidí? Kdo si to uvědomuje tuto krásnou vizi? Kdo je jejím pozorovatelem?

Všechny myšlenky i city jsou překážkou poznání, přestože city lásky k němu a oddanosti pomáhají. Nakonec však musí být stejně odloženy. Namísto jakýchkoliv představ se můžeš přiblížit k Jáství jinak - jeho vyciťováním.


Při cvičení, jímž se jogín snaží stále si uvědomovat Nadjá a jemuž se odedávna říká "nejlepší", nejde tudíž o představu Nadjá, ale o vyciťování Nadjá. Systém spočívá v tom, že si uvědomíme, to jest vycítíme, charakteristiky neosobního Jáství, čili Existence - Vědomí a Blaho, nepřipoutanost, nedvojnost, nepohyblivost a zázrak všech zázraků - Život oživující sám Sebe. Vyciťuješ li Nadjá v pozadí myšlenek, nezůstávej jen u toho to vyciťování.

Přidej k němu ještě lásku k Nadjá a naprostou oddanost. Budeš ihned pozorovat, jak se toto vyciťování silně prohloubí, a to přímo úměrně síle a hloubce těchto citů, přičemž se automaticky zvýší síla soustředivosti. A což může být pro někoho ještě důležitější přidáním oddanosti a také odevzdanosti Nadjá i lásky k němu se dostaví blaženost. Je to přímá emanace Jáství, a tudíž "skoro" ONO. Emanace Jáství i jeho svatosti. Ti žáci, kteří mají sklon k džňánajóze, na rozdíl od bhaktů, mají tendenci tuto blaženost zahnat, nebo si jí přinejmenším nevšímat. Nedělejte to! Nebývá to blaženost extatická, ale přesto dovede být tak silná, že stále přitahuje žákovu pozornost k sobě samé a toto cestou také k Nadjá, takže nedovolí, aby se pozornost odchylovala jinam."

To je její první výhoda. Druhou výhodou je skutečnost, že síla pozornosti se v této situaci obyčejně už nemusí ztratit, a to ani tehdy, když se ti do mysli vloudí myšlenky (kladné myšlenky!). Některými myšlenkami ji můžeš dokonce posílit nebo výhodně pozměnit. Je to především již uvedené vyciťování charakteristik Nadjá, tj. Vědomí - Existence - Blaha, nepřipoutanosti apod.

Uvědomíš li si nyní v plné míře, že jsi "nekonečná svoboda, prostá všeho zla", jsi skutečně Nekonečná Svoboda, prostá všeho zla...
Především vždy a všude vyciťuj božské, neosobní Jáství. Podmínkou je trvalá vzpomínka na Nadjá konaná srdcem, nikoliv hlavou. Láskou k átmanu neboli k Nadjá zapomeneš na ego, přemáháš iluzi hmoty a přivoláváš ke své práci konstruktivní vedení. Současně tím získáváš i vedení ochranné.

TRVALÁ VZPOMÍNKA NA NADJÁ JE NEJLEPŠÍ JÓGOU.

Nejedná se však o myšlení na Nadjá , nýbrž jen o vyciťování jeho přítomnosti.

"

http://svetlojelaska.blog.cz/1303/eduar ... ske-jastvi

[Návštěvník]

snad tady na tom vyjádření Eduarda Tomáše je jasné, jaký rozdíl je

mezi pozorností směrovanou od sebe k něčemu a přímým vjemem vědomé přítomnosti ... bytostného já


když už se teda nechceš podívat sám u sebe a za sebe ... aby se ti ten rozdíl ozřejmil ... a netvrdil jsi furt, že je to koncept mysli

[lklknml]

jeho popis praxe átmavičáry je mimořádný, to lze přece objektivně uznat ...

Lze něco objektivně uznat bez subjektu onoho uznání? To není mimoběžná otázka, ale demonstruje bohužel vaše sebezapomenutí v objektech, praxi. Proto to kritizuji, abyste se vzpamatovali.