Jiří Vacek

[lklknml]

to vy jste ten problém

Problém je, že Ježíšovo „dříve než se Abraham narodil, já sem“ atpod. je indikace, nikoli instrukce. Já jsem může být pro nepřipravenou mysl jejím utvrzováním, její pastí, tak jako pojídání jablka ze Stromu poznání.
K Ježíšově mysli se nelze vlastním úsilím domoci.

[nop]

to vy jste ten problém

Problém je, že Ježíšovo „dříve než se Abraham narodil, já sem“ atpod. je indikace, nikoli instrukce. Já jsem může být pro nepřipravenou mysl jejím utvrzováním, její pastí, tak jako pojídání jablka ze Stromu poznání.
K Ježíšově mysli se nelze vlastním úsilím domoci.

Tady je v Písmu něco nebezpečného?
Nikdy mne nenapadlo, abych ta slova vztáhnul na sebe, takže mi nejsou pastí. Řekl to On o Sobě.

Nebo snad tu někdo poučuje adepty: "řekni si také "byl jsem před Abrahámem." "? To by pak mohlo být pastí.
Jako promítat se např. do Jana Křtitele a volat k pokání.

Zajímavé je, že v prvním století Origenes učil, že duše žily u Boha ještě před stvořením (hmotného) světa (tzv. "preexistence duší").
Pak dostal Adam hmotné tělo (z "hlíny") a Bůh mu "vdechl duši", což bych chápal jako mezivrstvu mezi hmotou a božskou duší, jako řídicí soustavu (pro hmotu).

[Návštěvník]

Nikdy mne nenapadlo, abych ta slova vztáhnul na sebe, takže mi nejsou pastí. Řekl to On o Sobě.

Nebo snad tu někdo poučuje adepty: "řekni si také "byl jsem před Abrahámem." "? To by pak mohlo být pastí.
Jako promítat se např. do Jana Křtitele a volat k pokání.

Zajímavé je, že v prvním století Origenes učil, že duše žily u Boha ještě před stvořením (hmotného) světa (tzv. "preexistence duší").
Pak dostal Adam hmotné tělo (z "hlíny") a Bůh mu "vdechl duši", což bych chápal jako mezivrstvu mezi hmotou a božskou duší, jako řídicí soustavu (pro hmotu).

Nikdy Tě nenapadlo následovat Krista? Nikdy Tě nenapadlo, že by mohl být Ježíš Tvou cestou a že na té cestě můžeš potkat totéž, co on ?

Nikdy Tě nenapadlo, že by Tě ta cesta mohla dovést tam, kde lze nalézt Krista ?

Je ta Ježíšova cesta nebezpečná ?

[nop]

Nikdy mne nenapadlo, abych ta slova vztáhnul na sebe, takže mi nejsou pastí. Řekl to On o Sobě.

Nebo snad tu někdo poučuje adepty: "řekni si také "byl jsem před Abrahámem." "? To by pak mohlo být pastí.
Jako promítat se např. do Jana Křtitele a volat k pokání.

Zajímavé je, že v prvním století Origenes učil, že duše žily u Boha ještě před stvořením (hmotného) světa (tzv. "preexistence duší").
Pak dostal Adam hmotné tělo (z "hlíny") a Bůh mu "vdechl duši", což bych chápal jako mezivrstvu mezi hmotou a božskou duší, jako řídicí soustavu (pro hmotu).

Nikdy Tě nenapadlo následovat Krista? Nikdy Tě nenapadlo, že by mohl být Ježíš Tvou cestou a že na té cestě můžeš potkat totéž, co on ?

Nikdy Tě nenapadlo, že by Tě ta cesta mohla dovést tam, kde lze nalézt Krista ?
Je ta Ježíšova cesta nebezpečná ?

Tolik domněnek a ptaní !
Mám rád Krista, ale nikdy mne nenapadlo vyměnit si s ním úlohu a tvořit svět, který už je utvořený.

[lklknml]

Tady je v Písmu něco nebezpečného?

Cesta křížová není procházka růžovou zahradou.
Cestování prstem po mapě není pravé cestování.

[lklknml]

Karel IV. byl také konstrukt mysli?

Existuje vzpomínka mimo mysl?

[nop]

Karel IV. byl také konstrukt mysli?

Existuje vzpomínka mimo mysl?

Ano, existuje také paměť místa, genius loci.
Nejsme jediní, ve kterých se něco otiskuje.

[lklknml]

Karel IV. byl také konstrukt mysli?

Existuje vzpomínka mimo mysl?

Ano, existuje také paměť místa, genius loci.

Ano.
Ale moje otázka se neptá "jak je to tam venku", ale spíše "jak je to tam uvnitř". Totiž nevědomá projekce, externalizace sebe sama, je leitmotivem citované povídky Anthonyho de Mella.

[nop]

"nop":Karel IV. byl také konstrukt mysli?

Existuje vzpomínka mimo mysl?

Ano, existuje také paměť místa, genius loci.

Ano.
Ale moje otázka se neptá "jak je to tam venku", ale spíše "jak je to tam uvnitř". Totiž nevědomá projekce, externalizace sebe sama, je leitmotivem citované povídky Anthonyho de Mella.

Uvnitř a venku - toť téma.
Někdo si sebe promítá ven a tudíž co se děje venku považuje za vnitřní. Ješita si nevinné poznámky bere jako svou urážku. Bázlivý se bojí toho, co se ho netýká a nerozezná, že se toho zbytečně bojí.
Není to potom zrcadlovitá funkce? Internalizace zvenku?

Zenisté říkají, že vzduch ve džbánu je stejný jak mimo džbán. Tudíž není žádné uvnitř a venku (ale potom by nefungoval Helmholzův akustický rezonátor, který je založený na ohraničení vnitřku hrdlem džbánu).
Ve scholastice se pracovalo s pojmy nezávisle na rozlišení vnějšek- vnitřek a je možné, že to přispělo k oploštění hnutí.
To co scholastici našli ve své hlavě, to promítli do světa. A proto se ptali, jestli všemohoucí Bůh může stvořit kámen tak velký, že by jej sám neuzvedl.

U jednoho teologa z XI. století (sv. Richarda) jsem po čtení jeho spisku O vtěleném Slovu měl dojem, že on nepopisuje tři božské osoby (modus tvořící podobně jako otec, modus vytvořený, podobně jako syn a modus vztahu jaku duch), ale že to co napsal, je popis toho, jak je on chápal ve své hlavě. Takže místo popisu božské Trojice je tu popis teologových představ o trojici v jeho hlavě.

Ale Tvá otázka leží opravdu mimo takové úvahy.
=
A. Mello je zajímavá osobnost. Vyrostl v Indii v křesťanské rodině a obeznámil se dost s naukami Indie a neměl přezíravý postoj, jaký měli v Indii křesťanští misionáři vůči indické vědomosti a náboženství.
Něco si vzpomínám jako snad že vstoupil do řádu u jezuitů. Mellovo dílo je dost ceněné i mezi Indy, kteří nejsou křesťané.

[lklknml]

Jiří Vacek ve svém článku píše:

Rozumové poznání Pravdy proto také není jejím uskutečněním, ale, je-li nesprávně pochopena, může se dokonce stát velkou překážkou jejího dosažení.

Ano, to je pravda ("nesprávně pochopena" asi znamená pohled z nižší úrovně vhledu). Jsem nesprávným pochopením postižen také já? Ano. A jak to mohu vědět, vždyť nesprávně chápu.

Jak tedy mohu:

nepřetržitě a ze všech sil usilovat, aby se pravda pro nás stala i přímo žitou skutečností a zkušeností

když pravdu nechápu správně a tudíž svým úsilím zvětšuji překážku jejího dosažení.

[jaosiva1]

Logika na takove veci nestaci
Jo...nema cenu usilovat...a jo...navzdory tomu Usiluju
...xXx...

[Jana]

Nepředstavuj si Boha ani božské Jáství, ale vyciťuj je. Tak jako nemůže existovat skutečný svědek posledního Svědka (pozorovatele), nemůže si Já představit Já. To by zde musely být dvě jáství, je však jen jedno. Jakákoliv představa božského Já (Boha) by mohla být tedy jedině představou ega. Žádná vize Boha není Bohem, a to ani vize světla nebo prostoru.

Chceš li prohlédnout jejich relativitu, polož sám sobě otázku: "Kdo to vidí? Kdo si to uvědomuje tuto krásnou vizi? Kdo je jejím pozorovatelem? Všechny myšlenky i city jsou překážkou poznání, přestože city lásky k němu a oddanosti pomáhají. Nakonec však musí být stejně odloženy. Namísto jakýchkoliv představ se můžeš přiblížit k Jáství jinak - jeho vyciťováním.
Při cvičení, jímž se jogín snaží stále si uvědomovat Nadjá a jemuž se odedávna říká "nejlepší", nejde tudíž o představu Nadjá, ale o vyciťování Nadjá. Systém spočívá v tom, že si uvědomíme, to jest vycítíme, charakteristiky neosobního Jáství, čili Existence - Vědomí a Blaho, nepřipoutanost, nedvojnost, nepohyblivost a zázrak všech zázraků - Život oživující sám Sebe. Vyciťuješ li Nadjá v pozadí myšlenek, nezůstávej jen u toho to vyciťování.

Přidej k němu ještě lásku k Nadjá a naprostou oddanost. Budeš ihned pozorovat, jak se toto vyciťování silně prohloubí, a to přímo úměrně síle a hloubce těchto citů, přičemž se automaticky zvýší síla soustředivosti. A což může být pro někoho ještě důležitější přidáním oddanosti a také odevzdanosti Nadjá i lásky k němu se dostaví blaženost. Je to přímá emanace Jáství, a tudíž "skoro" ONO. Emanace Jáství i jeho svatosti. Ti žáci, kteří mají sklon k džňánajóze, na rozdíl od bhaktů, mají tendenci tuto blaženost zahnat, nebo si jí přinejmenším nevšímat. Nedělejte to ! Nebývá to blaženost extatická, ale přesto dovede být tak silná, že stále přitahuje žákovu pozornost k sobě samé a toto cestou také k Nadjá, takže nedovolí, aby se pozornost odchylovala jinam.

To je její první výhoda. Druhou výhodou je skutečnost, že síla pozornosti se v této situaci obyčejně už nemusí ztratit, a to ani tehdy, když se ti do mysli vloudí myšlenky (kladné myšlenky!). Některými myšlenkami ji můžeš dokonce posílit nebo výhodně pozměnit. Je to především již uvedené vyciťování charakteristik Nadjá, tj. Vědomí - Existence - Blaha, nepřipoutanosti apod. Uvědomíš li si nyní v plné míře, že jsi "nekonečná svoboda, prostá všeho zla", jsi skutečně Nekonečná Svoboda, prostá všeho zla...
Především vždy a všude vyciťuj božské, neosobní Jáství. Podmínkou je trvalá vzpomínka na Nadjá konaná srdcem, nikoliv hlavou. Láskou k átmanu neboli k Nadjá zapomeneš na ego, přemáháš iluzi hmoty a přivoláváš ke své práci konstruktivní vedení. Současně tím získáváš i vedení ochranné. TRVALÁ VZPOMÍNKA NA NADJÁ JE NEJLEPŠÍ JÓGOU. Nejedná se však o myšlení na Nadjá , nýbrž jen o vyciťování jeho přítomnosti.


http://svetlojelaska.blog.cz/1303/eduar ... ske-jastvi

Namísto jakýchkoliv představ se můžeš přiblížit k Jáství jinak - jeho vyciťováním.

Já, subjekt, není to, objekt. Vyciťování a představy jsou – v tomto smyslu – totéž.

TRVALÁ VZPOMÍNKA NA NADJÁ JE NEJLEPŠÍ JÓGOU.

Považovat vzpomínku za vzpomínané je iluze, sen. Naším cílem je však probudit se ze snu, nikoli ponořit se do něj.

Sen je představa v mysli, ale vyciťování není představa. Vyciťovat lze jen skutečnost, která v pozadí mysli (tedy mimo všechny představy) stále je.

Je to asi tak, jako když obrátíš pozornost k filmovému plátnu, začne sice unikat děj filmu, není pozornost věnována iluzi, ale objevuje se poznání, že to plátno je ve skutečnosti nehybné, neměnné.

[lklknml]

Sen je představa v mysli, ale vyciťování není představa. Vyciťovat lze jen skutečnost, která v pozadí mysli (tedy mimo všechny představy) stále je.

Je to asi tak, jako když obrátíš pozornost k filmovému plátnu, začne sice unikat děj filmu, není pozornost věnována iluzi, ale objevuje se poznání, že to plátno je ve skutečnosti nehybné, neměnné.

Je možno myslet vyciťování bez mysli? Ne.

Je ale možno natočit poutavý film o filmovém plátnu. A pociťovat k tomu filmu lásku a oddanost. Být jím fascinován. Příp. si pořídit web a vylévat své pocity z tohoto filmu.
A zůstat tak nevědomě na plátno připlácnut.

[Jana]

Sen je představa v mysli, ale vyciťování není představa. Vyciťovat lze jen skutečnost, která v pozadí mysli (tedy mimo všechny představy) stále je.

Je to asi tak, jako když obrátíš pozornost k filmovému plátnu, začne sice unikat děj filmu, není pozornost věnována iluzi, ale objevuje se poznání, že to plátno je ve skutečnosti nehybné, neměnné.

Je možno myslet vyciťování bez mysli? Ne.

Existuje Amerika, dokud jsi ji nepoznal? Ne.

Potřebuje ke své existenci pocit naplněnosti močového měchýře nějakou mentální představu, aby se kojenec vyčůral do plín?

Opravdu potřebuje ke své existenci samotný pocit existence nějakou mentální představu?

Je možno myslet vyciťování bez mysli? Ne.

Je možno rovnou vyciťovat bez mysli? Ano.

[lklknml]

Opravdu potřebuje ke své existenci samotný pocit existence nějakou mentální představu?

Mohla bys o něm psát bez "mentální představy"? Nemohla.

Je možno rovnou vyciťovat bez mysli? Ano.

A mohla bys tuto větu napsat bez mysli? Taky nemohla, nebylo by ji jak reflektovat.
Tudíž to, o čem píšeš, jsou iluze.

[Tara]

Existuje Amerika, dokud jsi ji nepoznal? Ne.

Existuje.

[Tara]

Opravdu potřebuje ke své existenci samotný pocit existence nějakou mentální představu?

Mohla bys o něm psát bez "mentální představy"? Nemohla.

Je možno rovnou vyciťovat bez mysli? Ano.

A mohla bys tuto větu napsat bez mysli? Taky nemohla, nebylo by ji jak reflektovat.
Tudíž to, o čem píšeš, jsou iluze.

Jak to já nazírám - mysl je pohybem vědomí. A ten pohyb může být různé kvality a intenzity. Sebestředná, ulpívající, operativní (s opaky a různou "silo projevu"), až se může v některých okamžicích upozadit docela na "úkor" vědomí = klidu :-) Není pohybu (mysli) třeba...

Tož asi tak.
Tvrdit, že mysl není třeba nebo že naopak je jí třeba vždy je trošku dětinské, je dobré se o tom bavit....

Mysl tady je, jak osobní, tak světová, existuje jako pohyb vědomí ...
Slovo není Bůh, ale Bůh je i slovo... stejné je to i s myslí a Vědomím...

Důležité je naučit se to rozpoznávat, vyciťováním a hlavně nerozporovat jedno od druhého a tím neupřednosťovat jedno na úkor druhého :-)
A také - všímat si kvality mysli, to by mělo být žákovským úkolem především, ne pět ódy na samotné Vědomí a mnohdy nevědomky tak zatracovat mysl, že není třeba..., to je úsměvné :-)
Při dobré orientaci, rozpoznávání kvality mysli a tím i příčin a důsledků, poznáme, vycítíme, kdo jsme :-)
Vědomí vystoupí zpoza mraků, rozsvítí, naplní sebou každý kout.

"Slyšíte" to Ticho... ?

♥

[nop]

....
Je možno myslet vyciťování bez mysli? Ne.

Existuje Amerika, dokud jsi ji nepoznal? Ne.

Potřebuje ke své existenci pocit naplněnosti močového měchýře nějakou mentální představu, aby se kojenec vyčůral do plín?

Je možno rovnou vyciťovat bez mysli? Ano.

Dítě nepotřebuje mentální představu, dokud nepřijde filosof a nedodá o něm své mentální konstrukce dospělého, který zapomenul...

[Jana]

Opravdu potřebuje ke své existenci samotný pocit existence nějakou mentální představu?

Mohla bys o něm psát bez "mentální představy"? Nemohla.

Mysl bez bytí nemůže existovat, ale bytí bez mysli ano. Můžeme se o pocitu existence bavit, můžeme o pocitu přemýšlet a může tady být pocit existence bez představ a přemýšlení, když se k němu obrátí pozornost.

Čím víc ulpíváme na představách, na myšlenkách, čím víc jsme v hlavě, tím víc je pocit existence zabarvený a rozmanitější. Cítím se být rozčílený, mrzutý, naštvaný, nadšený, veselý....

Čím víc jsme v srdci, v centru pocitů, ve zdroji mysli, tím je ten pocit existence stejnější, mírumilovnější, klidnější, jasnější, láskyplnější, šťastnější, blaženější.

Je možno rovnou vyciťovat bez mysli? Ano.

A mohla bys tuto větu napsat bez mysli? Taky nemohla, nebylo by ji jak reflektovat.
Tudíž to, o čem píšeš, jsou iluze.

Všechno, co se napíše, všechny myšlenky jsou jen iluzí, nicméně Tvá existence je skutečná.

[petr.m]

Existuje Amerika, dokud jsi ji nepoznal? Ne.

A kdo by jí dal jméno Amerika, když ne mysl? Bez mysli je svět neviditelný-nemá jméno, ale Bůh svět stvořil, aby mu Člověk jméno dal - nikoliv přívlastky.

Potřebuje ke své existenci pocit naplněnosti močového měchýře nějakou mentální představu, aby se kojenec vyčůral do plín?

Ne, ale proč potom ten kojenec řve? Že by se pocit dožadoval dobré vůle? A co se stane, když se dobrá vůle nedostaví a dojde k odmítnutí? Neuloží si to pocit do paměti, podvědomí? A nevrátí to jednou zpět? Děti i zvířata jsou nevinné oběti pocitů, mysl je plodem a semenem pocitů. K čemu je slavík, uvěznění v kleci a zpívající jen svému pánovi? K čemu je pán, který popisuje jeho nádherný zpěv, když nemá odvahu vypustit ho na svobodu, aby ho venku mohli slyšet? A k čemu je slavík, který je u pána, kde je mu dobře, takže jeho zpěv venku slyšet není?

Opravdu potřebuje ke své existenci samotný pocit existence nějakou mentální představu?

Nepotřebuje, ty se zrodí automaticky s nepříjemnými pocity jako naděje v lepší svět. Víš kdy jsem začal o životě hodně přemýšlet? V pěti letech, když se moje mamka rozeběhla v pátém patře v paneláku, že skočí z okna, táta ji sice chytil včas, ale dodneška vidím ten krvavý šlinc na záprstí, jak se rozmáchla a udeřila do hrany skříně. Když jsem ji pak viděl v blázinci přivázanou k posteli svěrací kazajkou, škubala sebou, dívala se někam do dálky a jen opakovala slovo "dekubit, dekubit", tak mi jen skákaly v hlavě otazníky, které se drží v mysli stále. Film Requiem pro panenku je slabým odvarem toho, co dokáže démon žijící v mysli s člověkem udělat. A přes to všechno se ve mne objevuje plamínek naděje, že ten kruh pocitů a myšlenek, které prožívám, bude jednou přetnut. Bůh přeci odplácí podle skutků, ne podle planých slov.

Je možno rovnou vyciťovat bez mysli? Ano

Ano, když jdeš světem přímo, nezastaví tě žádný pocit, nenarazíš na možnost uvidět ve své mysli lepší svět, na možnost žít dva životy. Tuto možnost volby(svobodu) má člověk od Pána Boha a nemusí se zříci ani jednoho, na pozadí věčnosti může žít pro pomíjivost a lapen vůlí(tělem) v pomíjivosti opěvovat slovy věčnost. Není to ale neupřímné a hodné k zamyšlení? Neměl by si Člověk konečně vybrat 100% jednu možnost a stát se spontánním a nevinným zvířetem či dítětem, nebo vrátit vyfasovanou podobu a celou svou pomíjivost, vrátit celý svůj příběh v čase jeho Tvůrci? Pak Jeho slova budou Jeho, bude Pravdivý až do morku kostí, nebo ne??? Já fakt nevím, jen mám pocit, že je tu miliónkrát více síly dobrých rad než síly dobré vůle... to je můj povzdech, ne výčitka někomu. Každý je přeci strůjcem svého štěstí, že? Asi jako počůrané dítě, které doma pláče, zatímco jeho máma pláči nerozumí a vidí ho ve svém světě jako dokonalou bytost a z vedlejšího pokoje mu říká, jak je celé Já. Pardon, to zase ze mě mluví nenávist ke svému nesebevědomí, ke své nemohoucnosti, k příběhu, jež si prožívám vlastní vinou sám.
[/quote]