Neměl by si Člověk konečně vybrat 100% jednu možnost a stát se spontánním a nevinným zvířetem či dítětem, nebo vrátit vyfasovanou podobu a celou svou pomíjivost, vrátit celý svůj příběh v čase jeho Tvůrci? Pak Jeho slova budou Jeho, bude Pravdivý až do morku kostí, nebo ne??? Já fakt nevím, jen mám pocit, že je tu miliónkrát více síly dobrých rad než síly dobré vůle... to je můj povzdech, ne výčitka někomu.
Ano, měl,
nebot právě podobnými chybami se člověk učí,
a bůh má dozajista radost, jakými všemi možnými způsoby člověk plní boží vůli, zapomenout sám na sebe (coby boha) a vytvářet všeliké modifikace různých tužeb na podkladě dobré vůle...
Čím více dobré vůle k tomu či onomu, tím má bůh větší radost,
nebot tím lépe zapomíná na sebe sama
a použije-li dobré vůle k rozpomenutí na sebe sama, tím lépe pak zapomene na sebe a uvízne ve znešené duchovné iluzi realizace
nebot,
čemu věnujeme pozornost, to si přitahujeme, s tím se ztotožnujeme a tím se i stáváme,
a takto lze vytvořit nejen ego lidské,
ale i ego duchovní
A ego duchovní je krása nesmírná, nebot zde je sebezapomění boha naprosto dokonalé,
nebot bůh (zákon přitažlivosti) nám splnil naši touhu "být jako bůh"
a my se považujeme za realizované, a přitom realizovaní nejsme
a Bůh se raduje,
nebot takto realizovaný pitomec pak rozpoutá bouři dobré vůle návratu k bohu (jak činí naprosto perfektně světoví mistři)
a celé lidstvo je následuje v plnění boží vůle,
totiž co nejlépe zapomenout na sebe (v tomto případě pomocí rozpomínání na sebe sama)
Pravdu měl filozof, jenž pravil, že nejjednoduší na světě je radit druhým,
a nejtěžšší je poznat sám sebe,
nebot používat při poznání sebe sama rozhodnutí a dobrou vůli je nejlepší způsob jak nepoznat sám sebe a dokole uvíznout
v iluzi duchovního ega