Ramana Maháriši o Bohu - Jiří Vacek Ramana Maháriši velmi málo mluví o Bohu, což vůbec neznamená, že v Boha nevěří.
Ve svém spisku Self-Enquiry (Zkoumání sebe) jej dokonce obšírně definuje jako něco, co se nachází ještě za 4. stavem jako všudypřítomné Nejvyšší Bytí, prostor srdce, čisté vědomí, absolutno, zářící v mysli, blaženost, Já a moudrost.
Ve shodě s ním nazývám Boha nejvyšší Skutečností a mluvím o jeho vlastnostech – vědomí, moudrosti a blaženosti i o jeho moci a lásce. S tím by určitě souhlasil i Maháriši. I když základem Boha je zřejmě vědomí Já jsem, Bůh rozhodně není jen vědomí Já jsem. Jinak by například neplatilo, že Bůh je láska.
Proč o tom mluvím? Protože mnozí hledající zužují duchovní vývoj pouze na dosažení jednoho z principů, jejichž nedílná jednota tvoří Boha.
Tak džňáninové usilovně meditují s vědomím Já jsem, bhaktové se věnují pouze blaženosti z lásky a stoupenci síly rozvíjí pouze sílu, kundalini šakti.
Takový vývoj je jednostranný a nezdravý, a proto se někteří nepoučení stoupenci takových škol chovají nepřátelsky k jiným. Často se také pro přehnané zdůraznění jednoho božského principu zapomíná na Boha jako celek. Pak se Bůh ztrácí jako takový a existuje pouze jen Já, nebo šakti, nebo láska a podobně. Svým způsobem je takové jednostranné pojetí Boha materialismem.
Snad právě proto Ramana Maháriši v knize „Žít podle Bhagavána“ kárá Swamiho Annamalaie jako ateistu a ptá se ho: „Jste ateistou, který nevěří v Boha?“ Po tolika letech pobytu Swamiho v ášramu otázka skutečně podivná. Pak Maháriši pokračuje: „Když člověk nemá víru v Boha, pak se dopouští mnoha hříchů a je to s ním špatné. Ale vy, vy jste zralý stoupenec. Když se mysl stala zralou a v tomto zralém stavu si člověk myslí, že je oddělen od Boha, upadne do stejného stavu jako ateista, který v Boha nevěří“.
Možná, že právě nevíra v Boha je z výše uvedených důvodů příčinou toho, proč se tak mnoho hledajících dopouští mnoha hříchů a je to s nimi špatné, jak Maháriši výslovně uvádí. Víra v Boha, je-li pravá, nás určitě chrání od hříchů, kterých se hledající tak často dopouští. Jedním z nich je určitě i znevažování mistra. Ten, jak jsme poučováni, je Bohem.V dalším Maháriši zdůrazňuje, že nejsme rovni Bohu, ale jeho částí:
„Bůh přebývá v našem srdci jako naše vlastní Já“. Tím Maháriši zdůrazňuje důležitost našeho osobního srdce jako sídla Já. Rozlišuje srdce jako sídlo Já a samotné Já....
Je-li Bůh v našem srdci, pak, když se modlíme nebo rozmlouváme s Bohem, máme se obracet přímo do srdce, ve kterém v nás Bůh sídlí, a tam s ním mluvit nebo se k němu modlit.
Jestliže Bůh sídlí v našem srdci, pak nejvyšší meditace ve stavu nevědomosti je soustředění na duchovní srdce se zastavenou myslí a s vědomím, že se soustřeďujeme na Boha, který je v nás, v našem srdci přítomen....
Bůh není osoba, nic stvořeného, nemá tvar. Není bytostí, byť božskou. Pokud nás někdy poučuje ve snech jako bytost, je tomu proto, že nic jiného nepochopíme.
Prvými projevy Boha v nás jsou hluboký, ale jasný klid a mír, čistá mysl, jasná bdělost, a nikoliv tupá ospalost.
Přicházejí i prožitky blažené lásky, která proudí ze srdce. To již je sám Bůh jako láska, která je nejvyšší blažeností.
Není jiná ánanda než láska, která je Bohem.
http://www.jirivacek.cz/index.php?optio ... &Itemid=26