Pedriito píše:Je to živý příběh, nikoliv mrtvý sen. Já to vidím jako živý příběh, ty jako mrtvý sen.
Neříkám, že je to mrtvé. Je to živost sama. Ale je to prázdné. Je to sen. Nemá to žádný vliv na nic. Není to skutečné. Jen se to objevuje a mizí najednou.
Pedriito píše:Ty říkáš že vlna na hladině neexistuje, že neexistuje ani ta hladina, je jen beztvará hlubina.
Já říkám, že kol beztvaré hlubiny proudí voda, proto je i hladina a vlna. Kdy proudit nebude, nebude o čem mluvit.
Příměr s vodou a hlubinou se na to nehodí. Spíš s kapkou a vodou. Ale ani to není dobrý příměr.
Pedriito píše:Z nekonečného a neposatelného vychází konečné, co je popisováno.
Není to tak, že by z toho něco vyvstávalo. Že by bylo nic a z toho vyvstalo něco. Tohle je nic a všechno najednou. Nevyvstává to z prázdnoty, je to prázdnota.
Pedriito píše:Marnivost tohoto počínání je marnivá jen na oko. Neb tím že to smysly (mysli včetně) nemohou uchopit, to paradoxně dohledávají. Neb v té zavnímané beznaději ustupijí a mizí. To nedělá někdo, kdo to vidí či nevidí jako příběh, jako sen či ne sen.. to se děje z principu. Nakonec, tak jak se kdysi objevila, zmizí jen - myšlenka. Nic jiného, nic dalšího...
Co je zde zdánlivě sdělováno je, že všechno co může být řečeno, všechno co může být chápáno, všechno co může být koncepčně pojato, je jen příběh. Není to skutečné. Je to pohádka o tom, jaké to je. Takové to ale ve skutečnosti není. Není to poznatelné. Není to definovatelné. Je to vším a ničím zároveň. Ale je to tohle. Není to někde jinde. Není to za dvaceti lety meditování. To co jedinec hledá, je už vším co je i není.