miroslav píše:Jana píše:miroslav píše:
No jo, to by pak ale byla dvojnost, žádná Jednota.
To, jak se to jeví, je neúplné poznání toho, čím to je. Při úplném poznání, čím to je, má všechno stejnou kvalitu.
Moc pěkný je postřeh
Marcelky z hor: "Co je to svoboda? Že ve vás je ten program toho života pořád stejný, neměnný, nezávislý na názorech, na představách, na pocitech, na emocích, na myšlenkách, na ničem."
V tom případě je svět přesně takový, jak ho popisuje
Nisargadatta.
Je to dokonalá jednota Bytí.
No když to smícháš všechno dohromady, co kdo říká, tak to pro tebe nemá chybu. A ta Marcelka, to taky dobře myslí.
Ještě trochu té nekompromisní advaity už jsme ve světě probuzených.
Ó to je krása a je to divoké, nemění se to a tak vůbec.
Probouzení se do Jednoty všeho není nic jiného, než absolutní zestejnění toho celého.
Jak říkala kdysi výstižně Lída: "Láska všechno zestejní."
Zatím co připoutanost k tělu k mysli dává možnost prožívat máju, iluzi, sen, jako příběh, proměnu, rozmanitost prožívání, možnost prožívat smrtelnost individuality, utrpení, nebezpečí, strach, zlo a boj proti němu, všechny ty vzrušující emoce a děje, jako skutečnou realitu,
tak s Probuzením je tady klid a mír, všechno je sat-čit-ánanda, ničím nepodmiňovaná láska, svět jaký popisuje Nisargadatta, to, co "je" je tím, co nemá chybu, Jsoucno, jaké popisuje Jim Newman, a paradoxně v tom vůbec nic nechybí a není to nuda. Je to pořád svěží, čerstvé. Je to podobné štěstí, jaké zažíváš v klidném a pokojném spánku beze snů, kdy se uvolňuje připoutanost k tělu, mysli. A Ty si ráno uvědomuješ, jak jsi se nádherně vyspal.
Tohle miluješ, je to láska, proto také každý tak rád spánkem "spravedlivých
" spí, každý zná to blaho.
S probuzením mysli a smyslového vnímání se probouzí i virtuální realita tvarů, forem, s připoutaností k tomu se probouzí ego, osobní já a může začít celé to dobrodružství ve světě.
Zmizí jednota všeho, ve které se nic neděje. Proto říkají Probuzení, že to, co poznáváme běžně jako spánek, je to, co je pro ně Probuzení, a to, co považujeme za bdělý stav, je pro ně snem.
Proto říká Pataňdžali, že samadhi je podobné spánku.
S Probuzením je jedno, jestli je tady bdění, snění nebo spánek těla, je to pořád stejné, stejné štěstí jako v hlubokém spánku, stejná blaženost.