Téma osvícení

[Pedro]

Ó ó ó decibely lásky
Ó ó ó to je muzika

[Pedro]

Co se to pohnulo a kde?
Jaká to vlna, z jakého pramene?
Kdo zrakem svým za prapůvod dosáhne?
A vyjeví, co nikdy nebylo spatřené?

[Pedro]

Lze se toho dotknout a nechat to "jiskřit" na jemných nervových zakončeních?
Čili TO vnímat?
Asi ano, když je to poznáváno jako čistá láska, radost, moudrost...

Kdo to poznává?

[Pedro]

Veil by řek nikdo to nepoznává. Ale jakto, že tu to poznávání tedy je?
Zázrak, příběh, sen..?
Díky kterému lze říct, nikdo tu není?

[Pedro]

Kdo říká že tu není, že neexistuje? TO?

[Pedro]

Nebo to říká jáčko a jeho jáismus?

Takže je schopno, samo sebe umenšit, zjemnit, vnímat?

To je dobrá zpráva, ne?

[Návštěvník]

Kolikrát to ještě musím napsat, že vše je o myšlenkách? Bez nich (lpění na nich) je svět, který je dechem podstaty, "takový".. a tečka. Rozvinout to, znamená říct, je to živé, planoucí, srší to do všech stran, utváří to bytosti, člověka k obrazu svému, zrcadlí se to v něm, zní na čakrách, rezonuje v nádích, ve strunách universa...
Pro to nelpění, je třeba udělat jediné, "propadnout" z nich hloub, "vyháknout" z nich pozornost, dát jim svobodu, jako když
otevřeš vrátka zlaté klece, a ptáci se rozletí do nebe, zmizí. A pozornost se o ně přestane starat - vědomí átmá - ty.
Oni budou přilétat na tvůj parapet, dáš jim trošku zrní, zazpívaj ti, a zas zmizí ve větvích a oblacích..
To, co se dělo předtím, byl vztah mezi pozorností a jimi, v tý kleci s nimi byla i ona, bylo to sebepoznávání, k čemuž jsou myšlenky nezbytné, neb je o tom - dojít k poznání síle odpoutání se - otevřít vrátka...
Zkušenosti zůstanou - zastanou místo myšlenek - inspirace. Neb jak mi říkala třídní na základce, "Nemysli Nestrojile! Musíš vědět!" ...

A Kundaliní?

[Pedro]

Vše je o Kundaliní. Krom myšlenek Páč to souvisí.

Není to invence ega, co ho uzemní, nechá pohltit zemí. A paradoxně je.. Neboť - a říkám to pořád dokola - bez ega by se samo sebe ego neřešilo. Co je ego? Je to rozvrstvená myšlenka, pocit. Co to je myšlenka? Je to vjem obalený hodnotou (bez sebepoznání) kousek vytržený vúlí a pozorností z celku. Tak se ti, co se rodí (v tom, jež je vším), cítí odděleni... což jejich život v tom a tom prostředí, za tech a těch podmínek, s tou a tou genovou výbavou,.. nějak rozvíjejí.
Je hezký říct, prostě jen jsem, plný lásky a tak.
Ale jaká je komplet Pravda? Že to není důležité?
Ok. Ale nelze pak mluvit o Pravdě. Jen něco, ať blažené, je jen Její pouhý mikroskopický dílek, mikron.
Pak je dobrý říct, poznal jsem tento zlomek Pravdy, a už to mě naplnilo štěstím...

[Pedro]

Je to tvá mateřská síla, tvá duchovní Matka.

Symbolicky v křižové kosti, pod muladhárou.. počátek všeho.
Tím že, v neosobní rovině, tvoří Šakti muladharu, tím tvorbu počíná.
Muladhara znamená "pod kořeny"... A jejím symbolem je svastika. Tu použil Hitler, a zničilo ho to.
Svastika znamená, "do čtyř stran". Je to sídlo Šrí Ganéši - nevinnosti. Odtud začíná příběh civilizace.

[Pedro]

Návštěvník už se mě před chvílí ptal osobně, jestli tu byl proto nějaký konstrukční plán...
Nebyl.. kde by se vzal? Mraky času, zdánlivě nevyčerpatelně
Není možný se za tu dobu něco nevyvrbit.

[Prdro]

A teď se musím odmlčet, je to vaše

Snad jen s tím závěrem...

Nevěřit ničemu, co do morku kostí necítíš...

[Veil]

Lze se toho dotknout a nechat to "jiskřit" na jemných nervových zakončeních?
Čili TO vnímat?
Asi ano, když je to poznáváno jako čistá láska, radost, moudrost...

Nelze to vnímat, protože není nikdo, kdo by mohl. Subjektivní zkušenost (já jsem, já vnímám, já zažívám) je iluze.

[Veil]

Kdo říká že tu není, že neexistuje? TO?

Nikdo to neříká. Jen se zdánlivě objevují slova.

[Veil]

Je to tvá mateřská síla, tvá duchovní Matka.

Symbolicky v křižové kosti, pod muladhárou.. počátek všeho.
Tím že, v neosobní rovině, tvoří Šakti muladharu, tím tvorbu počíná.
Muladhara znamená "pod kořeny"... A jejím symbolem je svastika. Tu použil Hitler, a zničilo ho to.
Svastika znamená, "do čtyř stran". Je to sídlo Šrí Ganéši - nevinnosti. Odtud začíná příběh civilizace.

To jsou všechno jen příběhy.

[Návštěvník]

To jsou všechno jen příběhy.

Ty jsi příběh, spíš případ. Vše ostatní je skutečné.

[Veil]

To jsou všechno jen příběhy.

Ty jsi příběh, spíš případ. Vše ostatní je skutečné.

A jak to víš, že vše je skutečné?

[Návštěvník]

To jsou všechno jen příběhy.

Ty jsi příběh, spíš případ. Vše ostatní je skutečné.

A jak to víš, že vše je skutečné?

A jak ty to víš, že není?

[Veil]

A jak ty to víš, že není?

Protože to nemá žádnou minulost. Jen se to objevuje, nikam to nejde. Je to jen obraz. Není nic za tím co se jeví. Je to děj, což je zcela zřejmé, když tu není ta sevřená energie. Děj nemůže být vesmír, jak ho vnímá jednotlivec.

A teď ty. Jak víš, že je to skutečné?

[Návštěvník]

A jak ty to víš, že není?

Protože to nemá žádnou minulost. Jen se to objevuje, nikam to nejde. Je to jen obraz. Není nic za tím co se jeví. Je to děj, což je zcela zřejmé, když tu není ta sevřená energie. Děj nemůže být vesmír, jak ho vnímá jednotlivec.

A teď ty. Jak víš, že je to skutečné?

A to má být důkaz? Spíš bych řekla sen.

Protože to má minulost, objevuje se to, jde to pořád dál.

Jak psal Pedro, obraz je myšlenka o tom, ne To samotné.

Za tím, co se děje, je zdroj. To o něm píšeš jako o tomhle?

Co se děje, je zcela zřejmé. Ego svírá energii.

I jednotlivec je součástí vesmíru a tu nálepku jednotlivec
dostal,kdo od koho?

[Veil]

Protože to má minulost, objevuje se to, jde to pořád dál.

Tak mi tu minulost teda ukaž. Ukaž mi cokoli co není tohle.

Za tím, co se děje, je zdroj. To o něm píšeš jako o tomhle?

Tohle nemá žádný zdroj. Je to zároveň vším i ničím.

I jednotlivec je součástí vesmíru

Pokud jednotlivcem myslíš já, já jsem, nebo já jsem vědomí, tak ne - není součástí vesmíru.