Téma osvícení

[Veil]

Rozdíl je v tom, kdo ten sen sni,

jestli jej sní ego, nebo jestli jej sní UV,

a to je rozdíl jak prase

Tady se stále uráží tím, že někdo je ego. Jen bych chtěl říct, že není žádné ego. Je jen tohle, předstírající, že je jednotlivec, myšlenky, pocity, nálady, připoutanost nebo osvobození. Není nikdo osvícený. Tohle je osvícení.

[Jana]

Tady se stále uráží tím, že někdo je ego. Jen bych chtěl říct, že není žádné ego. Je jen tohle, předstírající, že je jednotlivec, myšlenky, pocity, nálady, připoutanost nebo osvobození. Není nikdo osvícený. Tohle je osvícení.

[miroslav]

když už bych si mohl vybrat,

tak bych chtěl být hovniválem,

ti jsou díky tý svý hovní kuličce nejduchovnějšími tvory ve zvířecí říši...

Hovniválem už pomalu jsi. I tvoje představa o tom, co je nejduchovnější, tomu odpovídá.

[Návštěvník]

když už bych si mohl vybrat,

tak bych chtěl být hovniválem,

ti jsou díky tý svý hovní kuličce nejduchovnějšími tvory ve zvířecí říši...

Hovniválem už pomalu jsi. I tvoje představa o tom, co je nejduchovnější, tomu odpovídá.

Ba nač bych osudu snad svému lál,
že zahrával si mnou zde jako míčem,
že hned mne hladil, hned mne šlehal bičem,
že ze mne ledacos už udělal
od skromné otázky až hrdé ku odvětě,
že padl jsem a vstal zas nastokrát —
já ledačím už byl v tom božím světě
a čím jsem byl, tím jsem byl rád.

Mne osud do kolébky tvrdé dal,
pak na kazajku záplatu mi přišil,
pláč trpký novým jenom pláčem tišil
a jenom zkrátka mne vždy spořádal.
Však kolem pýcha, pýcha — ach ta krutě hněte!
já začal jsem do panských synků prát —
ba ledačím jsem byl v tom božím světě
a čím jsem byl, tím jsem byl rád.

A k bídě zas mně osud sílu dal,
že vykročil jsem v život volným krokem,
a síla rostla každým dnem a rokem,
až z chlapce zcela svůj se muž pak stal,
muž skromný v otázce, však hrdý při odvětě,
jejž nikdo nesmí v nízkou službu brát —
já ledačím jsem byl v tom božím světě
a čím jsem byl, tím jsem byl rád.

Když tedy byl jsem, co tak sluje muž,
hned pěkné dívky — přírody jak zvykem —
mne učinily svojím zahradníkem
a luzně prály: služ nám, muži, služ;
nadšeně pěstuj, co tak mile na nás květe,
kvést věčně chce a předce musí zrát —
já ledačím jsem byl v tom božím světě
a čím jsem byl, tím jsem byl rád.

Však osud pravil: Do jistých jen dob!
Až přijde ti to velké milování,
smrt vyrvi dívku tvému celování,
ty žij a v prsou svých nos její hrob.
A třeba touha, mráz i hloupý výsměch hněte,
ty sám a sám se máš jen žitím brát —
já ledačím jsem byl v tom božím světě,
též kryptou musím býti rád.

Mně řekl osud: Českým pěvcem buď,
pěj jen, co sluší nešťastnému lidu",
stesk zoufalý a žhavou jeho bídu,
tvá píseň lásky trpkostí svou rmuť,
buď krutě zimna v nejparnějším lidstva letě,
tvůj lid má hojit, tobě srdce drát —
já ledačím jsem byl v tom božím světě
a čím jsem byl, tím jsem byl rád.

A dále řekl: Prostý voják buď!
Co přední stráž stůj v stálé pracné tísni,
nepřátel slina oko tvoje třísni,
a kámen zloby v tvoji bouchej hruď.
Ciť s sebou vše, co národ tvůj kde bolem hněte,
tisíckrát raněn zmírej nastokrát —
já ledačím jsem byl v tom božím světě
a čím jsem byl, tím jsem byl rád.

Snad osud lecjaký má ještě sen:
však stál jsem vždy, kde svaté stálo právo,
a v mysli mé i v prsou všechno zdrávo —
nechť nový' cíl dá tedy nový den,
zas začniž znovu osud, jak by od dítěte,
jinými do mne, mnou do jiných prát —
nechť čímkoli jsem ještě v božím světě,
čím budu kdy, tím také budu rád.

Jan Neruda

[lklknml]

Jen bych chtěl říct, že není žádné ego. Je jen tohle, předstírající, že je jednotlivec, myšlenky, pocity, nálady, připoutanost nebo osvobození. Není nikdo osvícený. Tohle je osvícení.

Ty seš ale trouba :-). Kdo by chtěl něco říci? Nemůže to být než entita, tedy z tvé definice někdo nebo něco předstírající, neosvícený, tedy nekompetentní.

Pokud se zmůžeš na odpověď, nebude to než přesmyčka zaseklé gramofonové desky. Ve svých představách ztracené zombie. Není divu, že si s Janou notujete :-).

[Návštěvník]

No chtělo by to prostě zjistit kdo že to tady mluví či píše,

Zjisti a dej vědět, ne abys kopíroval z Maharadže.

[Veil]

Ty seš ale trouba :-). Kdo by chtěl něco říci? Nemůže to být než entita, tedy z tvé definice někdo nebo něco předstírající, neosvícený, tedy nekompetentní.

A to se právě pleteš. Není to žádná entita. Není tu žádná entita. Chápu, že to nezní logicky, ale tohle není logické. Logika je jen hra v rámci tohohle. Tohle je naprosto svobodné jevit se jakkoli, tedy i jako neco respektujici zakony logiky. To je ale jen hra. Jen sen.

[petr vostál]

Není tu žádná entita.

Jasně tady hovoří Láska s Láskou,

podle toho je to tady taky plný hoven...

[Veil]

Není tu žádná entita.

Jasně tady hovoří Láska s Láskou,

podle toho je to tady taky plný hoven...

Nehovoří tu láska s láskou. To by byla pořád dualita. Nehovoří tu nic. Vše se děje jen zdánlivě. Samo od sebe. Ale neni v tom žádné oddělení. Je to jen tohle.

[Veil]

Ty seš ale trouba :-). Kdo by chtěl něco říci? Nemůže to být než entita, tedy z tvé definice někdo nebo něco předstírající, neosvícený, tedy nekompetentní.

Už jsem to párkrát říkal, ale není nikdo osvícený. To je nesmysl. Veškeré osvobození je tohle. A i to je jen to, co se děje. Není to z finálního pohledu nic jiného, než to, co se právě teď děje. Zároveň je tu ale naprostý údiv nad tím, jaké to je. Pro nikoho.

[Veil]

Co mizí je ta lokalizace, že já jsem tady a zbytek je tam a zbývá lehkost s jakou se vše vynořuje.

[Veil]

Chce to prostě zjistit co je to ego, jak vzníká a jak funguje,

a ne vopisovat sračky bez porozumění že neexistuje...

Můžeš do nekonečna stanovovat pravidla pro to tvoje ego, jaké je, jak funguje, co chce a jak se k čemu vztahuje. Ale vše je to jen zdánlivé. Ve skutečnosti tu žádné ego není. Není tu nikdo, kdo by mohl něco ovlivnit. Vše se jen zdánlivě děje. Samo od sebe.

Proto je jakákoli cesta nesmysl.

[petr vostál]

Vše se jen zdánlivě děje. Samo od sebe.

Tak to máš dobrý, to jsi pitomec jen zdánlivě a ještě k tomu sám od sebe...

To musí být uklinující, skoro jako nirvána...

[petr vostál]

Můžeš do nekonečna

Až tak daleko ?

Toho fakt není zapotřebí, jde to i blíž,

ale

donekonečna to lze rozhodně vysvětlovat blbům, to jo...

[Vari]

No chtělo by to prostě zjistit kdo že to tady mluví či píše,



Chce to prostě zjistit co je to ego, jak vzníká a jak funguje,

Jo, to by chtělo. Obávám se však, že ego je na tokový průzkum malý pán.

Ale já to tady rozhodně psát nebudu, páč pocitářský pablbům je to u prdele,

Jasně nic tu nepiš, i kdybychom tě na kolenou prosili.
Nic nebude.

[petr vostál]

Ale vše je to jen zdánlivé.

Proto i to tvrzení o neexistenci ega je jen zdánlivé, tudíž je zcela zbytečné to tvrdit...

Kdyby jsi se naučil protiklady,

věděl bys,

že pouze existující ego může poznávat, že ego neexistuje,

neexistující ego totiž o své neexistenci nemůže nic zjistit...

[petr vostál]

Nic nebude

Přesně, nic nebude,

když tedy ego je na takový průzkum malý pán....

[Veil]

Kdyby jsi se naučil protiklady,

věděl bys,

že pouze existující ego může poznávat, že ego neexistuje,

neexistující ego totiž o své neexistenci nemůže nic zjistit...

Žádné ego se nikdy od ničeho neosvobodí. Buď tu zdánlivě je, nebo tu není a pak je jasné, že tu nikdy nebylo. Pořád ti to říkám a pořád to neslyšíš. Není nikdo, kdo by mohl něco dělat, o něco usilovat, nebo přestat o něco usilovat, od něčeho se osvobozovat, jít po nějaké cestě, něco si uvědomovat atd.

[lklknml]

Ty seš ale trouba :-). Kdo by chtěl něco říci? Nemůže to být než entita, tedy z tvé definice někdo nebo něco předstírající, neosvícený, tedy nekompetentní.

A to se právě pleteš. Není to žádná entita. Není tu žádná entita. Chápu, že to nezní logicky, ale tohle není logické. Logika je jen hra v rámci tohohle. Tohle je naprosto svobodné jevit se jakkoli, tedy i jako neco respektujici zakony logiky. To je ale jen hra. Jen sen.

Dejme tomu, že vše je to jen sen, jak pravíš, kde rozumové chápání je jen nezávaznou možností.

Pak ale není jak poznat sen. Není čím. A tak nemůžeš nic říci ani o snu, ani o ne-snu.
Protože však nejsi bdělý (čili jsi snící), tak jsi tím (snem, nesnem, čímkoli) fascinován. Ale nejsou to než tvé snové vzdušné zámky.

[Veil]

Dejme tomu, že vše je to jen sen, jak pravíš, kde rozumové chápání je jen nezávaznou možností.

Pak ale není jak poznat sen. Není čím. A tak nemůžeš nic říci ani o snu, ani o ne-snu.
Protože však nejsi bdělý (čili jsi snící), tak jsi tím (snem, nesnem, čímkoli) fascinován. Ale nejsou to než tvé snové vzdušné zámky.

To poznání je také to co se děje. Není tu nikdo bdělý nebo nebdělý. Pořád to nechápeš. Prostě tu není žádná entita, která by mohla být něčím fascinována, něco dělat špatně nebo dobře, někam jít, něco si uvědomovat, být vědomím nebo nebýt. Prostě tu není.