Téma osvícení

[Tara]

Takže Miroslav, drahý a milovaný, je tím Já, alespoň to tu a tamhle pořád demonstruje.

Úžasné.

Malým já není, bo není připoután k atd.

Přitom Já ani já neexistuje, je jen tohle.

Já už jsem z toho celá ťumpachová , tak když existuje jenom tohle, proč pořád tolikslov kolem dokola?

[Pedro]

Jediné, co se cítí býti odděleno, je pocit. Který není pozorován jako pocit, neboť mu nepročištěná pozornost naletěla, berouc ho za sebe sama, jako fakt. Stejně jako myšlenky, představy, které pak na tom pocitu staví ty "písečné zámky".
Patřičně pročištěná, osvobozená pozornost jde ruku v ruce s tím pročištěným, prosvětleným podvědomím, které tak přestane vystrkovat růžky.
A to se děje meditační praxí, která je impulsem pro duchovní Šaktí.
Žádný intelektualismus, nýbrž živoucí a přímo vnímaný, vnitřní proces...
Kdy pocit je viděn jako pocit, myšlenka jako myšlenka, představa jako představa.. pokud vyvstanou.
Žádné oddělení, jen vibrace rozumu a citu rozvířené vjemy.
Jen si toho buď člověk je vědom, nebo není...
Atd.

[Tara]

Ta Jana, alias Veil to motá, bože!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

[Veil]

Patřičně pročištěná, osvobozená pozornost jde ruku v ruce s tím pročištěným, prosvětleným podvědomím, které tak přestane vystrkovat růžky.
A to se děje meditační praxí, která je impulsem pro duchovní Šaktí.
Žádný intelektualismus, nýbrž živoucí a přímo vnímaný, vnitřní proces...
Kdy pocit je viděn jako pocit, myšlenka jako myšlenka, představa jako představa.. pokud vyvstanou.
Žádné oddělení, jen vibrace rozumu a citu rozvířené vjemy.
Jen si toho buď člověk je vědom, nebo není...
Atd.

Ale kdo si toho je vědom? Jaká pozornost? To je to oddělení. Někdo nebo něco co si uvědomuje a to, co je uvědomováno. Dvojnost a oddělení.

[miroslav]

Ale kdo si toho je vědom? Jaká pozornost? To je to oddělení.

Co zase blbneš? Jaké oddělení? Žádné oddělení neexistuje, je jen to, přece

[Jana]

Jediné, co se cítí býti odděleno, je pocit. Který není pozorován jako pocit, neboť mu nepročištěná pozornost naletěla, berouc ho za sebe sama, jako fakt. Stejně jako myšlenky, představy, které pak na tom pocitu staví ty "písečné zámky".
Patřičně pročištěná, osvobozená pozornost jde ruku v ruce s tím pročištěným, prosvětleným podvědomím, které tak přestane vystrkovat růžky.
A to se děje meditační praxí, která je impulsem pro duchovní Šaktí.
Žádný intelektualismus, nýbrž živoucí a přímo vnímaný, vnitřní proces...
Kdy pocit je viděn jako pocit, myšlenka jako myšlenka, představa jako představa.. pokud vyvstanou.
Žádné oddělení, jen vibrace rozumu a citu rozvířené vjemy.

Tohle je napsané docela dobře.

Jen si toho buď člověk je vědom, nebo není...
Atd.

Ale kdo si toho je vědom? Jaká pozornost? To je to oddělení. Někdo nebo něco co si uvědomuje a to, co je uvědomováno. Dvojnost a oddělení.

Hm, tady má Veil pravdu. Celek + individualita je vyjádřením iluze oddělenosti.

[Jana]

Ale kdo si toho je vědom? Jaká pozornost? To je to oddělení.

Co zase blbneš? Jaké oddělení? Žádné oddělení neexistuje, je jen to, přece

Iluze je iluze a není ničím skutečným, takže žádné skutečné oddělení neexistuje. Nicméně iluze může být považována za skutečnost, a pak namísto klidu a míru v srdci, zuří boj individualit v hlavě.

[Jana]

Já už jsem z toho celá ťumpachová

To je jen pro tu tendenci, pochopit to svým osobním rozumem, což nejde.

Ono je to ve své podstatě JEDNO DUCHÉ.

Můžeš se zkusit naladit tichem na to, co říká Veil, nemotat do toho, co říká Láska, ta ostatně může být jen vědomá. Nepotřebuješ si k tomu vůbec nic myslet.

[Veil]

To je jen pro tu tendenci, pochopit to svým osobním rozumem, což nejde.

Je to nepochopitelné. Jako tohle. Je to tohle.

Ono je to ve své podstatě JEDNO DUCHÉ.

Je to strašně jednoduché. Je to prostě a jednoduše tohle.

[Tara]

No není na zabití?
Je.

[salmo1cz.]

Podle mého je pouze trochu nešťastná definice Já jsem.
Já jsem poukazuje že nejste tělem, pocity, myslí apod.
Správně je, že Já jsem poukazuje že nejste jenom tělem, jenom pocity a jenom myslí.Znamená to, že je tu něco co toto zastřešuje, ale není přímo vnímáno.
Toto zastřešení je prožito až v extázi, kdy vědomí je odpojeno od těla, myšlenek a pocitů.
Je to podobné hlubokému spánku beze snů, také mozek v extázi pracuje na stejné frekvenci jako v hlubokém spánku beze snů.Jediný rozdíl je, že jste si toho vědom.
V této extázi vidíte, slyšíte, ale ne očima, ušima atp.
Jelikož to běžně neprožíváme nemáme proto ani běžné pojmenování.
Co to je, když vidíte bez očí, no tak jedna parta řekne je to Božské a druhá parta že je to dílo ďábla.
Tak je pošlete doprdele. páč vědí hovno.
Dalším krokem je Já jsem To.

[Veil]

Jen si to zkuste představit. Představte si tohle, jak to vypadá, když se na to zrovna nedíváte. Je to obraz barev, světel, vůní, doteků a chutí. Ale je tu pořád v přítomnosti, jako vlna, která běží časem a na jejím vrcholu je přítomnost. Akorát ta vlna je navíc vše co je. Není nic za ní, ani před ní, ani po ní. Je to nekonečná vlna a protože není nic před ní ani po ní, je vším. Vlastně nikam nejde. Jen zdánlivě se někam valí. Iluze pohybu. Ta iluze pohybu mizí do prázdnoty. Odehrává se to. Je to děj. Jako film na plátně. Kde je film před vteřinou? Tohle před vteřinou je pryč. A co bude další vteřinu nikdo neví. Mění se to před očima. Není jak to zachytit, není jak to poznat. Je to stále tohle, bezprostřední. Nikdo neví, co to je. Nikdo se na to nedívá. Jen se to děje. Všechno v tom vyvstává a opět zaniká v nekonečné jedné vteřině přítomnosti. Ale ta vteřina je všechno co je. Je to jako obraz vlny stojící v čase. Vždycky to byla jen tahle vlna.

[Návštěvník]

Dalším krokem je Já jsem To.

A dalším krokem je jen "to".
Tohle.

[salmo1cz.]

Vnímání To a to se může zdát na první pohled jako stejné.Nicméně "to" vnímáme jako chaos, kdežto "TO" vnímáme jako řád.

[Návštěvník]

Vnímání To a to se může zdát na první pohled jako stejné.Nicméně "to" vnímáme jako chaos, kdežto "TO" vnímáme jako řád.

A teď otázka: Jsi řád, či neřád?

[salmo1cz.]

Tak v tom mám naprosto jasno já jsem rebelující řád.

[Pedro]

Patřičně pročištěná, osvobozená pozornost jde ruku v ruce s tím pročištěným, prosvětleným podvědomím, které tak přestane vystrkovat růžky.
A to se děje meditační praxí, která je impulsem pro duchovní Šaktí.
Žádný intelektualismus, nýbrž živoucí a přímo vnímaný, vnitřní proces...
Kdy pocit je viděn jako pocit, myšlenka jako myšlenka, představa jako představa.. pokud vyvstanou.
Žádné oddělení, jen vibrace rozumu a citu rozvířené vjemy.
Jen si toho buď člověk je vědom, nebo není...
Atd.

Ale kdo si toho je vědom? Jaká pozornost? To je to oddělení. Někdo nebo něco co si uvědomuje a to, co je uvědomováno. Dvojnost a oddělení.

Jestli si tohle uvědomuješ, tedy máš schopnost to rozlišit. Kdo je tedy schopen toto rozlišit, kdo je schopen o tom vést řeč?
Zajisté ten, kdo si je alespoň něčeho z TOHO vědom. Čisté TO řeči nevede, od toho tu jsou ti, co rozlišují (i když ne plně vědomě), co si něco uvědomují... Kdybychom měli být důslední, tak žádná vteřina a žádná vlna a žádný děj.. žádný příběh, žádný sen... Jenže ve skutečnosti, to co je kolem, není tvůj svět, tvůj svět je jen to, co máš v hlavě. Ovšem můžeš říct, dle nějaké nauky či ne-nauky, že toto vše je pomíjející.. A proto to je neexistující? Iluze milej zlatej, je to samé, co tohle. Jen v područí nevědomosti.

[Veil]

Jestli si tohle uvědomuješ, tedy máš schopnost to rozlišit. Kdo je tedy schopen toto rozlišit, kdo je schopen o tom vést řeč?

Nikdo. Nikdo tu není. Všechno se to jen zdánlivě děje.

[Pedro]

Jestli si tohle uvědomuješ, tedy máš schopnost to rozlišit. Kdo je tedy schopen toto rozlišit, kdo je schopen o tom vést řeč?

Nikdo. Nikdo tu není. Všechno se to jen zdánlivě děje.

Jasně, nikdo tu není, tedy ani zdánlivé dění, neb ani to ani ono. Jak by tu tedy mohlo být, toto téma?
A Veil co záhy pozbyl jména, však stále na něj slyší, to si jen šuškaj myši. A šneci pádí v okruhu
A na parůžcích maj duhu, a z repráků zní Yoko a Bono.
A o čem psát téma osvícení, koukat, co nikdo nepíše?
Tohle by věru rozesmálo Buddhu i Ježíše.

[Pedro]

TO je i Mahamája. Je to to vše, co nejsi s to poznat. Páč jsi dal tomu vale. Je mnohem snažši to rozdělit na "tohle" a "sen",
než to probdít skrz naskrz. Pak by to, co ríkáš mělo váhu, a znělo by to podprahově jinak. Stejně jak ty Janiny řeči.
Samá oddělenost, když jako chybí láska - nemluvíš láskyplně, mluvíš z mysli. Ale co to je mysl, zná jen z proslovů Mistrů,
když promlouvaj k těm, co si sotva něco uvědomili. A ti všichni tu dle tebe nejsou, jejich volání po vymaní se z okovů nemilých vzpomínek (zkušeností), tu není. Jejich Touha vyměnit je za jiné, ryzí... tohle, co tu předvádíte, jsou duchovní jesličky, a ani to ne. Jen hra. Nikoliv všal Líla.