Téma osvícení

[Veil]

Pedro tu psal, že není nikoho, kdo by Janu, Veila z toho intelektuálního blouznění dostal.

Je to skutečně jako šílenství. Naprostá anarchie toho co je. Rumi někde psal báseň ve smyslu opil jsem se tebou. Jak jednou je ta anarchie spatřena (nikým), už jsou všechny koncepty k smíchu. K bláznivému smíchu.

Teď jsi mě nasral. Ty si budeš brát do držky anarchii? Já ti dám Rumího. Já ti dám opití se, ty rebele neexistujíc!

Tak dávej. Nikdo ti nebrání.

[Návštěvník]

[Jana]

Je to skutečně jako šílenství. Naprostá anarchie toho co je. Rumi někde psal báseň ve smyslu opil jsem se tebou. Jak jednou je ta anarchie spatřena (nikým), už jsou všechny koncepty k smíchu. K bláznivému smíchu.

Teď jsi mě nasral. Ty si budeš brát do držky anarchii? Já ti dám Rumího. Já ti dám opití se, ty rebele neexistujíc!

No.
Pedrito, prosím, netrap se tím zbytečně. Je to nesmysl. Nedá se to uchopit a zpracovat intelektem. Vědecké výzkumy prokázaly, že schopnost vnímat jednotu všeho ve stavu opojení není způsobeno větší aktivitou mozku, ale naopak vyřazením mozku z činnosti.

Určitě znáš stav opojení krásnou přírodou, kdy v ní zmizí všechny pochyby o sobě, všechny myšlenky, všechny výčitky minulosti, všechny strachy z budoucnosti. Prostě ego zmizelo a s ním i všechny představy o sobě. Stejně tak opojený jsi kdykoliv se setkáváš s láskou.

Je možné se rozhodnout preferovat lásku před vším ostatním. Je to docela krásná hra. Kdykoliv ji vnímáš, uvědomovat si ji ve svém nitru. Nechat ji, ať je jen ona, zmizet v ní a nechat ji dělat to nejlepší, co umí.

Miluješ poezii, ať láska píše krásné verše. Miluješ přírodu, ať je láska vším, co v přírodě poznáváš. Miluješ lidi. Tak můžeš být šťastný, z existence každé bytosti.

Ta láska, jak sílí, všechno zestejní. Je existencí, jejíž forma je prázdná, jak říká sútra srdce. Milovaný, milující a milování je jedním, nekonečně bez hranic. Jsi vším.

[Pedro]

V srdci všech věcí, čehokoliv, co se nachází ve vesmíru, sídlí Pán. On jediný je skutečnost. Proto zřekněme se marných šaleb a radujme se v Něm a netužme po světském bohatství.

Sto let docela spokojen může žít ten, kdo pracuje bez připoutanosti, kdo vykonává svoji práci s usilovností, ale bez chtivosti, bez tužby po jejím ovoci - takový a nikdo jiný.

Jsou světy bez sluncí, zakryté temnotou. K těmto přicházejí po smrti nevědoucí, ubíjejíči vlastního já. Duše je jedna. Ač nehybná, pohybuje se rychleji než myšlenka. Smysly ji nedostihují, protože je vždycky vpředu. Zůstávajíc v klidu předbíhá vše, co běží. Bez duše není života. Nevědomým se zdá, že se duše pohybuje, avšak ona se nepohybuje. Od nevědomých je daleko vzdálena, a přesto je blízko. Je uvnitř všeho a vně všeho. Ten, kdo vidí všechny tvory v sobě samém a sebe sama ve všech bytostech, nezná nenávist.

Osvícenému je duše vším. Jak může existovat klam a zármutek pro toho, který vidí všude jednotu? Já je všude. Je jasné, nehmotné, bez kazu, bez kosti či masa, čisté, nedotčené zlem. Zřící, uvažující, jediné, které je nade vším, samo o sobě existující. Ono je to, které od pradávna určovalo dokonalý řád mezi předměty a bytostmi.

K temnotám odsuzují sebe ti, kteří se věnují jen svědskému životu, a k větší temnotě ti, kteří se věnují jenom meditaci.
Světský život vede k jednomu cíli, pouhá meditace vede k cíli jinému. Moudří praví,
Ti kteří se věnují obojímu, životu ve světě i meditaci, životem ve světě překonávají smrt a meditací dosahují nesmrtelnosti.
K temnotě sebe odsuzují ti, kteří vyznávají jenom tělo, a k větší temnotě ti, kteří vyznávají jenom ducha.
Vyznávání těla vede k jednomu výsledku, vyznávání ducha vede k druhému. Moudří praví,
Ti, kteří vyznávají obojí, tělo i ducha, tělem překonávají smrt a duchem získávají nesmrtelnost.

Tvář pravdy je překryta tvým zlatým prstencem, ó Slunce. Odstraň jej tak, abych já, který toužím po pravdě, mohl vidět její slávu. Ó živiteli, jediný vidoucí, osvětlující Slunce, zdroji života, srdce všech bytostí - seskup své paprsky. Kéž spatřím skrze tvoji milost tvou požehnanou tvář, podstatu, kterou dokonce i já jsem. Nech můj život splynout s všepronikajícím bytím. Popel je koncem mého těla. ÓM
....

[Návštěvník]

Tak dávej. Nikdo ti nebrání.

Na pohodu... A kterej že ty vlastně jsi? Já jsem Pedro, křtěnej Josef.
Faráře jsem prý pochcal, když mě postříkal svěcenou...

[Tara]

V srdci všech věcí, čehokoliv, co se nachází ve vesmíru, sídlí Pán. On jediný je skutečnost. Proto zřekněme se marných šaleb a radujme se v Něm a netužme po světském bohatství.

Sto let docela spokojen může žít ten, kdo pracuje bez připoutanosti, kdo vykonává svoji práci s usilovností, ale bez chtivosti, bez tužby po jejím ovoci - takový a nikdo jiný.

Jsou světy bez sluncí, zakryté temnotou. K těmto přicházejí po smrti nevědoucí, ubíjejíči vlastního já. Duše je jedna. Ač nehybná, pohybuje se rychleji než myšlenka. Smysly ji nedostihují, protože je vždycky vpředu. Zůstávajíc v klidu předbíhá vše, co běží. Bez duše není života. Nevědomým se zdá, že se duše pohybuje, avšak ona se nepohybuje. Od nevědomých je daleko vzdálena, a přesto je blízko. Je uvnitř všeho a vně všeho. Ten, kdo vidí všechny tvory v sobě samém a sebe sama ve všech bytostech, nezná nenávist.

Osvícenému je duše vším. Jak může existovat klam a zármutek pro toho, který vidí všude jednotu? Já je všude. Je jasné, nehmotné, bez kazu, bez kosti či masa, čisté, nedotčené zlem. Zřící, uvažující, jediné, které je nade vším, samo o sobě existující. Ono je to, které od pradávna určovalo dokonalý řád mezi předměty a bytostmi.

K temnotám odsuzují sebe ti, kteří se věnují jen svědskému životu, a k větší temnotě ti, kteří se věnují jenom meditaci.
Světský život vede k jednomu cíli, pouhá meditace vede k cíli jinému. Moudří praví,
Ti kteří se věnují obojímu, životu ve světě i meditaci, životem ve světě překonávají smrt a meditací dosahují nesmrtelnosti.
K temnotě sebe odsuzují ti, kteří vyznávají jenom tělo, a k větší temnotě ti, kteří vyznávají jenom ducha.
Vyznávání těla vede k jednomu výsledku, vyznávání ducha vede k druhému. Moudří praví,
Ti, kteří vyznávají obojí, tělo i ducha, tělem překonávají smrt a duchem získávají nesmrtelnost.

Tvář pravdy je překryta tvým zlatým prstencem, ó Slunce. Odstraň jej tak, abych já, který toužím po pravdě, mohl vidět její slávu. Ó živiteli, jediný vidoucí, osvětlující Slunce, zdroji života, srdce všech bytostí - seskup své paprsky. Kéž spatřím skrze tvoji milost tvou požehnanou tvář, podstatu, kterou dokonce i já jsem. Nech můj život splynout s všepronikajícím bytím. Popel je koncem mého těla. ÓM
....

♥

[Tara]

Proto to my, osmičkoví kde se podíváš, ještě se jménem Eva a s příjmením konečná máme tak těžké.
Udržet (v mém případě spíše neudržet) rovnováhu....

:-)

[Pedro]

:D

Co se ty zubíš, smích? Přejde.

[Pedro]

Proto to my, osmičkoví kde se podíváš, ještě se jménem Eva a s příjmením konečná máme tak těžké.
Udržet (v mém případě spíše neudržet) rovnováhu....

:-)

Co to je, osmičkový? Měsíc narození?
To my raci lvům moc nerozumíme. Furt zívaj a jeden neví jestli si chcou hrát, nebo ho sežrat...
:-)

[miroslav]

Řekl bych že původcem toho tvého "šílenství" - spíše pomatení je kombinace velké ambice, nedostatku schopností a silné ego, které v potřebě něčím vyniknout se chytne jakékoliv pitomosti, aby se ta potřeba nějak sytila.

No vidíš. A ty to už 172 stran čteš. Jako by ti nestačilo to odmítnout jednou. Jako bys s tím musel bojovat. Jako bys neměl jinou možnost. Jako bys někde hluboko věděl, že co říkám je pravda.

Já s tím nebojuji. Já tě jen diagnostikuji případně byla jistá naděje (ta umírá poslední), že vhodně položenými otázkami a reakcemi třeba pochopíš, že píšeš nesmysly.
Takže to, co si teď ocitoval, je moje závěrečná zpráva, diagnóza.

[Pedro]

Je to skutečně jako šílenství. Naprostá anarchie toho co je. Rumi někde psal báseň ve smyslu opil jsem se tebou. Jak jednou je ta anarchie spatřena (nikým), už jsou všechny koncepty k smíchu. K bláznivému smíchu.

Teď jsi mě nasral. Ty si budeš brát do držky anarchii? Já ti dám Rumího. Já ti dám opití se, ty rebele neexistujíc!

No.
Pedrito, prosím, netrap se tím zbytečně. Je to nesmysl. Nedá se to uchopit a zpracovat intelektem. Vědecké výzkumy prokázaly, že schopnost vnímat jednotu všeho ve stavu opojení není způsobeno větší aktivitou mozku, ale naopak vyřazením mozku z činnosti.

Určitě znáš stav opojení krásnou přírodou, kdy v ní zmizí všechny pochyby o sobě, všechny myšlenky, všechny výčitky minulosti, všechny strachy z budoucnosti. Prostě ego zmizelo a s ním i všechny představy o sobě. Stejně tak opojený jsi kdykoliv se setkáváš s láskou.

Je možné se rozhodnout preferovat lásku před vším ostatním. Je to docela krásná hra. Kdykoliv ji vnímáš, uvědomovat si ji ve svém nitru. Nechat ji, ať je jen ona, zmizet v ní a nechat ji dělat to nejlepší, co umí.

Miluješ poezii, ať láska píše krásné verše. Miluješ přírodu, ať je láska vším, co v přírodě poznáváš. Miluješ lidi. Tak můžeš být šťastný, z existence každé bytosti.

Ta láska, jak sílí, všechno zestejní. Je existencí, jejíž forma je prázdná, jak říká sútra srdce. Milovaný, milující a milování je jedním, nekonečně bez hranic. Jsi vším.

Připadám ti, že se tím trápím? To proto, že polemizuji, a nepadaj ze mě krásná slova?
Vsadím se, že když taď řeknu něco zněle hezkýho, tak budeš radostí celá bez sebe.
Vidíš jen povrch a kreslíš na něm srdce. Hodnotím? Prostě vidím.
Stejně jako s tím Veilem. Není potřeba hodnotit, jak si myslíš. Stačí se jen dívat jako svědek, to je stav nirvičara.
V nirvikapě odevzdáváš i vjemy. On to po tobě nikdo nechce, ale když jdeš za Pravdou, nemůžeš to minout.
Mezi nirvičara a nirvikalpa je světelná zóna - Šakti. Tohle jde pobrat a mluvit o tom jen zpětně. Projede tě to skrz naskrz a buď tě to (pozornost jménem Jana) pustí dál, když tu svou identitu necháš jak boty před brankou.. nebo ne.
Ale psát pak o tom a vařit ze zkušeností jiných, žádny problem. Vždyť jsi se toho skoro dotkla, žejo.
Když tě to pustí dál, ořeže tě to jak cedr, zbude znělé tělo. A ani to není poslední. Ještě furt tím nástrojem zní odevzdání.
Tvar kytary z cedru dozněl.. Nirguna. A následně Turja.
Opravdu máš tohle vše za sebou?

[Pedro]

O tom jsem taky kdsi napsal báseň. Já se nechci presentovat, není důvod, nemám nejmenší mistrovskou ambici, jen cítím, že si to někdo myslí. Nemám a nikdy nebudu. Jsem jen sdílenítvornej.

utichá
jak loutna ve svém znění
když doteky prstů
procitly v znehybnění

utichá

osude, jak akord tvého hlasu
ve kterém hloubka s výškou
objaly všechnu krásu

utichá

a píseň jeho jména
se noří v prostor
a vrůstá do ztracena

utichnu

teď vidí, jak svět hraje
naslouchá tónům
a cítí jejich taje

loutna se rozezněla
tóny se v píseň mění
doteky prstů, hle

procitly do souznění

[Návštěvník]

O tom jsem taky kdysi napsal báseň. Já se nechci presentovat, není důvod, nemám nejmenší mistrovskou ambici, jen cítím, že si to někdo myslí. Nemám a nikdy nebudu. Jsem jen sdílenítvornej.

utichá

jak loutna ve svém znění
když doteky prstů
procitly v znehybnění

utichá

osude, jak akord tvého hlasu
ve kterém hloubka s výškou
objaly všechnu krásu

utichá

a píseň jeho jména
se noří v prostor
a vrůstá do ztracena

utichnul

teď vidí, jak svět hraje
naslouchá tónům
a cítí jejich taje

loutna se rozezněla
tóny se v píseň mění
doteky prstů, hle

procitly do souznění

Pedro, Pedro, ty jsi nepozorný!

[Pedro]

Ba, ale na štěsí mám Návštěvníka

[Pedro]

Musíš překonat samotné ÓM, jít proti jeho proudu až ke zdroji. Jinak jakékoliv vyřčení kohokoliv, je jen částečné.
Ty jsi Trimurthi, ty jsi Šiva.. Sadašiva .. Brahman
I když je tam kus ve vědomí, co nebyl rozpušťen.
A to se musí stát, pokud o to žádáš.
Pak není síla, co by tomu zabránila.

[Pedro]

Svět má za vteřinu dvanáct, tam kde bychom se potom sešli, už to nebude tak krásné, znělé, voňavé, barevné..
Možná ale teprve pak bude pochopeno, jaký byl tenhle svět zázrak. Nikoliv sen. Ale dílo boží.

[Pedro]

Všechno, co bylo před tvořením, bylo Já. Já samotné. Nebylo nic jiného. Pak Já pojalo Touhu; "Ať vzniknou ze mne světy."
Byly tvořeny tyto světy: Ambhas - Universum, Mariči - obzor, Maru - obyvatelná zem, a Apu - mikrokosmos.
Řeklo si; "Popatři na ty světy. Sešli jim ochránce." Seslalo jim tedy ochránce.
Řeklo si; "Popatři na ochránce těchto světů a sešli jim pozravu." Seslalo jim tedy potravu.
Řeklo si; "Jak budou existovat ochránci, když v nich nebudu mít místo Já?"

Jestliže je beze mne řeč pronášena, dech vdechován, jestliže oko vidí, ucho slyší, kůže cítí, mysl myslí, pohlaví rozmnožuje, kde jsem Já?
Řeklo si; "Ať vstoupím do ochránců." Otevřelo jejich brahmanandru (fontanelu) a vstoupilo. Proto se toto místo nazývá branou blaženosti.

Když je já nepoznáno, všechny tři stavy duše - bdění, snění, i hluboký spánek - nejsou nic než snění. V každém z nich je přítomnost Já. Oko je jeho sídlem, zatímco bdíme. Mysl je jeho sídlem, zatímco sníme. Srdce je jeho sídlem, zatímco spíme spánkem beze snů.

Když Já vstoupilo do ochránců, ztotožnilo se s nimi. Stalo se mnoha rozdílnými bytostmi. A proto, když se člověk probudí ze svého trojitého snu - bdění, snění a spánku - nevidí nic jiného než Já. Uzří Já v lotosu srdce a zvolá; "Brahman, znám tě?"
Kdo ono je, jaké je podstaty? To kterým vidíme tvar, slyšíme zvuk, cítíme vůni, mluvíme slova, chutnáme?
Je citem a myšlením, vzpomínkami, úsilím, tužbami, konáním?

Nikoliv, to vše jsou jednotlivé projevy Já, které je čistým vědomím. A toto čisté vědomí je Brahman.
Je božské, je pěti prvky - elementy - je všemi bytostmi velkými i malými, zrozený z vejce, zrozený z lůna, zrozený z tepla, zrozený z půdy. Vše co dýchá, bytosti které chodí, plazí se i létají. V tom všem je Brahman, čisté vědomí.

A to všechno ať živé nebo neživé, trvá v něm.

[Jana]

Připadám ti, že se tím trápím?

Za jakých jiných okolností používá dospělá bytost vulgarismy, urážky, nadávky, hrubé výrazy, než že si potřebuje ulevit od napětí, bolesti, trápení?

[Pedro]

Připadám ti, že se tím trápím?

Za jakých jiných okolností používá dospělá bytost vulgarismy, urážky, nadávky, hrubé výrazy, než že si potřebuje ulevit od napětí, bolesti, trápení?

Ty jsi ale trdlo, na tebe už plýtvat tzv. sprostými slovy, nemá smysl.
Ty urázíš nevědomě, skrytě každého, kdo ti nesype.. a pak jsi celá jurovitá
že ti to někdo reflektuje. Asi proto aby sis to uvědomila. Ale já už jsem tím unavený.
A myslím že i ostatní. Takže už si s tím budeš muset poradit sama. Je to tvůj život.

[Jana]

Já s tím nebojuji. Já tě jen diagnostikuji případně byla jistá naděje (ta umírá poslední), že vhodně položenými otázkami a reakcemi třeba pochopíš, že píšeš nesmysly.
Takže to, co si teď ocitoval, je moje závěrečná zpráva, diagnóza.

Jak bys diagnostikoval, Miroslave, všechny Probuzené, kteří ve své podstatě říkají to samé, co říká Veil. Vsadím se o co chceš, že u každého probuzeného najdeš přesně totéž, jen to říkají v různých podobách, obměnách, různými způsoby.

Ram Dass říkal, že stačí zastavit na vteřinu mysl a jsi rázem nejosvícenější bytost na téhle planetě.

To, co tady píše Veil, dokáže zastavit mysl, ve které rezonuje moudrost.

Znáš to, Nisargadatta Maharaj říká: “Když poznáš, že nejsi nic, je to moudrost. Když poznáš, že jsi vše, je to láska.”