Téma osvícení

[Návštěvník]

"Co je pravda", ptal se Pilát Ježíše. An mu neodpověděl.

Kdyby řekl Ježíš Pilátovi: "Jsem láska, jsem Boží Láska", co by se změnilo, když Pilátovo srdce je tvrdé a pravdě uzavřené?

Aby to Pilátovi učinil srozumitelné, udělal by ze sebe aspekt, pohled na sebe, něco, co není jeho podstatou.

Ale to už přeci udělal, to by nebylo novum.

[Pedro]

Nemůžu říct, že by to bylo jiné, než popisuje Veil. Je možné uvíznout v Moudrosti prázné mysli, která říká: "Nejsem nic", je možné uvíznout v extázi Lásky, která říká: "Jsem vším".

To je práve to, že lidi se bojí smrti, a myslí si že svou indiviualitu nějak ochrání, když zběhnou kamsi k nibbáně či realizaci, osvícení.. A tak podvědomě si hledaj flek ve věčnosti... Jako třeba můj strejc.. Nejde jim o poznání, jde jim o sebe, o svý blaho. Tak to je duchovno jak prase, pro svůj klídek a osvobození. "Já jsem byl osvícen, hurá" :-))) Hovno. Už jsi v realitě, v tom, co je, se vším všudy, s větvičkami a větrem v korunách, i atomy prvků, co to vše vykreslují, i jemnou energií, co to vše žene do květů, i vědomí, co to skrze smysli vnímá.. i mysl, co chce jít hloub, pod kořeny... Jiná realita nikdy nebude. A nerealita je jen sen.

To jsem psal já, to jak na to reaguješ, tomu moc nerozumím, ale že jsi to ty, ještě se na to podívám.

Ale jinak, uvědomuješ si vůbec, co se to zde na té Zemi přihodilo? Myslíš že jinde ve vesmíru je to jak na běžícím pásu, ten život? V takové formě? Říkám ti, je to ojedinělé. Lidské bytosti jsou ojedinělé. Možná jsou někde inteligentnější bytosti, ale nikdo to není jako zde. Je to zázrak. Něco takého se povede jednou za tisíce kalp... Tak si toho važ, že tu můžeš být jako Jana, pměrně v ustáleném prostředí a zdravá. Jini to štěstí mít nemusí. A že ti genová výbava dovolila, hledet dál, než je běžně zvykem. To už je druhý velký dar. Nepromrhej to.

[Jana]

Aby to Pilátovi učinil srozumitelné, udělal by ze sebe aspekt, pohled na sebe, něco, co není jeho podstatou.

Ale to už přeci udělal, to by nebylo novum.

Co udělal ? Co by nebylo novum? Co není Ježíšovou podstatou? A co je podstatou toho všeho, co je?

[Jana]

To jsem psal já, to jak na to reaguješ, tomu moc nerozumím, ale že jsi to ty, ještě se na to podívám.

Děkuju, vážím si toho.

[Návštěvník]

Aby to Pilátovi učinil srozumitelné, udělal by ze sebe aspekt, pohled na sebe, něco, co není jeho podstatou.

Ale to už přeci udělal, to by nebylo novum.

Co udělal ? Co by nebylo novum? Co není Ježíšovou podstatou? A co je podstatou toho všeho, co je?

Ježíšovou podstatou je láska a Bůh je láska.

Novum je, není to To. Tak co to tedy je?

Není na to uspokojující odpověď. Bože můj, proč jsi mě opustil, je Ježíšova otázka poslední. Bez odpovědi.

[Pedro]

Nemůžu říct, že by to bylo jiné, než popisuje Veil. Je možné uvíznout v Moudrosti prázné mysli, která říká: "Nejsem nic", je možné uvíznout v extázi Lásky, která říká: "Jsem vším".

To je práve to, že lidi se bojí smrti, a myslí si že svou indiviualitu nějak ochrání, když zběhnou kamsi k nibbáně či realizaci, osvícení.. A tak podvědomě si hledaj flek ve věčnosti... Jako třeba můj strejc.. Nejde jim o poznání, jde jim o sebe, o svý blaho. Tak to je duchovno jak prase, pro svůj klídek a osvobození. "Já jsem byl osvícen, hurá" :-))) Hovno.

Je to přesně obráceně, dokud je tu strach ze smrti, tak připoutanost k tělu a mysli se neuvolní, ego si nedovolí zmizet. Jestliže někdo hlásá "jsem osvícen", tak ego nezmizelo, to je jasné, ne?

Už jsi v realitě, v tom, co je, se vším všudy, s větvičkami a větrem v korunách, i atomy prvků, co to vše vykreslují, i jemnou energií, co to vše žene do květů, i vědomí, co to skrze smysli vnímá.. i mysl, co chce jít hloub, pod kořeny... Jiná realita nikdy nebude. A nerealita je jen sen.

Probuzení z iluze oddělenosti neznamená oslepnutí, ohluchnutí, zblbnutí, ale prohlédnutí. Ty vjemy jsou tady dál takové, jaké jsou, dost možná je to vnímání čistší, vědomější, bdělejší, nezastiňované přehráváním osobního příběhu v mysli. Poznávání reality je tady mnohem hlubší a celistvější, než dokáže zprostředkovat smyslové vnímání a mysl.

Ego není zlo, je součástí evoluce. Je to individuální prožívání, soubor pocitů a myšlenek. Útvar v mysli, instituce...
A mysl už vůbec neumí být negativní, je to jen "území" zabrané vjemy smyslů. Pokud ty vjemy odřekneš, a můžeš to udělat,
zbude jen prázdný prostor vědomí. Ale tehdy jemně víš, páč tu furt zbývá interakce mezi já a Já, že tohle ještě není finito.
To je nirvičara, známá zde jako savikalpa. Když to projdeš, jako pozornost, přijdeš k bráně nirvikalpy, tehdy mizíš zcela, páč nezbyde jediný pocit a tehdy i vjemům říkáš adié.. a zbude ticho plné světla. Tehdy nejsi. Ale je tu tělo a živobytí a musíš se o to postarat, manžela, děti, práci.. zeptá se TO, zda chceš zpět do projevu, tím se vyrojíš a řekneš, co řekneš. Ale už nikdy to není jako předtím, už jsi turja.

[Jana]

Aby to Pilátovi učinil srozumitelné, udělal by ze sebe aspekt, pohled na sebe, něco, co není jeho podstatou.

Ale to už přeci udělal, to by nebylo novum.

Co udělal ? Co by nebylo novum? Co není Ježíšovou podstatou? A co je podstatou toho všeho, co je?

Ježíšovou podstatou je láska a Bůh je láska.

Ano, a to je všechno. Bez poznání nepodmíněné lásky neznáme pravdu.

Novum je, není to To. Tak co to tedy je?

Mudrcové říkají: "Já jsem To, Ty jsi To, všechno je To a To je všechno co je."



A nebo také říkají:
Láska je Bůh
Bůh je vše
Vše je Láska
Bůh je život
Život je láska...

Není na to uspokojující odpověď. Bože můj, proč jsi mě opustil, je Ježíšova otázka poslední. Bez odpovědi.

V iluzi oddělenosti si jí může položit každý. S poznáním pravdy není kdo by koho mohl opustit.

[Jana]

Ego není zlo, je součástí evoluce.

Ego je iluze, je to fikce. Představa, která nám byla vnucena už jako malým dětem - že jsme tělo, že máme jméno, že máme nějakou roli, že abychom mohli něčím být, tak musíme něčím být...

Je to individuální prožívání, soubor pocitů a myšlenek. Útvar v mysli, instituce..A mysl už vůbec neumí být negativní, je to jen "území" zabrané vjemy smyslů. Pokud ty vjemy odřekneš, a můžeš to udělat,
zbude jen prázdný prostor vědomí. Ale tehdy jemně víš, páč tu furt zbývá interakce mezi já a Já, že tohle ještě není finito.
To je nirvičara, známá zde jako savikalpa. Když to projdeš, jako pozornost, přijdeš k bráně nirvikalpy, tehdy mizíš zcela, páč nezbyde jediný pocit a tehdy i vjemům říkáš adié.. a zbude ticho plné světla. Tehdy nejsi. Ale je tu tělo a živobytí a musíš se o to postarat, manžela, děti, práci.. zeptá se TO, zda chceš zpět do projevu, tím se vyrojíš a řekneš, co řekneš. Ale už nikdy to není jako předtím, už jsi turja.

Krásně to píšeš, Pedrito. Tady v tom místě se většina duchovňáků zasekne: "Ale je tu tělo a živobytí a musíš se o to postarat, manžela, děti, práci.."

Pokud tady tenhle blok je, tak to odevzdání-přijetí není dokonalé.

Zkusím obrazně popsat, jak to funguje, když Vesmír se stará.

Poznání, že Bůh je Láska a to je vším, co je, je tou Láskou opravdu všechno, co je. A Láska se stará. Tvé ruce, nohy nejsou řízeny egem, představou, co Tvá osoba musí udělat, aby se postarala o to, co je jejím úkolem, ale všechno to řídí přirozenost Lásky, která dělá to nejlepší, co v každém okamžiku je možné. Není to starost Tvé mysli, Tvé osoby, Tvého ega.

Jestli ale něco z toho, co je, není Láska, tak tohle takhle nefunguje.

[Pedro]

Vše je láska Jano, i ego je láska. Čili energie. Ale je tu mechanismus, co to umí obrátit naruby - svoboda myšlení.
Například ego dětí je veselé a hravé, nevinné... ale u půberťáků už to bývá jiné. No to mě čekaj ještě pěkný věci, jestli budou po mě....

[Pedro]

Ale už teď, by mě oba asi vyčinili.. Maj naštěstí přísnou mámu, takže neví co to je se topit, padat ze skály, a odpalovat munici...

[Jana]

Vše je láska Jano, i ego je láska.

Je možné poznávat skutečné jako skutečné, ale zabývat se tím, co je neskutečné je sněním, nicméně i snění může být láskou, proč ne.

Čili energie.

Ano, láska je energie. Ego je to, co rozděluje energii na naší vlastní a cizí.

Ale je tu mechanismus, co to umí obrátit naruby - svoboda myšlení.

To, co tomu dává zpětný chod, je připoutanost k myšlení.

Například ego dětí je veselé a hravé, nevinné... ale u puberťáků už to bývá jiné. No to mě čekaj ještě pěkný věci, jestli budou po mě....

Jakmile se u prcků objeví ego: "Já sám", "Já chci", Já nechci", tak umí být také pěkně vztekavé, obzvlášť když křuchne o ego s opačným názorem.

Puberťák umí být také v okamžicích, kdy se cítí v bezpečí, v pohodě, bez pochybností o sobě, hravý, veselý a nevinný.

[Jana]

Ale už teď, by mě oba asi vyčinili.. Maj naštěstí přísnou mámu, takže neví co to je se topit, padat ze skály, a odpalovat munici...

To mají kliku, řekla bych, že mají i skvělého tátu.

[Návštěvník]

Mudrcové říkají: "Já jsem To, Ty jsi To, všechno je To a To je všechno co je."

Buddha To hlásá jako pomíjivé.
V osobě Ježíše skončilo smrtí na kříži.
Nisargadatta praví - "já jsem" je sdělení: není to skutečnost.

[salmo1cz.]

Koukám jako blázen co způsobí překvapení, že vše je jenom energie v kauzálním vztahu.
Když píšete do počítače tak vše se skládá z nul a jedniček.A co jako mám se snad zout?(Cimrman-Akt)

[Prdro]

Mudrcové říkají: "Já jsem To, Ty jsi To, všechno je To a To je všechno co je."

Buddha To hlásá jako pomíjivé.
V osobě Ježíše skončilo smrtí na kříži.
Nisargadatta praví - "já jsem" je sdělení: není to skutečnost.

Buddha to praví jako odvislé vznikání a zanikání
Když není toto, není ani tohle.
Ježíš tam nemusel, kdyby se omluvil, ale šel
v tom je ta síla.

[Pedro]

Koukám jako blázen co způsobí překvapení, že vše je jenom energie v kauzálním vztahu.
Když píšete do počítače tak vše se skládá z nul a jedniček.A co jako mám se snad zout?(Cimrman-Akt)

Tys zas vypil moc jogurtu..
:-)

[Návštěvník]

Klíčem k trvalému štěstí je pochopení toho, jak se věci mají. Buddha rozpoznal, že bolestné prožívání životních etap, jako je stáří, nemoci, smrt a pomíjivost všeho, má příčinu. Tou je základní nevědomost, která nám nedovoluje vidět skutečnou podstatu věcí. Omezuje nás klamná představa „já“ či ega, rušivé pocity, krátkozraké návyky, lpění a ztuhlé představy.

Díky Buddhovým učením lze dospět ke zkušenosti, že tělo, myšlenky a pocity netvoří žádné skutečné „já“. Tento stav, kdy již neprožíváme rušivé pocity jako lpění, žárlivost či hněv, se nazývá vysvobozením, někdy také „malým osvícením“. Konečným cílem je prožívání buddhovské podstaty vlastní mysli bez očekávání a obav a bez nesprávných představ, tedy stav trvalého štěstí – plné osvícení.

[Pedro]

Ale už teď, by mě oba asi vyčinili.. Maj naštěstí přísnou mámu, takže neví co to je se topit, padat ze skály, a odpalovat munici...

To mají kliku, řekla bych, že mají i skvělého tátu.

Jak jsi to uhodla? Fakt jsem skvělý
Například onehdy jsem byl domluven
ale najel jsem na kámen
koloběžkou a vymršilo mě to

[Jana]

Buddha To hlásá jako pomíjivé.

Na tohle jsi přišel jak?

V osobě Ježíše skončilo smrtí na kříži.

Takže neuznáváš živého Krista?

Nisargadatta praví - "já jsem" je sdělení: není to skutečnost.

Skutečně nejsi, když sdělíš, že jsi?

[miroslav]

Jestliže někdo hlásá "jsem osvícen", tak ego nezmizelo,[/b][/url] to je jasné, ne?

Je to jasné a ani nemusí to hlásat takhle, ale jaksi se to snaží naznačovat mezi řádky - podobně jako veil.