Téma osvícení

[Pedro]

Anebo jinak. Co je dle tebe cesta a cíl?

[Pedro]

Pobavíš se o tom s dítěti? Nebo mluvíš jen s dospěláky?

[Návštěvník]

Jasně že dělám machry a nic podstatného jsem nenapsal. A proč bych měl mít tuhle ambici? Čekáš ji? Nedočkáš se.
Jsem jen dítě, co si hraje na písku na bábovičky, co znázorňují Boha. Nevědomě a bez prožitku. Jen tak kecám, abych mlžil totální zkušenost těch, kterým závidím jejich bezpříčinnou radostivost, pravdu a blaženost.
Jsem holt závistivej fracek, co div stojí, jak jsou všicchni šťastní a nemaj chybu...

Páni, tak to sidhi, co odlišuje faleš od skutečnosti, funguje!

[Návštěvník]

SARVAM BRAHMA MAJAM

To všechno je Brahman.

Toto všechno je Brahman!
Co by mělo být řečeno?
A co by nemělo být řečeno?
Co by tu mělo být napsáno?
A co by nemělo být napsáno?

Toto všechno je Brahman!

Co by mělo být studováno ?
A co by nemělo být studováno ?
Co by mělo být uctíváno?
A co by nemělo být uctíváno?

Toto všechno je Brahman!

Co by tu mělo být poznáno?
A co by nemělo být poznáno?
Co by tu mělo být zakoušeno?
A co by nemělo být zakoušeno?

Toto všechno je Brahman!

Vždy a všude je Tvou jedinou možností,
Ó člověče, meditovat o své podstatě,
sídle osvobození.

To všechno je Brahman!

Sarvam brahma majam!

Brahman = tohle

SARVAM tohle MAJAM

To všechno je tohle.

Toto všechno je tohle!
Co by mělo být řečeno?
A co by nemělo být řečeno?
Co by tu mělo být napsáno?
A co by nemělo být napsáno?

Toto všechno je tohle!

Co by mělo být studováno ?
A co by nemělo být studováno ?
Co by mělo být uctíváno?
A co by nemělo být uctíváno?

Toto všechno je tohle!

Co by tu mělo být poznáno?
A co by nemělo být poznáno?
Co by tu mělo být zakoušeno?
A co by nemělo být zakoušeno?

Toto všechno je tohle!

Vždy a všude je Tvou jedinou možností,
Ó člověče, meditovat o své podstatě,
sídle osvobození.

To všechno je tohle!

Sarvam tohle majam!

[Návštěvník]

Nedvojnost nebere žádné zajatce

Tenhle článek nabízí jednoduchou a doslovnou perspektivu na nedvojnost, která není duchovní ani terapeutická, ale spíše prohlášením o neoddělení, které je nedosažitelné. Co se nabízí je, že není žádné oddělení ani osoba. Oddělení je jen zdánlivé a osoba je iluzorní. Není skutečné oddělení k překonání, není celistvost k dosažení. Nedvojnost není viděna jako pozitivní sdělení, nebo co by mělo být a není to ani negativní sdělení nebo co by nemělo být. Ale je to sdělení bez pozitivního nebo negativního náhledu na to co už je.

Nedvojnost nebo neseparace nemůže být popsána. To, tohle, je nepoznání. Není žádné oddělené pozice, ze které by to mohlo být popsáno. Ukazuje to na realitu, která je zároveň prázdná a zároveň vším co se jeví, všezahrnující a bez omezení, bezčasová a kompletní, úplná, bezpodmínečná, nepoznatelná jsoucnost. Neoddělenost je neuvěřitelná, nepřistoupitelná, nekompromisní svoboda, která už je. To nejsou popisy stavu, ale toho co už je, když osobní stav odpadne. Protože iluzorní osoba může nalézt hodnotu jen v tom co může znát nebo vlastnit.

Po této svobodě bez podmínek (která není nikdy nalezena, ale je zdánlivě ztracena) je neustále touženo, ale je přehlížena, protože je nepoznatelná.

Zážitek skutečného oddělení (které je vyvstáním zážitku já jsem) je zároveň nespokojenost té touhy poznat a pocitu že se něco musí stát. Je to přesně ta nutnost poznat, která dělá tuhle nepoznatelnou svobodu toho co je, zdánlivě nedosažitelnou. Tato zpráva o neoddělenosti nejde žádným způsobem vstříc očekáváním nebo potřebám hledače. Ona je podkopává.

Proto pokud je této zprávě nasloucháno, tato hledací energie může reagovat mnoha různými způsoby. Jedním z nich je odmítnout to, protože to neodráží její zkušenost sama sebe, ani se to nepotkává s jejími očekáváními na logiku, nebo nutnost hledat něco jiného, něco lepšího nebo něco víc. Může neporozumět tomu co se říká a napadnout vlastní neporozumění. Koncept té zprávy může být cizí očekáváním hledače. Nebo může uvěřit konceptům a udělat z toho něco o sobě a tedy nevyhnutelně (i když falešně) věřit, že nedvojnost vede k realitě oddělené od toho co už je, a je tedy filosofií k použití nebo vytouženou realitou, která se má stát. Tyhle reakce jsou všechny funkcí osobní zkušenosti, není v tom žádná svobodná vůle nebo volba.

Samozřejmě realita toho co je popisováno není limitována koncepty a není to ani filosofické pochopení. Tenhle článek ukazuje na to co je, jako na bezpodmínečné bytí, které nikdy není rozeznáno ze strany "já jsem". Tahle zpráva nicméně může být "slyšena". A když je slyšena, není to "já jsem", kdo ji slyší, ale zpráva rozezní pravdou něco nedefinovatelného, jednoduchou ale hlubokou odpověď, nepodmíněné ano nikoho.

To co už je, je ničím pro hledající energii "já jsem", která hledá jen něco poznatelného. Protože"já jsem" a zážitek skutečného oddělení jsou iluzorní a po čem je skutečně touženo nebylo nikdy ztraceno, každé osobní hledání k překonání oddělení nebo nalezení co už je, je naprosto beznadějné.

Perspektiva vycházející z iluzorního "skutečného" oddělení by navrhla, že osobní snaha, jako být si vědom, nebo víc vědom, být vědomím nebo být v přítomném okamžiku, může vést ke konci oddělení. Tyhle doporučení v podstatě berou hledače zajatcem. Potvrzují naději, že to po čem je touženo, může být nalezeno skrz osobní snahu. Nicméně: Žádná zkušenost, realizace, ani proces nemohou vést k rozplynutí již iluzorního zážitku "skutečného" oddělení.

"Já jsem" je beznadějně a bez možnosti rozhodnutí v pasti snu o osobním procesu, ve snaze nalézt něco pro sebe, tedy nevidícím co už je: nepoznatelná svoboda.

Konec zážitku "já jsem" je rozeznáním, že tu nikdy nikdo nebyl. "Skutečné" oddělení je sen.

S tímto poznáním, nutnost kompromisu s očekáváním hledače o stání se něčím, přirozeně rovněž skončí.

Tvrzení, že to co je skutečně hledáno může nebo bude nalezeno jako výsledek procesu, je odhaleno jako naprosto mylné. Nic nevede k tomu, co už je. Neoddělení není nikdy realizováno, nalezeno, nebo poznáno. Ale může být rozeznáno nikým při odpadnutí iluzorní zkušenosti skutečného oddělení.

Konec hledání není naplnění potřeb jednotlivce na odpovědi na otázky co je život, co je smrt, a není ani uspokojením potřeby smyslu a významu. Je to konec potřeby vědět, což je konec otázek a hledání odpovědí, jako bezpříčinný konec dotazujícího, který nikdy nebyl. Konec něčeho, co se nikdy nestalo.

Je to nedvojné už teď. "Skutečné" oddělení je sen.

Nedvojnost nebere žádné zajatce.

Jim Newman
http://www.simply-this.com/essays

tohle = Brahman

Nedvojnost nebere žádné zajatce

Tenhle článek nabízí jednoduchou a doslovnou perspektivu na nedvojnost, která není duchovní ani terapeutická, ale spíše prohlášením o neoddělení, které je nedosažitelné. Co se nabízí je, že není žádné oddělení ani osoba. Oddělení je jen zdánlivé a osoba je iluzorní. Není skutečné oddělení k překonání, není celistvost k dosažení. Nedvojnost není viděna jako pozitivní sdělení, nebo co by mělo být a není to ani negativní sdělení nebo co by nemělo být. Ale je to sdělení bez pozitivního nebo negativního náhledu na to co už je.

Nedvojnost nebo neseparace nemůže být popsána. To, Brahman, je nepoznání. Není žádné oddělené pozice, ze které by to mohlo být popsáno. Ukazuje to na realitu, která je zároveň prázdná a zároveň vším co se jeví, všezahrnující a bez omezení, bezčasová a kompletní, úplná, bezpodmínečná, nepoznatelná jsoucnost. Neoddělenost je neuvěřitelná, nepřistoupitelná, nekompromisní svoboda, která už je. To nejsou popisy stavu, ale toho co už je, když osobní stav odpadne. Protože iluzorní osoba může nalézt hodnotu jen v tom co může znát nebo vlastnit.

Po této svobodě bez podmínek (která není nikdy nalezena, ale je zdánlivě ztracena) je neustále touženo, ale je přehlížena, protože je nepoznatelná.

Zážitek skutečného oddělení (které je vyvstáním zážitku já jsem) je zároveň nespokojenost té touhy poznat a pocitu že se něco musí stát. Je to přesně ta nutnost poznat, která dělá tuhle nepoznatelnou svobodu toho co je, zdánlivě nedosažitelnou. Tato zpráva o neoddělenosti nejde žádným způsobem vstříc očekáváním nebo potřebám hledače. Ona je podkopává.

Proto pokud je této zprávě nasloucháno, tato hledací energie může reagovat mnoha různými způsoby. Jedním z nich je odmítnout to, protože to neodráží její zkušenost sama sebe, ani se to nepotkává s jejími očekáváními na logiku, nebo nutnost hledat něco jiného, něco lepšího nebo něco víc. Může neporozumět tomu co se říká a napadnout vlastní neporozumění. Koncept té zprávy může být cizí očekáváním hledače. Nebo může uvěřit konceptům a udělat z toho něco o sobě a tedy nevyhnutelně (i když falešně) věřit, že nedvojnost vede k realitě oddělené od toho co už je, a je tedy filosofií k použití nebo vytouženou realitou, která se má stát. Tyhle reakce jsou všechny funkcí osobní zkušenosti, není v tom žádná svobodná vůle nebo volba.

Samozřejmě realita toho co je popisováno není limitována koncepty a není to ani filosofické pochopení. Tenhle článek ukazuje na to co je, jako na bezpodmínečné bytí, které nikdy není rozeznáno ze strany "já jsem". Tahle zpráva nicméně může být "slyšena". A když je slyšena, není to "já jsem", kdo ji slyší, ale zpráva rozezní pravdou něco nedefinovatelného, jednoduchou ale hlubokou odpověď, nepodmíněné ano nikoho.

To co už je, je ničím pro hledající energii "já jsem", která hledá jen něco poznatelného. Protože"já jsem" a zážitek skutečného oddělení jsou iluzorní a po čem je skutečně touženo nebylo nikdy ztraceno, každé osobní hledání k překonání oddělení nebo nalezení co už je, je naprosto beznadějné.

Perspektiva vycházející z iluzorního "skutečného" oddělení by navrhla, že osobní snaha, jako být si vědom, nebo víc vědom, být vědomím nebo být v přítomném okamžiku, může vést ke konci oddělení. Tyhle doporučení v podstatě berou hledače zajatcem. Potvrzují naději, že to po čem je touženo, může být nalezeno skrz osobní snahu. Nicméně: Žádná zkušenost, realizace, ani proces nemohou vést k rozplynutí již iluzorního zážitku "skutečného" oddělení.

"Já jsem" je beznadějně a bez možnosti rozhodnutí v pasti snu o osobním procesu, ve snaze nalézt něco pro sebe, tedy nevidícím co už je: nepoznatelná svoboda.

Konec zážitku "já jsem" je rozeznáním, že tu nikdy nikdo nebyl. "Skutečné" oddělení je sen.

S tímto poznáním, nutnost kompromisu s očekáváním hledače o stání se něčím, přirozeně rovněž skončí.

Tvrzení, že to co je skutečně hledáno může nebo bude nalezeno jako výsledek procesu, je odhaleno jako naprosto mylné. Nic nevede k tomu, co už je. Neoddělení není nikdy realizováno, nalezeno, nebo poznáno. Ale může být rozeznáno nikým při odpadnutí iluzorní zkušenosti skutečného oddělení.

Konec hledání není naplnění potřeb jednotlivce na odpovědi na otázky co je život, co je smrt, a není ani uspokojením potřeby smyslu a významu. Je to konec potřeby vědět, což je konec otázek a hledání odpovědí, jako bezpříčinný konec dotazujícího, který nikdy nebyl. Konec něčeho, co se nikdy nestalo.

Je to nedvojné už teď. "Skutečné" oddělení je sen.

Nedvojnost nebere žádné zajatce...

[Pedro]

Jasně že dělám machry a nic podstatného jsem nenapsal. A proč bych měl mít tuhle ambici? Čekáš ji? Nedočkáš se.
Jsem jen dítě, co si hraje na písku na bábovičky, co znázorňují Boha. Nevědomě a bez prožitku. Jen tak kecám, abych mlžil totální zkušenost těch, kterým závidím jejich bezpříčinnou radostivost, pravdu a blaženost.
Jsem holt závistivej fracek, co div stojí, jak jsou všicchni šťastní a nemaj chybu...

Páni, tak to sidhi, co odlišuje faleš od skutečnosti, funguje!

No vidíš jaký máš super sidhi, hned slyšíš co bys ráda slyšela

[Návštěvník]

Jasně že dělám machry a nic podstatného jsem nenapsal. A proč bych měl mít tuhle ambici? Čekáš ji? Nedočkáš se.
Jsem jen dítě, co si hraje na písku na bábovičky, co znázorňují Boha. Nevědomě a bez prožitku. Jen tak kecám, abych mlžil totální zkušenost těch, kterým závidím jejich bezpříčinnou radostivost, pravdu a blaženost.
Jsem holt závistivej fracek, co div stojí, jak jsou všicchni šťastní a nemaj chybu...

Páni, tak to sidhi, co odlišuje faleš od skutečnosti, funguje!

No vidíš jaký máš super sidhi, hned slyšíš co bys ráda slyšela

Tvá skutečná pravdivá verze bez falše a hraní si na něco je jaká?

[Pedro]

Já jsu malý átmánek
Bříško mám jak bochánek
A ty super sidhi máš
Když vše víš, tak proč se ptáš?

[Jana]

Já jsu malý átmánek
Bříško mám jak bochánek
A ty super sidhi máš
Když vše víš, tak proč se ptáš?

Dobře,

tak odpovídám,
že tím štěstím
jsi Ty sám.

[Pedro]

Já jsu muška zlatá
Bzzz bzzz bzzz
Otevři mi vrata
Bzzz bzzz bzzz
Pošimrám tě sosáčkem
Bzzz bzzz bzzz
Tím svým muším čumáčkem
Bzzz bzzz bzzz
V sledu šťastných podmínek
Bzzz bzzz bzzz
Vyraší ti pupínek
Bzzz

[Jana]

[miroslav]

Je to nedvojné už teď. "Skutečné" oddělení je sen.

Nedvojnost nebere žádné zajatce...


[/i]

Co vy máte furt s nějakým oddělením?
Já například oddělený nejsem. Znáš někoho kdo je oddělený nebo se cítí být oddělený?

[Tara.]

Pedro, pořád si ještě myslíš, že Armin není jáčko?

[Jana]

Co vy máte furt s nějakým oddělením?
Já například oddělený nejsem. Znáš někoho kdo je oddělený nebo se cítí být oddělený?

To je krásné, takže už ve Tvé mysli není žádná oddělenost Tebe a Putina, Tebe a Mariči ?

[miroslav]

Co vy máte furt s nějakým oddělením?
Já například oddělený nejsem. Znáš někoho kdo je oddělený nebo se cítí být oddělený?

To je krásné, takže už ve Tvé mysli není žádná oddělenost Tebe a Putina, Tebe a Mariči ?

Žádná oddělenost. Ani nikdy nebyla. Co je na tom tak krásného - to je přece normální. Jak a kam by si se chtěla oddělit?

[Jana]

Co vy máte furt s nějakým oddělením?
Já například oddělený nejsem. Znáš někoho kdo je oddělený nebo se cítí být oddělený?

To je krásné, takže už ve Tvé mysli není žádná oddělenost Tebe a Putina, Tebe a Mariči ?

Žádná oddělenost. Ani nikdy nebyla. Co je na tom tak krásného - to je přece normální. Jak a kam by si se chtěla oddělit?

Zkus, prosím, popsat prakticky, jak to je, když například existenci Putina od Tvé vlastní existence neodděluje mysl.

[Návštěvník]

Anebo jinak. Co je dle tebe cesta a cíl?

https://www.youtube.com/watch?v=-fckdAkbHdo

[Pedro]

Pedro, pořád si ještě myslíš, že Armin není jáčko?

Jasná páka

[Tara]

Pedro, pořád si ještě myslíš, že Armin není jáčko?

Jasná páka

Tak to je ještě horší, než jsme čekali

[miroslav]

Zkus, prosím, popsat prakticky, jak to je, když například existenci Putina od Tvé vlastní existence neodděluje mysl.

Prakticky je to tak, že já jsem tady a Putin nejspíš v Kremlu. Ale oddělen od celku není ani jeden.