Pedro píše:Ego není zlo, je součástí evoluce.
Ego je iluze, je to fikce. Představa, která nám byla vnucena už jako malým dětem - že jsme tělo, že máme jméno, že máme nějakou roli, že abychom mohli něčím být, tak musíme něčím být...
Je to individuální prožívání, soubor pocitů a myšlenek. Útvar v mysli, instituce..A mysl už vůbec neumí být negativní, je to jen "území" zabrané vjemy smyslů. Pokud ty vjemy odřekneš, a můžeš to udělat,
zbude jen prázdný prostor vědomí. Ale tehdy jemně víš, páč tu furt zbývá interakce mezi já a Já, že tohle ještě není finito.
To je nirvičara, známá zde jako savikalpa. Když to projdeš, jako pozornost, přijdeš k bráně nirvikalpy, tehdy mizíš zcela, páč nezbyde jediný pocit a tehdy i vjemům říkáš adié.. a zbude ticho plné světla. Tehdy nejsi. Ale je tu tělo a živobytí a musíš se o to postarat, manžela, děti, práci.. zeptá se TO, zda chceš zpět do projevu, tím se vyrojíš a řekneš, co řekneš. Ale už nikdy to není jako předtím, už jsi turja.
Krásně to píšeš, Pedrito. Tady v tom místě se většina duchovňáků zasekne: "Ale je tu tělo a živobytí a musíš se o to postarat, manžela, děti, práci.."
Pokud tady tenhle blok je, tak to odevzdání-přijetí není dokonalé.
Zkusím obrazně popsat, jak to funguje, když Vesmír se stará.
Poznání, že Bůh je Láska a to je vším, co je, je tou Láskou opravdu všechno, co je. A Láska se stará. Tvé ruce, nohy nejsou řízeny egem, představou, co Tvá osoba musí udělat, aby se postarala o to, co je jejím úkolem, ale všechno to řídí přirozenost Lásky, která dělá to nejlepší, co v každém okamžiku je možné. Není to starost Tvé mysli, Tvé osoby, Tvého ega.
Jestli ale něco z toho, co je, není Láska, tak tohle takhle nefunguje.