Téma osvícení

[Vostálník]

Tak třeba taková židle,

když ji vidí ego, tak říká že ta židle je skutečná a je ze dřeva,

když ji vidí žák, tak říká že je ta židle neskutečná, že je to iluze, že neexistuje, že je nic je to jen nějaký sen apd.

a když ji vidí osvícený člověk ta říká že ta židle je skutečná, protože je Brahman


a pak tu židli vezme a vomlátí ji pitomýmu žákovi vo hlavu, aby se mu už konečně rozsvítilo v jeho pitomý hlavě světlo,

což je ovšem jen teoretický příběh který se ani coby Brahman nikdá nestal,

protože takto jednoduše to nefunguje,

nebot i pitomost je Brahman...

[Veil]

Copak kdyby tu nebyla ta naše těla, se všemi jejich funkcemi, schopnostmi, možnostmi,
mohlo by něco z tohohle být na pořadu dne?

Ano mohlo. Těla se všemi jejich funkcemi, schopnostmi a možnostmi je jen něco, co se zdánlivě děje. Co se objevuje a mizí. Není to skutečné. I to, že jsou to těla, funkce, schopnosti a možnosti je koncept, je to nějaký myšlenkový konstrukt, jak to, co se zdánlivě děje vypadá, nebo zdánlivě funguje. Ale není to pravda. Není to tak. Je to jen příběh o tom. Není to jak to skutečně je.

Kdo by o tom povídal, komu a kde?

Když se všechno jen děje v nerozlišeném tomhle, tak kdo komu odpovídá a kde? Kdo komu odpovídá ve snu?

Jak, kdo může tohle popřít, když se toho sám aktivně účastní?

Nikdo se toho aktivně neúčastní. Vše se to jen děje samo od sebe. Ale je to jen sen.

No a, tak to je Hra Jediného, hra vznikání a zanikání, rození a smrtí, planet, měsíců, sluncí, těl, pozorností....

Aby to mohl někdo říct, musel by vědět, co aspoň něco z toho je. Ale není ani nikdo, kdo by to mohl říct, ani žádná jistota o ničem, že je nějak (jakkoli).

Je to Život.

Život je slovo. Vše je jen tohle a tohle je záhada.

[Veil]

a když ji vidí osvícený člověk ta říká že ta židle je skutečná, protože je Brahman

Není žádný osvícený člověk. Ze stejného důvodu není žádná židle. Ani žádný brahman.

[Veil]

Na co se mě ptáš je příběh.

A vono je jako k dispozici něco lepšího ???

Samozřejmě. Tohle. Tohle je realizace.

Tam kde není žádný sebeuvědomění tam není žádný příběh, tam je jen to tvý nic, protože tam není ani ta SČA,
ani existence a ani neexistence,
takže todle chceš ???

Ale tohle už je takové. Žádná existence ani neexistence. Tohle je takové už teď. A vždycky bylo.

nic je naprosto nanic a navíc k čemu by bylo když zde nikdo ani není ????

Je mi líto, že se ti to nelíbí. Můžeš proti tomu zkusit dál protestovat. Promiň že všechno nemá důvod, který by se ti líbil.

[Vostálník]

Je mi líto, že se ti to nelíbí.

Proč by se mně to proboha mělo líbit ??

Je to nablble věčné a neměnné, vážně nechápu co na tom kdo může mít,

je to užitečné pouze k osvícení mysli, aby neblbla jak splašená kráva,

mou parketou je nejistota a ne nějaká pitomá jistota navíc věčně neměnná,

to je jak manželství po padesáti letech, nuda...

Navíc žádný tvoření, žádný objevování nového,

to se dá vydržet leda díky tomu že zde není uvědomění,

jinak by si člověk ukousal všechny prsty, tedy kdyby samozřejmě nějaký měl...

Já proti tomu neprotestuju,

jen nechápu co na tom kdo má a tolik z toho blbne ???


To mohou chtít pouze nevyrovnaní lidé jako třeba Budha, co se ztotožní se svými negativními pocity z života a smrti...

[Veil]

Těla se všemi jejich funkcemi, schopnostmi a možnostmi je jen něco, co se zdánlivě děje. Co se objevuje a mizí. Není to skutečné. I to, že jsou to těla, funkce, schopnosti a možnosti je koncept, je to nějaký myšlenkový konstrukt, jak to, co se zdánlivě děje vypadá, nebo zdánlivě funguje. Ale není to pravda. Není to tak. Je to jen příběh o tom. Není to jak to skutečně je.

Takže jen proto že se to neustále mění to tvoje inteligence prohlásí za neskutečné ???

Ne proto, že se to neustále mění. Ale proto, že se to nikomu nezdá, že není nikdo, kdo se dívá z očí, kdo to ovládá. Přesto se to zdánlivě děje, i když to není skutečné, podobně jako film, nebo jako sen. Navíc to nemá žádnou minulost, ani budoucnost, je to jen tohle. Je to jen pohyb, nikoli hmota. Nemá to naprosto žádný obsah, je to jen obraz, ve kterém nic není, nebo světlo. Že je to skutečné, je jen příběh.

Neprohlašuje to moje inteligence. Je to jen to co se zdánlivě děje.

[Veil]

Je mi líto, že se ti to nelíbí.

Proč by se mně to proboha mělo líbit ??
Je to nablble věčné a neměnné, vážně nechápu co na tom kdo může mít,
je to užitečné pouze k osvícení mysli, aby neblbla jak splašená kráva,
mou parketou je nejistota a ne nějaká pitomá jistota navíc věčně neměnná,
to je jak manželství po padesáti letech, nuda...
Navíc žádný tvoření, žádný objevování nového,
to se dá vydržet leda díky tomu že zde není uvědomění,
jinak by si člověk ukousal všechny prsty, tedy kdyby samozřejmě nějaký měl...

Nejdřív to nesprávně popíšeš a pak s tím svým nesprávným popisem nesouhlasíš. Nic z toho co říkáš jsem já neřekl.

[Návštěvník]

Je dobré si věci ověřovat.Pak by Veil nemusel strašit blbostí, že naše vědomí kolabuje vlnové stavy.

Tohle jsi řekl?

[Veil]

Je dobré si věci ověřovat.Pak by Veil nemusel strašit blbostí, že naše vědomí kolabuje vlnové stavy.

Tohle jsi řekl?

Ne.

[miroslav]

Tohle je realizace.

Milej zlatej, představ si skupinu inteligentních lidí, co si vyprávějí o právě shlédnutém pěkném filmu, o smyslu, který jeho autor v něm vyjádřil, jak hlavní herec dobře zahrál svoji roli - a ty jediné na co se zmůžeš, budeš vykřikovat, vždyť to byla jen iluze, jenom obrázky na plátně, nic se ve skutečnosti nedělo - to je realizace.
Proto se ty tvé kecy nelíbí, protože jsou mimo mísu. O ničem. Nikoliv o realizaci, životě, smyslu, radosti, žalosti atd.
Jsou o ničem a k ničemu. A zamysli se nad tím, proč potřebuješ tyhle svoje blbosti furt psát. Aby všichni viděli jak seš dobrej?
Ne, ukazuješ jenom jak seš hloupej.

[Veil]

Tohle je realizace.

Milej zlatej, představ si skupinu inteligentních lidí, co si vyprávějí o právě shlédnutém pěkném filmu, o smyslu, který jeho autor v něm vyjádřil, jak hlavní herec dobře zahrál svoji roli - a ty jediné na co se zmůžeš, budeš vykřikovat, vždyť to byla jen iluze, jenom obrázky na plátně, nic se ve skutečnosti nedělo - to je realizace.
Jsou o ničem a k ničemu.

Ten příklad ale nesedí. Představ si skupinu inteligentních lidí, kteří právě viděli film. Oni bohužel z nějakého důvodu nechápou, že to byl jen film a baví se o tom jako kdyby ten děj skutečně prožili. Tohle jen poukazuje na tu iluzi, aby pochopili, že se jedná o film, o kterém si mohou v klidu vyprávět jaký se jim líbí herec, ale je zbytečné oplakávat nespravedlnosti ve filmu.

Proto se ty tvé kecy nelíbí, protože jsou mimo mísu. O ničem. Nikoliv o realizaci, životě, smyslu, radosti, žalosti atd.

Proto se nelíbí tobě. Ty potřebuješ cestu. Ty potřebuješ hledání, protože tohle tě nenaplňuje. Kdyby tě to naplňovalo, nemusel bys nic hledat.

A zamysli se nad tím, proč potřebuješ tyhle svoje blbosti furt psát. Aby všichni viděli jak seš dobrej?
Ne, ukazuješ jenom jak seš hloupej.

Nikdo tě nenutí to číst. Máš přece vlastní mozek a můžeš se rozhodnout to nečíst, nebo ne? To je vtip samozřejmě.

[Návštěvník]

Tohle je realizace.

Milej zlatej, představ si skupinu inteligentních lidí, co si vyprávějí o právě shlédnutém pěkném filmu, o smyslu, který jeho autor v něm vyjádřil, jak hlavní herec dobře zahrál svoji roli - a ty jediné na co se zmůžeš, budeš vykřikovat, vždyť to byla jen iluze, jenom obrázky na plátně, nic se ve skutečnosti nedělo - to je realizace.
Proto se ty tvé kecy nelíbí, protože jsou mimo mísu. O ničem. Nikoliv o realizaci, životě, smyslu, radosti, žalosti atd.
Jsou o ničem a k ničemu. A zamysli se nad tím, proč potřebuješ tyhle svoje blbosti furt psát. Aby všichni viděli jak seš dobrej?
Ne, ukazuješ jenom jak seš hloupej.

Miroslave, proč potřebuješ tyhle svoje blbosti furt psát? Bojíš se, že když se bude psát o tom, čemu nerozumíš, že bys mohl začít pochybovat o tom, jak seš dobrej?

[Veil]

Co hledající nemůže pochopit je, že hledání osvícení neskončí nalezením, ale ztrátou hledajícího. Společně s hledajícím se ztratí také víra v to, že koncepty jsou pravdivé. Je prohlédnuto skrz závoj konceptů o tomhle. A tohle bez konceptů není takové, jak si hledající myslí. To co je viděno, je tohle jak se skutečně jeví - mysteriózní, nepopsatelné, bezčasové. Není to nějaký vhled po hodinách meditace. Je to jednoduše tohle.

[miroslav]

Miroslave, proč potřebuješ tyhle svoje blbosti furt psát? Bojíš se, že když se bude psát o tom, čemu nerozumíš, že bys mohl začít pochybovat o tom, jak seš dobrej?

Ty seš návštěvníku taky povedená. Já se ničeho nebojím. Ani si nemyslím že jsem dobrej.

[Pedriito]

Však je to jednoduchý, když se pozornost nedobere k tomu spojení Brahman (Ducha), Šakti (Síly) a Čit (Vědomí)..
prostě to z dlouhodobého nezdaru vzdá, tak začne pro pocit zadostiučinění modernizovat svými logiemi např. Advaitu, atp.
A pak to takhle vypadá.

Vo to nejde,

jde vo to, že když někdo zaměří pozorování určitým směrem, tak prostě taky tím směrem směřuje v k tomu vytyčenýmu cíli,

úplně stejně jako když jedu autem do Pardubic, tak tam prostě dojedu

Jde i o to. Znal jsem lidi, kterým to prostě nešlo, ta praxe s pozorností - nebyli schopni uvolnit hlavu (mysl)
od mentálních a emočních připoutaností, představ, pocitů... A to je pro tu pozornost jako vězení. Je chycená někde v egu,
a nedokáže jít "nad" - vidět to z nadhledu.. což je běžné, žejo, ale když by se rádi někam pohli, a ono jim to nejde,
no tak si řeknou, že je to nesmysl. A začnou se zabývat něčím, co jim jde, třeba vymýšlením duchovních pitomostí ala sen...
Jenže ten svět je snem jen natolik, nakolik ho kdo jako sen vnímá. A technicky je to neschopnost uvědomění, že smysly vnímají jen velmi malou část spekra z celku. Vidí, slyší, cítí vlastně jen vyobrazení - vyznění toho všeho, co je jim nevnímatelné, do úzké roviny. Se kterou mozek umí pracovat... Ona to iluze (sen) vlastně vůbec není, ani tahle smyslová rovina, protože ona sama se z toho celku nevyňala. To dělá vnímání, které ještě neprošlo uvědoměním, čli pozornost se ještě neodlepila (neuvolnila) z pocitu, že já jsem pupek světa. Je to zkrátka omámení realitou v důsledku vnímání (zabývání se) a věnování pozornosti pouze velmi úzké části celého tohhohle duchovního - energetického - vědomého spektra. Z nadhledu je to jeden nedílný celek. Z hlediska pocitů, představ, myšlenek, emocí.. je to sen.

[Vostálník]

OK

[Veil]

Ty idiote vylízanej, co asi je jinýho ten sen, nežli Vědomí v pohybu které se neustále mění ???

Vědomí v pohybu, které se neustále mění je příběh. Je to tohle. Nikdo neví, co tohle je. Ale je to nic tvářící se jako všechno. Nemá to žádný výsledek, žádný součet, je to prázdné. Jako sen.

a když ti říkám že sereš hovna, tak ty kreténe debilní tvrdíš že je seru já,

Říkám, že nerozumíš ani základům, ani slovu nedvojnost. To předvádíš celou dobu.

[Veil]

Jde i o to. Znal jsem lidi, kterým to prostě nešlo, ta praxe s pozorností - nebyli schopni uvolnit hlavu (mysl)
od mentálních a emočních připoutaností, představ, pocitů... A to je pro tu pozornost jako vězení. Je chycená někde v egu,
a nedokáže jít "nad" - vidět to z nadhledu.. což je běžné, žejo, ale když by se rádi někam pohli, a ono jim to nejde,
no tak si řeknou, že je to nesmysl. A začnou se zabývat něčím, co jim jde, třeba vymýšlením duchovních pitomostí ala sen...

Přijde mi, jako bych psal čínsky. Není žádná pozornost. Není žádný jedinec, který ji může někam zaměřit. To co píšeš jsou naprosté pohádky. Nikoho jsi nikdy neznal. Neznáš nic. Nevíš nic. Jen si to myslíš. Je to totální iluze konatelství.

Jenže ten svět je snem jen natolik, nakolik ho kdo jako sen vnímá.

Ne, není. Není to ani svět. Nikdo to nevnímá.

A technicky je to neschopnost uvědomění, že smysly vnímají jen velmi malou část spekra z celku. Vidí, slyší, cítí vlastně jen vyobrazení - vyznění toho všeho, co je jim nevnímatelné, do úzké roviny. Se kterou mozek umí pracovat... Ona to iluze (sen) vlastně vůbec není, ani tahle smyslová rovina, protože ona sama se z toho celku nevyňala. To dělá vnímání, které ještě neprošlo uvědoměním, čli pozornost se ještě neodlepila (neuvolnila) z pocitu, že já jsem pupek světa. Je to zkrátka omámení realitou v důsledku vnímání (zabývání se) a věnování pozornosti pouze velmi úzké části celého tohhohle duchovního - energetického - vědomého spektra. Z nadhledu je to jeden nedílný celek. Z hlediska pocitů, představ, myšlenek, emocí.. je to sen.

Všechno co říkáš je omámení snem, nebo lépe řečeno sen samotný. A nevíš o tom nic. Co píšeš, jsou jen pohádky.

[Návštěvník]

[Pedriito]

Něco podobnýho už jsem jednou kdysi viděl, ten dotyčný
skončil na kopečku (zdejší blázinec).. smutný to příběh...