Téma osvícení

[Oponent]

A high-five pro Pedriita:
"Ten "trik" je v tom, nechat to růst. Ale to většinou člověku dojde, když už kvete."

Ve tvém světe by mohlo stačit si uvědomit, že k tomu, aby semínko vykvetlo a přineslo plody, musí ono samo nejprve dobrovolně zemřít.

[Jana]

A já to doplnil:
"Kdyby to bylo bez triku, zvládli by to úplně všichni a na první pokus..."

Zeptám se jednoduše, když se ráno probouzíš ze spánku, potřebuješ k tomu nějaký trik?

[Oponent]

A já ti to vrátím - jak poznáš, že se máš probudit?

[Jana]

A já ti to vrátím - jak poznáš, že se máš probudit?

Potřebuješ nějak poznat, že se máš probudit?

Někdo si nařídí pro probuzení budíka.

[Oponent]

Takže pro někoho je ten "trik" nařízený budík. Obrazem nařízeneho budíku je Mistr. V pravý čas zazvoní a ty se probudíš ze sna. I Mistr je "trik" - jak psal Pedriito, blbě se shání...

Ale když i když není ten budík, probudíš se. Můžeš to nazvat "tajemno". Ale ono to není nic jiného než "zvyk".

A pokud domyslíš ten "zvyk" k tématu skutečného probuzení, zjistíš, že správným naprogramováním určitého konkrétního "zvyku" si valstně vytvoříš ten "trik".

Fakt je to až tak jednoduché, ale přijít na to, jak to uvést do života, to je právě nepředatelné.

[Réza]

Jani,
chceš to ještě vyložit o ode mě?
Oponent, zdá se ví líp než já, co jsem napsala.
A jak je jeho zvykem oponuje , tomu co si myslí, že jsem napsala. Protože pochopit, co jsem napsala, nebo se na to doptat, co kdyby pak nedej bože souhlasil?

Moje vysvětlení (berme tu otázku v úvodu jako řečnickou:

Veil napsal:
"A poslední trik je v tom, že to co jsem nazval zážitek není zážitek, protože to nikdo nezažívá."

Miroslav na to odpověděl:
"A žádný trik v tom není."

A já (Oponent) to doplnil:
"Kdyby to bylo bez triku, zvládli by to úplně všichni a na první pokus..."

a pak tam bylo ještě:
Miroslav: Bratři v triku
Oponent: Jestli tohle je skutečně tvá úpřimná odpověď, není důvod v tomto tématu nějak pokračovat.

Když už jsme u těch nicků, tak nevím v čem chtěl Oponent pokračovat, když v předchozí diskuzi nefiguruje.


Moje odpověď, kterou jsem psala jako Réza, ale v systému je to jako návštěvník, to se mi stává, když systém zahlásí, že je nový příspěvek během mé odpovědi.
Ještě vsuvka k těm nickům, před časem jsem tu přiznala, které všechny nicky používám a někteří mě znají i osobně a kdo ne má tu možnost, já se setkání ve fyzické rovině nebráním, od té doby používám víceméně, jen nick Réza. Pokud v nějakém fóru není nutno se přihlásit. A příležitostně Vopičák, abych nemusela psát: Pozor to je sarkasmus.

Tedy má reakce byla:

Kdyby to bylo bez triku, zvládli by to úplně všichni a na první pokus...

Ale tady ve skutečnosti není nikdo, kdo by to měl zvládnout.
Naopak je potřeba trik na to si myslet, že tu někdo je.
A proto jsme bratři (a sestry) v triku.

Tou reakcí jsem chtěla upozornit na nesrovnalost v tom, co píše veil a vlastně paradox, celé duchovní cesty.
Byl to vzkaz jemu. Ale reagoval oponent:

Ano. Vím o tom triku.

Ale není jasné o jakém. Já psala o jiném triku než Veil.
To dál s pandořinou skříňkou, mě navedlo k myšlence, že to patří k tomu Veilovu triku.

Použiji dostupný vzorek reakce, kterou předvádí "Miroslav".

Ta reakce je: z konkrétního tématu si udělat "srandu".

Jenže to otevírá pandořinu skříňku:
- kdo si z jakohokoliv tématu "musí" dělat "srandu"...
- proč si z toho vlastně "musí" dělat "srandu"..
- kde se bere to "musí"...

Odpověď na první bod je jednoduchá, ale pro někoho ne zcela dostupná, porotože ten "kdo" se statečně brání.

Odpověď na druhou otázku je složitější, protože pojmenování "strach" nestačí. A jen tak "bokem" - strach to není.

Odpověď na třetí otázku je už vlastně přímá cesta k pochopení nutnosti toho triku a s trochou pokory i návodem, jak se ten trik naučit používat v těch správných okamžicích.

Nějak pro mě je celý ten konstrukt, že sranda otevírá pandořinu skříňku, nějak moc zamotaný.

Dobrá zpráva je, že Miroslav má smysl pro humor.

...
Hm asi budeš muset ty najet na označování: toto téma myslím vážně a zajímá mě seriózní odpověď.
A teď používám sarkasmus. Srandičky, srandičky a pak na to jeden dojede.

[Réza]

Takže pro někoho je ten "trik" nařízený budík. Obrazem nařízeneho budíku je Mistr. V pravý čas zazvoní a ty se probudíš ze sna. I Mistr je "trik" - jak psal Pedriito, blbě se shání...

Ale když i když není ten budík, probudíš se. Můžeš to nazvat "tajemno". Ale ono to není nic jiného než "zvyk".

A pokud domyslíš ten "zvyk" k tématu skutečného probuzení, zjistíš, že správným naprogramováním určitého konkrétního "zvyku" si valstně vytvoříš ten "trik".

Fakt je to až tak jednoduché, ale přijít na to, jak to uvést do života, to je právě nepředatelné.

Když si nařídíš budík jen ve snu, tak tě to neprobudí.
Budík musí nařídit ten, kdo nespí.
:-)

Ve snu můžeš pilovat zvyky a dělat z nich triky do aleluja... a pak se prostě probudíš i z toho snu o zvycích a tricích.

[Jana]

Kdyby to bylo bez triku, zvládli by to úplně všichni a na první pokus...

Ale tady ve skutečnosti není nikdo, kdo by to měl zvládnout.
Naopak je potřeba trik na to si myslet, že tu někdo je.
A proto jsme bratři (a sestry) v triku.

Ano, tohle se mi líbilo. Je to vtipné. Díky. Nechápala jsem jen co tam k tomu dál píše onen oponent, než mi došlo, že to je oponent.

[Jana]

Když si nařídíš budík jen ve snu, tak tě to neprobudí.
Budík musí nařídit ten, kdo nespí.
:-)

To je dobrý postřeh, ano, o naše probuzení se může zasloužit jen Probuzený. A jelikož vše je Jedním, je jedno kdo.

[Oponent]

Ten nick jsem zvolil zcela vědomě, protože - snad kromě Pedriita - všichni vesele mícháte pohled Jednoty a pohled oddělené osoby a tím se dostáváte ve svých úvahách ke zmatení a následně i k paradoxům,které ale nejsou součástí ani jednoho z pohledů.

Když vezmu třeba tohle:

1) Ale tady ve skutečnosti není nikdo, kdo by to měl zvládnout.
2) Naopak je potřeba trik na to si myslet, že tu někdo je.
3) A proto jsme bratři (a sestry) v triku.

Začátek (1) nastiňuje pohled jakoby Jednoty. Trošku by se s tím vyjádřením dalo polemizovat, alev podstatě por to další to i takto vyhovuje.
Naopak (2) už je z jednoty vykolejeno. A to ve dvou protichůdných směrech. V jednotě není nikdo, kdo by "si měl myslet" (stejné jako to "měl zvládnout"), a zároveň v Jednotě skutečně "cosi" je. "Tu" a "někdo" lze pominout.
3) Ten opačný trik k tomu triku, co jsem se snažil zviditelnit, nevzniká z Jednoty napřímo. Vzniká až reflexí něčeho, co se následně stane zdánlivě oddělenou osobou. A ten opačný trik tu osobu obepne a tím ji znemožní identifikovat se jako Jednota.

Píšeme o dvou stranách jedné mince.

Jedna strana vede z Jednoty, ale není Jednotou, druhá vede do Jednoty a tim se ztrácí obě strany, i mince sama.

Veil psal o tom, že k tomu, aby nastalo to ztracení (popsal to mnohem tajemněji) musí osoba použít trik (anebo musí být na tu danou osobu ten trik použit), aby se vymanila z toho sevření...
Miroslav napsal, že žádný trik není...
A tak jsem jen oponoval, že pro osobu neexistuje situace, že tady žádný trik není - ona to pociťuje stále, i když v tom zrcadlovém tvaru. Tvrdit v pozici osoby, že není svázaná a omezená, je zkušenostní blbost. Resp. může si o tom snít, ale tak není v realitě, ve které je možnost využít triku pro nastolení Jednoty. Takže tvrdit, že žádný "trik" pro uvolnění toho sevření musí zákonitě vést buď na situaci, že Jednota neexistuje, anebo na situaci, že neexistuje problém v prolínání osoby a Jednoty. U toho druhého jde o prožitek většiny lidí, takže lze to brát jako jejich "objektivní pravdu", ze které Jednotu slovy nelze "udělat".

Nic složitého v tom není. Jen ten zmatek v pohledech a jejich prolínání, který mne zaujal, když jsem omylem narazil na tyhle stránky...

Primárně jsem hledal kraniosakrální terapii..

[Jana]

Je běžné dívat se na svět a myslet si: Ten stůl je ze dřeva. Ten dům je z cihel.
Ale co popisujeme není stůl, ale zážitek stolu. A z čeho jsou tvořeny zážitky? Jistě ne ze dřeva ani z cihel.
A poslední trik je v tom, že to co jsem nazval zážitek není zážitek, protože to nikdo nezažívá.

A žádný trik v tom není.

Asi tak, dokonce i to, co se jeví jako trik, není žádný trik.

Prsk

a nic



Tak jakýpak zmatek.

[Réza]

Byl to trochu takový žert, ale pokud to chceš rozpitvávat...

Když vezmu třeba tohle:

1) Ale tady ve skutečnosti není nikdo, kdo by to měl zvládnout.
2) Naopak je potřeba trik na to si myslet, že tu někdo je.
3) A proto jsme bratři (a sestry) v triku.

Začátek (1) nastiňuje pohled jakoby Jednoty. Trošku by se s tím vyjádřením dalo polemizovat, alev podstatě por to další to i takto vyhovuje.

To je to, co tu píše Veil, já ho jen parafrázovala.

Naopak (2) už je z jednoty vykolejeno. A to ve dvou protichůdných směrech. V jednotě není nikdo, kdo by "si měl myslet" (stejné jako to "měl zvládnout"), a zároveň v Jednotě skutečně "cosi" je. "Tu" a "někdo" lze pominout.

Já to myslela tak, že je potřeba něco, aby tu právě byl někdo , kdo by si měl myslet, či mohl by to zvládnout. Prostě se musí něco stát, nebo lépe řečeno v přítomném čase něco se děje, Jednota se uvědomuje jako někdo, kdo si něco myslí,...

3) Ten opačný trik k tomu triku, co jsem se snažil zviditelnit, nevzniká z Jednoty napřímo. Vzniká až reflexí něčeho, co se následně stane zdánlivě oddělenou osobou. A ten opačný trik tu osobu obepne a tím ji znemožní identifikovat se jako Jednota.

Tady už zase netuším vůbec o čem píšeš. Ten opačný trik, já psala boží trik, se děje spontánně. Jednota to tvoří tím, že se hýbe. Co máš namysli reflexí něčeho, co se následně stane zdánlivě oddělenou osobou. Možná, že to, co já vidím prostě, že se to jednoduše děje. Ty vidíš jiným způsobem.

Píšeme o dvou stranách jedné mince.

i to je možné

Veil psal o tom, že k tomu, aby nastalo to ztracení (popsal to mnohem tajemněji) musí osoba použít trik (anebo musí být na tu danou osobu ten trik použit), aby se vymanila z toho sevření...
Miroslav napsal, že žádný trik není...

Tady souhlasím s Miroslavem.

A tak jsem jen oponoval, že pro osobu neexistuje situace, že tady žádný trik není - ona to pociťuje stále, i když v tom zrcadlovém tvaru. Tvrdit v pozici osoby, že není svázaná a omezená, je zkušenostní blbost. Resp. může si o tom snít, ale tak není v realitě, ve které je možnost využít triku pro nastolení Jednoty. Takže tvrdit, že žádný "trik" pro uvolnění toho sevření musí zákonitě vést buď na situaci, že Jednota neexistuje, anebo na situaci, že neexistuje problém v prolínání osoby a Jednoty. U toho druhého jde o prožitek většiny lidí, takže lze to brát jako jejich "objektivní pravdu", ze které Jednotu slovy nelze "udělat".

Nevím, co znamená osoba v zrcadlovém stavu? Nicméně asi tuším na co narážíš. To, co já chtěla zviditelnit u Veila, ty zviditelňuješ u mě a Miroslava. Jsme v začarovaném kruhu. Tomu se asi v rámci slov těžko vynout.
Mě to neva. Tobě?

Nic složitého v tom není. Jen ten zmatek v pohledech a jejich prolínání, který mne zaujal, když jsem omylem narazil na tyhle stránky...

Primárně jsem hledal kraniosakrální terapii.

Doporučuji Studio Dotek v Haštaské.

[Réza]

Ještě mě napadl jiný pohled na ty triky.

Pokud si osoba myslí, že je v tom trik, nota bene, pri ni nepřístupný, tak je to pro tu osobu překážkou na cestě. Ta překážka může být darem po uvědomění, že osoba se dál už nedostane. A poznání, že o osobu tu nejde.

[miroslav]

"Cesta vede opravdovým srdcem"

Žádné triky, žádná chytrost, nic takového.

[Réza]

Myslím, že se to vyjasnilo.

[Pedriito]

Ono taky záleží, jak má kdo asociovaný ty pojmy s významy, žejo. Trik, pro někoho může znamenat totéž, co technika - um. Pro jiného lest, obelstění...
Jinak stačí čistá touha. Kouzlo? Jo, kouzlo čistého srdce.
Nicméně ani to není pro každého k mání. Tedy k mání pro každého je,
ale ne každý to přijme. Což je ve výsledku totéž, žejo.
Proto jsem psal o růstu a zrání.. Nikdo "hotový" totiž z nebe nepadá.

[miroslav]

Nikdo "hotový" totiž z nebe nepadá.

To mi připomíná moji dceru, která si rčení "Učený z nebe nespadl" interpretovala tak, že všichni učení zůstali v nebi

[Tara]

Nikdo "hotový" totiž z nebe nepadá.

To mi připomíná moji dceru, která si rčení "Učený z nebe nespadl" interpretovala tak, že všichni učení zůstali v nebi

Ty už máš krom synů i dceru? Co se člověk... na stará kolena... nedoví :-)

[Tara]

Kdo maže, ten jede, že, Jano.

[Jana]

Kdo maže, ten jede, že, Jano.

Taro, Réza napsala:

Myslím, že se to vyjasnilo.

To, o čem tady psal Veil, Miroslav, Réza, Pedrito, je jasné, nicméně zmatek, který nalézal Oponent, jasný nebyl, tak jsem sama pro sebe tady vyzkoušela ztotožnit se s takovou myslí a dívat se podobným způsobem. A vyjasnilo se jen to, že tahle oponentská hra na něco, co nejsem, byla podobně nedobrá, jako onen příběh o odvázaném koni. Milovanému dítěti bych něco takového nikdy nevyprávěla. A jelikož nejsem sběratelkou zlých a hloupých myšlenek, tak jsem to zase smazala.