Drahý Pedrito, nepíšu tady prakticky o ničem jiném, než že ta existence nemá chybu, že je dokonalá, Boží, nádherná, že jsem šťastná, že to je tak jak to je.
A namísto, aby jsi byl šťastný, že to tak je, v noci nemůžeš spát a přemýšlíš o tom, že to tak není. Hlavou se Ti honí myšlenky, že v té existenci, která tady je, je něco špatně.
Ou, zaměříme pozornost na to, co je špatně a co nedovoluje spát klidným spánkem spravedlivých. Je to osoba Jana a její komunikace. Ano. Myslí si snad o sobě, že spolkla celou pravdu.
Mimochodem je to nádherná představa, která není zas až tak daleko od skutečnosti, protože láska to, co je láskou, samou láskou zbaští a neexistuje celistvější pravda, než když láska je láskou.
Zkusíme tedy to, co se Ti nelíbí, co bys chtěl jinak, trošku hlouběji prozkoumat. Můžeš si myslet o Janě cokoliv. Můžeš se rozhodnout myslet si o ní něco pěkného a v příštím okamžiku něco hrozného, klidně ty myšlenky můžeš i střídat, a můžeš si dokonce dovolit o ní nemyslet nic. Pak na ní nenajdeš žádnou chybu, která by Tě znepokojovala a musel bys ji nějak řešit.
No a jdeme dál. Jany osoba už není problém, co zůstává? Tvoje osoba. Tady je to stejné, jako u Jany, můžeš si o své osobě myslet cokoliv dobrého nebo špatného, můžeš si dokonce i vybrat, co si budeš myslet. A můžeš si dovolit nic si o sobě nemyslet. Tvá osoba rázem přestane být ve Tvém životě problémem.
A můžeme jít ještě dál. Můžeme v srdci plném lásky ochutnávat, čím ta Tvá existence je. Hm. Je dokonalá, nemá chybu, je to štěstím, že to takhle je. Je nekonečná, je vším. Je existencí každého a všeho, co existuje.
A u toho je možné zůstat.