Téma osvícení

[Vostálník]

No von sice není, jen ten průser je, že tomu až tak nevěří

Ale věří,

jenže víra tě vždycky tlačí do prdle i kdybys věřil tomu že jsi ničím,

páč víra je prostě představa,

naději si žádnou nedělá, ale láska ta ho furt voblbuje zcela dokonale,

protože ta je z těch tří největší voblbovák...

[Pedro]

No von sice není, jen ten průser je, že tomu až tak nevěří

Ale věří,

jenže víra tě vždycky tlačí do prdle i kdybys věřil tomu že jsi ničím,

páč víra je prostě představa,

naději si žádnou nedělá, ale láska ta ho furt voblbuje zcela dokonale,

protože ta je z těch tří největší voblbovák...

Veil asi nebude na lásku, spíš se jeví jako těžkej intelektuál.
Ale někdy to nepoznáš, páč i moderní bhakta i džňánin ujížděj na módě,
a vlezou dnes do každýho butiku...

[Vostálník]

Je-li všechno záhada, pak jí ale nemůžeš popsat, jinak by to nebyla záhada.

Takže spíše je záhada, proč to děláš. Jsi něco zvláštního, záhadného?

Já nic nedělám. Záhada záhaduje záhady. Pes štěká lásku na kvičící svini. V překladu Láska Láskuje Lásku na Láskující Lásku. Ale všechny popisy i překlady jsou špatně. Ta ubohá báseň za to nemůže, že nemůže nic vyjádřit tak, jak to ve skutečnosti je.

No vidíš, ty jeho pindy si můžeš nacvakat hnedka na první straně,

jen tý svý pitomý představě lásky začal říkat nic...

[Vostálník]

Když projevené a neprojevené zase vytane na mysli, tak je prostě projevené a neprojevené, proč bychom to měli míchat dohromady. Zda bylo dříve vejce nebo slepice, přenechejme filosofům.

Nechapes co rikam. Je jen jedno. Projevene i neprojevene je jednim. Neni zadny fyzicky svet. Neni zadna hmota. Vse hmotne, stejne jako nehmotne objekty je jen iluzi. Kazdy vjem je utkan jen z toho sameho, co ten vjem pozoruje. Pozorovatel a pozorovane jsou tim samym.

Vidíš jaký píše hovna ?

Naprosto stejný jako Jana, jeden by řek, že je to Jana,

a podle mě je to Jana...

Pako, který neví nic o pozorování...

[Pedro]

Že by? Já si jen pamatuju, kdy tu jelo, že Jana je Veil, a já tomu nevěřil.
Jinak ta vlákna vůbec zpětně nestuduju.
Jinak nejde vo to že někdo mluví o lásce bo kráse, o tý zpívaj i dobří muzikanti
ale jaký to má celkový vyznění.
U Jany to je nuda, ale to už roky, takže se to stalo už neviditelné (pro mě)
U Veila, co jsem četl, jsem teda o tomhle nečetl, nebo jsem to přehlíd, páč je to velmi nudné dočíst.

Takže laskavě pište Jano a Veile vesele a ze sebe! Klidně ptákoviny, ale svoje ptákoviny..
Například já, když se přistihnu, že zas navážno vytahuju nějaký naučeniny, jednu si v duchu lísknu.
Pač je to prdlý... A že jsem toho nažvanil...

[Pedro]

Nojo, vidim, ta báseň je ještě šílenější než moje nejšílenější...
Teda tfuj Veile!

[Pedro]

Když projevené a neprojevené zase vytane na mysli, tak je prostě projevené a neprojevené, proč bychom to měli míchat dohromady. Zda bylo dříve vejce nebo slepice, přenechejme filosofům.

Nechapes co rikam. Je jen jedno. Projevene i neprojevene je jednim. Neni zadny fyzicky svet. Neni zadna hmota. Vse hmotne, stejne jako nehmotne objekty je jen iluzi. Kazdy vjem je utkan jen z toho sameho, co ten vjem pozoruje. Pozorovatel a pozorovane jsou tim samym.

Vidíš jaký píše hovna ?

Naprosto stejný jako Jana, jeden by řek, že je to Jana,

a podle mě je to Jana...

Pako, který neví nic o pozorování...

Nojo, trochu se ta jeho mluva změnila, asi na sobě zapracoval

Ale to by mě Jana fakt tuze překvapila, kdyby tohohle byla schopná, ale jak jsem říkal
dneska člověk neví... a mobilizovat svou pozornost, abych to zjistil.. co z toho?
Jak jsi říkal, Dákiní, já se jí do práce plíst nebudu.

[Veil]

NIKDO neví, co tohle je. Neví to největší vědci a neví to ani žádní mistři. Neví to dokonce ani Vostalnik. Jestli si někdo myslí, že ví, co tohle je, pak se plete. Nevěděl to Ramana, nevěděl to Maharshi, nevěděl to Buddha.

Jak to teda víš, že to nikdo neví? Takže přecejen se něco děje a někdo neví? A ty víš, že neví? Ale nevíš vlastně co, že to neví?

Není žádné já. To co se zdánlivě děje, je jen sen. Ten sen se nezdá někomu. Je to celé sen, je to kompletní sen. Ale není tu sen a to co sen vnímá. Je jen všechno a nic najednou. Nepotřebuje to žádné vnímání, není to zažíváno, není to viděno, slyšeno, cítěno, ochutnáno, dotýkáno. To je jen sen. Je to prázdnota blyštící se v prázdnotě, ale to blyštěni samotné je také prázdnota.

[Veil]

Nojo, vidim, ta báseň je ještě šílenější než moje nejšílenější...
Teda tfuj Veile!

Tak to je mi líto, že se ti nelíbí.

[Veil]

NIKDO neví, co tohle je. Neví to největší vědci a neví to ani žádní mistři. Neví to dokonce ani Vostalnik. Jestli si někdo myslí, že ví, co tohle je, pak se plete. Nevěděl to Ramana, nevěděl to Maharshi, nevěděl to Buddha.

Jak to teda víš, že to nikdo neví? Takže přecejen se něco děje a někdo neví? A ty víš, že neví? Ale nevíš vlastně co, že to neví?

Jak se můžeš takto hloupě ptát,

von to přece neví, nebot není,

takže vědění i nevědění se pouze a jen děje a je to nic...

Přesně tak.

[Jana]

Vidíš jaký píše hovna ?

Naprosto stejný jako Jana, jeden by řek, že je to Jana,

a podle mě je to Jana...

Pako, který neví nic o pozorování...

Nojo, trochu se ta jeho mluva změnila, asi na sobě zapracoval

Ale to by mě Jana fakt tuze překvapila, kdyby tohohle byla schopná, ale jak jsem říkal
dneska člověk neví... a mobilizovat svou pozornost, abych to zjistil.. co z toho?
Jak jsi říkal, Dákiní, já se jí do práce plíst nebudu.

Vostálpetr už kdysi tvrdil, že Martin je já. Všechno je Já, ale já bych třeba nebyla schopná napsat o tom knížku.

Veil říká naprosto přesně to, co říkají Probuzení, říká to mnohem lépe, než já. A může to tak říkat, protože v něm zmizela zachycenost v iluzi oddělenosti.

Bylo by dobré se setkat. Jsem si jistá, že při setkání s Veilem nikoho ani nenapadne říkat tfuj.

[Pedro]

Klíd, pro Veila nic není, takže neexistuje nikdo, kdo by tfuj říkal.
A těžko se s nim sejdeš, když neexistuje ani on.
A o Mistrech tvrdí, že jsou to pohádkové postavičky, tedy že taky nejsou,
takže jak by moh říkat přesně to, co oni, žejo..
A pro tebe je zas vše láska, takže i tfuj je láska, tak nevim co zas řešíš.

[Pedro]

Takže jak vidíš, nemá to chybu
:-)

[Jana]

Klíd, pro Veila nic není, takže neexistuje nikdo, kdo by tfuj říkal.
A těžko se s nim sejdeš, když neexistuje ani on.
A o Mistrech tvrdí, že jsou to pohádkové postavičky, tedy že taky nejsou,
takže jak by moh říkat přesně to, co oni, žejo..
A pro tebe je zas vše láska, takže i tfuj je láska, tak nevim co zas řešíš.

Nic neřeším, ale to setkání by za to stálo, ne? Ráda Tě uvidím.

Teoreticky by bylo možné se setkat třeba u nás doma, třeba chvíli posedět na zahradě, kdyby ještě nebyla zima. Mohla by přijet i Helenka.

Viděla bych ráda i všechny ostatní.

[Jana]

A těžko se s nim sejdeš, když neexistuje ani on.
A o Mistrech tvrdí, že jsou to pohádkové postavičky, tedy že taky nejsou,
takže jak by moh říkat přesně to, co oni, žejo..

Trochu mi to připomíná rozhovor s houbou. Veil stejně jako Mistři a stejně jako ta houba nic neříká.

P: No teda. Takže tohle všechno je jen přelud a ty jsi vlastně nic neřekla.

H: Neřekla.

P: Hmm, a tohle jsi řekla?

H: Ne.

P: Aha. Je to jasné. Ty vlastně vůbec neexistuješ. Nemyslíš, tedy nejsi.

H: Proč bych neměla myslet?

[Jana]

Ostatně sami Mistři dost často vysvětlují, že oni ve skutečnosti také nic neříkají.

[Návštěvník]

[Pedro]

Ostatně sami Mistři dost často vysvětlují, že oni ve skutečnosti také nic neříkají.

To víš, já jsem stará škola a Tolleho neznám.
Můj Mistr mluvil o meditaci, čakrách a nádích...

[Pedro]

Tedy ne o tom že není, že my nejsme, říkal že jsme čisté já - Átmá...
A meditace byla ten "důkaz"

[Pedro]

Mluvil o Hadí síle, že když ji uvolníš v hlavě místo, Ona to pozvání přijíme...
Takže musíš, pokud to chceš, obrátit na to pozornost, ode všech myšlenek a pocitů...
O tom je meditace.