Téma osvícení

[Pedro]

Neznám ani Nisargadattu. Leda jméno. A jméno svého Učitele zde neuvedu. Sorry.

A to je pravda, že Mistr osobně s každým jedná na jeho úrovni. Proto Veilův projev nemá s mistrovstvím
pranic společného.

[Jana]

Mluvil o Hadí síle, že když ji uvolníš v hlavě místo, Ona to pozvání přijíme...
Takže musíš, pokud to chceš, obrátit na to pozornost, ode všech myšlenek a pocitů...
O tom je meditace.

Když se vyprázdní hlava a nemáš v ní jedinou myšlenku, která by byla něčím skutečným, tak jsi na tom stejně jako Veil.

[Veil]

A to je pravda, že Mistr osobně s každým jedná na jeho úrovni. Proto Veilův projev nemá s mistrovstvím
pranic společného.

Samozřejmě, že nemám s mistrovstvím nic společného. Mistr je někdo, kdo si myslí, že něčeho dosáhl a že to může naučit ostatní. Mistr vykládá učení jak se dostat někam.

Tohle je sdílení, že není kam se dostat a tohle už je dokonalé jak to je. Není kam jít a co dělat, ale hlavně není někdo, kdo by mohl. Je to beznadějně samo sebou.

[Pedro]

Mluvil o Hadí síle, že když ji uvolníš v hlavě místo, Ona to pozvání přijíme...
Takže musíš, pokud to chceš, obrátit na to pozornost, ode všech myšlenek a pocitů...
O tom je meditace.

Když se vyprázdní hlava a nemáš v ní jedinou myšlenku, která by byla něčím skutečným, tak jsi na tom stejně jako Veil.

To zdaleka ne. Veil jen přijal nicotu, páč ničemu jinýmu nebyl schopen porozumět. Bylo to pro něj "vysvobození".
Žádné meditativní poznávání tomu nepředcházelo, jen lítání od jednoho k druhému. Nehledal vnitřně, jen po venku.
Kdyby hledal v souladu s venkem i vnitřkem, takhle by teď nemluvil.
Ty vidíš jen vyznění, ale přehlížíš příběh, o kterém ten Veil tak rád mluví,
jako o něčem, co nikdy nebylo... Takže já se Vostáníkovi nedivím,
že vás hází do jednoho pytle.

[Návštěvník]

Je to beznadějně samo sebou.

Tvrdíš, "je to tak". Ale ono to není tak. Ani to není jinak. Ani to není, jak teď pravím. Není to to.

[Veil]

Je to beznadějně samo sebou.

Tvrdíš, "je to tak". Ale ono to není tak. Ani to není jinak. Ani to není, jak teď pravím. Není to to.

Ano, ale to přece říkám celou dobu, že je to nedefinovatelné a záhadné. Nikdo neví, co tohle je. Ale je to beznadějně samo sebou v tom, že není nic jiného. Že už je to vším i ničím zároveň.

[Návštěvník]

Je to beznadějně samo sebou.

Tvrdíš, "je to tak". Ale ono to není tak. Ani to není jinak. Ani to není, jak teď pravím. Není to to.

Ano, ale to přece říkám celou dobu, že je to nedefinovatelné a záhadné. Nikdo neví, co tohle je. Ale je to beznadějně samo sebou v tom, že není nic jiného. Že už je to vším i ničím zároveň.

Ale kdepak. Celé dlouhé vlákno o tom diskutuješ, ale není o čem diskutovat. Nejde to někomu vysvětlit, není čím.

To co vysvětluješ, že je to záhada, beznadějně samo sebou, vším i ničím, je fikce.

[Návštěvník]

Totiž slova vytvářejí snovou realitu. A sen se pak stává překážkou probuzení.

[Pedro]

Je to beznadějně samo sebou.

Tvrdíš, "je to tak". Ale ono to není tak. Ani to není jinak. Ani to není, jak teď pravím. Není to to.

Ano, ale to přece říkám celou dobu, že je to nedefinovatelné a záhadné. Nikdo neví, co tohle je. Ale je to beznadějně samo sebou v tom, že není nic jiného. Že už je to vším i ničím zároveň.

Je to definovatelné a lze TO poznat. Protože tohle vsě je TO. A to je, proč se to děje.
Jóga je jednoduchá, to, co je personifikováno v těle, se spojuje s tím, co je kolem, mikrokosmos a makrokosmos.
Což je koncept pro začátečníky, jenž z toho chtějí ven. Ale dřív než prostě osvobodí svou hlavu od idejí,
to vcelku neuvidí. A pak se borec trhne a tvrdí, že nic z toho se nikdy nestalo... :-) A druhý, že to vše už bylo..
Tomu říkám ego sklerotismus par excelence. Dobře vám tak!
:-)

[Jana]

Mluvil o Hadí síle, že když ji uvolníš v hlavě místo, Ona to pozvání přijíme...
Takže musíš, pokud to chceš, obrátit na to pozornost, ode všech myšlenek a pocitů...
O tom je meditace.

Když se vyprázdní hlava a nemáš v ní jedinou myšlenku, která by byla něčím skutečným, tak jsi na tom stejně jako Veil.

To zdaleka ne. Veil jen přijal nicotu, páč ničemu jinýmu nebyl schopen porozumět. Bylo to pro něj "vysvobození".
Žádné meditativní poznávání tomu nepředcházelo, jen lítání od jednoho k druhému. Nehledal vnitřně, jen po venku.
Kdyby hledal v souladu s venkem i vnitřkem, takhle by teď nemluvil.
Ty vidíš jen vyznění, ale přehlížíš příběh, o kterém ten Veil tak rád mluví,
jako o něčem, co nikdy nebylo... Takže já se Vostáníkovi nedivím,
že vás hází do jednoho pytle.

Nemůžu říct, že by to bylo jiné, než popisuje Veil. Je možné uvíznout v Moudrosti prázné mysli, která říká: "Nejsem nic", je možné uvíznout v extázi Lásky, která říká: "Jsem vším".

Jenže Veil poznává, jak je vidět, obojí:

Já nic nedělám. Záhada záhaduje záhady. Pes štěká lásku na kvičící svini. V překladu Láska Láskuje Lásku na Láskující Lásku. Ale všechny popisy i překlady jsou špatně. Ta ubohá báseň za to nemůže, že nemůže nic vyjádřit tak, jak to ve skutečnosti je.

Takže o uvíznutí na jednom břehu života nemůže být řeč.



A je možné uvíznout v iluzi oddělenosti, věřit, že jsme smrtelným tělem, že máme karmu, které se nelze zbavit, ego, bez kterého nejsme schopni přežít, že štěstí je něco, co je třeba si vybojovat, zasloužit, uchránit, že existuje nějaká cesta pro naše ego a když se nám ji podaří absolvovat, tak budeme osvíceni.

Jenže jakmile se objeví ono osvícení, tak v něm zmizí veškerá iluze a s ním i naše ego. Není tu nic, co by mohlo být osvíceno.

Kdo tedy asi tak může být tady osvícen?

[Jana]

Totiž slova vytvářejí snovou realitu. A sen se pak stává překážkou probuzení.

Všichni probuzení hovoří Tichem k Tichu, jestliže se jejich slova nezachytí v mysli a zasáhnou Tě, tak zrcadlí ve Tvém srdci Pravdu.

A o té pravdě nemáš důvod pochybovat.

[Návštěvník]

Totiž slova vytvářejí snovou realitu. A sen se pak stává překážkou probuzení.

Všichni probuzení hovoří Tichem k Tichu, jestliže se jejich slova nezachytí v mysli a zasáhnou Tě, tak zrcadlí ve Tvém srdci Pravdu.

A o té pravdě nemáš důvod pochybovat.

To je domeček ze slov tvořený.

"Co je pravda", ptal se Pilát Ježíše. An mu neodpověděl.

[Veil]

Ale kdepak. Celé dlouhé vlákno o tom diskutuješ, ale není o čem diskutovat. Nejde to někomu vysvětlit, není čím.

Jestli není komu to vysvětlovat, není ani nikdo kdo to vysvětluje. Tohle je zdánlivé sdílení. Nemá to žádný důvod.

To co vysvětluješ, že je to záhada, beznadějně samo sebou, vším i ničím, je fikce.

Svým způsobem samozřejmě všechno je jen příběh. Tohle je nedefinovatelné. Nicméně to nebrání zdánlivému sdílení ani zdánlivému napadání toho sdílení. To vše se jen zdánlivě děje.

[Jana]

Totiž slova vytvářejí snovou realitu. A sen se pak stává překážkou probuzení.

Všichni probuzení hovoří Tichem k Tichu, jestliže se jejich slova nezachytí v mysli a zasáhnou Tě, tak zrcadlí ve Tvém srdci Pravdu.

A o té pravdě nemáš důvod pochybovat.

To je domeček ze slov tvořený.

"Co je pravda", ptal se Pilát Ježíše. An mu neodpověděl.

Buď to je v tichu srdce jasné, nebo to skrz přemítající mysl jasné není a pak jsou tu pochyby.

[Návštěvník]

Jestli není komu to vysvětlovat, není ani nikdo kdo to vysvětluje.

Nemůžeš na to uvalit naši kauzalitu, neřídí se to naší logikou.

[Návštěvník]

Buď to je v tichu srdce jasné, nebo to skrz přemítající mysl jasné není a pak jsou tu pochyby.

Není to to.

[Návštěvník]

Nemůžu říct, že by to bylo jiné, než popisuje Veil. Je možné uvíznout v Moudrosti prázné mysli, která říká: "Nejsem nic", je možné uvíznout v extázi Lásky, která říká: "Jsem vším".

To je práve to, že lidi se bojí smrti, a myslí si že svou indiviualitu nějak ochrání, když zběhnou kamsi k nibbáně či realizaci, osvícení.. A tak podvědomě si hledaj flek ve věčnosti... Jako třeba můj strejc.. Nejde jim o poznání, jde jim o sebe, o svý blaho. Tak to je duchovno jak prase, pro svůj klídek a osvobození. "Já jsem byl osvícen, hurá" :-))) Hovno. Už jsi v realitě, v tom, co je, se vším všudy, s větvičkami a větrem v korunách, i atomy prvků, co to vše vykreslují, i jemnou energií, co to vše žene do květů, i vědomí, co to skrze smysli vnímá.. i mysl, co chce jít hloub, pod kořeny... Jiná realita nikdy nebude. A nerealita je jen sen.

[Jana]

"Co je pravda", ptal se Pilát Ježíše. An mu neodpověděl.

Kdyby řekl Ježíš Pilátovi: "Jsem láska, jsem Boží Láska", co by se změnilo, když Pilátovo srdce je tvrdé a pravdě uzavřené?

[Jana]

Nemůžu říct, že by to bylo jiné, než popisuje Veil. Je možné uvíznout v Moudrosti prázné mysli, která říká: "Nejsem nic", je možné uvíznout v extázi Lásky, která říká: "Jsem vším".

To je práve to, že lidi se bojí smrti, a myslí si že svou indiviualitu nějak ochrání, když zběhnou kamsi k nibbáně či realizaci, osvícení.. A tak podvědomě si hledaj flek ve věčnosti... Jako třeba můj strejc.. Nejde jim o poznání, jde jim o sebe, o svý blaho. Tak to je duchovno jak prase, pro svůj klídek a osvobození. "Já jsem byl osvícen, hurá" :-))) Hovno.

Je to přesně obráceně, dokud je tu strach ze smrti, tak připoutanost k tělu a mysli se neuvolní, ego si nedovolí zmizet. Jestliže někdo hlásá "jsem osvícen", tak ego nezmizelo, to je jasné, ne?

Už jsi v realitě, v tom, co je, se vším všudy, s větvičkami a větrem v korunách, i atomy prvků, co to vše vykreslují, i jemnou energií, co to vše žene do květů, i vědomí, co to skrze smysli vnímá.. i mysl, co chce jít hloub, pod kořeny... Jiná realita nikdy nebude. A nerealita je jen sen.

Probuzení z iluze oddělenosti neznamená oslepnutí, ohluchnutí, zblbnutí, ale prohlédnutí. Ty vjemy jsou tady dál takové, jaké jsou, dost možná je to vnímání čistší, vědomější, bdělejší, nezastiňované přehráváním osobního příběhu v mysli. Poznávání reality je tady mnohem hlubší a celistvější, než dokáže zprostředkovat smyslové vnímání a mysl.

[Jana]

Buď to je v tichu srdce jasné, nebo to skrz přemítající mysl jasné není a pak jsou tu pochyby.

Není to to.

Ezechiel 36:26 B21
Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha.