Téma osvícení

[HD.]

Když čtu podobné příspěvky, jako od Tebe, tak vnímám tak trochu tendenci probouzet ve mně pocit dluhu, že Ti nemohu dát poznání krásy téhle existence, kterou Ty jsi. Mooji to možná umí, umí to i jiní Mudrcové.

Díky za úpřímnost.
Ale prozkoumej v sobě, zda: touha někomu dát nějaké poznání, není osobní.
Stejně tak pocit dluhu...

[HD.]

Ráda se srovnáváš třeba s Moojim,
myslíš, že v něm je taky pocit dluhu, že nedovede dát poznání jako Maharishi?

Ten pocit dluhu se objevuje v tvé individuální formě a náleží formě. I když intelekt bude tvrdit, že tu není žádné rozlišení. Nezakryje se tím fakt, že v nějaké formě ten pocit vzniká a v jiné nevzniká.

[Jana]

Když čtu podobné příspěvky, jako od Tebe, tak vnímám tak trochu tendenci probouzet ve mně pocit dluhu, že Ti nemohu dát poznání krásy téhle existence, kterou Ty jsi. Mooji to možná umí, umí to i jiní Mudrcové.

Díky za úpřímnost.
Ale prozkoumej v sobě, zda: touha někomu dát nějaké poznání, není osobní.
Stejně tak pocit dluhu...

Je to jen taková tendence, ale není to touha. Je to spíš porozumění, že psaní o téhleté dokonalosti se může jevit jako mlácení prázdné slámy a vědomí, že není možné nic víc.

Přitom není nic jednoduššího, než být v ráji s tím, kdo je sám rájem.

[Jana]

Ráda se srovnáváš třeba s Moojim,..

Jestli ani Mooji neprobudil v Tobě poznání pravého Já a neosvobodil Tě od potřeby pitvat představu druhé osoby, máš naposlouchaného Moojiho a víš čím je nebo není osoba,

tak jak bys mohla chtít něco takového ode mě, když navíc v tom, co píšu, vidíš jen mlácení prázdné slámy?

[Pedro]

Jde o přístup, jestli to někdo podá jako inspiraci, nebo jako sebepotvrzení.
To vše je čitelné. :-)

Z pozice: "Vím, že ten druhý plácá blbosti", pak citace nemůže být nikdy pro inspiraci, ale logicky jen sebepotvrzením toho druhého, protože se mi snaží dokázat, že má pravdu.

Je otázka, jestli nám jde o poznávání pravdy, nebo jestli nám jde o to, aby ten druhý ani náhodou pravdu neměl.

V tom druhém případě je nejspíš nejlepší dát každému svobodu, ať si "má pravdu" jakoukoliv uzná sám za vhodnou.

V tom případě je ovšem nesmysl psát na diskuzní fóra, kde by se mohlo diskutovat a někdo by mohl vyjádřit jiný pohled a přidat třeba citaci, která by potvrzovala, že je to tak, jak říká.

No a ty nevidíš, že já plácám blbosti, když se rozcházím s tím, jak to vidíš ty?
Nebo že ostatní plácaj blbosti, když se rozchází s tím, jak to vidíš?
Proto nám přece neúnavně vysvětluješ, jak to vidíš, posíláš tabulky, videa, citatůry...
Abys nás vyvedla z omylu...
Těžko někdo, či jen málo kdo, vidí všechno, každý detail, kterak v přirozeném, osobním vnímáním nezahaleném universu, ladí jeden s druhým, bez jakého kolib vrzu.. ale už tohohle si být vědom, vede k poklidu a hloub.
Tož ať se všem daří, pronikat vědomě dál, hloub...
:-)

[Pedro]

Na té komunikaci s tebou je fenomenální, že jakmile ti někdo oponuje, na což jsi velmi citlivá, to dokážeš rozlišit velice dobře, ne proto "proč" s tebou nesouhlasí, nýbrž proto "že".. no tak mu dáš najevo, že přece musí mít nějaký problém...
A pak se celá divíš, že se ti to vrátí - no je toto vůbec možné, takové krásné dokonalé vyznání, kterým celá přetékám, a voni mi to zpochybňují...
A tak se rozjíždí tenhle kolotoč, znovu a znovu.
Takhle to maj všechny neústupné osoby, co jsou přesvědčeny, že spolkly celou pravdu.
Pravda sama se nepře, přou se osoby o ni..
Nám při začátcích v józe říkali, dívejte se na svět, na děje kolem sebe, bezeslov, beze jmen, jen nestranně pozorujte...
On to není cíl, ztratit řeč.. ale něco to člověka naučí, obdaří "nestereotypní" zkušeností.
:-)

[Jana]

Drahý Pedrito, nepíšu tady prakticky o ničem jiném, než že ta existence nemá chybu, že je dokonalá, Boží, nádherná, že jsem šťastná, že to je tak jak to je.

A namísto, aby jsi byl šťastný, že to tak je, v noci nemůžeš spát a přemýšlíš o tom, že to tak není. Hlavou se Ti honí myšlenky, že v té existenci, která tady je, je něco špatně.
Ou, zaměříme pozornost na to, co je špatně a co nedovoluje spát klidným spánkem spravedlivých. Je to osoba Jana a její komunikace. Ano. Myslí si snad o sobě, že spolkla celou pravdu.

Mimochodem je to nádherná představa, která není zas až tak daleko od skutečnosti, protože láska to, co je láskou, samou láskou zbaští a neexistuje celistvější pravda, než když láska je láskou.

Zkusíme tedy to, co se Ti nelíbí, co bys chtěl jinak, trošku hlouběji prozkoumat. Můžeš si myslet o Janě cokoliv. Můžeš se rozhodnout myslet si o ní něco pěkného a v příštím okamžiku něco hrozného, klidně ty myšlenky můžeš i střídat, a můžeš si dokonce dovolit o ní nemyslet nic. Pak na ní nenajdeš žádnou chybu, která by Tě znepokojovala a musel bys ji nějak řešit.

No a jdeme dál. Jany osoba už není problém, co zůstává? Tvoje osoba. Tady je to stejné, jako u Jany, můžeš si o své osobě myslet cokoliv dobrého nebo špatného, můžeš si dokonce i vybrat, co si budeš myslet. A můžeš si dovolit nic si o sobě nemyslet. Tvá osoba rázem přestane být ve Tvém životě problémem.

A můžeme jít ještě dál. Můžeme v srdci plném lásky ochutnávat, čím ta Tvá existence je. Hm. Je dokonalá, nemá chybu, je to štěstím, že to takhle je. Je nekonečná, je vším. Je existencí každého a všeho, co existuje.

A u toho je možné zůstat.

[Pedro]

No představ si, že on někdo dokoce v noci i pracuje, tzv noční směny.. to jsou událostě, co?

A tyhle tvoje řeči mi připomínaj některý zacátečníky v tom našem meditačním spolku.
Co z toho byli tak blaženě paf, že o tom od rána do večera nezavřeli klapačku...

[Jana]

Pedrito, s něčím se Ti svěřím. Včera mě zastavil kůň a díval se mi do očí. V jeho očích byla nádherná hloubka. A pořád ty oči vidím. Něco mi tím pohledem říkal...

A už vím.

"Neberte dětem jejich sny."

[Pedro]

Zkusíme tedy to, co se Ti nelíbí, co bys chtěl jinak, trošku hlouběji prozkoumat. Můžeš si myslet o Janě cokoliv.

Proč bych to pro pánajána dělal, pěstoval nějakou nelibost a představy o Janě?? Já choval jen Pšendu 1 a Pšendu 2, první mi utek skokem z balkónu a druhej byl závislák na pampeliškách, takže v zimě strašně vyváděl, že je nemá. Tak jsem ho dal ségře ke králíkům a ti ho umravnili. Teď už pěstuju jen kaktus.

Mít někoho na háku tak s nim nemluvim a je mi šumák.

:-) Dobrou denonoc

[Veil]

Už jsem ti to psal, co se týká tvého chápání Veila a domníváš se, že píše to samé svými slovy co říkají Mistři, které jsi na důkaz toho citovala.
Pakliže to nedokážeš rozlišit, evidentně jsi na úrovni duchovní zkušenosti Veila, tj. že oběma chybí hlubší duchovní zkušenost a držíte se jen vžívání se do toho, co považujete za to nejvyšší.
Pro toho, kdo má hlubší duchovní zkušenost je to naprosto jasné.

Abych nebyl příčinnou zbytečné hádky rovnou přiznávám, že mi chybí veškerá duchovní zkušenost a vůbec nerozumím tomu co říkám. Tohle je nepoznatelné a pořád nové. A je to vším.

[HD.]

Ráda se srovnáváš třeba s Moojim,..

Jestli ani Mooji neprobudil v Tobě poznání pravého Já a neosvobodil Tě od potřeby pitvat představu druhé osoby, máš naposlouchaného Moojiho a víš čím je nebo není osoba,

tak jak bys mohla chtít něco takového ode mě, když navíc v tom, co píšu, vidíš jen mlácení prázdné slámy?

Jani,
toto hovoří za vše.
Jsou to všechno tvé představy.
Jak já to mám s Moojim. Že něco pitvám. Že po tobě něco chci.
Žiješ ve své hlavě.
Já chtěla jen komentovat, tvé psaní tady. Z mého úhlu pohledu. Lítat med není to stejné jako být med.
A ty jsi z toho uděláš závěr, že mě Mooji dostatečně neosvobodil a privodiš si frustraci, že tobě to taky nejde.

Podívej, umíš být v ráji. To je OK, seď někde tiše a žasni a užívej si ten med. Nikdo na to neřekne ani popel. A ono tě to samo povede.
Ale pokud s tím vyrukuješ veřejně, že je to konečná, tak se ti dostane odpovědi, že to konečná není.
Není to jen kvůli tobě, ty máš svou cestu, buh dobře ví, proč je taková. Soukromě by se s tebou už nikdo nebavil, protože, není v tobě touha poznat to celé. Ale tady jde i o ty, kteří to tu jen čtou. V nich třeba ta touha.

Podivej se na sebe. Vždy když někdo napíše naco nesouhlasného, vyvádíš jako malé děcko. Hned zahájíš protiútok "jak to máš ty? Jistě pak ty nemáš malo pokory? Jestlupak, ty nejsi probuzená? Myslíš, že víš všechno nejlíp?..." Copak se takto chová zralá bytost?

Nevidíš to. Nechceš vidět. Prikryješ to nejakým advaitovým cancem. Abysto nemusela vidět, prozkoumat.

[HD.]

Jani, to jak tvá mysl pracuje je zceka zřejmě vidět na příkladu s Pedrem.
Skutečnost: Pedro má noční a o pauzách píše na poradnu.
Tvá interpretace:' v noci nemůžeš spát a přemýšlíš o tom, že to tak není. Hlavou se Ti honí myšlenky, že v té existenci, která tady je, je něco špatně."

Tohle nedělá prázdná nelepivá mysl.
To tvoří tvá mysl, která o sobě prohlásila, že je prázdná a tudíž se nebude už nikdy zkoumat, její činnost. Mysl je volná. Osvobozená?
Mooji říká: Osvobození není pro mysl,osvobození je od mysli.

[HD.]

"Neberte dětem jejich sny."

Když je tu někdo budeš předkládat, nikdo ti je nebude brát.

[HD.]

Abych nebyl příčinnou zbytečné hádky rovnou přiznávám, že mi chybí veškerá duchovní zkušenost a vůbec nerozumím tomu co říkám. Tohle je nepoznatelné a pořád nové. A je to vším.

Ano.
To je ten paradox. Ačkoliv je to stále stejné, je to stále nové. Ačkoliv je jen tohle, je tu někdo, kdo vůbec nerozumí tomu, co píše.

[Jana]

Pedrito, s něčím se Ti svěřím. Včera mě zastavil kůň a díval se mi do očí. V jeho očích byla nádherná hloubka. A pořád ty oči vidím. Něco mi tím pohledem říkal...

A už vím.

"Neberte dětem jejich sny."

Když je tu někdo budeš předkládat, nikdo ti je nebude brát.

Smutné je, že Tvé nevyžádané rady a osobní posudky, tvářící se jako vědoucí, jsou tak často zcela mimo mísu.

Naše dcera od dětství snila vytvořit zvířecí ráj. Ač jsme tomu jejímu snu původně nevěřili, tak si sen splnila. A ten kůň se mi díval do očí, jako by říkal: "Vidíš?"

Vlastně osobní posudky osob nemohou být nikdy nikde jinde, než mimo.

[Jana]

Abych nebyl příčinnou zbytečné hádky rovnou přiznávám, že mi chybí veškerá duchovní zkušenost a vůbec nerozumím tomu co říkám. Tohle je nepoznatelné a pořád nové. A je to vším.

Ano.
To je ten paradox. Ačkoliv je to stále stejné, je to stále nové.

[miroslav]

Abych nebyl příčinnou zbytečné hádky rovnou přiznávám, že mi chybí veškerá duchovní zkušenost a vůbec nerozumím tomu co říkám.

Dík za upřímnost.

[HD.]

"Neberte dětem jejich sny."

Když je tu někdo budeš předkládat, nikdo ti je nebude brát.

Smutné je, že Tvé nevyžádané rady a osobní posudky, tvářící se jako vědoucí, jsou tak často zcela mimo mísu.

Naše dcera od dětství snila vytvořit zvířecí ráj. Ač jsme tomu jejímu snu původně nevěřili, tak si sen splnila. A ten kůň se mi díval do očí, jako by říkal: "Vidíš?"

Vlastně osobní posudky osob nemohou být nikdy nikde jinde, než mimo.

V mém psaní nikdy nejde o tebe o tebe osobně. A je mi líto, že to na sebe vztahuješ.
Já to psala už výše. Tvoje cesta je taková, jaká je. Možná přijde čas, kdy to bude jinak. Bude v tom míň sevření, míň osoby, míň toho, kdo žasne, míň toho, kdo už 15 let něco prožívá... Možná také v druhých budeš míň vidět to osobní. Nebudeš třeba každý komentář brát jako posudek tvé osoby. Nebudeš tolik snít o pohnutkách druhých (viz Pedro a jeho nespavost, viz jak to mám já s Moojim)

Já už ti tu psát nebudu.
Ja už to tu padlo několikrát: je to marné, je to marné, je to marné.
Ale pokud budeš dál veřejně psát o tom, že to, co poznáváš, je totéž jako poznání Mistrů. Takto komentovat budu.
Ano poisuješ, to, co popisují mistři, ale stále se na to nedíváš z jejich pozice. Nevíš, kdo jsi. Intelektuálně ano. Ale intelektuální znalost nestačí. Diskuze už tu nestačí. Cesta Džánina je taková. Použít intelekt k rozlišování, ale pak jej překročit. To není to stejné jako na chvíli ho odložit, vstoupit do ráje a pak zase vylézt. Tím nechci říct, že ta praxe chvilkového odložení intelektu a položení se do prožitku bytí, je špatná. Naopak je to vítaná praxe. Ale to překonání/překročení intelektu je ještě něco jiného. Přestává se popisovat med z pozice toho kdo, ochutnává med, kdo je fascinovaný medem. Když je tu uvědomnění, že jsi tím medem, není to potřeba cokoliv říkat.

Z jednoho úhlu pohledu, vše je takové, jaké to je. Z druhého úhlu pohledu je tu jisté zrání na individuální úrovni.

[Návštěvník]

V mém psaní nikdy nejde o tebe o tebe osobně. A je mi líto, že to na sebe vztahuješ.
Já to psala už výše. Tvoje cesta je taková, jaká je. Možná přijde čas, kdy to bude jinak. Bude v tom míň sevření, míň osoby, míň toho, kdo žasne, míň toho, kdo už 15 let něco prožívá... Možná také v druhých budeš míň vidět to osobní. Nebudeš třeba každý komentář brát jako posudek tvé osoby. Nebudeš tolik snít o pohnutkách druhých (viz Pedro a jeho nespavost, viz jak to mám já s Moojim)

Já už ti tu psát nebudu.
Ja už to tu padlo několikrát: je to marné, je to marné, je to marné.
Ale pokud budeš dál veřejně psát o tom, že to, co poznáváš, je totéž jako poznání Mistrů. Takto komentovat budu.
Ano poisuješ, to, co popisují mistři, ale stále se na to nedíváš z jejich pozice. Nevíš, kdo jsi. Intelektuálně ano. Ale intelektuální znalost nestačí. Diskuze už tu nestačí. Cesta Džánina je taková. Použít intelekt k rozlišování, ale pak jej překročit. To není to stejné jako na chvíli ho odložit, vstoupit do ráje a pak zase vylézt. Tím nechci říct, že ta praxe chvilkového odložení intelektu a položení se do prožitku bytí, je špatná. Naopak je to vítaná praxe. Ale to překonání/překročení intelektu je ještě něco jiného. Přestává se popisovat med z pozice toho kdo, ochutnává med, kdo je fascinovaný medem. Když je tu uvědomnění, že jsi tím medem, není to potřeba cokoliv říkat.

Z jednoho úhlu pohledu, vše je takové, jaké to je. Z druhého úhlu pohledu je tu jisté zrání na individuální úrovni.