Téma osvícení

[Pedro]

Jak psal Pedro, obraz je myšlenka o tom, ne To samotné.

Asi krom Miroslava někoho pobouřím.. ale i myšlenka je TO.

[Návštěvník]

Pusť si zprávy, přeči si bibli, jdi zalít hrob svých prarodičů.

Nevěříš v čas? Dobře. Podívej se na své dětské fotky.

Změnilo se něco? O tom nepíšeš?

A o čem píšeš?

O tomhle?

A to do tohohle nezapadá?

[miroslav]

Škoda, že Miroslav nepoučil Buddhu, Mahárišiho a Tomáše, že jim evidentně chyběly Miroslavovy zkušenosti, jinak by o tom nemluvili pořád dokola.

Milá Lízo, Mistři nic nepopsatelného nepopisovali. Učili jak se k osvobození a poznání případně tomu nepopsatelnému vlastní zkušenosti přiblížit.
To sis ještě za ta léta nevšimla?
Takoví rádobymistři jako Veil, Jana a někteří jim podobní, to dělají přesně naopak. To je myslím všem kromě vás dvou a některých začátečníků či přátel duchovnosti zcela jasné.

[miroslav]

Těšila jsem se, že tohle někdo rozvine, případně že se to pokusí vyvrátit, a Miroslavovi se z toho udělalo jen nevolno.

Mně se neudělalo nevolno z tohohle, ale z tebe, jak pořád vytrvale pleteš páté přes deváté, hlavně že to zní nějak vysoce duchovně.

[Pedro]

Těšila jsem se, že tohle někdo rozvine, případně že se to pokusí vyvrátit, a Miroslavovi se z toho udělalo jen nevolno.

Mně se neudělalo nevolno z tohohle, ale z tebe, jak pořád vytrvale pleteš páté přes deváté, hlavně že to zní nějak vysoce duchovně.

To je přirozená reakce. Bohužel vakcína proti tomu neexistuje.
A já si uvědomuju, že moc mluvím. Asi chycen tím fórovým děním..
Takže, zaměřím se na to.

[Veil]

Pusť si zprávy, přeči si bibli, jdi zalít hrob svých prarodičů.

Poukazuješ jen na to co se objevuje v tomhle. Takže žádný důkaz nemáš, ani o něm nemluvíš. Že tohle má nějakou minulost, je jen příběh v rámci tohohle. Tohle se objevuje a mizí zároveň. Nic nezůstává, všechno je zcela a kompletně nové.

Nevěříš v čas? Dobře. Podívej se na své dětské fotky.

Nikdo nevěří v čas. Nemám žádné dětské fotky. Můžou se v rámci tohohle objevovat dětské fotky. To je ale pořád tohle.

Změnilo se něco? O tom nepíšeš?

Nikdy se nic skutečně nezměnilo. Nic se neděje ani teď.

A o čem píšeš?

O tomhle?

Já nepíšu o ničem. Psaní se samo zdánlivě děje.

[Veil]

Takoví rádobymistři jako Veil, Jana a někteří jim podobní, to dělají přesně naopak. To je myslím všem kromě vás dvou a některých začátečníků či přátel duchovnosti zcela jasné.

A tebe to tak fascinuje a přitahuje, že to už 185 stran musíš číst. I když už jsi napsal svůj "poslední" příspěvek tady, stále si nemůžeš pomoci.

[Návštěvník]

Pusť si zprávy, přeči si bibli, jdi zalít hrob svých prarodičů.

Poukazuješ jen na to co se objevuje v tomhle. Takže žádný důkaz nemáš, ani o něm nemluvíš. Že tohle má nějakou minulost, je jen příběh v rámci tohohle. Tohle se objevuje a mizí zároveň. Nic nezůstává, všechno je zcela a kompletně nové.

Nevěříš v čas? Dobře. Podívej se na své dětské fotky.

Nikdo nevěří v čas. Nemám žádné dětské fotky. Můžou se v rámci tohohle objevovat dětské fotky. To je ale pořád tohle.

Změnilo se něco? O tom nepíšeš?

Nikdy se nic skutečně nezměnilo. Nic se neděje ani teď.

A o čem píšeš?

O tomhle?

Já nepíšu o ničem. Psaní se samo zdánlivě děje.

[miroslav]

Takoví rádobymistři jako Veil, Jana a někteří jim podobní, to dělají přesně naopak. To je myslím všem kromě vás dvou a některých začátečníků či přátel duchovnosti zcela jasné.

A tebe to tak fascinuje a přitahuje, že to už 185 stran musíš číst. I když už jsi napsal svůj "poslední" příspěvek tady, stále si nemůžeš pomoci.

Nikoho to nefascinuje ani to nikdo nečte ty trumbero.

[Pedro]

Já už ho číst nedokážu, zabanovalo mě to čtecí schopnost
Jany delší věci taky nejsem schopen dočíst,
taky mě to vykopne...
To jsem dopad

[Jana]

Já už ho číst nedokážu, zabanovalo mě to čtecí schopnost
Jany delší věci taky nejsem schopen dočíst,
taky mě to vykopne...
To jsem dopad

Tohle je právě přesně to, co to má udělat. Přestat se snažit pochopit slova, přestat se snažit uchopit to myslí a zaujmout k tomu nějaký osobní postoj.
Vnímej to tím, čím vnímáš to, co je za slovy, za myšlenkou.

Veilovo psaní, když to budeš sledovat, umí nádherně utnout mysl. Nedovolí ji rozvíjet. Zve do meditace, ve které neruší žádný projev.

[miroslav]

Veilovo psaní, když to budeš sledovat, umí nádherně utnout mysl. Nedovolí ji rozvíjet. Zve do meditace, ve které neruší žádný projev.

Milá Lízo, na tebe to ale nějak nefunguje. Žádné Veilovo psaní neexistuje, žádná mysl neexistuje, žádné rozvíjení, žádná meditace, žádný projev. Je jen tohle. Že jo Veile.

[Veil]

Žádné Veilovo psaní neexistuje, žádná mysl neexistuje, žádné rozvíjení, žádná meditace, žádný projev. Je jen tohle. Že jo Veile.

Samozřejmě, že není nic jiného než tohle, ale tohle se může jevit jakkoliv. Klidně jako zdánlivé psaní, rozvíjení, projev nebo meditace. Co se ani zdánlivě nejeví, je já.

[miroslav]

Žádné Veilovo psaní neexistuje, žádná mysl neexistuje, žádné rozvíjení, žádná meditace, žádný projev. Je jen tohle. Že jo Veile.

Samozřejmě, že není nic jiného než tohle, ale tohle se může jevit jakkoliv. Klidně jako zdánlivé psaní, rozvíjení, projev nebo meditace. Co se ani zdánlivě nejeví, je já.

Ani žádné jevení neexistuje, je jenom tohle. Ani není nikdo, komu by se něco mohlo zdánlivě jevit. Je jenom tohle.

[Návštěvník]

[Veil]

To jak popisují tohle není výsledkem vidění něčeho jiného, než vidíte vy. Není to popis nějaké jiné záhadné reality. Tahle realita je záhadná. Tahle se neustále objevuje a mizí. Tahle nemá žádnou minulost ani budoucnost. Tahle je vše co je. Tahle je nedefinovatelná a mysteriózní. Vy si jen myslíte, že ji znáte. To je jediný rozdíl. Je to samozřejmě to co se děje a není na tom nic špatného, ale to je i tohle sdílení.

[miroslav]

To jak popisují tohle není výsledkem vidění něčeho jiného, než vidíte vy. Není to popis nějaké jiné záhadné reality. Tahle realita je záhadná. Tahle se neustále objevuje a mizí. Tahle nemá žádnou minulost ani budoucnost. Tahle je vše co je. Tahle je nedefinovatelná a mysteriózní. Vy si jen myslíte, že ji znáte. To je jediný rozdíl. Je to samozřejmě to co se děje a není na tom nic špatného, ale to je i tohle sdílení.

A co si myslíš ty, když my si podle tebe myslíme?
Nebo ty si nemyslíš a my si myslíme?
Proč to zase komplikuješ nějakým "vy". Už zase upadáš do iluzorní dvojnosti. Existuje přece jenom tohle.
Jak se může něco dít, když tohle nemá žádnou minulost ani budoucnost?

[Návštěvník]

Jestli my si nakonec nemyslíme, že si Miroslav o sobě moc myslí.

[miroslav]

[Veil]

Tahle zpráva není ve skutečnosti o pochopení čehokoli. Není tu, aby něco měnila. Je to vlastně zpráva, která nemá žádný obsah. Takže jediný důvod, proč se toto setkání děje je, protože je tu něco, je tu zážitek, který má zážitek že je obsahem, nebo tím, kdo zažívá to co se jeví. Ten kdo poznává ten obsah toho co se jeví (můžeme říct, že ten obsah je kdo poznává) používá poznávání a poznávání nevyhnutelně zahrnuje potřebu vědět. Tu potřebu vědět můžete rozpoznat jako pocit, že něco chybí, něco se musí stát. Někteří z Vás znají pojem duchovní hledání. A pak můžete bohužel nebo bohudík (záleží jak s tím rezonujete), přistát na setkání o nedvojnosti se zprávou, která nemá nic pro vás. Ten zážitek, že se něco musí stát - ten kdo zažívá si myslí, že se něco musí stát, že tu musí být dost poznání, aby hledání skončilo. Zkušenost toho kdo ví je, že něco chybí, že něco musí dokázat, mít určité realizace, určité zážitky, určité poznání, určité vhledy, že musí udělat správnou věc aby našel co cítí, že chybí.

Tahle zpráva je velmi velmi jednoduchá, a to je: Nic nechybí. To co se děje je všechno co je. Není nic, co je o tom možné říct. Tohle co je, je bez začátku a konce. Nemá to žádné hranice, žádné limity, žádný začátek, není jak o tom cokoli říct, protože je to vše co se jeví. Takže je to jednotné, nebo všezahrnující a proto nejde ani říct, že je to co je. Nemůžete ani říct, že co se objevuje je co je. Protože co je, je objekt. Takže je nutné říci, že co se jeví je i není, nebo zkrátka že je to nepředstavitelné.

Nápad jednotlivce, zážitek toho kdo ví je, že je to oddělené. Že já vím co to je. Že já vím, že tohle poslouchám, nebo že vím, že sedím, nebo že vím, že stojím, nebo se hýbu. Já to vím. To je co je. Jen to má v sobě ten zážitek, že něco chybí. Což je taky co je. V tomhle smyslu se nesnažíme cokoli změnit. O tom ta zpráva není. Ta zpráva jen neodráží nic tomu zážitku poznávání, který říká, že musí poznat víc. A to odražení co dostane na setkání jako je tohle je nic. Odpověď je, že to není pravda. Je to iluze.

Další logická otázka je pak co s tím mám dělat, abych nebyl zaseknutý v zážitku poznávání, že se něco musí stát? Ve skutečnosti není nikdo zaseknutý v zážitku poznávání. To je iluze. Chápete? Takže celá ta zkušenost, že já se musím něco naučit, že to co se jeví je nějak neúplné a je na mně to doplnit, je iluzí, protože zážitek oddělení není nikdy pravdivý. Ve skutečnosti není pozice ze které poznávat, která by byla oddělená od toho co je. Je takový zážitek, to chápu, ale to je iluze. Je jen bezprostřednost toho co se zdánlivě děje. A to je tohle.

Takže tahle zpráva nemá nic pro jednotlivce ne proto, že by to bylo tajemství, nebo jste nebyli dost dobří na to to slyšet. Je to proto, že nic nechybí. Požadavek jednotlivce je iluzorní. Cokoli vyvstává je kompletně nové. Co se jeví nemá žádnou historii. Nemá to žádnou pevnost. Není na tom nic skutečného. Není na tom ani nic neskutečného. Je to jednoduše co se jeví. A jak jsem řekl, nemůžete o tom nic říct. Ale jako odpověď na zážitek jednotlivce, který říká, že je to poznatelné, limitované, podmíněné - odpověď je, že je to jen iluze. Tohle je bez limitů, bez podmínek, je to absolutní svoboda už teď. Je to bezpodmínečná láska už teď. Je to absolutno jevící se relativně už teď. Nejen, že nic se nemusí stát, ale nic se nikdy nestalo. Takže na co čekáte je něco, co se nikdy nestane. Jedinec čeká na zážitek. A o čem se bavíme, odkud tato zpráva přichází, je konec zážitků, který se nikdy nestane - už to tak je.

Jim Newman