Návštěvník píše:Pedro píše:Anebo jinak. Co je dle tebe cesta a cíl?
https://www.youtube.com/watch?v=-fckdAkbHdo
O temnotě a cestě
Nevěřím na temnotu mimo člověka, nikde krom jeho podvědomí , co se "realizuje" v tý mysli, jsem žádnou nenašel... Kdyby to stálo na světle "venku", nebylo by co řešit. Proto vždy cesta začíná uvnitř, "oprašováním" toho Srdce, vědomí, vnitřní síly, duchovních kvalit... Tím to světlo roste až prokoukne "navenek" - sjednotí se s universem (vědomě). To ovšem v nejlepším případě. Není to tak jednoduchý. Kdyby to bylo tak jednoduchý, nebylo by rozbrojů na světě. Ikdyž ten stav sjednocení jednoduchý je. Ale chyba lávky, myslet si že když to někde vyzvím, zaslechnu, vyčtu... že jest hotovo. To podvědomí si žádá moře pozornosti, nic není hned. Též je tu takzvané kolektivní podvědomí, a to je defakto to, co je nazýváno ďáblem. To hýbe masama... A taky je tu něco, co je zváno universálním vědomím, a to je defakto to Božské. Je to odvěký boj mezi nimi - v nás. Záleží k čemu ta pozornost tíhne. Tenhle boj počal se vznikem člověka, civilizace... Před tím bylo ticho po pěšině, nebylo co řešit. S rozvojem společnosti, toho vzniklo mraky k řešení... Vědomí je mnohem jemňější než podvědomí, defakto nezničitelné a plné Světla... Ale podvědomí má moc to v nás zakrýt. A o tom je celá tahle věc. I cesta duše z toho "ven".. A může to bolet, je to citelné, soucit člověka bolí - čistě. Nesoucit (sobectví) člověka nebolí - ale temně.