Téma osvícení

[Veil]

Když tadle zpráva nemá žádný účel tak se na ni mohu vykašlat,
A je mně to u prdele,

Hehehe, to ti tvůj oblíbený mistr mezi těmi sliby jak budeš vším zapomněl zmínit, viď? Ono by pak totiž moc lidí ty jeho nohy nelíbalo

Kdy už ti to dojde že jsi i nejsi a ne že nejsi...

Ale kdeže. To jen mistři žonglují se všemi možnými sliby, aby bylo dost uctívačů. Že jsi vším je jen podvůdek mistrů. Je jen všechno a nic zároveň.

Plácáš hlouposti naprosto stejný jako kdyby jsi tvrdil že jsi,

Ó samozřejmě. Pro hledače to bude vždycky hloupost a nesmysl. Protože v tom není žádný účel...

I kdyby ses snažil a celý život nedělal nic jiného, stejně to nikdy nepochopíš. Prostě nikdy. A abys hned nevykřikoval, rovnou říkám, že já to nechápu. Není žádné já...

Pac neumíš psát jako to co je a co není,
A píšeš v první osobě

Tak už byl holt jazyk vymyšlen a tak je strukturován. Není žádné já, i když jazyk třeba říká něco jiného, nebo nejde něco jinak slovy vyjádřit, nebo není dost zájmu to vyjadřovat opisy. Můžeš si to klidně převádět do řeči bez zájmen, jestli myslíš, že to pomůže. Ale JÁ TI říkám rovnou, že TI to nepomůže...

Ty Veile,
Kdy už se něco naučíš co není pitomosti ???

Samozřejmě, že pro hledače to bude vždycky nepochopitelné. Pak nezbývá, než napadat vlastní nepochopení.

Zkus meditaci,

Zkus jí ty. Ale už jsi jí zkoušel, viď? Tak co děláš tady? Meditace tě přece osvítila a teď jsi vším, nebo ne?

Kdybys nebyl,
Nebylo by ani já,
Tak proč to já stále používáš ???

Tak už byl holt jazyk vymyšlen a tak je strukturován. Není žádné já, i když jazyk třeba říká něco jiného, nebo nejde něco jinak slovy vyjádřit, nebo není dost zájmu to vyjadřovat opisy. Můžeš si to klidně převádět do řeči bez zájmen, jestli to pomůže. Ale JÁ TI říkám rovnou, že TI to nepomůže...
A já to nepoužívám samozřejmě (není žádné já).

[Veil]

Místo kopírování hlouposti by ses měl něco naučit o myšlení a myslí,
To je základ,

Ó, a bude to stačit? Co všechno ses ještě naučil a jak daleko tě to dostalo?

Samozřejmě není žádná mysl.

Pokud se mysl s něčím ztotožní, tak jen dokola cykluje hlouposti a je šťastná,

No tak vidíš. Máš tu návod. Stačí se ztotožnit s tím, že jsi vším a jsi osvícený. Tak hup! Jak to jde???

Zatímco v paradoxu nic nevíš a proto to co nevíš víš správně,

Paradox je, že není žádný paradox.

A nikdy
Nikdy to co víš není stejné
Protože neměnné se neustále mění...

Jestli co víš není nikdy stejné, tak co mi to tady doporučuješ? Dyť je to nesmysl!!!

Ale ty se jen zacyklovane točíš na jedné představě

Já se na ničem netočím. Není žádné já.

Takže jsi sice šťastnej, ale jinak nudnej a navíc ještě blbej a čím více se točíš tím jsi i blbější...

Já nejsem šťastnej. Já nejsem nijakej. Není žádné já. Překvápko, co?

[Veil]

Mohlo by se jednat o šťastný stav “sebezapomnění” s plným ponořením do přítomného okamžiku a ztrátou starostí o sebe, což je většinou jen dočasný stav, zatímco “zmizení ega” je trvalým stavem, který mění způsob, jakým jedinec vnímá svět.

Skoro, až na to, že není žádný jedinec. Takže jedinec nevnímá svět. Není pak totiž žádné vnímání. Není ani svět. Je jen všechno a nic najednou.

[Pedriito]

No Veil bude asi šťastnej jen v okamžiku, kdy si neuvědomuje že neexistuje.

Mohlo by se jednat o šťastný stav “sebezapomnění” s plným ponořením do přítomného okamžiku a ztrátou starostí o sebe, což je většinou jen dočasný stav, zatímco “zmizení ega” je trvalým stavem, který mění způsob, jakým jedinec vnímá svět.

Když najednou člověk zjistí, že nevěří tomu, co je mu předkládáno, jako nějaký náboženský, či vědecký světonázor, začíná jeho cesta... I Veil ji začal... Ale nemá smysl mu do toho kecat. Prostě on sám ví, jak to má. (Či nemá, neb neexistuje).

[Pedriito]

Rozuměj, co kdyby Veil byl mnou a já Veilem. Nebo Veil vůbec nebyl, nebo pedro by nebyl, nikdo by tu nebyl... Tak kdo by se narodil, byl vychováván, zamilovával se, vdal a oženil vychovával děti... A v neposlední řadě psal na poradně o existenci či neexistenci? Asi vítr Máchale!

[Jana]

Mohlo by se jednat o šťastný stav “sebezapomnění” s plným ponořením do přítomného okamžiku a ztrátou starostí o sebe, což je většinou jen dočasný stav, zatímco “zmizení ega” je trvalým stavem, který mění způsob, jakým jedinec vnímá svět.

Skoro, až na to, že není žádný jedinec. Takže jedinec nevnímá svět. Není pak totiž žádné vnímání. Není ani svět. Je jen všechno a nic najednou.

Dalo by se souhlasit s tím, co říká Jim Newman: "Každý vjem, každá myšlenka nebo zkušenost, která se děje, je již celistvostí, kterou hledáme."

Skrz to, čemu říkáš "nepochopení" se zdánlivé jeví jako skutečné. Je to tak? Jeví se to všechno jako svět plný individualit a rozmanitých od sebe oddělených tvarů, forem s rozmanitými názvy, vlastnostmi, účelem, kvalitou...

Ale s poznáním zdánlivé rozdělenosti, zdánlivosti jednotlivostí se jmény a tvary, je tohle všechno "tohle".

Newman tomu říká absolutno, Láska, ráj...

Takže všechno to má stejnou kvalitu blaženosti. To je ona Newmanem zmiňovaná celistvost, ve které nic nechybí.



Tím pádem všechno "tohle" co zároveň existuje a není to tím, čím se to jeví, je sat-čit-ánanda.

Je to tak?

[Veil]

Skrz to, čemu říkáš "nepochopení" se zdánlivé jeví jako skutečné. Je to tak? Jeví se to všechno jako svět plný individualit a rozmanitých od sebe oddělených tvarů, forem s rozmanitými názvy, vlastnostmi, účelem, kvalitou...

Tak se to jeví jen hledači. Nepochopení, o kterém se tu píše, je nepochopení toho úplně základního konceptu, co nedualita vůbec je. Ani ten nejzákladnější koncept žádný mistr nechápe.

Ale s poznáním zdánlivé rozdělenosti, zdánlivosti jednotlivostí se jmény a tvary, je tohle všechno "tohle".

A už jsme zase u nesmyslů mistrů. Není žádné poznání. Respektive je zdánlivé (ne skutečné) poznání ve snu. Odkud asi všichni ti mistři mluví?

Takže všechno to má stejnou kvalitu blaženosti.

Pořád jsme u poznání. Není žádné poznání.

Tím pádem všechno "tohle" co zároveň existuje a není to tím, čím se to jeví, je sat-čit-ánanda.

Nic neexistuje. A tohle rozhodně není sat-čit-ánanda, to je jen další nesmysl mistrů. Čit je vědomí. Vědomí je oddělení. Vědomí je jen ve snu.

[Pedriito]

Mohlo by se jednat o šťastný stav “sebezapomnění” s plným ponořením do přítomného okamžiku a ztrátou starostí o sebe, což je většinou jen dočasný stav, zatímco “zmizení ega” je trvalým stavem, který mění způsob, jakým jedinec vnímá svět.

Skoro, až na to, že není žádný jedinec. Takže jedinec nevnímá svět. Není pak totiž žádné vnímání. Není ani svět. Je jen všechno a nic najednou.

Dalo by se souhlasit s tím, co říká Jim Newman: "Každý vjem, každá myšlenka nebo zkušenost, která se děje, je již celistvostí, kterou hledáme."

Skrz to, čemu říkáš "nepochopení" se zdánlivé jeví jako skutečné. Je to tak? Jeví se to všechno jako svět plný individualit a rozmanitých od sebe oddělených tvarů, forem s rozmanitými názvy, vlastnostmi, účelem, kvalitou...

Ale s poznáním zdánlivé rozdělenosti, zdánlivosti jednotlivostí se jmény a tvary, je tohle všechno "tohle".

Newman tomu říká absolutno, Láska, ráj...

Takže všechno to má stejnou kvalitu blaženosti. To je ona Newmanem zmiňovaná celistvost, ve které nic nechybí.



Tím pádem všechno "tohle" co zároveň existuje a není to tím, čím se to jeví, je sat-čit-ánanda.

Je to tak?

To ti odpovím i mimo Veileho, ta tvoje věta je nesmysl.

"Tím pádem" - jakým pádem?
"všechno tohle" - jaký tohle

Co zároveň existuje a není to tím, čím se to jeví?

Óh bože, ó bože - tak běduje můj kolega Olexandr, když musí přehazovat mašinu.

[Pedriito]

Nic neexistuje.

Hmm.. to jsme dopadli... a záchod existuje? Abych se náhodou nevykadil do výtahu, pokud tedy existuje...

Ty se s tý zdánlivosti jednou pěkně posereš.

Pardon

Ty který se domáhal zadostiučinění za urážky, ale lidem co pravidelně uráží, v podobě mistrů, to je jedno jakých, tady jde o princip, dělá mrtvýho brouka.

Fakt se mi stýskalo po tomhle

[Jana]

Skrz to, čemu říkáš "nepochopení" se zdánlivé jeví jako skutečné. Je to tak? Jeví se to všechno jako svět plný individualit a rozmanitých od sebe oddělených tvarů, forem s rozmanitými názvy, vlastnostmi, účelem, kvalitou...

Tak se to jeví jen hledači. Nepochopení, o kterém se tu píše, je nepochopení toho úplně základního konceptu, co nedualita vůbec je. Ani ten nejzákladnější koncept žádný mistr nechápe.

Dobře, Veile, řekla bych, že máš pravdu, ano, žádný mistr to, o co v tom poznání jde, nechápe, protože cokoliv pochopíte, není ONO, jak říkával Nisargadatta.

Zeptám se Tě tedy: Je to tak správně? Nebo Ty ten základní koncept na rozdíl od mistrů chápeš?

Ale s poznáním zdánlivé rozdělenosti, zdánlivosti jednotlivostí se jmény a tvary, je tohle všechno "tohle".

A už jsme zase u nesmyslů mistrů. Není žádné poznání. Respektive je zdánlivé (ne skutečné) poznání ve snu. Odkud asi všichni ti mistři mluví?

Takže není žádné poznání, ale pochopení je?

Zvaž to, že pochopení pramení z mysli (z iluze) a poznání mysl přesahuje.

Takže všechno to má stejnou kvalitu blaženosti.

Pořád jsme u poznání. Není žádné poznání.

A blaženost je?

Tím pádem všechno "tohle" co zároveň existuje a není to tím, čím se to jeví, je sat-čit-ánanda.

Nic neexistuje. A tohle rozhodně není sat-čit-ánanda, to je jen další nesmysl mistrů. Čit je vědomí. Vědomí je oddělení. Vědomí je jen ve snu.

Dejme tomu, že se nepoužije pro popis toho "co je" výraz sat-čit-ánanda, ale je možné připustit, že při popisu toho "co je" vyvstávají slova: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska, což je ve své podstatě totéž?

[Pedriito]

Tvl, to mu to nemůžeš napsat jinak a hezky? Jinak, aby to neznělo blbě a hezky, aby aspoň uznal
že jsi čajovistka s tahem na dokonalý ponor směsi na přesnou dobu v milisekundách. Což by tě mohlo vyprovokovat i k poetiismu. Jójó

[Jana]

[Návštěvník]

No Veil bude asi šťastnej jen v okamžiku, kdy si neuvědomuje že neexistuje.

Možná si jen neuvědomuje že si uvědomuje že neexistuje,

A proto tak vyvádí s tou svou neexistenci...

[Návštěvník]

Když tadle zpráva nemá žádný účel tak se na ni mohu vykašlat,
A je mně to u prdele,

Hehehe, to ti tvůj oblíbený mistr mezi těmi sliby jak budeš vším zapomněl zmínit, viď? Ono by pak totiž moc lidí ty jeho nohy nelíbalo

Kdy už ti to dojde že jsi i nejsi a ne že nejsi...

Ale kdeže. To jen mistři žonglují se všemi možnými sliby, aby bylo dost uctívačů. Že jsi vším je jen podvůdek mistrů. Je jen všechno a nic zároveň.

Plácáš hlouposti naprosto stejný jako kdyby jsi tvrdil že jsi,

Ó samozřejmě. Pro hledače to bude vždycky hloupost a nesmysl. Protože v tom není žádný účel...

I kdyby ses snažil a celý život nedělal nic jiného, stejně to nikdy nepochopíš. Prostě nikdy. A abys hned nevykřikoval, rovnou říkám, že já to nechápu. Není žádné já...

Pac neumíš psát jako to co je a co není,
A píšeš v první osobě

Tak už byl holt jazyk vymyšlen a tak je strukturován. Není žádné já, i když jazyk třeba říká něco jiného, nebo nejde něco jinak slovy vyjádřit, nebo není dost zájmu to vyjadřovat opisy. Můžeš si to klidně převádět do řeči bez zájmen, jestli myslíš, že to pomůže. Ale JÁ TI říkám rovnou, že TI to nepomůže...

Ty Veile,
Kdy už se něco naučíš co není pitomosti ???

Samozřejmě, že pro hledače to bude vždycky nepochopitelné. Pak nezbývá, než napadat vlastní nepochopení.

Zkus meditaci,

Zkus jí ty. Ale už jsi jí zkoušel, viď? Tak co děláš tady? Meditace tě přece osvítila a teď jsi vším, nebo ne?

Kdybys nebyl,
Nebylo by ani já,
Tak proč to já stále používáš ???

Tak už byl holt jazyk vymyšlen a tak je strukturován. Není žádné já, i když jazyk třeba říká něco jiného, nebo nejde něco jinak slovy vyjádřit, nebo není dost zájmu to vyjadřovat opisy. Můžeš si to klidně převádět do řeči bez zájmen, jestli to pomůže. Ale JÁ TI říkám rovnou, že TI to nepomůže...
A já to nepoužívám samozřejmě (není žádné já).

Já nemám oblíbeného mistra, můj život je můj mistr..

Takže co je mně do nějakýho tvýho hloupyho žonglování s nějakým Novakem ?

To je přece tvůj problem kopírování idiotů z internetu...

V tom tvým plácání je zcela viditelný účel, totiž sebevoblbovani představou že neexistujes...

Tvoje výmluvy na jazyk jsou jen tvou traparnou, neumíš to,

Pac to na internetu nenajdeš, tak neplacej pitominy, já nejsem blbecek co žere hlouposti...


Jinak jasně že jsem vším, kdybych nebyl, bylo by mně u prdele že jsi hlupák,

Ale takto to prostě beru jako že ze všeho co je děláš pitomost..

[Návštěvník]

Místo kopírování hlouposti by ses měl něco naučit o myšlení a myslí,
To je základ,

Ó, a bude to stačit? Co všechno ses ještě naučil a jak daleko tě to dostalo?

Samozřejmě není žádná mysl.

Pokud se mysl s něčím ztotožní, tak jen dokola cykluje hlouposti a je šťastná,

No tak vidíš. Máš tu návod. Stačí se ztotožnit s tím, že jsi vším a jsi osvícený. Tak hup! Jak to jde???

Zatímco v paradoxu nic nevíš a proto to co nevíš víš správně,

Paradox je, že není žádný paradox.

A nikdy
Nikdy to co víš není stejné
Protože neměnné se neustále mění...

Jestli co víš není nikdy stejné, tak co mi to tady doporučuješ? Dyť je to nesmysl!!!

Ale ty se jen zacyklovane točíš na jedné představě

Já se na ničem netočím. Není žádné já.

Takže jsi sice šťastnej, ale jinak nudnej a navíc ještě blbej a čím více se točíš tím jsi i blbější...

Já nejsem šťastnej. Já nejsem nijakej. Není žádné já. Překvápko, co?

[Pedriito]

No Veil bude asi šťastnej jen v okamžiku, kdy si neuvědomuje že neexistuje.

Možná si jen neuvědomuje že si uvědomuje že neexistuje,

A proto tak vyvádí s tou svou neexistenci...

V mozku je jedno centrum a to řídí sebereflexi. Pozornost se musí hodně snažit, tohle oblbnout. Potřebuje k tomu silnou motivaci, takovou, co vznikne z hrozného, děsivého zážitku... Myslej a myslej, až vymyslej - houno - nicotnost jako gumu. Průser je, že ještě nepopsali list, a už gumujou. Mažou, co tam ještě není. A ono si je to najde.

[Návštěvník]

Místo kopírování hlouposti by ses měl něco naučit o myšlení a myslí,
To je základ,

Ó, a bude to stačit? Co všechno ses ještě naučil a jak daleko tě to dostalo?

Samozřejmě není žádná mysl.

Pokud se mysl s něčím ztotožní, tak jen dokola cykluje hlouposti a je šťastná,

No tak vidíš. Máš tu návod. Stačí se ztotožnit s tím, že jsi vším a jsi osvícený. Tak hup! Jak to jde???

Zatímco v paradoxu nic nevíš a proto to co nevíš víš správně,

Paradox je, že není žádný paradox.

A nikdy
Nikdy to co víš není stejné
Protože neměnné se neustále mění...

Jestli co víš není nikdy stejné, tak co mi to tady doporučuješ? Dyť je to nesmysl!!!

Ale ty se jen zacyklovane točíš na jedné představě

Já se na ničem netočím. Není žádné já.

Takže jsi sice šťastnej, ale jinak nudnej a navíc ještě blbej a čím více se točíš tím jsi i blbější...

Já nejsem šťastnej. Já nejsem nijakej. Není žádné já. Překvápko, co?

Ano bude to stačit,

Naučíš se všemu čemu je zapotřebí a dostane tě to nekonečně daleko...



To, že není žádná mysl je plácání tvé pitome zacyklovane myslí,

Mysl si může myslet cokoliv, třeba že neexistuje nebo že nemyslí,

Tvá mysl prostě plácá hlouposti a tím dokazuje že je hloupá a zacyklovana


To že je paradox že není paradox znamená blbe že je i není,

Jenže tvoje mysl to nechápe a myslí si že není,

Pac tvoje mysl je hloupá...

Jinak řečeno jsi hlupák

Takže můžeš tvrdit že není


Cože ti doporučuji?

No přece paradox, všechny možné možnosti mezi protiklady,

A ne jen jednu hloupost jako ty na které se točíš a vše další popiras...



Ale ano točíš se na predstave že není žádný já,

Nic jinýho neděláš jen toto,

Zrejme tě to naplňuje štěstím, vo nejaký lásce jsi tady přece stebetal ty a ne já...



Překvápko co, já si hodně velký pitominy pamatuji...

[Návštěvník]

Navíc,

Je nesmyslné tvrdit, že se zde dějí činnosti

A zároveň tvrdit že není žádný já,

Protože já je uvědomění a to je činnost...


A či je to činnost?

Nejspíš toho co není uvědomění,

Takže jak činnost uvědomění tak i já jenž je uvědoměním prostě jsou, protože je to dění...



Takže pozdravuj Nováka, což je také dění jenž může vytvořit tvé já, jenž je opět děním...

[Jana]

Možná si jen neuvědomuje že si uvědomuje že neexistuje,

A proto tak vyvádí s tou svou neexistenci...

To je zajímavý postřeh, protože uvědomění toho všeho tady nemůže nebýt.

[Jana]

To, že není žádná mysl je plácání tvé pitome zacyklovane myslí,

Mysl si může myslet cokoliv, třeba že neexistuje nebo že nemyslí,...

Pozor na to, aby se s vaničkou nevylilo i dítě.

Moc se mi líbí Salmův postřeh s barevným spektrem. Vidíme nějakou barvu a ona je ve své podstatě složeninou jiných barev a při hlubším celistvějším poznání se zjistí, že naše schopnost vidět barvy, vnímat je jako rozdílné skutečné jednotlivosti je umožněna jen tím, že tady není celistvé poznání.

Při celistvém poznání světla je bezbarvé světlo prázdné, čiré, není v něm nic.

Při částečném poznání světla je tady nějaká spektrální barva.

Osvícení je ve své podstatě probuzením do celistvosti Bytí.

Proto je tady mysl prázdná, neexistující, je jako čiré bezbarvé světlo, ve kterém není nic.

Proto ať se děje cokoliv, ve své podstatě se nic neděje. Žádný projev.

Existence je pořád sat-čit-ánanda.