Veil píše:Jana píše:Veile, omlouvám se, že Ti budu chvíli vyprávět pohádky.
Není důvod se omlouvat, proto tu to sdílení je. Já nic nevím, ale pokusím se odpovědět.
Díky
Jana píše:Nejsem nic, co by bylo ve vědomí od čehokoliv odděleno. Nejsem nic, co by se dalo popsat slovy. Ani tělo a ani žádná myšlenka. Asi je to jedna z nejvíc osvobozujících věcí, co se dá na duchovní cestě potkat. Nejsme ničím, co by mohla jakákoliv myšlenka zranit. Nejsme ničím, v čem by mohl být zažíván strach, ke kterému ve skutečnosti s tímhle poznáním neexistuje vůbec žádný důvod...
Tedy je tu naděje, že existuješ jako něco mystického, na co nejde ukázat. Jde to vysvětlovat z mnoha různých úhlů a začít kdekoli a stejně to vždy vede k tomu, že tohle je nepoznatelné. Říkáš, že nejsi tělo ani žádná myšlenka. Ale to je už samo o sobě obrovské zjednodušení a ve skutečnosti to nemůže být takhle řečeno. Abys něco takového mohla říci, musela bys totiž vědět, co je tělo, nebo myšlenka.
Proč by tady tohle poznání nemohlo být? Je možné prohlédnout mysl, rozpoznat, že myšlenky nejsou ničím skutečným, že představa není nic skutečného, může tu být poznání, že mysl je prázdná a to, co jsem, se nemění. Může tady být i poznání, že tělo ve skutečnosti je složeno jen z potravy, a i když se od narození po smrt stále mění, to, co jsem, to nijak neovlivňuje, jsem stále totéž. Může tady dokonce být i vhled do různých inkarnací a s tím i poznání, že to, co se narodilo, zemřelo, měnilo těla, se nikdy nijak nemění.
Víš to koncepčně, že tělo má končetiny, funguje v něm nějaký systém chodu krve, potravy, dýchání atd., že myšlenka tě najednou přepadne a ostatní jí "neslyší", tedy je to něco (asi) nehmotného - to všechno jsou koncepty.
A může tady být i vhled - ne vjem skrz smyslové orgány - ale přímo, že absolutně všechno, co existuje, má stejnou kvalitu vědomé existence.
Je tady jen bezbřehá existence všeho co je, která je láskou, blahem, štěstím, krásou. Vědomá existence. Vědomí.
Říkáš vědomá existence, ale to je zase jen koncept. Jak víš, co je existence a co znamená vědomé?
Prázdná mysl, ve které je jasné, že myšlenky nejsou ničím, nedokáže zaclonit, čím existence ve skutečnosti sama o sobě je. Bytí = vědomí = blaho. Tohle je tady právě to tohle, které je stále stejné a které je vším, co je. Mysl to nezkresluje. Ani připoutanost k smyslovým vjemům to nezkresluje. Jakýpak koncept, je to to jediné skutečné, co je. Existence je blahem, proto nemůže být jiná než vědomá. Bez vědomí by blaho nebylo vědomé.
Že si toho je někdo vědom je opět koncept.
To si tam přidáváš navíc. O něčem takovém nebyla řeč. Není v tom žádná oddělená izolovaná individualita. Je to jedno jediné Bytí, které je vědomé.
Je ve mně možnost uvědomovat se ve vědomí jako to, co s Tebou mluví. Ta kvalita v Tobě, je stejná, jako kvalita ve mně.
Ale to popisuješ jen to, co se zdánlivě děje. Ta možnost ve skutečnosti není žádná možnost. Nemá to druhou alternativu. To co se zdánlivě děje nemá nějakou jinou realitu, kdy se to mohlo stát jinak. Tak jaká potom možnost? I když si jedinec myslí, že se rozhoduje,...
Zase si tam přidáváš něco, co nepíšu. Je tady možnost, že prší nebo svítí sluníčko. Myslíš si, že jedinec si myslí, že se rozhoduje, jestli bude pršet nebo svítít?
Nicméně nemůžu o sobě tvrdit, že jsem láska, která je vším, že jsem vědomím, které vše obsahuje. Fakticky, když se já jakožto subjekt přiblížím k lásce jako k objektu, tak v ní mizím, nejsem a zůstává jen láska, blaho, štěstí, krása, vědomá existence, vědomí...
To jsou všechno koncepty. Dokud je tu zážitek lokalizace, dokud je tu zážitek já jsem, dokud to vypadá poznatelné, je tu zážitek vlastníka toho. Ale vlastník je také jen koncept. Skutečnost je
nepopsatelná. A zvláštní na tom je, že ta sevřená energie se může uvolnit a pak je naprosto jasné, zcela očividné, nepochybné, že tu ten vlastník nikdy nebyl. Od začátku to byl jen koncept. Ale i to je co se zdánlivě děje.
A do třetice, kde jsi vzal vlastníka?
To, co jinak píšeš, nevyvracím. To že nejvyšší level, který je jedinou skutečností, je nepopsatelný, Ti nevyvracím.
Momentálně to líp popsat neumím. Ale je možné, že to někdo dokáže líp a moc ráda si to přečtu.
