Téma osvícení

[Návštěvník]

Guru bez ztotožnění s osobním já reaguje na dotazy návštěvníků; a je-li jich hodně, může vnímat jako praktické napsat knihu, ve které na tyto stále se opakující dotazy odpovídá. Neobjevuje se v něm osobní já se snahou propagovat vlastní názory.

Nenašel by se žádný guru, který by propagoval svůj názor jak vzteklý?

[Návštěvník]

Žádný guru se nikdy nerozhněval, když si žák mlel svoje a nevnímal, co říká guru?

[Návštěvník]

Nenašel by se žádný guru, který by propagoval svůj názor jak vzteklý?

Žádný guru se nikdy nerozhněval, když si žák mlel svoje a nevnímal, co říká guru?

Jestli jde o skutečného Gurua nebo o domněle vševědoucí osobní já, které se za Gurua považuje a propaguje svoje názory, ber kde ber, pozná Probuzený... protože vnímá vyzařování jednotlivých bytostí včetně úrovně, na které dotyčný zareagoval. Při jakékoliv reakci - souhlasné i kritické.

[Návštěvník]

Nenašel by se žádný guru, který by propagoval svůj názor jak vzteklý?

Žádný guru se nikdy nerozhněval, když si žák mlel svoje a nevnímal, co říká guru?

Jestli jde o skutečného Gurua nebo o domněle vševědoucí osobní já, které se za Gurua považuje a propaguje svoje názory, ber kde ber, pozná Probuzený... protože vnímá vyzařování jednotlivých bytostí včetně úrovně, na které dotyčný zareagoval. Při jakékoliv reakci - souhlasné i kritické.

Žije dál v dualitě v podobě toho, kdo je na vyšší úrovni, protože vyzařuje a odpovídá na otázky osobních já?

[miroslav]

Dokud je tu já, je to dvojnost já a všechno ostatní.
Dokud je tu vědomí, je to dvojnost vědomí - nevědomí, nebo vědomí a čeho si je vědomo.
Dokud je tu já jsem, je to dvojnost já jsem - já nejsem, případně já jsem tohle a ne tamto.
Dokud je tu já jsem vše, je tu dvojnost vše a nic.
Dokud je tu cesta, je to dvojnost cesta - cíl.
Dokud je tu pochopení, je to dvojnost pochopení -nepochopení.

To je ale z jiného soudku. Dal jsi se na vykládání pohádek?
"Dokud" předpokládá čas. Čas ale neexistuje, je jenom tohle
Ani nějaká dvojnost neexistuje. Je jenom tohle.

[Návštěvník]

A dokud je tu osobní já, objevuje se v něm potřeba sdělovat tyto svoje poznatky ostatním osobním já.

Tohle je důsledek potřeby osobního já sdělovat ostatním já svoje poznatky?

[Návštěvník]

Nenašel by se žádný guru, který by propagoval svůj názor jak vzteklý?

Žádný guru se nikdy nerozhněval, když si žák mlel svoje a nevnímal, co říká guru?

Jestli jde o skutečného Gurua nebo o domněle vševědoucí osobní já, které se za Gurua považuje a propaguje svoje názory, ber kde ber, pozná Probuzený... protože vnímá vyzařování jednotlivých bytostí včetně úrovně, na které dotyčný zareagoval. Při jakékoliv reakci - souhlasné i kritické.

Žije dál v dualitě v podobě toho, kdo je na vyšší úrovni, protože vyzařuje a odpovídá na otázky osobních já?

Žije dál v domnělé dualitě, protože žije... A vnímá Jsoucno jako všetvořící - tedy i jako všechny předtím domněle samostatně existující tvary... včetně vlastního tvaru i tvarů všech ostatních bytostí...

Podobenství: jako když vlna oceánu rozpozná, že ona ani ostatní vlny nejsou něčím samostatně existujícím, že to všechno jsou modifikace oceánu...

[Veil]

To je ale z jiného soudku. Dal jsi se na vykládání pohádek?
"Dokud" předpokládá čas. Čas ale neexistuje, je jenom tohle
Ani nějaká dvojnost neexistuje. Je jenom tohle.

Samozřejmě, že skutečná dualita neexistuje. Snažil jsem se popsat, proč říkám co říkám. Že já jsem, vědomí, učení, poznání, atd. nedávají z hlediska nedvojnosti smysl.

[Návštěvník]

Individualita - osobnní já, je tu pro sebeodevzdání se universu. Toho je schopno teprve, když jí dojde, že universum se jí odevzdává nepřetržitě.
Může se také ovšem skrýt do nauk a filozofií, též darů universa. Z toho, co ji bylo dáno jako pomoc, si postaví pevnost, obrátí význam naruby. Taková etapa přechytralosti.
Též pomine.

Universum se odevzdává individualitě?

[miroslav]

To je ale z jiného soudku. Dal jsi se na vykládání pohádek?
"Dokud" předpokládá čas. Čas ale neexistuje, je jenom tohle
Ani nějaká dvojnost neexistuje. Je jenom tohle.

Samozřejmě, že skutečná dualita neexistuje. Snažil jsem se popsat, proč říkám co říkám. Že já jsem, vědomí, učení, poznání, atd. nedávají z hlediska nedvojnosti smysl.

Ani žádné hledisko neexistuje, je jenom tohle.

[Návštěvník]

Žije dál v domnělé dualitě, protože žije... A vnímá Jsoucno jako všetvořící - tedy i jako všechny předtím domněle samostatně existující tvary... včetně vlastního tvaru i tvarů všech ostatních bytostí...

Podobenství: jako když vlna oceánu rozpozná, že ona ani ostatní vlny nejsou něčím samostatně existujícím, že to všechno jsou modifikace oceánu...

Říkáš, že e guru žije v domnělé dualitě. Neví o tom, že dualita není skutečná? Nebo je skutečná. Považuje guru sebe za oceán a nevědomé individuality vnímá jako vlny?

[Návštěvník]

Probuzený - ať je Guruem, nebo ne - vnímá sebe i ostatní bytosti tak, jako když oceán vnímá sebe i všechny své vlny jako pohyby sebe sama.

Oceán v pohybu - nedualita: https://www.youtube.com/watch?v=y-qTQSfeYvg

[Pedro]

Individualita - osobnní já, je tu pro sebeodevzdání se universu. Toho je schopno teprve, když jí dojde, že universum se jí odevzdává nepřetržitě.
Může se také ovšem skrýt do nauk a filozofií, též darů universa. Z toho, co ji bylo dáno jako pomoc, si postaví pevnost, obrátí význam naruby. Taková etapa přechytralosti.
Též pomine.

Universum se odevzdává individualitě?

A ne snad, když ji utváří, vyživuje, od Átma, přes schopnost vnímat, myslet, uvědomovat si, až po chlup na kůži?

[Pedro]

Jednou z manifestací toho je např. život Ježíše, jež se pro ni obětoval.
Neudělal to pro universální bytí, které představoval, ale pro ty, kteří se stali individualitami,
pro jejich vzestup a osvobození se z vězení individualismu.

[Pedro]

Individualita - osobnní já, je tu pro sebeodevzdání se universu. Toho je schopno teprve, když jí dojde, že universum se jí odevzdává nepřetržitě.
Může se také ovšem skrýt do nauk a filozofií, též darů universa. Z toho, co ji bylo dáno jako pomoc, si postaví pevnost, obrátí význam naruby. Taková etapa přechytralosti.
Též pomine.

Tady se říká něco jiného. Že žádné já, ať už jakékoli, neexistuje. Není to nic než příběh. Jen myšlenkový konstrukt. Tohle už je vším. Není tedy žádná cesta k tomu co už je. To je skutečná nedvojnost.

Každá terminologie, každý její pojem, nese hodnoty, které jí jsou přiděleny, představují objekty vnímání a vztahy mezi nimi.
Každý takto definovaný objekt, jev, stav, získává nutně svůj protiklad. A to je práce myšlenky. Vnímání bez myšlenek to nedělá, jen přijímá a registruje. Definuje to myšlenka a v ní vzniká protipól.
Například nedvojnost a dvojnost (zdánlivé dění).
Bez myšlenky tu není pojem jako dvojnost a nedvojnost, není tu jakýkoliv pojem, definice něčeho a tedy toho myslitelný protipól. Pak skutečně je pouhé TO. A i když je to vnímáno v mnoha tvarech, není to definováno, pojmenováno a rozdvojeno myšlenkou - rozhraničeno mnoha myšlenkami... To je skutečná advaita.

[Návštěvník]

To takhle je, nebo to máš jen vyčtené?

[Pedro]

Vnímám to tak a nevím o tom, že by to takhle někdo popisoval. Pokud ano, rád si počtu.

Co si ovšem pamatuju z nějakého textu.., že překlad toho slova zní A (ne) DVAITA (dvě).
K takto podanému termínu už se protiklad, coby stav, těžko vymýšlí.
;-)

[Pedro]

Každopádně to můžeš vyzkoušet, vypustit z hlavy veškeré myšlenky. V józe jsme tomu stavu říkali nirvičará.
A koukám že k "ne-dvoum" to má blíž než blízko.

[Pedro]

Možná nirvičara bez dlouhýho á, už je to sada let. Co znamená nirvi je tu asi známo.
To čara nebo čára nebo čará (už si tim tvarem jist nejsem), znamená myšlenku.

[Návštěvník]

Každá terminologie, každý její pojem, nese hodnoty, které jí jsou přiděleny, představují objekty vnímání a vztahy mezi nimi.
Každý takto definovaný objekt, jev, stav, získává nutně svůj protiklad. A to je práce myšlenky. Vnímání bez myšlenek to nedělá, jen přijímá a registruje. Definuje to myšlenka a v ní vzniká protipól.
Například nedvojnost a dvojnost (zdánlivé dění).
Bez myšlenky tu není pojem jako dvojnost a nedvojnost, není tu jakýkoliv pojem, definice něčeho a tedy toho myslitelný protipól. Pak skutečně je pouhé TO. A i když je to vnímáno v mnoha tvarech, není to definováno, pojmenováno a rozdvojeno myšlenkou - rozhraničeno mnoha myšlenkami... To je skutečná advaita.

Ani prostor, ani vzduch není Skutečnost.
Ani země, ani oheň není Skutečnost.
Jestliže je tu pouze ten Bezčasový,
vše je Šiva.
Který je potom mrak a který je déšť?
Jestliže tu není žádný rozdíl
mezi myšlenkou/obrazem a světem.
Jestliže tu není žádný rozdíl
mezi myšlenkou/obrazem a bohy.
Jestliže je tu pouze ten Bezčasový, vše je Šiva.
Jak tu potom může být rozdíl mezi Skutečností a tím, co je neskutečné?
Není tu žádný rozdíl mezi živým a mrtvým.
Není tu žádný rozdíl mezi stejným a jiným.
Jestliže je tu pouze ten Bezčasový, vše je Šiva.
Jak potom někdo mohl mluvit o odcházení nebo přicházení?

Ani prostor...
Prostor je ten nejjemnější
z elementů - ten nejjemnější
A velmi často
ve vyšších vyjádření
při spirituálních rozmluvách
si všimnete, že se jazyk vzdaluje
od konkrétních forem,
stává se více éterický,
více lehký.
Takže slova jako prostor a vzduch a elementy -
nyní začnou hovořit pouze o elementech.
Oheň, voda, vzduch, éter, prostor.
Tak jako teď.
Ani prostor, ani vzduch není Skutečnost.
Ani země, ani oheň není Skutečnost.
Jestliže je tu pouze ten Bezmezný,
vše je Šiva.
Jestliže je tu pouze ten Bezmezný,
pouze ten Bezmezný,
vše je Šiva.
Šiva - Čisté Vědomí.
Šiva znamená Čisté Vědomí.
Takže ani prostor, ani vzduch nejsou Skutečnost.
Ani země, ani oheň nejsou Skutečnost.
Jestliže je tu pouze ten Bezmezný,
vše je Šiva.
Který je potom mrak a který je déšť? -
jestliže je tu pouze ten Bezmezný. Rozumíte?
Ke komu také promlouvá?
Ke komu promlouvá?
Kdo tu mluví,
jestliže je tu pouze ten Bezmezný?
Musí to být tak, že Bezmezný hovoří k Bezmeznému.
Není to tak?
Jinak, jak by...
Kdo popisuje Bezmezného?
Ten omezený?
Takže to musí být ten Bezmezný.

Jednoduše se takto vyjadřuje, z vlastní radosti.


Další praví:
Jestliže tu není rozdíl mezi myšlenkou/obrazem
a světem...
Takže již hovoří, nyní předpokládá...
Nehovořili jsme o tom.
Nehovořili jsme o tom - neptali se vás, co si o tom myslíte.
Říká: Jestliže tu není rozdíl
mezi myšlenkou/obrazem a světem...
Copak toto může znamenat?
Žádný rozdíl... Znamená to, že myšlenka/obraz
a svět musí být jedno a to samé.
Jestliže tu není rozdíl mezi myšlenkou/obrazem
a bohy...dokonce..
Takže dokonce bohové jsou jistý druh myšlenky.
Jsou jistou formou obrazu.
Tehdy se někteří lidé začnou cítit nepohodlně.
Vidíte to?
"Dokonce bohové?"
Oni sami jsou také zformováni myšlenkou.
Z perspektivy mudrce - ne? Takto on hovoří.
Takže jestliže tu není rozdíl mezi myšlenkou/obrazem
a bohy -
jestliže je tu pouze ten Bezmezný,
vše je Šiva.
Jestliže je tu pouze ten Bezmezný, vše je Šiva/Vědomí.
Vše je pouze Vědomí.
Vše jsou pouze formy Vědomí,
objevující se coby rozmanitost.
Ale všechna rozmanitost,
prach vší rozmanitosti je jedna a ta samá věc.
DNA všeho projeveného musí být Šiva.
To jest, pokud jste tomu porozuměli.
Jak by tu potom mohl být rozdíl
mezi Skutečností a neskutečným?
Kde by vůbec pocit skutečného a neskutečného...
a jaký je tam rozdíl?
Pokud je tomu porozuměno v srdci,
že je pouze Šiva-bytí,
že je pouze čiré Vědomí.
Zkusme to na okamžik a řekněme, že:
Pouze čiré Vědomí,
je tu pouze čiré Vědomí.
Tudíž každá myšlenka
je pouze hra Vědomí.
Každá forma je pouze Vědomí.
Každá osoba,
každé náboženství, každé gesto
každá akce,
všechen čas a časové oblasti
- minulost, přítomnost, budoucnost -
tisíce let nazpět, miliony let v budoucnosti,
to vše je myšlenka.
Zahrajme si tedy na okamžik tuto hru.
Vše je to myšlenka.
Ty a já -
vše myšlenka.
Toto a tamto - Och, je to jen myšlenka.
Meditace a Sadhana,
cvičení a modlitba,
to vše je myšlenka.
Blížit se, blíž, blíž k Bohu.
Jen myšlenka.
Je tu pouze ten Bezmezný.
Chceme pokračovat?
Takže, vše je hra, to také
je ten Bezmezný.
Fakt a fikce -
ne, ne, ne - všechna jsou tím Bezmezným.
Bezmezný se zjevuje jako věc
a tato věc -
manžel a žena,
ty a já, mistr - žák,
rozdílná náboženství,
rozdílné oblasti času
a rozdílná dějiště - všechny tyto věci -
rozdílné oblasti vesmíru,
planety, UFO a bytosti, žíjící v moři.
Toto vše, vše je pouze ten Bezmezný.
(chichot v pozadí)
Líbí?
(smích)
Nyní tu není žádný rozdíl
mezi živým a mrtvým.
(vzdechnutí)
Nyní se ptáme:
"Nezašel už nyní příliš daleko?"
Není tu žádný rozdíl mezi
živým a mrtvým.
Jak můžeš něco takového říci?
Protože to, co se nazývá život
je pouze ten Bezmezný.
Smrt je pouze ten Bezmezný.
Vše je to myšlenka.
Není tu žádný rozdíl mezi stejným a rozdílným.
Stejný - stejný, rozdílný - rozdílný. - Ne, není to nic, nic.
Vše je ten Bezmezný.
"Tento je velmi blízko. Ó, tam ten je velmi daleko."
- Ne, ne. Není tu žádný rozdíl.
Vše je ten Bezmezný.
(chichotání)
Jestliže je tu pouze ten Bezmezný,
vše je Šiva.
Vše je Šiva-Bytí, vše je Šiva-Vědomí.
Jak pak někdo mohl mluvit o odcházení nebo přicházení?
Takže když řekneme:
"Ó, někdy zjišťuji, že když jsem velmi soustředěný ve své meditaci,
a sedím tady, a je tu pouze Jedno."
No, ono je tu jen Jedno.
Kde je "dva"?
"Někdy se cítím velmi blízko a v jednotě s Bohem.
Jindy se cítím tak oddělený."
- Ano, to je ok.
Vše je to hra Bezmezného.
Přicházení a odcházení, žití a umírání,
nebe a peklo...
"Nebe a peklo? Óóó, nebe a peklo."
- Ne, vše je ten Bezmezný.
(chichotání)
My kreslíme čáru,
my tvoříme pocit omezenosti.
Omezení a bezmeznost... jedno a to samé,
Je to jedno a to samé, ten Bezmezný.
Měli bychom pokračovat?
No, pokračovat nebo zastavit je jedno a to samé.
(smích)
Vše je ten Bezmezný. Je tomu tak?
Více a více Bezmezného.
Je to příjemná hra?
Posluchači: Ano!
M: Je velmi hezká hra, což?
Bohové a démoni - (zalknutí)
Vše ten Bezmezný.
(smích)
Dobro a zlo.
- Ne, vše je ten Bezmezný.
Chválení Boha.
Proklínání Boha!
- Kdepak. Vše je ten Bezmezný.
(smích v pozadí)
Cítíte se trošku nepohodlně?
Toť Bezmezný!
(smích)
"Ale takové věci jsou rouhání, ne?"
- Ale ne, je to ten Bezmezný.
"Nesouhlasím."
"Souhlasím."
- Ne, vše je ten Bezmezný.
Vše je Šiva.
"Nejsem zkrátka schopen se soustředit.
Někdy zkouším meditovat a má mysl začne bláznit."
- To je v pořádku, je to vše ten Bezmezný.
"Cítíval jsem se Bohu tak blízko.
Ale nyní mám pocit, že jsem opravdu ztracen."
- To je v pořádku.
Je to vše ten Bezmezný.
Ty jsi to četla, ne?
Dal jsem ti to a ty jsi to četla.
Bezmezný to četl.
"Můj nejlepší přítel - můj nejhorší nepřítel."
- Ach, vše je ten Bezmezný.
Co potom s tebou zůstane?
Ten Bezmezný!
"Je to velmi obtížné, porozumět takovým věcem."
- To nevadí.
Vše je ten Bezmezný.
Vidíte, když takto hovoříme...
Jaký to má smysl, když mudrc takto hovoří?
Kompletně zruší všechno naše roztříštěné přemýšlení.
Máme pocit, že máme právo,
protože jsme - jak tvrdím - sféře duality.
Dualita nebo nedualita jsou...?
P: Ten Bezmezný.
M: Ten Bezmezný.
Okamžité štěstí.
Okamžité štěstí.
Protože jinak se mysl snaží...
"Jo, ale podívej, zní to velmi hezky,
ale víš, že máš zodpovědnost.
A musíš to zkusit a není to jednoduché.
od Moojiho to zní jednoduše, ale není to jednoduché.
Víš, jak je to obtížné?"
Copak to je?
P: Ten Bezmezný!
M: Ten Bezmezný.
Bezmezný hraje roli mysli,
zkouší obelstít Bezmezného.
A oba, ten podvodník a ten Bezmezný
je jeden a ten samý Bezmezný.
Dostaví se myšlenka:
"Něco tu nehraje,
protože tohle je příliš jednoduché."
"Ó, toto není má zkušenost."
- To je v pořádku.
(smích)
To je přesně to, co Bezmezný chce právě teď říci:
"Není to má zkušenost.
Omlouvám se, nesouhlasím.
Všichni se smějete, jakoby jste si užívali,
ale brzy budete
zase na dně."
- To je v pořádku. Protože...?
P: Vše je ten Bezmezný.
M: Vše je ten Bezmezný.
Nejlepší Satsang!
Takže dnes Bezmezný inspiroval:
"Běž a vezmi Advahuta Gítu.
Chci o sobě něco říci,
a chci to říci sám Sobě."
(smích)
"Protože je to již dlouho
co jsem sám sobě něco takového řekl.
Protože velmi často říkám komplikované věci,
dělám ze sebe všechny tyto věci
a nechávám je jevit se jako velmi rozdílné jedna od druhé
a ony spolu bojují.
Ale dnes chci sobě něco říci,
abych se cítil velmi šťastný."
Ani prostor, ani vzduch není Skutečnost.
Ani země, ani oheň není Skutečnost.
Jestliže je tu pouze ten Bezmezný,
vše je Šiva.
Který je potom mrak a který je déšť?
Nebo jakýkoliv jiný druh?
Kde je tu významný rozdíl?
"Jo, ale víš, že komár a motýl jsou velmi rozdílní."
- Ano, ano.
Oba jsou ten Bezmezný.
Pak mysl řekne: "Ale tohle je šílené, protože
pak nemám nic na práci.
Jak mohu...Však víš, musíš překonat.
Musíš bojovat.
Musíš meditovat.
Musíš rozlišit mezi tím, co je dobré a co špatné.
Nemůžeš prostě jen přehodit přes všechno deku a pak říct,
že je vše ten Bezmezný.
To prostě není fér.
Víš kolik energie bylo potřeba,
abychom tento život brali tak vážně?
A ty se tu procházíš a mluvíš o tom,
že vše je ten Bezmezný.
Nemáš respekt pro mou tvrdou práci?"
(hysterický smích v pozadí)
"Nevadí. Tahle legrace brzo skončí."
(nekontrolovaný smích pokračuje)
(smích)
Někteří to pochopí. Někteří ne.
Ale to je v pořádku, protože...?
P: Vše je ten Bezmezný.
(smích)
(smích ustupuje)
"Zítra odjíždím."
"Opravdu? Já zůstávám."
(smích)
"Já jsem trvalý obyvatel."
- Je to ok.
Proč?
Protože...
P: Vše je ten Bezmezný.
(smích)
M: Velmi dobře.