Téma osvícení

[Vostálník]

Jenže, co to Absolutno je?

No rozhodně není tímto :

"Je tu jen nekonečné blaho, štěstí, krása a já nejsem nic."

[Jana]

Prosím, vysvětlete mi tedy to - kdo, co jsem?

Seš idiotka, což ti již roky vysvětluji,..

Z mého pohledu je dualita nebo chceš-li dvojnost, iluzí oddělenosti, tedy iluze je něco jiného, než skutečnost.

Jestliže by bylo konečným poznáním, že jsem idiotka, potom i Ty musíš být idiot, to dá rozum. Ovšem idiotovi to asi nemůže být jasné. Pro něj budou idioti ti ostatní, jen on ne.

ale jinak Veil se neptá na to co je,

ale chce návod na to, aby všechno bylo takové jaké to je.

Veilovi, bych řekla, je jasné, že tohle už je takové, jaké to je, takže to žádný návod k tomu, aby to bylo tím, čím to je, nepotřebuje.

Ptá se Tě zřejmě proto, že podle Tebe existuje nějaký návod, jak z toho, co je, udělat to, čím by to mělo podle Tebe být, aby ti druzí nemuseli být ve Tvé mysli idioti a opice.

[Vostálník]

Jakmile se má mysl k lásce přiblíží, tak v ní zmizí. Je tu jen nekonečné blaho, štěstí, krása a já nejsem nic.

No a co já s tím ???

To je tvůj problém že jsi se ztotožnila s pocitem lásky a ted se z toho neumíš uvolnit,

a vlastně ani nechceš,

to je prostě nebezpečí jakékoliv duchovní cesty, že se připoutáme k tomu co chceme a pozorujeme...

Tudíž nejsi schopná postoupit ani na úroven meditační praxe,

natož aby jsi se přiblížila k nějakému osvícení....



Máš přesně to co jsi chtěla a co ti bylo přislíbeno a čemu jsi věnovala pozornost,

jsi štastná a jsi s tím pocitem štěstí plně ztotožněná,

jo, co si kdo v mysli zabuduje nějakou tou svou životní "praxí"

to tam pak holt má,

a je téměř nemožné se toho zbavit..


Tak to prostě chodí a sem tam vo tom někdo dokonce i píše,

jako třeba Turija na JZ...

[Jana]

Jakmile se má mysl k lásce přiblíží, tak v ní zmizí. Je tu jen nekonečné blaho, štěstí, krása a já nejsem nic.

No a co já s tím ???

To je tvůj problém že jsi se ztotožnila s pocitem lásky a ted se z toho neumíš uvolnit,...

Vyzkoušej to, větší uvolněnost neexistuje, než rozplynutí mysli v lásce, blahu...

Pak je jasné, o čem mluví Veil, o čem mluví všichni probuzení.

Kde by se vzala nějaká touha po něčem víc?

Dokonalý klid a mír, který nic nenaruší.

[Vostálník]

Veilovi, bych řekla, je jasné, že tohle už je takové, jaké to je, takže to žádný návod k tomu, aby to bylo tím, čím to je, nepotřebuje.

No to je jeho omyl a sebevoblbování,

vycházející z jeho stavu kdy je ničím který podobně jako ty považuje za nějaký osvícení,

a který pak vylepšuje tím, co kde vyčetl,

a pak samozřemě stejně jako ty tvrdí hovadiny...

[Vostálník]

Vyzkoušej to, větší uvolněnost neexistuje, než rozplynutí mysli v lásce, blahu...

Obvykle kritizuji věci které znám a ne věci které neznám...

[Vostálník]

větší uvolněnost neexistuje

To je tvůj stop stav, ale ne můj...

[Jana]

větší uvolněnost neexistuje

To je tvůj stop stav, ale ne můj...

Co bys chtěl ještě uvolňovat víc, než je uvolnění vědomí od mysli?

[Vostálník]

Pak je jasné, o čem mluví Veil, o čem mluví všichni probuzení.

Já vím velmi dobře kdo vo čem mluví a kdo se k čemu připoutal,

to lze velmi dobře poznat z toho co kdo píše a k čemužeto prstíčkem ukazuje,

tedy nic složitýho....

[Vostálník]

Co bys chtěl ještě uvolňovat víc, než je uvolnění vědomí od mysli?

Neumíš číst co ti zcela jasně píšu ???

že nejsi uvolněná od mysli,

ty jsi ztotožněná s pocitem štěstí z kterého se neumíš uvolnit a to je tvůj stop stav,

který roky přiblble vydáváš za stav osvícení...


Zcela jasně jsem ti napsal, že kdo s čím zachází tím také schází...

[Jana]

Možná by ses chtěl zbavit touhy po štěstí, pokud by tady byla, ale sat-čit-ánanda je přesně tou existencí, kterou je, je nedotčená touhou, nedotčená jakýmkoliv ztotožňováním. Je to prostě šťastná existence, která je přesně taková, jaká je.

Všechno, co není sat-čit-ánanda, je iluze, pohádka, projekce mysli.

[Vostálník]

je nedotčená touhou,

Těžko mluvit o nedotčenosti touhou, když někdo na tý touze neustále serfuje,

obvykle když dojde někdo do cíle, tak od něj touha odpadne a von se již dále o to nezajímá a je jak od touhy tak i od cíle uvolněn...

To co ty předvádíš nemá rozhodně nic společného se stavem bez touhy,

to je extáze která spočívá na serfování na touze být štastná víc a víc a víc...

[Vostálník]

Všechno, co není sat-čit-ánanda, je iluze, pohádka, projekce mysli.

Serfování na touze není SČA, ale také to není iluze, projekce nebo pohádka...

Prostě je to jen připoutanost Vědomí...


Hovadiny typu projekce, iluze a pohádka si nech pro jiný co si v tom hověj....

[Jana]

Ty nalézáš touhu, já nalézám vděk.

[Veil]

To ale není návod, ale mapa. Já chci návod k tomu, aby všechno bylo takové, jaké to je. Tak se předveď.

Samozřejmě že to je návod,

to je návod na přítomnost tady,

jen musíš na tý mapě najít to tady

tak hledej

Jestli mám něco hledat, není to to, co už je. Jestli to už mám, tak proč bych to hledal?

Takže znova. Ukaž mi návod, abych se dostal k tomu, co už je. Stejně nesmyslné, jako všechna učení.

[Vostálník]

Jestli mám něco hledat, není to to, co už je.

Aha,

takže to co ty nevidíš a neuvědomuješ si dozajista není tím co je,

to je fakt logika blba...

Ale bez obav, neposílám tě hledat něco co by bylo mimo obzor tvého uvědomění, máš to neustále před očima a stejně to nevidíš...

[Veil]

Pánové, díky. Prosím, vysvětlete mi tedy to - kdo, co jsem?

Ty nejsi ničím. Ty neexistuješ. Je jen tohle, které je vším i ničím zároveň.

Všechno se jen zdánlivě děje, vše co je možné vnímat. Jen ty se ani zdánlivě neděješ, je to úplná iluze, na které není nic skutečného. Tělo, myšlenky, vzpomínky, reakce, to vše je tohle. Uvnitř nikdo není. Není ani žádné uvnitř.

V určitém smyslu jsi ničím i vším zároveň, ale není nikdo, kdo by mohl říct, já jsem vším. To já tomu vždycky vadí.

[Vostálník]

Ty nejsi ničím. Ty neexistuješ.

Takže čau papoušku,

nebudu se s tebou bavit vo hovnech,

jasně jsem ti vysvětlil co jsi....

[Jana]

Pánové, díky. Prosím, vysvětlete mi tedy to - kdo, co jsem?

Ty nejsi ničím. Ty neexistuješ. Je jen tohle, které je vším i ničím zároveň.

Všechno se jen zdánlivě děje, vše co je možné vnímat. Jen ty se ani zdánlivě neděješ, je to úplná iluze, na které není nic skutečného. Tělo, myšlenky, vzpomínky, reakce, to vše je tohle. Uvnitř nikdo není. Není ani žádné uvnitř.

V určitém smyslu jsi ničím i vším zároveň, ale není nikdo, kdo by mohl říct, já jsem vším. To já tomu vždycky vadí.

Je to nádherné nebýt ničím.

Ó, ta svoboda, klid a mír...

A stejně tak nádherné je být vším.

Ó, ta krása být tím vším milovaným, neoddělitelným.

mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm

[Jana]

Veile, díky.

Je Absolutno tohle?