Téma osvícení

[Jana]

Pro Janu...

bavíme se o tom, že papírový guru ještě nikdy neudělal žáka mistrem...

tedy - ve zkratce pro tebe...

Ó, díky mistře, a kdo udělal Tebe?

[Oponent]

Pro Réru a Rázu:

Máš pravdu, zcela jsem vynechal videa.

Když si uvědomíš, čím vším by si musel reálný vládce větru projít, než by byl narazil na ty dvě, projetím celého seriálu za pár hodin nemáš šanci ani byť jen jednu z nich ani "potkat".

Ale pro to "být zajímavějším", můžeš ty fantazijní jména užívat s nadšením.

[Oponent]

Ty jsi fakt úsměvný.

Vždyť ty ani netušíš význam slova "žák", natož abys mohl používat slovo "Mistr"...

Odpovím ve stejném duchu:

Markétka.

[Bžou]

Pro Janu...

bavíme se o tom, že papírový guru ještě nikdy neudělal žáka mistrem...

tedy - ve zkratce pro tebe...

Ó, díky mistře, a kdo udělal Tebe?

Mě udělala maminka s tatínkem.

A dokonce vím kde, héč.

[Oponent]

Maminka s tatinkem...

Hmmm.

Tvou jistotu v této otázce bych nechtěl mít.

[Jana]

Mě udělala maminka s tatínkem.

A dokonce vím kde, héč.

Díky, zas až takové podrobnosti jsem snad ani nepotřebovala vědět.

[Oponent]

Čas se naplňuje, půjdu o dům dál...

[Jana]

Čas se naplňuje, půjdu o dům dál...

Ten, kdo je naplněn je bezčasý a nikam neodchází.

[Oponent]

Čas se naplňuje, půjdu o dům dál...

Ten, kdo je naplněn je bezčasý a nikam neodchází.

Jak vidíš, máš pravdu...

[Jana]

[Réza]

No a já mluvila o něčem úplně jiném než oponent.
:-D

[Návštěvník]

No a já mluvila o něčem úplně jiném než oponent.
:-D

O čem?

[Návštěvník]

No a já mluvila o něčem úplně jiném než oponent.
:-D

Máš to nějaké zmatené:

NE "mluvila" ale PSAL!

A s tím, že "o něčem jiném" nelze, než souhlasit.

Tys totiž vůbec ani netušil - natož abys věděl - o čem to je....

Ale módní progresivita ve volbě genderu je u tebe místně příznačná - to asi tušíš úplně stejně, jako znáš obsah probíraného tématu.


Pro Janu:

To on/ona/ono teď má takhle furt, anebo mívá i světlé chvilky?

[Oponent]

Pro Janu:

To on/ona/ono teď má takhle furt, anebo mívá i světlé chvilky?

Se omlouvám, nějak se mi podařilo ten nick nevyplnit...

[Jana]

Zkusím přešlápnout.

Veil psal, že žádný trik v tom není.
Miroslav o bratřích v triku.
Réza:

Ten "trik", o kterém jsem psala já, je trikem z úplně jiného pohledu. Z pohledu jednoty, tu musí být trik - božský trik - abychom mohli mluvit o tom zda by to všichni zvládli na první pokus.

Zatím, co ty či Vail či Jana, mluvíte o triku, jak se dostat z duality, aby každý jeden, prohlédl, že neexistuje.
Já mluvila o triku Jednoty (neexistujícího), po kterém teprve každý jedem, může být uvažován.

Z pohledu jednoty není třeba dělat vůbec nic pro to, aby se nevytvářela dualita, iluze oddělenosti.
Z pohledu duality je možná možné vyjasnit, jak přestat iluzi vytvářet, jak ji prohlédnout.

Tedy Réza mluví z pohledu Probuzeného, kterého může chápat jen Probuzený, nebo ten, kdo právě prohlédl iluzi.

A o čem píše Oponent? Bůh suď. Možná o potřebě oponovat.

[Pedriito]

Ten trik prostě je, vnímat to neosobně, odpoutaně, vše v celku... Jenže ten trik není jen tak k dostání. Osoba se vzdá svý sebedůležitosti, a to tak že ne vlastní silou, nýbrž uzráním pochopení - uvědoměním.
Vše kolem je jen víření myšlenek o tom, rozlítaná pozornost... Ok, není to špatně, prostě to jestě nevyzrálo. Ve věčnosti času dost.

[Oponent]

Jano,

Veil napsal:
"A poslední trik je v tom, že to co jsem nazval zážitek není zážitek, protože to nikdo nezažívá."

Miroslav na to odpověděl:
"A žádný trik v tom není."

A já to doplnil:
"Kdyby to bylo bez triku, zvládli by to úplně všichni a na první pokus..."

A Pedriito zcela správně začal:
"Ten trik prostě je, vnímat to neosobně, odpoutaně, vše v celku... Jenže ten trik není jen tak k dostání."

Bohužel, i u Pedriita tomu chybí ta koncovka...

Je to jasnější?

[Oponent]

Réza:
Ten "trik", o kterém jsem psala já, je trikem z úplně jiného pohledu. Z pohledu jednoty, tu musí být trik - božský trik - abychom mohli mluvit o tom zda by to všichni zvládli na první pokus.

Zatím, co ty či Vail či Jana, mluvíte o triku, jak se dostat z duality, aby každý jeden, prohlédl, že neexistuje.
Já mluvila o triku Jednoty (neexistujícího), po kterém teprve každý jedem, může být uvažován.

Tedy Réza mluví z pohledu Probuzeného, kterého může chápat jen Probuzený, nebo ten, kdo právě prohlédl iluzi.

"Réza" - se snaží napodobit pohled Probuzeného, a v tom je ten problém. Zazdít to slovy, že to může chápat "jen Probuzený" - tak to je také tedy "dílo".

Z pohledu Jednoty totiž vůbec žádný trik není potřeba, Kdežto z pohledu osoby neschopnost umu toho "triku" vede na to, že se osoba "zasekne" ve svém vývoji.

Je to stejný případ, jako v tom příběhu, který popsal Wettering:

"Jedna bohatá žena chtěla zažít také to Probuzení, přišla proto do zenového kláštera a slíbila hlavnímu mnichovi cokoli, když ji to naučí. Byla tam pár měsíců a stále nic. Vložil se do toho Mistr. Nechal rozložit zrcadla do kruhu a ji posadil doprostřed s tím, že nemusí spěchat, že si ji vyzvedne po nějaké době, ať jen medituje.
Strávila mězi zrcadly také nějaký čas, než Mistr přišel.
Na otázku, co vidí odpověděla:
Ano je to úžasné, vidím sama sebe v miliónech odrazů, jsem v každém zrcadle nekonečně krát! Děkuji, to je přesně ten žážitek, který jsem chtěla..."

Ten příbeh má ale i pokračování.
Zeptali se jednoho novice, který neměl nijak slavné výsledky v řešení svých koánů, i když už v klášteře byl delší dobu, co na její odpověď říká.

A on odpověděl. Ta žena se mýlí, všechna ta zrcadla jsou přece prázdná..."

[Pedriito]

Jano,

Veil napsal:
"A poslední trik je v tom, že to co jsem nazval zážitek není zážitek, protože to nikdo nezažívá."

Miroslav na to odpověděl:
"A žádný trik v tom není."

A já to doplnil:
"Kdyby to bylo bez triku, zvládli by to úplně všichni a na první pokus..."

A Pedriito zcela správně začal:
"Ten trik prostě je, vnímat to neosobně, odpoutaně, vše v celku... Jenže ten trik není jen tak k dostání."

Bohužel, i u Pedriita tomu chybí ta koncovka...

Je to jasnější?

Vše má svůj čas, Oponente. Mezi vyklíčením květiny a její vůní, je proces růstu. Semínko si neřekne, přeskočím to, už chci kvést a vonět. Člověk na duchovní cestě si to říká často, a často tomu i uvěří, že už je hotovo. Ten "trik" je v tom, nechat to růst. Ale to většinou člověku dojde, když už kvete. Takže ten trik spočívá v přirozenosti a probíhá spontánně, nezávisle na myšlence o triku...
Nedá se sebrat a osobnostně použít, ani s ideou zisku sebepoznání, uskutečnění... Teprv při absenci i toho nejsvětějšího zisku, se sám vyjeví jako požehnání.

[Oponent]

Pedriito.

Jednou jsem potkal jednoho "učence" z Brna, který měl dlouhou přednášku přesně na totéž téma. A nakteslil ve vzduchu kruh - na podporu své myšlenky, že je potřeba projíž dlouhou a strastiplnou cestu probuzení. A ve své - tehdy ještě - mladické nerozvážnosti jsem přemýšlel nad tím, proč neustále začínat od nuly... A v tom mi to došlo - chození, běháni lenošení v kruhu je neustálé dohánění vzdálené mrkvičky na bičíku... Vždyť se stačí zastavit a otočit svou pozornost na sebe samého...

A tohle je to otázka okamžiku.

Problém ale je v tom, že mysl sama sebe naprogramovala, že "TO" musí být veliké, jasné všem a hlavně velmi vyjímečné, a když to má být tak vyjímečné, musí se to podpořit takřka nemožnou prací. Něco jako ten Sysifos. A tento postup má stejný problém, jako byl ten v příkladu Sysifa. Ta mrkvička je stále vzdálená...