Téma osvícení

[Pedriito]

To si myslíš že svou suchou držkou bez zlomku osobitosti, můžeš uctít bezejmenné?
Ucti To touhou, co nezná hranic, musíš dát vše, co je stejně tak odpuštěním jako láskou...
A budeš moct mluvit o štěstí, jestli tě TO přijíme.
Vše je jen na síle přání, ani sám ďábel s tím nic dělat. Čistá touha ho
spálí...

[Pedriito]

Pak budeš svobodným člověkem. Ne s myslí plnou toho, či onoho, bude opravdu na těhle tvých žehráních nezávislá. A Veilova pozornost bude vidět dál, než jen do nikam... Jasně že umřeš Veile, ale třeba s tím vědomím ještě něco zanecháš, třeba nějakou báseň..

[Pedriito]

[miroslav]

Veile, určitě ses s tímhle poznáním nenarodil. Můžeš se podělit o to, jak se tohle poznání objevilo? Jak se to přihodilo, že místo světa tak, jak ho vnímá většina z nás, vnímáš realitu beze snů a bez pohádek?

On se přece nenarodil a dokonce ani není, a tedy ani žádnou realitu beze snů a bez pohádek nemůže vnímat.
Koukám ty to pořád nechápeš.

[Pedriito]

Veile, určitě ses s tímhle poznáním nenarodil. Můžeš se podělit o to, jak se tohle poznání objevilo? Jak se to přihodilo, že místo světa tak, jak ho vnímá většina z nás, vnímáš realitu beze snů a bez pohádek?

On se přece nenarodil a dokonce ani není, a tedy ani žádnou realitu beze snů a bez pohádek nemůže vnímat.
Koukám ty to pořád nechápeš.

To je právě ta pohádka, kterou nás chce krmit. Důvod bych tipoval na neoblíbenost v kolektivu (jen můj tip).

[Pedriito]

Každopádně, kdyby o sobě ten neexistující Veil něco řek, čistě do snu, třeba že je inženýr přes kvantovou mechaniku,..
bylo by to jasnější..

[Pedriito]

Hmm, to nebude jen neoblíbenost.. ale nemysli si, že tě ty ambice někam přivedou.
Leda na dno

[Pedriito]

Hmm, to nebude jen neoblíbenost.. ale nemysli si, že tě ty ambice někam přivedou.
Leda na dno

Jinak že zdravím Áju, jsem zapoměl heslo.. My jsme si taky dělaly ochranu... dělám si jí furt..

[Pedriito]

Levá ruka je přání s druhá pozornost.. a ty dlaně kolem tebe udělají ochranu.
Je to jen o přání a pozornosti, rukou netřeba.
Funguje to, teda aspoň u mě... moh bych vyprávět...

[Pedriito]

No to snad! Zrovna jsem se sním chtěl celou noc hádat!!!

[Návštěvník]

Důvod bych tipoval na neoblíbenost v kolektivu (jen můj tip).

Nemám nic společného s kolektivem, který by měl své neoblíbené.
Ty ano a máš své neoblíbené, protože máš k sobě výhrady, tak se snažíš být oblíbenější, než ti tví neoblíbení, že je to tak? Neodpovídej, stejně bys neřekl pravdu.

[Pedriito]

Důvod bych tipoval na neoblíbenost v kolektivu (jen můj tip).

Nemám nic společného s kolektivem, který by měl své neoblíbené.
Ty ano a máš své neoblíbené, protože máš k sobě výhrady, tak se snažíš být oblíbenější, než ti tví neoblíbení, že je to tak? Neodpovídej, stejně bys neřekl pravdu.

Tak to kecáš, já byl vždy oblíbený, aniž bych za to mohl, že jsem tak oblííbený... hrůza, do dnes mám z toho mindráky ...

[Pedriito]

Například v první třídě jsem díky své oblíbenosti poprosil p. Učitelku, aby mě pustila na záchod.
No ona inženýrka výuky neochvějněvpoznala, že to vydržím..
Tak to se spletla, pochcal jsem pár metrů čtverečních

[Návštěvník]

co tě nezabilo, to tě posílilo

[Pedriito]

Vedle je mysl,, návštěvníku, myslýš že to má souvislost?

[Pedriito]

Furt se směješ, neco občas vypícneš,.. myslim že vím za kým jsi

[Pedriito]

Kde jste čoveče!

[Jana]

Neříká to nikdo. Jedinec to nedokáže pochopit, protože vidí jen duálně. Nejjednodušší vysvětlení je, že je to úplné kouzlo. Nemá smysl o tom přemýšlet. Skutečně není nikdo, kdo si to uvědomuje, nebo něco říká. A přesto se tu ty slova objevují. Všechno se prostě jen zdánlivě děje samo od sebe.

Veile, určitě ses s tímhle poznáním nenarodil. Můžeš se podělit o to, jak se tohle poznání objevilo? Jak se to přihodilo, že místo světa tak, jak ho vnímá většina z nás, vnímáš realitu beze snů a bez pohádek?

Je mi jasné, Veile, že s Tvým poznáním, je Tvůj příběh o tom, jak jsi prohlédl, že nejsi, pohádka. Miluju tyhle pohádky a vím, že úplně každý, kdo dospěje k poznání, že iluze je iluze, takovou pohádku má. Buddha seděl pod stromem, Maharaj si říkal podle učitelova návodu "já jsem", Tolle zjistil, že nemůže sám se sebou vydržet a že v něm není ten druhý, kdo by s ním nevydržel, Mojimu řekl Papaji: "Je to "já", co způsobuje trable, je to "já", co způsobuje utrpení. "Já trpím. Já umírám" , jen "já" je neposlušné, musíš se zbavit toho "já" ...místo hledání Boha. Boha nemůžeš najít nikde jinde, je všude, jen ty teď zmiz. Pak uvidíš, Bůh je všude. Ty musíš zmizet."

Mně řekl kdysi dědeček: "Miluj všechny", brával mě sebou do ráje, protože on všechny opravdu miloval. Pak jsem si přečetla v Bibli, kterou můj dědeček nečetl: "Miluj Boha celým svým srdcem, myslí a duší ze vší síly" a ono to začalo držet. A při tom druhém přikázání: "Miluj bližního svého jako sebe sama" jsem chtěla vzít bližního do ráje, jenže jsem zjistila, že on už v tom ráji je a nemůže v něm nebýt, protože on je tím rájem, ve kterém je tak nádherné a bezpečné zmizet. Je tím Bohem, který je všude.

[Veil]

Veile, určitě ses s tímhle poznáním nenarodil. Můžeš se podělit o to, jak se tohle poznání objevilo? Jak se to přihodilo, že místo světa tak, jak ho vnímá většina z nás, vnímáš realitu beze snů a bez pohádek?

Jedinec se točí ve velmi malém kruhu poznání. Poznává svět kolem sebe, ale protože vše je nepoznatelné, příliš bezprostřední, aby to bylo možné skutečně poznat, poznává to pomocí a prostřednictvím konceptů. Poznávání pomocí konceptů to poznávané ukazuje jako poznatelné, tedy svým způsobem mrtvé. Jedinec pak hledá živost někde jinde. Touží po naplnění a splynutí s tímhle, ale chce o tom vědět, chce to poznat. Vše co poznává je ale zdánlivě mrtvé, tak kde najít živost?

Vše je živost, vše je naplnění, ale jen bez konceptů, tedy bez jedince, protože jedinec je také koncept. Je to malý kruh, ze kterého poznáním není úniku.

[Veil]

Veile, určitě ses s tímhle poznáním nenarodil. Můžeš se podělit o to, jak se tohle poznání objevilo? Jak se to přihodilo, že místo světa tak, jak ho vnímá většina z nás, vnímáš realitu beze snů a bez pohádek?

Ono to je ve skutečnosti nepoznání, nikoli poznání. Je to konec poznání. Konec iluze, že tohle je poznatelné. Proto je to pak jako dětský údiv nad vším. Ale realizace je tohle. Nic není potřeba. Už to je, jaké to je. Už teď je to realita bez snů a pohádek. Ty sny a pohádky jsou k tomu uměle přidané. Je to konec požadavku, aby tohle bylo něčím jiným, než to je.