Téma osvícení

[Pedro]

Anebo jinak. Co je dle tebe cesta a cíl?

https://www.youtube.com/watch?v=-fckdAkbHdo

O temnotě a cestě

Nevěřím na temnotu mimo člověka, nikde krom jeho podvědomí , co se "realizuje" v tý mysli, jsem žádnou nenašel... Kdyby to stálo na světle "venku", nebylo by co řešit. Proto vždy cesta začíná uvnitř, "oprašováním" toho Srdce, vědomí, vnitřní síly, duchovních kvalit... Tím to světlo roste až prokoukne "navenek" - sjednotí se s universem (vědomě). To ovšem v nejlepším případě. Není to tak jednoduchý. Kdyby to bylo tak jednoduchý, nebylo by rozbrojů na světě. Ikdyž ten stav sjednocení jednoduchý je. Ale chyba lávky, myslet si že když to někde vyzvím, zaslechnu, vyčtu... že jest hotovo. To podvědomí si žádá moře pozornosti, nic není hned. Též je tu takzvané kolektivní podvědomí, a to je defakto to, co je nazýváno ďáblem. To hýbe masama... A taky je tu něco, co je zváno universálním vědomím, a to je defakto to Božské. Je to odvěký boj mezi nimi - v nás. Záleží k čemu ta pozornost tíhne. Tenhle boj počal se vznikem člověka, civilizace... Před tím bylo ticho po pěšině, nebylo co řešit. S rozvojem společnosti, toho vzniklo mraky k řešení... Vědomí je mnohem jemňější než podvědomí, defakto nezničitelné a plné Světla... Ale podvědomí má moc to v nás zakrýt. A o tom je celá tahle věc. I cesta duše z toho "ven".. A může to bolet, je to citelné, soucit člověka bolí - čistě. Nesoucit (sobectví) člověka nebolí - ale temně.

[Jana]

Anebo jinak. Co je dle tebe cesta a cíl?

https://www.youtube.com/watch?v=-fckdAkbHdo

O temnotě a cestě

Nevěřím na temnotu mimo člověka, nikde krom jeho podvědomí , co se "realizuje" v tý mysli, jsem žádnou nenašel... Kdyby to stálo na světle "venku", nebylo by co řešit. Proto vždy cesta začíná uvnitř, "oprašováním" toho Srdce, vědomí, vnitřní síly, duchovních kvalit... Tím to světlo roste až prokoukne "navenek" - sjednotí se s universem (vědomě). To ovšem v nejlepším případě. Není to tak jednoduchý. Kdyby to bylo tak jednoduchý, nebylo by rozbrojů na světě. Ikdyž ten stav sjednocení jednoduchý je. Ale chyba lávky, myslet si že když to někde vyzvím, zaslechnu, vyčtu... že jest hotovo. To podvědomí si žádá moře pozornosti, nic není hned. Též je tu takzvané kolektivní podvědomí, a to je defakto to, co je nazýváno ďáblem. To hýbe masama... A taky je tu něco, co je zváno universálním vědomím, a to je defakto to Božské. Je to odvěký boj mezi nimi - v nás. Záleží k čemu ta pozornost tíhne. Tenhle boj počal se vznikem člověka, civilizace... Před tím bylo ticho po pěšině, nebylo co řešit. S rozvojem společnosti, toho vzniklo mraky k řešení... Vědomí je mnohem jemňější než podvědomí, defakto nezničitelné a plné Světla... Ale podvědomí má moc to v nás zakrýt. A o tom je celá tahle věc. I cesta duše z toho "ven".. A může to bolet, je to citelné, soucit člověka bolí - čistě. Nesoucit (sobectví) člověka nebolí - ale temně.

Je to krásně popsané. Jen snad je k tomu možné ještě připsat, že soucit bolí do té doby, dokud srdce uzavírá mentální obal těla bolesti. Je možné se té bolesti nebát, projít skrz ni až do místa, kde jsme skutečně v jednotě s každým a se vším, co je. Tohle místo je bolestí nedotčeno, je tady stále klid, mír, pohoda, štěstí.

I malé plačící dítě se v náruči milující mámy, která je šťastná, že to dítě je, utiší a trápení zmizí.

Zrovna tohle je moc krásný postřeh:

Tazatel: Říkáš, že čisté štěstí je dostupné všem za všech okolností, ..

(10:01) Rupert Spira: I když procházíte bolestnou negativní zkušeností, vaše skutečná přirozenost, čisté Já zůstává nedotčeno, i když je hluboce zatemněno vaší zkušeností...

[Jana]

Zkus, prosím, popsat prakticky, jak to je, když například existenci Putina od Tvé vlastní existence neodděluje mysl.

Prakticky je to tak, že já jsem tady a Putin nejspíš v Kremlu. Ale oddělen od celku není ani jeden.

Dobře, projekce času a prostoru je záležitostí mysli vytvářející iluzi oddělenosti. To znamená, že když sledujeme realitu jen skrz mysl, tak nás od sebe odděluje prostor a čas. Putin je v Kremlu. Je tady mysl, která vytváří časoprostorovou iluzi oddělenosti. A v mysli je tudíž i jakákoliv neoddělenost jen teorií, představou.

Jak víme, pravdu nelze poznávat v mysli, ale v srdci.

Dokázal bys, Miroslave, popsat, jaké to je vnímat Putina bez myšlenek ve svém vlastním srdci?

Je Tvé srdce skutečně osvobozené od všech mentálních obalů vytvářejících iluzi oddělenosti až tak, že jednota celku je vědomou žitou realitou?

[Pedro]

Dobře, projekce času a prostoru je záležitostí mysli vytvářející iluzi oddělenosti.

Tahle terminologie není platná, nebo ať nežeru, je platná jen napůl. Neboť uvažuješ jen mysl myslící, představující si, pociťující, vzpomínající, pochybující... Ale zrovna tak může být prostá toho všeho, čili meditující, čistě vědomá.
Takže ten závoj utváří pocity a myšlenky, představy... Jejihž živnou půdou je podvědomí - zóna těch i oněch vzpomínek versus nové vjemy a naučenýho fungováním vnímání, cítění, rozumování. To jak s tím pracuje pozornost.

[Jana]

Dobře, projekce času a prostoru je záležitostí mysli vytvářející iluzi oddělenosti.

Tahle terminologie není platná, nebo ať nežeru, je platná jen napůl. Neboť uvažuješ jen mysl myslící, představující si, pociťující, vzpomínající, pochybující... Ale zrovna tak může být prostá toho všeho, čili meditující, čistě vědomá.
.

Přesně tak. Mentální závoj zahalující skutečnost není ve skutečnosti nic skutečného, natož stabilního. V meditaci nenarazíš na žádnou osobu, na kterou bys mohl mít pifku, v meditaci neexistuje žádný hněv, strach, zloba, nesnášenlivost, vina, špatnost ... Kdyby ano, tak to není meditace.

Takže ten závoj utváří pocity a myšlenky, představy... Jejihž živnou půdou je podvědomí - zóna těch i oněch vzpomínek versus nové vjemy a naučenýho fungováním vnímání, cítění, rozumování. To jak s tím pracuje pozornost

S tím podvědomím je to zajímavé. Buď to jede na bázi ega - strachu, pak mentální obal zesiluje, nebo na bázi pravého Já - lásky a obal mizí.

To znamená, když naše pozornost je upnutá ke strachu dejme tomu o mír na téhle planetě, což se jeví jako bohulibá záležitost, tak narůstá vrstva obalu, která brání otevřít se Pravdě. Proto také boj proti šílenostem z nás dělá šílence.

Když je pozornost upnutá v lásce, tak iluze oddělenosti mizí. Je tu klid a mír, který, bych řekla, je nakažlivý pro všechny bytosti, které nás právě vnímají.

Eduard Tomáš vyprávěl, jak byl u výslechu a nacista s ním meditovat a meditoval.

[miroslav]

Je tady mysl, která vytváří časoprostorovou iluzi oddělenosti.

Mysl ji nevytváří, ta ji reflektuje.
Myslíš, že když zavřeš oči tak viditelný svět zmizí, protože tvoje oči vytvářejí iluzi světa?
Naopak tvoje oči a mysl viditelný svět reflektují a umožňují si ho uvědomovat a vědomě se v něm pohybovat, pracovat, milovat se atd.

Nejsi jediná, kdo z těch advaitových textů a úryvků mistrů zblbnul. Třeba takový Veil je přímo odstrašující příklad takového zblbnutí, které nejspíš považuje za poznání nebo alespoň chce, aby to tak vypadalo.

[Jana]

Je tady mysl, která vytváří časoprostorovou iluzi oddělenosti.

Mysl ji nevytváří, ta ji reflektuje.
Myslíš, že když zavřeš oči tak viditelný svět zmizí, protože tvoje oči vytvářejí iluzi světa?

To, co vnímáme smyslovými orgány skrz mysl s celou projekcí prostoru a času je jen částečné poznávání skutečnosti.
Jak říká Eduard Tomáš: "Mysl pramení v duchovním srdci, potom jde do hlavy a pěti smysly do světa. Cesta k Pravdě je obrácená."
Celou skutečnou pravdu poznáváme nikoliv v mysli, ale v duchovním srdci. Tady je právě to poznání, o kterém mluví sútra srdce.

[Jana]

Co vy máte furt s nějakým oddělením?
Já například oddělený nejsem. Znáš někoho kdo je oddělený nebo se cítí být oddělený?

Řekla bych, že například od Putina se oddělený nepochybně cítíš, nebo se mýlím?

[miroslav]

Řekla bych, že například od Putina se oddělený nepochybně cítíš, nebo se mýlím?

Já nejsem oddělený od ničeho ani nějaké oddělení necítím.

[Jana]

Řekla bych, že například od Putina se oddělený nepochybně cítíš, nebo se mýlím?

Já nejsem oddělený od ničeho ani nějaké oddělení necítím.

Píšeš například:

Kim čong un ještě větší hovado než Putin. A jak se říká: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá
A takovým hovadům neradno ustupovat ...

Dokázal bys takhle nějak vidět i sám sebe???

Nic ve zlém, Miroslave, ale poznávání ničím neoddělené jednoty neznamená, že teoreticky víme, že tady není žádná oddělenost, ale prakticky jednota s mnohými bytostmi - ani náhodou.

Docela krásně to popisuje Hawkins v mapě vědomí, čím hlubší nevědomost, tím větší iluze oddělenosti a tím víc nám mohou druzí připadat nemožní, nepřijatelní, odlišní.

V těch nejvyšších kalibračních číslech vidíme druhého jako naše vlastní já v jiné formě.

Veil Hawkinse nejspíš nečetl, nicméně to zakoušení jednoty popisuje naprosto skvěle:

Ruce
Divam se na sve ruce a divim se. Jak dokonale jsou. Divam se na sve telo a divim se. Jak dokonalé je. Divam se na svuj svet a divim se. Jak dokonaly je. Ve vsem vidim jenom tebe. O jaka nevyslovna radost, ze nejsem odlisny od tebe.

[Veil]

Řekla bych, že například od Putina se oddělený nepochybně cítíš, nebo se mýlím?

Já nejsem oddělený od ničeho ani nějaké oddělení necítím.

Já je to oddělení. Dokud je já, je tu oddělení. Já a to ostatní.

[miroslav]

Já je to oddělení. Dokud je já, je tu oddělení. Já a to ostatní.

To je tvůj velký omyl. Je to chybná interpretace zkušenosti já. Já není od ničeho odděleno, tvými slovy: "Není nic jiného, než to". Ale ty tahle svoje slova nechápeš, přesněji řečeno je chápeš blbě. Ony to asi nebudou tak úplně tvoje slova, i když je stále omíláš dokola.

[miroslav]

V těch nejvyšších kalibračních číslech vidíme druhého jako naše vlastní já v jiné formě.

Koukám, že se v tom taky pěkně plácáš. Jaké NAŠE VLASTNÍ já?

Proč si já potřebuješ přivlastňovat ? Pak máš to "zakoušení" jednoty a "zakoušení" nejednoty.
Pravda nespočívá v nějakém zakoušení.

[Jana]

Řekla bych, že například od Putina se oddělený nepochybně cítíš, nebo se mýlím?

Já nejsem oddělený od ničeho ani nějaké oddělení necítím.

Já je to oddělení. Dokud je já, je tu oddělení. Já a to ostatní.

Ano, "já", které vyjadřuje: "Já jsem něco jiného, než ostatní", je vyjádřením iluze oddělenosti.

Ovšem i Probuzení používají zájmeno "Já", nicméně to vyjadřuje stejnost.

[Jana]

V těch nejvyšších kalibračních číslech vidíme druhého jako naše vlastní já v jiné formě.

Koukám, že se v tom taky pěkně plácáš. Jaké NAŠE VLASTNÍ já?

Proč si já potřebuješ přivlastňovat ?

Naše vlastní "Já" je jen jedno, stejné v každém a ve všem.

Pravda nespočívá v nějakém zakoušení.

Být ztotožněný se jménem a formou JE egocentrismus. Jen člověk který zakouší, že není tělem ani myslí, může nebýt egocentrikem, protože není egem, kterým by byl někde centrován. Nebo by se dalo také říci, že je centrován stejně ve všech a ve všem co potkává. Starost o blaho druhých je starost o jeho vlastní blaho. Pocit 'já jsem svět, svět jsem já' se stane zcela přirozeným, jak je jednou prožitkem prokázáno, že vlastně ego-centrismus neexistuje.
~ Nisargadatta Maharaj

[Návštěvník]

Takže já = Já?

[Veil]

Není žádné já, ať už velké, malé, já jsem, ani já jsem vědomí. Všechno je to jen oddělení. Všechno je to jen sen. Všechno co je, je jen tohle.

[Návštěvník]

Tak asi to, že brahma = atman taky neplatí. Je jen to.

[Jana]

Není žádné já, ať už velké, malé, já jsem ani já jsem vědomí. Všechno je to jen oddělení. Všechno je to jen sen. Všechno co je, je jen tohle.

Tohle je psané z pohledu té nejčistší moudrosti osvícené mysli.

Aštávakragíta:
1. Kde jsou tvorové, nebo kde tělo, kde smyslová ústrojí, nebo kde mysl, kde prázdnota, a kde stav bez očekávání - je-li má pravá přirozenost prosta vší poskvrny?
2. Kde je psaná nauka, kde poznání Sebe, nebo kde mysl odpoutaná od věcí, kde sytost, kde osvobození od žízně - jsem-li navždy povznesen nad všechny dvojice protikladů?
3. Kde je vědění, či kde též nevědění, kde ,,toto", a kde ,,já" či ,,mé", kde upoutanost a vyproštění, kde podoba mé pravé podoby?
4. Kde jsou osudové následky minulých činů, které se už začaly objevovat, nebo kde je osvobození ještě v tomto životě zde na zemi, a kde ono dokonalé osvobození po smrti - jsem-li vždy mimo všechny rozdíly?
5. Kde je ten, kdo koná, kde ten, kdo požívá; nebo kde je osvícení bez činnosti? Kde jsou vnímatelné věci, a kde výsledek vnímání - jsem-li vždy bez vlastního způsobu bytí?
6. Kde je svět, či kde člověk žádající si osvobození; kde jógin, a kde ten, kdo je bohat poznáním; kde upoutaný a kde osvobozený - jsem-li ve své pravé přirozenosti bez čehokoli druhého?
7. Kde je stvoření světa, a kde, jeho zničení; kde je cíl, jenž má být uskutečněn, a kde cesta vedoucí k jeho uskutečnění; kde ten, kdo uskutečňuje, nebo kde dosažení - jsem-li ve své pravé přirozenosti bez čehokoli druhého?
8. Kde je ten, kdo vyměřuje, nebo kde vyměřování, kde jeho předmět, a kde jeho výsledek, kde něco, či kde nic - jsem-li vždycky bez poskvrny čistý?
9. Kde je rozptýlení, a kde soustředění na jeden bod; kde pošetilost, kde zaslepenost; kde radost, či kde sklíčenost - jsem-li vždycky bez činnosti?
10. Kde je shon světa, či kde nejvyšší pravda, kde štěstí, nebo kde neštěstí - jsem-li vždy prost všeho hloubání?
11. Kde je vesmírná šalba, a kde věčný koloběh životů, kde náklonnost, nebo kde odříkání, kde individuální duše, či kde ono všepronikající brahma - jsem-li vždy bez poskvrny?
12. Kde je působení, nebo kde jeho zanechání, kde osvobození, a kde upoutanost - stojím-li vždycky na nejvyšším vrcholu a spočívám-li takto - jsa nedílný stále ve svém přirozeném stavu?
13. Kde je poučení, nebo kde psaná nauka, kde žák, a kde učitel, či kde nejvyšší lidský cíl - jsem-li prost omezujících vlastností a míruplně blažen?
14. A kde je ,,jest", či kde je ,,není", a kde je ,,jedno", či kde ,,dvě"? K čemu tu mnoha slov? Nejsou mi vůbec k ničemu!

Takže já = Já?

Z pohledu Lásky je Tvé drahé milované Já nepřipoutané k žádné iluzi oddělenosti, k žádné myšlence: "Toto jsem a toto nejsem", vším, co existuje a žádné jiné já neexistuje.

To, čemu říkáme osobní "já" je naše pravé neosobní "Já" jen zastřeno iluzí, nevědomostí, připoutanostmi k pomíjivému.

[Jana]