Poradna zdarma

Ano, Jano, je ze stejné líhně.

Jen vůně zůstala a už je zase v trapu :-)

Nezaměnitelná vůně...

Tara píše:Ano, Jano, je ze stejné líhně.

Jen vůně zůstala a už je zase v trapu :-)

Nezaměnitelná vůně...

Tak ať se daří.

Je to starý zenový příběh o chrámu a učiteli, který vždy když byl tázán na pravdu (tohle není o pravdě), tak jen zvedl prst, aby ukázal na realitu, že je jen to, co je, tedy tohle.
A v tom chrámu byl chlapec, který převzal ten zvyk učitele, že na každou otázku na pravdu nebo na to, co tohle je, vždy jen zvedl prst.
Ale ten učitel se jednou zeptal přímo toho chlapce: Tak jaká je pravda o tomhle?
A chlapec zvedl prst stejně jako učitel.
Ale učitel se zamračil a dal najevo, že to je špatná odpověď.
A následoval velký povyk, chlapec s pláčem utekl atd.
A když se prach usadil a vše se zklidnilo, přišel učitel znovu za chlapcem a znovu se ho zeptal, jaká je pravda o tomhle.
A chlapec začal pohyb stejně jako dřív, ale zarazil se a nezvedl prst.

A to je ono. To je ta zpráva. Není žádný prst. Není žádné ukazování. Není kam jít. Už je to hotové.

Jim Newman (volně přeloženo)

Veil píše:Je to starý zenový příběh o chrámu a učiteli, který vždy když byl tázán na pravdu (tohle není o pravdě), tak jen zvedl prst, aby ukázal na realitu, že je jen to, co je, tedy tohle.
A v tom chrámu byl chlapec, který převzal ten zvyk učitele, že na každou otázku na pravdu nebo na to, co tohle je, vždy jen zvedl prst.
Ale ten učitel se jednou zeptal přímo toho chlapce: Tak jaká je pravda o tomhle?
A chlapec zvedl prst stejně jako učitel.
Ale učitel se zamračil a dal najevo, že to je špatná odpověď.
A následoval velký povyk, chlapec s pláčem utekl atd.
A když se prach usadil a vše se zklidnilo, přišel učitel znovu za chlapcem a znovu se ho zeptal, jaká je pravda o tomhle.
A chlapec začal pohyb stejně jako dřív, ale zarazil se a nezvedl prst.

A to je ono. To je ta zpráva. Není žádný prst. Není žádné ukazování. Není kam jít. Už je to hotové.

Jim Newman (volně přeloženo)

Tak to máš krapet popletený, Veile. Viz např. https://www.heartofmeditation.com/mumon-case3.html

V Zenu se zkrátka žádná žába nešlukuje, no.

"Jedna bohatá žena chtěla zažít také to Probuzení, přišla proto do zenového kláštera a slíbila hlavnímu mnichovi cokoli, když ji to naučí. Byla tam pár měsíců a stále nic. Vložil se do toho Mistr. Nechal rozložit zrcadla do kruhu a ji posadil doprostřed s tím, že nemusí spěchat, že si ji vyzvedne po nějaké době, ať jen medituje.
Strávila mězi zrcadly také nějaký čas, než Mistr přišel.
Na otázku, co vidí odpověděla:
Ano je to úžasné, vidím sama sebe v miliónech odrazů, jsem v každém zrcadle nekonečně krát! Děkuji, to je přesně ten žážitek, který jsem chtěla..."

Toto je o Veilovi, Janě.

Ten příbeh má ale i pokračování.
Zeptali se jednoho novice, který neměl nijak slavné výsledky v řešení svých koánů, i když už v klášteře byl delší dobu, co na její odpověď říká.

A on odpověděl. Ta žena se mýlí, všechna ta zrcadla jsou přece prázdná..."

Evi, to je jen Tvá představa o druhých osobách a věříš tomu, že ti druzí to tak musí mít, protože sama sebe neznáš. Mrzí mě, že potřebuješ příležitost k anonymitě zneužívat k dehonestaci druhých.

Jana píše:Evi, to je jen Tvá představa o druhých osobách a věříš tomu, že ti druzí to tak musí mít, protože sama sebe neznáš. Mrzí mě, že potřebuješ příležitost k anonymitě zneužívat k dehonestaci druhých.

Nechce se mi zrovna přihlašovat a tak často píšu i jako Návštěvník.
Ale že ty zneužiješ anonymitu k ohalení osoby, která píše, je smutné.

Jinak ten první příběh je přesně o tom, jak to máš, to není žádná dehonestace, to je skutečnost :-)

Jana píše:Evi, to je jen Tvá představa o druhých osobách a věříš tomu, že ti druzí to tak musí mít, protože sama sebe neznáš. Mrzí mě, že potřebuješ příležitost k anonymitě zneužívat k dehonestaci druhých.

No mě to teda přišlo fakt vtipný

Vždyť jsi osvícená, tak proč se tomu nesměješ. Není koho dehonestovat. Nebo jo? Nebo neupřímně jo?

Zdeněk píše:

Jana píše:Evi, to je jen Tvá představa o druhých osobách a věříš tomu, že ti druzí to tak musí mít, protože sama sebe neznáš. Mrzí mě, že potřebuješ příležitost k anonymitě zneužívat k dehonestaci druhých.

No mě to teda přišlo fakt vtipný

Vždyť jsi osvícená, tak proč se tomu nesměješ. Není koho dehonestovat. Nebo jo? Nebo neupřímně jo?

Dehonestovat můžeš ve své mysli své představy o druhých, nikdy ne skutečnost. Vtipné by to bylo, kdyby to neoddělovalo od Kristova vědomí.

Jinými slovy řečeno, tento způsob myšlení není požehnaný, a pak se jeden diví, že se cítí být obětí těch druhých, že má nutkavý pocit cítit se manipulován a nesvoboden i tam, kde si dovolí napsat cokoliv (klidně i jako anonym).

Jana píše:Dehonestovat můžeš ve své mysli své představy o druhých, nikdy ne skutečnost. Vtipné by to bylo, kdyby to neoddělovalo od Kristova vědomí.

Jinými slovy řečeno, tento způsob myšlení není požehnaný, a pak se jeden diví, že se cítí být obětí těch druhých, že má nutkavý pocit cítit se manipulován a nesvoboden i tam, kde si dovolí napsat cokoliv (klidně i jako anonym).

Ve své mysli nemůžeš dehonestovat nikoho, protože a) není žádná tvoje mysl; b) není nikdo druhý; c) není žádná entita, která by mohla cokoli dělat. Požehnaní a nepožehnaní je jen píseň duality, tedy sen. Nic takového není. Stejně jako nikdo, kdo by mohl být svoboden, nebo nesvoboden.

Veil píše:

Jana píše:Dehonestovat můžeš ve své mysli své představy o druhých, nikdy ne skutečnost. Vtipné by to bylo, kdyby to neoddělovalo od Kristova vědomí.

Jinými slovy řečeno, tento způsob myšlení není požehnaný, a pak se jeden diví, že se cítí být obětí těch druhých, že má nutkavý pocit cítit se manipulován a nesvoboden i tam, kde si dovolí napsat cokoliv (klidně i jako anonym).

Ve své mysli nemůžeš dehonestovat nikoho, protože a) není žádná tvoje mysl; b) není nikdo druhý; c) není žádná entita, která by mohla cokoli dělat. Požehnaní a nepožehnaní je jen píseň duality, tedy sen. Nic takového není. Stejně jako nikdo, kdo by mohl být svoboden, nebo nesvoboden.

Jasně. Je to tak. V té dimenzi poznání Skutečnosti, neexistuje žádná mysl, žádná dehonestace ničeho, nikdo druhý, nikdo nesvoboden, žádná entita, která by mohla něco dělat.

Ovšem ta píseň duality, ve které je vše požehnané, protože je Jedním, je nádherná.

A je to pozoruhodné, jak je to, co poznávám (i když tu není nikdo, kdo by poznával ), všechno požehnané. Říkám si zrovna, jak mohl někdo stvořit takovou krásu, kterou poznává nejen mé srdce, ale vidí i mé oči.

A tříletý Maxík, se kterým jsme pozorovali ještěrky, motýly, kytky, ptáky, stromy, byl z toho ve stejném úžasu jako já.

Jana píše:


Jasně. Je to tak. V té dimenzi poznání Skutečnosti, neexistuje žádná mysl, žádná dehonestace ničeho, nikdo druhý, nikdo nesvoboden, žádná entita, která by mohla něco dělat.

Ovšem ta píseň duality, ve které je vše požehnané, protože je Jedním, je nádherná.

A je to pozoruhodné, jak je to, co poznávám (i když tu není nikdo, kdo by poznával ), všechno požehnané. Říkám si zrovna, jak mohl někdo stvořit takovou krásu, kterou poznává nejen mé srdce, ale vidí i mé oči.

A tříletý Maxík, se kterým jsme pozorovali ještěrky, motýly, kytky, ptáky, stromy, byl z toho ve stejném úžasu jako já.

Jen dodávám, že není žádná jiná dimenze poznání skutečnosti. Je jen tohle. Naprosto obyčejné, nepoznatelné, nechtěné, ale přesto naprosto naplněné tohle.

Všichni pořád hledají něco navíc, nějaké lepší zítřky, stavy, atd. To po čem ve skutečnosti touží, je již tohle.

Jinak řečeno, není žádné Kristovo vědomí, žádné božské já, žádné vědomí, je jen tohle. Není kam jít a co hledat, co dosahovat, protože neni nikdo hledající a tohle se nikam nehýbe. Žádný prostor, žádná příčina a následek. Žádná minulost, žádná budoucnost a žádný přítomný okamžik.
Není žádná odpověď, protože ve skutečnosti není nikdo, kdo by mohl položit otázku. Tohle už je naplněné, kouzelné a přesto naprosto jednoduché všechno a nic.

Jasně

I když žádné úrovně a ani duchovní cesty neexistují, všechna ta povídání o Kristovu vědomí, Božském Já a všech těch cestách k tomuhle, co je, miluju.

Veil píše:Jinak řečeno, není žádné Kristovo vědomí, žádné božské já, žádné vědomí, je jen tohle. Není kam jít a co hledat, co dosahovat, protože neni nikdo hledající a tohle se nikam nehýbe. Žádný prostor, žádná příčina a následek. Žádná minulost, žádná budoucnost a žádný přítomný okamžik.
Není žádná odpověď, protože ve skutečnosti není nikdo, kdo by mohl položit otázku. Tohle už je naplněné, kouzelné a přesto naprosto jednoduché všechno a nic.

No, myslím, že se to dá léčit, ale pokud je ti v tom dobře, tak netřeba. Když si někdo myslí, že je kůň a je v tom šťastný je to lepší než nešťastný člověk, kterého z té iluze probereme.
Ty si zase myslíš, to co píšeš, to je v pohodě, hlavně když ti to dělá dobře a nikomu to neubližuje.

Horší je, když si třeba Putin, který vládne největším arzenálem jaderných zbraní, myslí že je carem budoucí euroazijské říše.


To se bohužel nedá léčit u psychiatra, tam on nikdy nepůjde, ale jedině silou, jako stejně spojenci léčili Hitlera a jeho bandu.
A vzhledem k tomu, že Putin vládne na rozdíl od Hitlera největším arzenálem jaderných zbraní, tak to nebude tak jednoduché.

Jaká může být cesta k tomu co už je? Není snad tohle nedualita? Kdyby bylo nutné někam jít, kdyby tohle už nebylo všechno co je, byla by to přece dualita. Já a cesta někam. Není žádné já a žádná cesta. Tohle už je neduální.

A není nikdo osvícený, žádní mistři, žádný Maharaj ani Maharshi nebyli osvícení. Osvícení je uvědomění, ze tu nikdo není a je jen tohle. Ale i to je jen co se děje. Tohle už je osvícené. Pro nikoho.

Veil píše:Jaká může být cesta k tomu co už je?

Ta cesta je to, co je. To, že nic není je jen zabloudění tvého rozumu zblblého advaitou.
Jsem zvědav, až budeš trpět metastázemi v kostech, jak to budeš vidět že žádné bolesti nejsou a hlavně není nikdo kdo by jimi trpěl - o to ty si koleduješ - jestli osud bude k tobě milostivý, tak to zažiješ, abys opravdu zmoudřel.
Zatím jsi úplně vedle, bohužel.

Jen jestli není zbloudění rozumu naopak řešit pořád Putina.