Poradna zdarma

Veil píše:

Pedriito píše:To ji byl hned (od narození, máš přece datum narození) včetně mysli čirou jednotou?
I Adi Šankara se musel učit než řek, že brahman je svět...

Nikdo tu není. Narození je příběh. Jednota je příběh. Šankara je příběh. Řeka je příběh. Brahman je příběh. Svět je příběh.

Kdo nebo co si těch příběhů vědomo?

miroslav píše:

Veil píše:

Pedriito píše:To ji byl hned (od narození, máš přece datum narození) včetně mysli čirou jednotou?
I Adi Šankara se musel učit než řek, že brahman je svět...

Nikdo tu není. Narození je příběh. Jednota je příběh. Šankara je příběh. Řeka je příběh. Brahman je příběh. Svět je příběh.

Kdo nebo co si těch příběhů vědomo?

Nikdo. Je jen tohle. Že je to něčeho vědomo je příběh, protože je to vším. Nepotřebuje to vidět, nebo si být vědomo něčeho jiného, protože je to vším a ničím zároveň. Pozorování nebo uvědomování jsou vztahy. Tohle v sobě žádné vztahy nepotřebuje.

Veil píše:

Pedriito píše:To jsi byl hned (od narození, máš přece datum narození) včetně mysli čirou jednotou?
I Adi Šankara se musel učit než řek, že brahman je svět...

Nikdo tu není. Narození je příběh. Jednota je příběh. Šankara je příběh. Brahman je příběh. Svět je příběh.

Je to živý příběh, nikoliv mrtvý sen. Já to vidím jako živý příběh, ty jako mrtvý sen.
Ty říkáš že vlna na hladině neexistuje, že neexistuje ani ta hladina, je jen beztvará hlubina.
Já říkám, že kol beztvaré hlubiny proudí voda, proto je i hladina a vlna. Kdy proudit nebude, nebude o čem mluvit.
Z nekonečného a neposatelného vychází konečné, co je popisováno. Marnivost tohoto počínání je marnivá jen na oko. Neb tím že to smysly (mysli včetně) nemohou uchopit, to paradoxně dohledávají. Neb v té zavnímané beznaději ustupijí a mizí. To nedělá někdo, kdo to vidí či nevidí jako příběh, jako sen či ne sen.. to se děje z principu. Nakonec, tak jak se kdysi objevila, zmizí jen - myšlenka. Nic jiného, nic dalšího...

Pedriito píše:Je to živý příběh, nikoliv mrtvý sen. Já to vidím jako živý příběh, ty jako mrtvý sen.

Neříkám, že je to mrtvé. Je to živost sama. Ale je to prázdné. Je to sen. Nemá to žádný vliv na nic. Není to skutečné. Jen se to objevuje a mizí najednou.

Pedriito píše:Ty říkáš že vlna na hladině neexistuje, že neexistuje ani ta hladina, je jen beztvará hlubina.
Já říkám, že kol beztvaré hlubiny proudí voda, proto je i hladina a vlna. Kdy proudit nebude, nebude o čem mluvit.

Příměr s vodou a hlubinou se na to nehodí. Spíš s kapkou a vodou. Ale ani to není dobrý příměr.

Pedriito píše:Z nekonečného a neposatelného vychází konečné, co je popisováno.

Není to tak, že by z toho něco vyvstávalo. Že by bylo nic a z toho vyvstalo něco. Tohle je nic a všechno najednou. Nevyvstává to z prázdnoty, je to prázdnota.

Pedriito píše:Marnivost tohoto počínání je marnivá jen na oko. Neb tím že to smysly (mysli včetně) nemohou uchopit, to paradoxně dohledávají. Neb v té zavnímané beznaději ustupijí a mizí. To nedělá někdo, kdo to vidí či nevidí jako příběh, jako sen či ne sen.. to se děje z principu. Nakonec, tak jak se kdysi objevila, zmizí jen - myšlenka. Nic jiného, nic dalšího...

Co je zde zdánlivě sdělováno je, že všechno co může být řečeno, všechno co může být chápáno, všechno co může být koncepčně pojato, je jen příběh. Není to skutečné. Je to pohádka o tom, jaké to je. Takové to ale ve skutečnosti není. Není to poznatelné. Není to definovatelné. Je to vším a ničím zároveň. Ale je to tohle. Není to někde jinde. Není to za dvaceti lety meditování. To co jedinec hledá, je už vším co je i není.

Docela by mě zajímalo, co na to Lída.
Tohle si myslím je její parketa...

PS: vidím to podobně jako pedrito...

Veil píše:Je jen tohle.

A "tohle" je vším, tedy i tebou i těmi tvými bludnými myšlenkami. A to, že nevíš čí seš, to není poznání. To je jen druh nevědomosti.
Příběh konkrétní nevědomosti.

miroslav píše:

Veil píše:Je jen tohle.

A "tohle" je vším, tedy i tebou i těmi tvými bludnými myšlenkami. A to, že nevíš čí seš, to není poznání. To je jen druh nevědomosti.
Příběh konkrétní nevědomosti.

Ano, není to poznání. K poznání potřebuješ vztah subjekt-objekt. Někoho kdo poznává, poznávání a něco co je poznáváno. To všechno je jen příběh. Je to nedvojnost. Nemá to vztah subjekt-objekt.

Veil píše: Je to nedvojnost. Nemá to vztah subjekt-objekt.

A dojnost je co? Dvojnost není "to".
Dvojnost je "příběh"?
A příběh není to?

miroslav píše:

Veil píše: Je to nedvojnost. Nemá to vztah subjekt-objekt.

A dojnost je co? Dvojnost není "to".
Dvojnost je "příběh"?
A příběh není to?

Ano, dvojnost je příběh. A příběh je tohle tvářící se jako příběh. Neznamená to ale, že tohle je dvojnost. Nebo že příběh je pravdivý.

miroslav píše:

Veil píše: Je to nedvojnost. Nemá to vztah subjekt-objekt.

A dojnost je co? Dvojnost není "to".
Dvojnost je "příběh"?
A příběh není to?

Není to tak, že tu mluvíme o nějakých hlubinách, které nemají význam. Že možná popisuji něco, co je vlastně jedno, protože je to jakýsi základ, ze kterého vyvstává tenhle vesmír a je to takový hezký koncept, že všechno je jedno vědomí, ale ve skutečnosti je tu tenhle svět a s ním se musí něco dělat, jsou tu naše životy a rozhodnutí. Že je tu vědomí, které možná jsme a tenhle život je proto, abychom si to uvědomili.

NE. Nemluvím tu o nějakém vzdáleném konceptu, který lze nahlédnout v nejhlubší meditaci po 20 letech koukání do zdi. Mluvím tu o tomhle. Tohle co se zdánlivě děje. Tohle v tuto konkrétní vteřinu. Tohle je nepoznatelné všechno.

Pedriito píše:A tohle není poznání, ke kterému jsi došel? Od dítěte, co nemá páru až k tomuhle?

Jen ve snu. V tom příběhu. Ale je to jen příběh. Ve skutečnosti to není žádné poznání. Žádné pochopení. Je to naprosté nepochopení. Je to konec toho, kdo to potřeboval pochopit a jeho rozeznání jako to co se zdánlivě děje - jako vše ostatní. Když zmizí ten, kdo tohle chtěl pochopit, zůstává pouze tohle, jak to vždy bylo. Nikdy tu nikdo, kdo to chtěl pochopit, ve skutečnosti nebyl.

Veil píše:Tohle co se zdánlivě děje.

"To" se děje tak, jak se to děje.
Kde je v tom jaká zdánlivost nebo nezdánlivost. Kdo to takto posuzuje a proč? Není tady přece nikdo komu by se něco zdálo?

miroslav píše:"To" se děje tak, jak se to děje.
Kde je v tom jaká zdánlivost nebo nezdánlivost.

Právě proto, že se to nikomu nezdá, že není nikdo, kdo se dívá z očí, kdo to ovládá. Přesto se to zdánlivě děje, i když to není skutečné, podobně jako film, nebo jako sen. Navíc to nemá žádnou minulost, ani budoucnost, je to jen tohle. Je to jen pohyb, nikoli hmota. Nemá to naprosto žádný obsah, je to jen obraz, ve kterém nic není. Že je to skutečné, je jen příběh.

miroslav píše: Kdo to takto posuzuje a proč? Není tady přece nikdo komu by se něco zdálo?

Neposuzuje to nikdo. Mysl to nedokáže pochopit, protože vidí jen duálně. Nejjednodušší vysvětlení je, že je to úplné kouzlo. Nemá smysl o tom přemýšlet. Skutečně není nikdo, kdo si to uvědomuje. A přesto se tu ty slova objevují. Všechno se prostě jen zdánlivě děje samo od sebe.

Veil píše:

miroslav píše: Kdo to takto posuzuje a proč? Není tady přece nikdo komu by se něco zdálo?

Neposuzuje to nikdo. Mysl to nedokáže pochopit, protože vidí jen duálně. Nejjednodušší vysvětlení je, že je to úplné kouzlo. Nemá smysl o tom přemýšlet. Skutečně není nikdo, kdo si to uvědomuje. A přesto se tu ty slova objevují. Všechno se prostě jen zdánlivě děje samo od sebe.

Ano, je to poznání celku, to poznání je celé.

Veil píše: Skutečně není nikdo, kdo si to uvědomuje. A přesto se tu ty slova objevují. Všechno se prostě jen zdánlivě děje samo od sebe.

Nevím jak ty, ale já si uvědomuji.

miroslav píše:Nevím jak ty, ale já si uvědomuji.

To je právě ta iluze. "Já jsem" je iluze. "Já jsem" i "já si uvědomuji" je jen příběh.

Veil píše:

miroslav píše:Nevím jak ty, ale já si uvědomuji.

To je právě ta iluze. "Já jsem" je iluze. "Já jsem" i "já si uvědomuji" je jen příběh.

Ale uvědomění není iluze,

pokud je "eliminováno" uvědomování osoby, jeví se to sice že zde není žádné uvědomění,

ale ono zde je,

a to uvědomění Univerzálního Vědomí,

potom sice platí "že činnosti se dějí a skutky jsou konány" ale to vše je dílem UV včetně uvědomění které je zcela jiného charakteru nežli uvědomění osoby,

která sama o sobě je také jen uvědoměním se Vědomí v těle...



Pokud je zde něco jako iluze, tak pouze jen omezené dualitní uvědomění, prostě jen zúžené omezené uvědomění ega...


Takže to nikdy není a ani nemůže být, že by zde nikdo nebyl či si nikdo nic neuvědomoval,

je třeba být UV,

což je prostředník mezi egem s uvědoměním sebe a Vědomím, které nemá uvědomění sebe...

Veil píše:

miroslav píše: Kdo to takto posuzuje a proč? Není tady přece nikdo komu by se něco zdálo?

Neposuzuje to nikdo. Mysl to nedokáže pochopit, protože vidí jen duálně. Nejjednodušší vysvětlení je, že je to úplné kouzlo. Nemá smysl o tom přemýšlet. Skutečně není nikdo, kdo si to uvědomuje. A přesto se tu ty slova objevují. Všechno se prostě jen zdánlivě děje samo od sebe.

To je přece nesmysl,

žádný kouzlo, je to stejné jako probuzení do snu,

je zde uvědomění snu jako celku včetně snové osoby,

je tedy třeba si uvědomit UV a ne tvrdit že zde nikdo není a je to celý jen nějaký kouzlo plné záhad...


Když někdo nesprávným postupem nakope úroven UV do prdele, pak prostě není schopen to celé nahlédnout jako činnost Vědomí,

konkrétně tedy Šakti (Vědomí v pohybu)

Vostálník píše:Ale uvědomění není iluze,

pokud je "eliminováno" uvědomování osoby, jeví se to sice že zde není žádné uvědomění,

ale ono zde je,

a to uvědomění Univerzálního Vědomí,

potom sice platí "že činnosti se dějí a skutky jsou konány" ale to vše je dílem UV včetně uvědomění které je zcela jiného charakteru nežli uvědomění osoby,

která sama o sobě je také jen uvědoměním se Vědomí v těle...

Pokud je zde něco jako iluze, tak pouze jen omezené dualitní uvědomění, prostě jen zúžené omezené uvědomění ega...

Takže to nikdy není a ani nemůže být, že by zde nikdo nebyl či si nikdo nic neuvědomoval,

je třeba být UV,

což je prostředník mezi egem s uvědoměním sebe a Vědomím, které nemá uvědomění sebe...

To co píšeš je co vznikne, když někdo má záblesk tohohle, kdy je jen tohle, pak záblesk pomine, osoba se vrátí a začne to zpětně popisovat a dávat tomu smysl, jako by to zažila. Nemůže to vysvětlit jinak, než že tam nějak sebe nacpe, nějak tam ten subjekt musí vecpat, jako univerzální vědomí například. Všechno je to jen příběh. Tohle žádné uvědomění nepotřebuje. Univerzální vědomí je pohádka.

To co píšeš, je jak to vnímá mysl. Je to naprosto vymyšlený příběh.