Pedro píše:Jana píše:Pedro píše:Mluvil o Hadí síle, že když ji uvolníš v hlavě místo, Ona to pozvání přijíme...
Takže musíš, pokud to chceš, obrátit na to pozornost, ode všech myšlenek a pocitů...
O tom je meditace.
Když se vyprázdní hlava a nemáš v ní jedinou myšlenku, která by byla něčím skutečným, tak jsi na tom stejně jako Veil.
To zdaleka ne. Veil jen přijal nicotu, páč ničemu jinýmu nebyl schopen porozumět. Bylo to pro něj "vysvobození".
Žádné meditativní poznávání tomu nepředcházelo, jen lítání od jednoho k druhému. Nehledal vnitřně, jen po venku.
Kdyby hledal v souladu s venkem i vnitřkem, takhle by teď nemluvil.
Ty vidíš jen vyznění, ale přehlížíš příběh, o kterém ten Veil tak rád mluví,
jako o něčem, co nikdy nebylo... Takže já se Vostáníkovi nedivím,
že vás hází do jednoho pytle.
Nemůžu říct, že by to bylo jiné, než popisuje Veil. Je možné uvíznout v Moudrosti prázné mysli, která říká: "Nejsem nic", je možné uvíznout v extázi Lásky, která říká: "Jsem vším".
Jenže Veil poznává, jak je vidět, obojí:
Veil píše:Já nic nedělám. Záhada záhaduje záhady. Pes štěká lásku na kvičící svini. V překladu Láska Láskuje Lásku na Láskující Lásku. Ale všechny popisy i překlady jsou špatně. Ta ubohá báseň za to nemůže, že nemůže nic vyjádřit tak, jak to ve skutečnosti je.
Takže o uvíznutí na jednom břehu života nemůže být řeč.
A je možné uvíznout v iluzi oddělenosti, věřit, že jsme smrtelným tělem, že máme karmu, které se nelze zbavit, ego, bez kterého nejsme schopni přežít, že štěstí je něco, co je třeba si vybojovat, zasloužit, uchránit, že existuje nějaká cesta pro naše ego a když se nám ji podaří absolvovat, tak budeme osvíceni.
Jenže jakmile se objeví ono osvícení, tak v něm zmizí veškerá iluze a s ním i naše ego. Není tu nic, co by mohlo být osvíceno.
Kdo tedy asi tak může být tady osvícen?