Poradna zdarma

No vida, kdo by to do toho Miroslava řekl.

Když nikdo a nic neexistuje, kdo by co říkal, copak tu někdo něco říká? Ty snad vidíš nějaký slova, cítíš židli pod prdelí a na čočkách záři displeje? Nic z toho neexistuje, je to jen sen nikoho, kapišto?

Sen nikoho a vo ničem, jen zdánlivost, kterou nikdo nevnímá. Je jen tohle, samo sebe nevědomé, vědomí je jen sen, který není. Nechápu, že to někomu není jasný

A přitom je tohle tak krásné, dokonalé a šťastné.

Děkujuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu

Luck kdysi napsal:

"Děkuje samo sobě."

Řekla bych, že si z vás Pedro dělá pěknou prču

Ono ve skutečnosti není, kdo by si z koho dělal prču, ale prča to je.

Pedro píše:Když nikdo a nic neexistuje, kdo by co říkal, copak tu někdo něco říká? Ty snad vidíš nějaký slova, cítíš židli pod prdelí a na čočkách záři displeje? Nic z toho neexistuje, je to jen sen nikoho, kapišto?

Nikdo nevidí slova, jsou jen slova. Nikdo necítí židli, je jen cítění židle. Je jen záře displeje, ale nikdo to nevidí.

Dokud je tu někdo, kdo cítí sezení na židli, je tu hledání. Po čem je skutečně touženo, je ale jen sezení na židli.

Jana píše:Ono ve skutečnosti není, kdo by si z koho dělal prču, ale prča to je.

Veil píše:
Pedro píše:Když nikdo a nic neexistuje, kdo by co říkal, copak tu někdo něco říká? Ty snad vidíš nějaký slova, cítíš židli pod prdelí a na čočkách záři displeje? Nic z toho neexistuje, je to jen sen nikoho, kapišto?

Nikdo nevidí slova, jsou jen slova. Nikdo necítí židli, je jen cítění židle. Je jen záře displeje, ale nikdo to nevidí.

Veil píše:Dokud je tu někdo, kdo cítí sezení na židli, je tu hledání. Po čem je skutečně touženo, je ale jen sezení na židli.

Smějící se Buddha:

"Víš, někdy mám problém s tím, že vlastně všechno kolem mne... já jsem podvod, je to iluze, nejsem tu... nejsem nic. Ale v Tvé přítomnosti to velmi cítím... ", říká žák a dotkne se tak samé podstaty a svého absolutního středu, což vzbudí to, co vzbudí. Absolutní střed není smutek, ale radost... právě jak to vidíte a slyšíte.

Mooji mu říká: "Hlavně to neříkej svému šéfovi, že neexistuješ... nebo ti nedá výplatu."

Jana píše::D

A přitom je tohle tak krásné, dokonalé a šťastné.

Děkujuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu

To jsou jen tvoje iluzorní představy a pocity.
Je jenom tohle.

miroslav píše:
Jana píše::D

A přitom je tohle tak krásné, dokonalé a šťastné.

Děkujuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu

To jsou jen tvoje iluzorní představy a pocity.
Je jenom tohle.

Zeptáme se Veila, jestli je tohle dokonalé, krásné, šťastné, co Ty na to?

Veil píše:Nikdo nevidí slova, jsou jen slova. Nikdo necítí židli, je jen cítění židle. Je jen záře displeje, ale nikdo to nevidí.

Ani Jana. Nikdo ta slova nevidí, nepíše, ani na ně nereaguje.

Nemáš ty s tím já či individualitou nějaký problém, že se jí tak urputně vyhýbáš?
Ona ta zranění v dětství lidi pronásledují a definují někdy jejich celý život. Mnozí z nich se chytají duchovňáctví a ti pak produkují podobné nesmysly jako ty nebo Jana.
I individualita je přece tohle. Nebo je individualita ať skutečná nebo snová či co něco jiného než "tohle"??
Před čím se snažíš utéci?
Neboj se.
Ono tě to nesežere ani ti to nijak neublíží.
Je to to, tvoje milující - matka i životní partnerka...

Blbečku :-)

miroslav píše:Neboj se.

Tohle je moc dobrá rada, nebát se podívat do zdroje, kde pramení mysl, co za ní je.
Nebát se ztotožněný s myslí - jakožto ego - jít smrti vstříc.

Veil píše:Dokud je tu někdo, kdo cítí sezení na židli, je tu hledání. Po čem je skutečně touženo, je ale jen sezení na židli.

Tož nechť je tedy touženo aspoň po vyhřívaném masážním křesle.

Tazatel: Ahoj Sensei, slyšel jsem, že nejsi a že je to to pravé. Tak bych taky rád nebyl. Co s tím?

Kazatel: Čau Pedrosane, to je jednoduché, od rána do večera si opakuj, "nejsem".
A za pár dnů krásně nebudeš, jako já.

Tazatel po pár dnech: Juchů Sensei, už ani trochu nejsem! Včera mě žena praštila válečkem na nudle, páč si vyžadovala pozornosti a já ji řek, že neexistuje ani pozornost, ani ona, ani já. A hned bylo jasný, že je to jen praštění, ale nikdo kdo praštil, a kdo byl praštěný.

Kazatel: Výborně Pedrosane! To tě jen zdánlivým děním pohladilo tohle. Je jen tohle.

Tazatel: Ha, koukám Sensei, že máš nové masážní křeslo, můžu si ho vyzkoušet?

Kazatel: To víš, že jo Pedrosane, ve zdravém těle zdravý ruch. A netlačí pak tolik zadnice při vysedávávání u diskuzních fór.
Je jen sezení, jen masírování, jen fórování, ale žádný vlastník zadku.

Tazatel v křesle: Ó to je krásné hovění. A hnedle je tu zahájení toužení po křeslování.
A nejkrásnější je, že se to jen zdánlivě děje a nikde žádnej konzument.

Kazatel uznale srká čaj: Jj, celé zázračné tohle.

Pedrito, ono to zprázdnění vypadá v mysli nelogicky, i jako nemožné pro život. Ale v tichu srdce to nemá chybu. Tady to ochutnávání života, kdy nepotřebuješ řešit představy o své osobě, starosti s ní a o ní, máš k dispozici okamžitě.

Probuzení je vlastně dokonalá meditace, ze které nic neprobudí.

Máš zkušenost, že je možné meditovat při jakékoliv činnosti?

Poradna zdarma

Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení

Re: Téma osvícení