Poradna zdarma

Návštěvník píše:Že tím popírá fakta, která popisují duchovní Mistři - no proč ne, pokud chybí zájem obeznámit se s tím, jak to skutečně je

Oni toho mistři napovídají. Jen by mě zajímalo, jestli ti tohle náhodou nezní mnohem pravdiveji:

Veil píše:A zde se říká něco jiného. Zde se říká, že není nikdo, kdo by mohl něco pozorovat. Že to co je, přesně jak to je, už je úplné. Nepotřebuje to vůbec nic, aby to bylo úplné. Taky to nemá žádnou minulost a budoucnost a ani příčinu a následek.

Pro mne to byla zpráva, u které nebyly žádné pochybnosti, že by mohla být v něčem nepravdivá. Jako by to něco hluboko rozpoznalo a okamžitě začalo prikyvovat.

Návštěvník píše:Inu - teoretizování může zřejmě být zábavné ... nebo i riskantní - začne-li se člověk chovat jako vrah, protože aplikuje nedualitu na dualitu

Neslyšíš, co říkám. Tady není žádný člověk, který by měl svobodnou vůli se nějak chovat.

Veil píše:

Návštěvník píše:Že tím popírá fakta, která popisují duchovní Mistři - no proč ne, pokud chybí zájem obeznámit se s tím, jak to skutečně je

Oni toho mistři napovídají. Jen by mě zajímalo, jestli ti tohle náhodou nezní mnohem pravdiveji:

Veil píše:A zde se říká něco jiného. Zde se říká, že není nikdo, kdo by mohl něco pozorovat. Že to co je, přesně jak to je, už je úplné. Nepotřebuje to vůbec nic, aby to bylo úplné. Taky to nemá žádnou minulost a budoucnost a ani příčinu a následek.

Pro mne to byla zpráva, u které nebyly žádné pochybnosti, že by mohla být v něčem nepravdivá. Jako by to něco hluboko rozpoznalo a okamžitě začalo prikyvovat.

Návštěvník píše:Inu - teoretizování může zřejmě být zábavné ... nebo i riskantní - začne-li se člověk chovat jako vrah, protože aplikuje nedualitu na dualitu

Neslyšíš, co říkám. Tady není žádný člověk, který by měl svobodnou vůli se nějak chovat.

Bye bye

Tajemné absolutno:
"...Dnes začínám tam, kde jsem včera skončil. Jsem bez těla a obsah vědomí zmizel. Upínám se k prázdnotě, kam jinam? Ale pořád mám ještě obavu, co bude. Když zmizela osoba, přijde snad neosobnost? Nebo osobnost? Nevím, choulím se do ticha. Ticho je teď mým útočištěm, ale jsem ochoten přijmout všechno. Nořím se do ticha.
Zdá se mi, že jsem bez myšlenek, ale kupodivu si toho jsem vědom. Mám překročit ještě toto vědomí?
Vstupuji do prázdnoty, protože sám jsem prázdný. Nemám nic a taky nic nechci. Mám jen důvěru ve vyšší sílu, a tak se mi zdá, že ji dokonce začínám zajímat. Nevím, proč se mi to zdá. Chtěl bych jí spíše porozumět, ale to nejde. Náhle se znovu dostaví strach z neznáma. Rozhodl jsem se však, že neustoupím. Asi proto se mi najednou skoro ztratilo ego - skoro se ztratilo. Ono se totiž bojí, že zahyne. Musím najít odvahu a nevšímat si toho.
Jsem na pokraji neexistence. Skočím do ní? Asi ano..."
Ukázka z knihy 999 otázek a odpovědí na cestě Poznání

Člověk bere sebe za jakéhosi nehmotného ducha, který z určitého odstupu pozoruje vše, co se děje, který si to uvědomuje a ještě k tomu má tajné myšlenky, kdy o tom co se děje (či by se mohlo dít) sám pro sebe přemýšlí.

V jednu chvíli tu může být náhlé uvědomění, že ten prostor, ta mezera mezi tím co se děje a mnou, a to včetně mě samotného je iluze. Žádná taková mezera ani entita tu ve skutečnosti není. Je to jako změna v zaostření, kdy náhle do popředí vyvstane něco jiného. A to něco jiného je všechno. Náhle není nikdo, komu se věci dějí, ale je jen to, co se zdánlivě děje. Náhle není žádné oddělení. A to co se zdánlivě děje je kompletně vše jen jeden vjem. Je to spojení obrazů, chutí, doteků, zvuků a vůní do jednoho celku. Není to tak, že by zbylo nějaké vědomí, kterým vlastně jsem a které je vším. To je jen příběh. Je jen tohle. Vždycky to bylo jen tohle. Není žádné já.

Možná se ptáte, kdo si to tedy uvědomuje. A odpověď je nikdo. Je to vše jen co se děje. Ačkoli je to zvláštní, nemusí tu být nikdo, kdo by si to uvědomoval. Nedává to smysl? Lidské mysli to smysl nedává. Tohle prostě nemusí dávat smysl. Tohle je záhadné, nádherné, divoké a spontánní. Pro nikoho.

Další basník

Veil píše:
Možná se ptáte, kdo si to tedy uvědomuje. A odpověď je nikdo. Je to vše jen co se děje. Ačkoli je to zvláštní, nemusí tu být nikdo, kdo by si to uvědomoval. Nedává to smysl? Lidské mysli to smysl nedává. Tohle prostě nemusí dávat smysl. Tohle je záhadné, nádherné, divoké a spontánní. Pro nikoho.

Ano, díky. Je to nádherné, neuvěřitelné, šťastné, čerstvé, Boží.

Děkuju

Jana píše:
Ano, díky. Je to nádherné, neuvěřitelné, šťastné, čerstvé, Boží.

Není to prostě nádherné? Je tu údiv nad tím, jak nádherné to je. Jako kdyby srdce přetékalo tou nádherou. Je to nepopsatelné.

Veil píše:Člověk bere sebe za jakéhosi nehmotného ducha, který z určitého odstupu pozoruje vše, co se děje, který si to uvědomuje a ještě k tomu má tajné myšlenky, kdy o tom co se děje (či by se mohlo dít) sám pro sebe přemýšlí.

V jednu chvíli tu může být náhlé uvědomění, že ten prostor, ta mezera mezi tím co se děje a mnou, a to včetně mě samotného je iluze. Žádná taková mezera ani entita tu ve skutečnosti není. Je to jako změna v zaostření, kdy náhle do popředí vyvstane něco jiného. A to něco jiného je všechno. Náhle není nikdo, komu se věci dějí, ale je jen to, co se zdánlivě děje. Náhle není žádné oddělení. A to co se zdánlivě děje je kompletně vše jen jeden vjem. Je to spojení obrazů, chutí, doteků, zvuků a vůní do jednoho celku. Není to tak, že by zbylo nějaké vědomí, kterým vlastně jsem a které je vším. To je jen příběh. Je jen tohle. Vždycky to bylo jen tohle. Není žádné já.

Možná se ptáte, kdo si to tedy uvědomuje. A odpověď je nikdo. Je to vše jen co se děje. Ačkoli je to zvláštní, nemusí tu být nikdo, kdo by si to uvědomoval. Nedává to smysl? Lidské mysli to smysl nedává. Tohle prostě nemusí dávat smysl. Tohle je záhadné, nádherné, divoké a spontánní. Pro nikoho.

Tak jsem nad tím rozjímal a po stole mi začal lézt pavouk. Prostě si to normálně vykračuje kolem klávesnice. To si teda nepamatuju že by se mi stalo. Teda ne že bych měl arachnofobii, ale já rád moc pavouky nemam.

Si to asi nějak lakuješ narůžovo tvl. Kdybys tu nebyl, nebyl bych tu ani já a neštval by mě ten pavouk.

VOSTÁLNÍK píše:

Jana píše:

Veil píše:
Možná se ptáte, kdo si to tedy uvědomuje. A odpověď je nikdo. Je to vše jen co se děje. Ačkoli je to zvláštní, nemusí tu být nikdo, kdo by si to uvědomoval. Nedává to smysl? Lidské mysli to smysl nedává. Tohle prostě nemusí dávat smysl. Tohle je záhadné, nádherné, divoké a spontánní. Pro nikoho.

Ano, díky. Je to nádherné, neuvěřitelné, šťastné, čerstvé, Boží.

Děkuju

No to určitě ne, na takový pitomosti aby něco bylo nádherné potřebujete právě to uvědomění...

To jsem se právě snažil sdělit, že žádné uvědomění být nemusí. Protože uvědomění v sobě implikuje, že je na jedné straně to, co je uvědomováno a na straně druhé to, co si uvědomuje. Tak to ale není. Je jen tohle.

Zdeněk píše:Si to asi nějak lakuješ narůžovo tvl. Kdybys tu nebyl, nebyl bych tu ani já a neštval by mě ten pavouk.

To je také to, co celou dobu tvrdím. Není tu žádné já. Ne skutečné já. Je jen tohle.

Veil píše:

Zdeněk píše:Si to asi nějak lakuješ narůžovo tvl. Kdybys tu nebyl, nebyl bych tu ani já a neštval by mě ten pavouk.

To je také to, co celou dobu tvrdím. Není tu žádné já. Ne skutečné já. Je jen tohle.

Čili ono to tvrdí "Je jen tohle".

Neblázni, to je jen převlečený já...

Zdeněk píše:Neblázni, to je jen převlečený já...

Když přijmeš tu myšlenku, že tu není žádné já, i když to není tak jak to zrovna vidíš. Že ta duchovní literatura o nečem takovém skutečně hovoří a protože se na tom vzácně v zásadě shoduje tak tomu uvěříš. Pokud bys tedy tomu prohlášení uvěřil, což nemá samozřejmě žádný vliv a je to jen v rámci snu, proč bys říkal, že něco může být převlečený já? Ta hlavní myšlenka je přece jasná. Není žádné já, ačkoli se může zdát, že tu je skutečné já. Tak jaké převlečené já?

Veil píše:

Zdeněk píše:Neblázni, to je jen převlečený já...

Když přijmeš tu myšlenku, že tu není žádné já, i když to není tak jak to zrovna vidíš. Že ta duchovní literatura o nečem takovém skutečně hovoří a protože se na tom vzácně v zásadě shoduje tak tomu uvěříš. Pokud bys tedy tomu prohlášení uvěřil, což nemá samozřejmě žádný vliv a je to jen v rámci snu, proč bys říkal, že něco může být převlečený já? Ta hlavní myšlenka je přece jasná. Není žádné já, ačkoli se může zdát, že tu je skutečné já. Tak jaké převlečené já?

Myšlenek může být fůra. Když žádnou nepřitáhneš, jak bys v ní mohl věřit?

Zdeněk píše:Myšlenek může být fůra. Když žádnou nepřitáhneš, jak bys v ní mohl věřit?

Žádnou nepřitáhneš a v žádnou nemůžeš věřit, protože tu není žádné ty. Je jen to co se děje. Tohle.

Veil píše:

Zdeněk píše:Myšlenek může být fůra. Když žádnou nepřitáhneš, jak bys v ní mohl věřit?

Žádnou nepřitáhneš a v žádnou nemůžeš věřit, protože tu není žádné ty. Je jen to co se děje. Tohle.

Může to tak být. Ale nemůže to být tak, že by to nebyla myšlenka.

A když se nedrží, kde je to tvoje Tohle, "záhadné, nádherné, divoké a spontánní"?

VOSTÁLNÍK píše:
To nemusí ale na blábolení vo kráse a divokosti už bejt musí...

I to se snažím sdělit, že nemusí. Nemusí být na nic. Protože už teď není. A nikdy nebylo.

Zdeněk píše:Může to tak být. Ale nemůže to být tak, že by to nebyla myšlenka.

A když se nedrží, kde je to tvoje Tohle, "záhadné, nádherné, divoké a spontánní"?

S tou myšlenkou moc nevim, jak to myslíš. Tohle není myšlenka. Myšlenky jsou tohle.

Kde to je? Je to přece tohle! Je to všude a nikde.

S tou myšlenkou moc nevim, jak to myslíš

No prostě je to pocit, když ne přímo myšlenka, pocity prováděj hodnocení jaké co je,

vdyt je to totálně jedno jestli myšlenka či pocit,

oboje funguje pouze na uvědomění...