Veil píše:Jana píše:On neříká, že pro něj, na co to ukazuje, je bezpodmínečná láska?
On ale neříká, že on je tou láskou.
Ano, Veile.
Je to hodně zajímavé, že láska, která je tím vším, na co ukáže, na co se podívá, o sobě nikdy nemůže říct, že je láskou. Protože v tom, co je láskou, ta láska jako oddělenost mizí, je tím.
Přitom tohle Jsoucno, které je absolutně vším, Jim Newmana a Veila nevyjímaje, existuje, JE. Tím nejzazším krokem poznání skutečnosti je zjištění:
Já jsem Absolutno
Já jsem to, na co to ukazuje.
Není tady žádná oddělenost.
Ale když se díváš na lásku, ukazuješ na ni, uvědomuješ si ji naprosto dokonale beze zbytku, tak se tahle dvojnost pozorujícího a pozorovaného zhroutí.
Alexis to říká naprosto skvěle: "Když se tato bezpodmínečná láska projeví v lidské podobě, je to jako by se všechno zhroutilo do jednoty. Pocit, že je něco oddělené, se vytrácí a všechno je jednoduše tím, co je."
Vzhledem k tomu, že se tady objevilo i video nejen s tím, "co není", ale i s tím "co je", musím uznat, že její pohled se začíná jevit celistvý, Probuzený.
Ono to ostatně ani není možné fakticky trvat na poznání , že absolutně nic neexistuje, nic doopravdy není, ani já nejsem, neexistuji, a řešit při tom své přesvědčení, že existují mistři, kteří jsou podvodníky.
Tenhle pohled duality se v bezpodmínečné lásce hroutí do jednoty.
Takže díky, Veile, za Jima Newmana i za Alexis.
