Téma osvícení

[Návštěvník]

Unconditional Love - A Radical Embrace

[Návštěvník]

Unconditional Love - A Radical Embrace

Radikální přijetí bezpodmínečné lásky. Bezpodmínečná láska je nedefinovatelný termín, což je paradoxní, protože bezpodmínečnou lásku nelze skutečně definovat ani pochopit. Zdá se, že lidé rozumí pouze podmíněným věcem, a proto je bezpodmínečná láska, podobně jako neduálnost, nepochopitelná a nedefinovatelná.

Bezpodmínečná láska není něco, co lze objektivizovat nebo pochopit subjektivně, protože je bezmezná. Říkat, že je bezmezná, je vlastně jen pokusem o popis něčeho, co je ve své podstatě nedefinovatelné a neuchopitelné. Bezpodmínečná láska je všechno a nic zároveň. V tomto smyslu znamená slovo láska neoddělenost, což ukazuje, že oddělenost je jen iluze. Celistvost a bezmeznost se zdají být oddělené, ale ve skutečnosti oddělené nejsou.

Proto používá slovo láska, protože je to slovo, které může vyjádřit celistvost, svobodu a přijetí. Bezpodmínečná láska zahrnuje vše, je všeobjímající svobodou, která je nepochopitelná. Když se tato bezpodmínečná láska projeví v lidské podobě, je to jako by se všechno zhroutilo do jednoty. Pocit, že je něco oddělené, se vytrácí a všechno je jednoduše tím, co je.

Bezpodmínečná láska tedy není něco, co by se dalo koncepčně pochopit, ale spíše něco, co lze energeticky prožít, protože je nedefinovatelná, neomezená a zahrnuje všechny pocity, emoce, názory, hodnoty a přesvědčení, ale není jimi omezena. Je to všeobjímající svoboda, která je nepochopitelná slovy.

[Jana]

Unconditional Love - A Radical Embrace

Návštěvníku díky, skvělé.

[Veil]

Dokázat, že existuje sladkost cukru, nemůžeš někomu, dokud sám neochutná.

Je možné vycházet jen z toho, co sám můžeš poznávat jako skutečnost.

Myslíš, že TY můžeš vycházet jen z toho, co sama poznáváš. A vycházíš z nesmyslů a ty nesmysly do kola cykluješ, snažíš se mi odůvodnit proč říkáš nesmysly a odůvodňuješ to jen dalšími nesmysly. A když už nevíš jak dál, posíláš mi citace dalších nesmyslů, nebo se snažíš napadat co říkám já z pohledu tvých nesmyslů a tvého nepochopení. Jakmile ale dojde na činy, nesmysly co říkáš pro tebe najednou neplatí a klidně plácáš jak všechno je boží a přitom banuješ. To vysvětlit nedokážeš.

Když se podíváš na cokoliv, na kohokoliv, vidíš tvar, formu, která je prostorově omezená, nekonečná forma neexistuje.

Myslíš, když TY se podíváš na cokoliv/kohokoliv. Co vidím nebo nevidím já nemáš nejmenší tušení.

K poznání čím je ve skutečnosti to, co vidíš jako prostorově omezené, potřebuješ moudrost, která se nedívá z omezeného osobního pohledu skrz smyslové vnímání, ale poznává celek toho.

Přesně tak. Ty potřebuješ moudrost. A všechno co mi tu cpeš je tvoje poznání, o kterém si myslíš, že je to moudrost. A mě tvoje poznání vůbec nezajímá, protože s osvícením to nemá absolutně nic společného. Jsou to všechno jen nesmysly.

Proto, když se díváš na cokoliv a cokoliv si o tom myslíš

Myslíš, když TY se díváš na cokoliv a cokoliv si o tom myslíš. Co vidím nebo nevidím já a co myslím nebo nemyslím nemáš nejmenší tušení.

například, že je někdo podvodník, není to nic absolutně pravdivého, skutečného. A to, co není tou absolutní pravdou o tom, čím to je, při poznávání absolutní pravdy je možné pustit.

A proč to teda nepustíš? Proč místo toho opakuješ nesmysly a banuješ?

Jestliže se tady objevila skutečně tahle moudrost, díky které je jasno, že to, co poznáváme skrz smyslové vnímání a skrz mysl není nic, je tady otevřenost k poznání, čím to, co je, ve skutečnosti je.

No jo, zase poznání... Ta rána holí by pomohla víc.

Díky ní je ta nekonečnost a věčnost toho, na co se ukáže, čím to ve skutečnosti je, dokonale jasná.

No jo, je ti to jasné, protože čteš ptákoviny a vžíváš se do toho. Až ti to nebude jasné, tak se můžeme bavit.

K tomu, abys to mohl potvrdit je zapotřebí moudrost, díky které je možné ničím nepodmíněnou lásku ochutnat.

Nepodmíněná znamená bez podmínek a ty jich máš až příliš. Jinak bys nebanovala ty, co se ti nelíbí. S takovou láskou nechci mít nic do činění.

Jakmile je tady ulpění na nevědomosti, že pravdou je to, co si myslíme, že víme, že je například někdo lhář a podvodník, s tím, že něco takového nemůžeš mít Ty sám osobně rád, už tady není šance poznání ničím nepodmíněné lásky, kterou to je.

Tak proto tedy banuješ? Protože víš, že ti to někdo nežere i s navijákem? Sama se soudíš i vynášíš rozsudek. No dobře no.

Takže jestli máš zájem zjistit pravdu o mé časoprostorové neomezenosti, potřebuješ poznat nejprve sám sebe, kdo skutečně jsi, když si sám o sobě, o ničem a o nikom nic nemyslíš.

Vidíš? Jak můžeš plácat takové nesmysly? Pravda o tvé časoprostorové neomezenosti je jednoduchá. Prostě jsi časem i prostorem omezená. Že si myslíš, že nejsi je úplně jiná věc a je to jen oblbenost v tvojí hlavě. Proto trváš na tom, že já musím taky dosáhnout podobné oblbenosti, abych ti věřil. Nemusím. Pokud jsi neomezená časem a prostorem, musí to být neomezenost objektivní. Skutečná. Ne jen v hlavě. A protože ty skutečně neomezená nejsi, tak mi to nemůžeš dokázat. Je to naprosto jednoduché.

[Jana]

Prostě jsi časem i prostorem omezená.

Takže podle Tebe, Veile, nakonec na rozdíl od Tebe existuji? Sice existuji podle Tebe jen omezeně, ale existuji.

Jak si to vysvětluješ?

[Veil]

Prostě jsi časem i prostorem omezená.

Takže podle Tebe, Veile, nakonec na rozdíl od Tebe existuji? Sice existuji podle Tebe jen omezeně, ale existuji.

Jak si to vysvětluješ?

Jen ti ukazuji prakticky, že co říkáš není a nemůže být pravda.

[Jana]

Prostě jsi časem i prostorem omezená.

Takže podle Tebe, Veile, nakonec na rozdíl od Tebe existuji? Sice existuji podle Tebe jen omezeně, ale existuji.

Jak si to vysvětluješ?

Jen ti ukazuji prakticky, že co říkáš není a nemůže být pravda.

Můžeš zkusit naznačit, co podle Tebe pravda je?

Jak je to s tou naší existencí ?

Jsi? Jsem? Jsme? A jestli ano, jsme úplně, nebo jen omezeně?