ty spíše zajímá nechtěné (tedy negace) a chtěné (tedy nirvána),
takže nějaký to cyklování maj prostě u p.r.d.e.l.e...
A přitom cykluje kde co, Vesmír (vznik a zánik), galaxie, Země i Měsíc,
lidé i duchovnáci,
ale nejkrásněji cyklují pocitáři,
páč když rozum vobhajuje pocity obvykle se zacykluje sám do sebe...
Donedávna byla hvězdou cyklování láskos.e.r.k.a Jana,
která si představuje, že osvícený člověk nic nekritizuje,
takže jí zcela uniklo, jak ti pseudomistři neustále kritizují ego jako nějaký utrpení apd.
takže to dotáhla až na kritizování kritizování,
což je velká krása a láska zacyklovaného zblbnutí....
Ale když už pak dojde na kritiku toho jejího ega, tak to už se jí moc nelíbí,
to už pak cykluje další hovadinu, že už je tím čím je a čím být nemůže...
Ale Veil ji samozřejmě překonal,
ten v podstatě co napíše tak tím si sám sobě n.a.s.e.r.e. na vlastní hlavu,
jeho základní axiom že "vše je iluzorní" je základní zacyklování,
které popírá sebe samo a tím se hezky cykluje,
je to velká krása a velká láska,
ale je to asi hodnotné tak jako když kráva bučí bůůůůůůůůůůůůůůůůůůů,
či koza mečí mééééééééééééééééééééé,
takže si člověk s tímhle dobytkem moc nepopovídá...
Tvrzení že ostatní píšou pohádky je opět pohádka i o tom, co on sám tvrdí,
požadování důkazu je opět něco co sám nemůže podat,
argumentování "vším" je opět něco o čem nic neví , nebot ani on sám si vše neuvědomuje,
tudíž ani to jeho "vše" nemusí být nutně tím ničím....
A kritizování mistrů je jen kopírováním mistrů, kterým pak líže p.r.d.e.l...
No není ten život jednoduchý,
čím více se člověk snaží se něco znegovat,
tím více se zacyklovává a blbne a blbne
až nakonec se problbne do tý extáze
lásky a krásy...
A to je (pocitářská) nirvána !
