UNIVERZÁLNÍ ODPOVĚĎ NA VEŠKERÉ DUCHOVNÍ HLEDÁNÍ

[miroslav]

To jsem si myslel, je to zkrátka k ničemu.

Ty potřebuješ cestu, namlouvat si, že jsi tím, že jsi vědomím, pravým já, že jsi nesmrtelný, všeobjímající, atd. Jsou to všechno nesmysly.

Já nic takového nepotřebuju - ty snad ano?

[Veil]

Je to k ničemu když není žádné já,
Tak komu by to asi tak mohlo být k něčemu?

No přece nikomu. To je jednoduché jak facka.

Leda že by zde bylo tvé blbé já, tomu by to mohlo být dobře k sebevoblbovani,

Což je asi právě onen případ...

Právě že není. Protože není žádné já.

[Jana]

Jim Newman také říká: " je jen jsoucno", Jsoucno je filozofický termín. V běžném pojetí je jsoucno soubor rozmanitých jednotlivostí, které jsou různých forem, projevů a tvarů. Což jak jistě potvrdíš, v klasickém pojetí nemůže být vyjádřením jednoty všeho. Z běžného pohledu je to nesmysl, že ať se objeví cokoliv, že by to bylo stále tím jedním a tímtéž.

Jenže Jim Newman stejně jako všichni probuzení poznává, že forma je prázdná, jen se to tak jeví, ale není to nic, je to iluze, zdánlivost. Je to tak? Všechno co můžeš vnímat smyslovým vnímáním, všechno co si můžeš představit, se jen takhle jeví. Všechno to proměnlivé a pomíjivé není nic skutečného. To, co je skutečné, se nemění a je to pořád stejné, je to pořád jedním.

Když Jim Newman mluví o vědomí jako o záležitosti duality, odkazuje na běžnou zkušenost, kdy se zdá, že existuje subjekt (ten, kdo si je vědom) a objekt (to, čeho si je vědom). Toto je typické pro naši každodenní zkušenost, kdy se zdá, že jsme odděleni od světa kolem nás. Proto také říká: "A vědomí je také svým způsobem vzdálenost." Mluví o běžně pojatém vědomí.

Nicméně když mluvíme o “univerzálním vědomí” nebo “sat-čit-ánandě”, odkazujeme na stav, kde není žádné rozdělení mezi subjektem a objektem. V tomto stavu, vědomí (čit), bytí (sat) a blaženost (ánanda) jsou jedno a to samé, protože forma je prázdná. To znamená, že to, co “je” vědomé, není od vědomí jakkoliv odděleno.

Takže, když Jim Newman mluví o vědomí jako o záležitosti duality, nemluví o univerzálním vědomí sat-čit-ánandy. A naopak, když mluvíme o sat-čit-ánandě, odkazujeme na stav, kde není žádné rozdělení mezi subjektem a objektem.

[Pedriito]

Jaký je rozdíl mezi bytím a jsoucnem?

Bytí je JÁ a jsoucno je JSEM. Bytí je samo o sobě tichý a neuvědomělý a jsoucno dává nějaký pohyb a uvědomění.

Veil ti to vysvětlí Aniž by ani muk, on totiž neexistuje...

[Návštěvník]

Jaký je rozdíl mezi bytím a jsoucnem?

Bytí je JÁ a jsoucno je JSEM. Bytí je samo o sobě tichý a neuvědomělý a jsoucno dává nějaký pohyb a uvědomění.

Tady si dělá někdo z duchovna legraci.

[Pedriito]

Jaký je rozdíl mezi bytím a jsoucnem?

Bytí je JÁ a jsoucno je JSEM. Bytí je samo o sobě tichý a neuvědomělý a jsoucno dává nějaký pohyb a uvědomění.

Veil ti to vysvětlí Aniž by ani muk, on totiž neexistuje...

Jana ti to samozřejmě taky vysvětlí, ale už jsi na ní byla v prvotním vjemu "zlá",
takže to nebude milé, bezpodmínečné vysvětlení, pokud vůbec. Páč ji vidíš až do žaludku,
a to ona ráda nemá.

A láska bez podmínek, bez přívlastků, tiše proniká, papežem, prezidentem, ptáčkem, šnekem, ožralou v příkopu, pampeliškou, recidivistou, párem v milostné hře, umírajícím se šrapnelem v hrudi, svatebčany žasnoucími nad svým děťátkem, znásilněnými, vězněnými a bitými za prosté vlasy ve větru,
popravenými za názor na režim... Tím vším protéká, jako řeka... dávající živou vodu, byť často i v slzách deště, nad vyprahlými pouštěmi lidských srdcí..

[Návštěvník]

Nevím co je k smíchu na vysvětlení sousloví JÁ JSEM, dělám si srandu leda tak z veila.

To myslíš vážně?

Legrace je dobrá věc. Veselá mysl půl zdraví.

[Pedriito]

Už zbývaj jen dva favoriti.

Jak jinak.

Tak už nebudu rušit ve vašem cvrlikání.

Jaké? Já žádné neslyším. Ale docvaklo. Jj (...)

[Pedriito]

[Veil]

No on jen zametl svou existenci pod kobereček (zdánlivosti)... To je stejné, jako utýct do slov Mistrů,
jedno brdo, útěk před smrtelností.

Nikdo nemůže zamést svou existenci pod kobereček. Celé je to bouda, kámo.

Ale smrt nikdo neoblbne, život tu možnost dává, sebenablbení, a tím odblbení. Smrt už je mohem přísnější...

Ale tohle už je smrt.

Pošle frrrrr zpět, kdo nesnesl Ticho. Tedy, kdo nenechal pochovat vše (v tý osobní mysli).

Neříkej nesmysly.

To je ta hezká scéna v Malém Buddhovi.

[/quote]

Přesně na té scéně je vidět, jak si člověk nedokáže vyložit to není žádné já. Jak si musí vytvořit nepravé já, které tedy není a pak to pravé já, kterým ve skutečnosti je. A borec porazí nepravé já a pak sedí a usmívá se. No to je krásná ukázka jak nesmyslné to je. Není žádné já. Je jen všechno a nic zároveň. Není to konec nějakého nepravého já, po kterém zůstanete sedět a usmívat se. Svým způsobem je to konec nás všech, světa i vesmíru. Je to skutečný ničitel světů.

[Jana]

Jaký je rozdíl mezi bytím a jsoucnem?

Bytí je JÁ a jsoucno je JSEM. Bytí je samo o sobě tichý a neuvědomělý a jsoucno dává nějaký pohyb a uvědomění.

"Já jsem" z osobního pohledu je uvědomění osobního bytí, což pramení z iluze oddělenosti, z osobního já, krteré s Probuzením mizí a je jasné, že není skutečností, je jen iluzí.

V celistvém Poznání je "Já jsem" Božským absolutním Bytím, Jsoucnem, o kterém mluví Newman, pravým Já, které je Atmanem a je totožné s Brahmanem.

[Jana]

A láska bez podmínek, bez přívlastků, tiše proniká, papežem, prezidentem, ptáčkem, šnekem, ožralou v příkopu, pampeliškou, recidivistou, párem v milostné hře, umírajícím se šrapnelem v hrudi, svatebčany žasnoucími nad svým děťátkem, znásilněnými, vězněnými a bitými za prosté vlasy ve větru,
popravenými za názor na režim... Tím vším protéká, jako řeka... dávající živou vodu, byť často i v slzách deště, nad vyprahlými pouštěmi lidských srdcí..

Z osobního pohledu jsme smrtelným tělem a je tady připoutanost k osobnímu prožívání života a smrti. Proto je možné prožívat osobně všechna ta dramata, touhy, tragédie, strachy, děsy, hrůzy, utrpení, všechen ten děj, děsivost, pohyb.

Probuzení o tomhle osobním pohledu mluví jako o snu, máje, iluzi oddělenosti o zdánlivosti toho, o nevědomosti a nepoznávání, kým jsme.

V zajetí téhle nevědomosti řešíme války, politiky, druhé, snažíme se zachránit svět, udělat ho lepší, bojovat proti zlu, nebo alespoň na něj poukazovat, prožíváme utrpení jako skutečnou realitu.

Při probouzení se z nevědomosti a ztotožnění s iluzí se objevuje poznání, že není žádné osobní já. Jak o tom psala Paradox, žádné osobní já při introspekci nenašla, což je důležitý objev, který probouzí.

Ale může tady být s tímhle poznáním ještě zachycenost v mysli, kdy tady zůstává alespoň částečně připoutanost k osobnímu prožívání.

Není žádné já. Není pozice, ze které by se to dalo objektivně hodnotit. A samozřejmě je to krásné a děsivé a divoké... Ale to jsou jen slova, jen co se zdánlivě jeví.

Děsivost a divokost tady zůstává jen při nedokonalém uvědomění skutečnosti.

V úplném poznání jsme zcela osvobozeni od ztotožnění s osobním prožíváním. Je tady stále celistvé poznání čím tohle všechno je.

Klid a mír.... Sat-čit-ánanda.... "Protože co je, je současné „je“ a „není“, nelze to popsat. Ačkoli to, co je, nelze popsat, zdá se, že vyvstávají slova: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska."...Boží království

Mysl je jako drahokam, který láme bezbarvé světlo na spektrum barev. Různé barvy jsou ve skutečnosti pořád jen tím stejným bezbarvým světlem, ve kterém není nic, žádná barva, ale díky drahokamu se může prázdné světlo jevit jako plné barev. Díky mysli se čiré bezbarvé Jsoucno může jevit jako něco, co obsahuje množství rozmanitých skutečností.

[Pedriito]

Při probouzení se z nevědomosti a ztotožnění s iluzí se objevuje poznání, že není žádné osobní já. Jak o tom psala Paradox, žádné osobní já při introspekci nenašla, což je důležitý objev, který probouzí.

Nevím Jani, jak jsi přišla na to, že jsem dělala nějakou introspekci. A tlačíš tady lidem ještě k tomu do hlavy, že jsem žádné osobní já u toho nenašla. To bude asi tím, že tomu vůbec nerozumíš a nechápeš to. Ono to totiž najít nejde

Mě to postupně docvaklo a jinak to nikdy nebude - je to o neporozumění sdělení, jak co kdo míní.
I když jí člověk nerozporuje, tak to nepochopení způsobí, že ona to rozporovat bude.
To je tím že nevidí vyjádřenou ideu, ani pak důvod, proč na její reakce lidi reagují, jak reagují.
Jednoduché a smíření se s tím hodné. :-)

[Pedriito]

To je prostě vlastnost (možnost) tý "mysli", ten rozum, logika, to má nějak naučené, dle toho s tím ta pozornost v tom svobodném prostoru mysli operuje. Takhle je upozaďován ten cit, stává se to "jednostrané"... A když ta prvoplánově hýčkaná logika něčemu nerozumí, tak ne aby k tomu pozvala ten cit, ale na nepochopenou ideu, sdělení, navrší tu svoji.
PS. To nedělá jen Jana, to je v trochu jiných tónech spektra kolektivní záležitost. Ona to jede v tý pomyslný škále, co už dokonalost.
Lze si všimnout dokola opakování furt stejných slov. Tak to dělá i Veilík.
To je to, čemu se říká, "podvědomé sebeutvrzování".
:-)

[Jana]

Při probouzení se z nevědomosti a ztotožnění s iluzí se objevuje poznání, že není žádné osobní já. Jak o tom psala Paradox, žádné osobní já při introspekci nenašla, což je důležitý objev, který probouzí.

Nevím Jani, jak jsi přišla na to, že jsem dělala nějakou introspekci. A tlačíš tady lidem ještě k tomu do hlavy, že jsem žádné osobní já u toho nenašla. To bude asi tím, že tomu vůbec nerozumíš a nechápeš to. Ono to totiž najít nejde

Něco mi říká, že probuzení znamená stát se TÍM, ale čím? Když nevím co TO je? Když kouknu do sebe, tak se vše mění a ani sebe sama nejde poznat nebo snad chytit.

[.Petra]

Tak proto skuteční mistři dbají na vyváženost citu a rozumu.

Tazatel: Co je nejvyšší Skutečností?

E. Tomáš: Rovnováha mezi rozumem a láskou, Osvícení. (Krišnamurti)

[Jana]

Introspekce je to "kouknutí do sebe".



Introspekcí je možné dospět k poznání, o kterém mluví Probuzení.

[Jana]

Tak proto skuteční mistři dbají na vyváženost citu a rozumu.

Tazatel: Co je nejvyšší Skutečností?

E. Tomáš: Rovnováha mezi rozumem a láskou, Osvícení. (Krišnamurti)

Péťo, díky, že jsi sem dala citaci, můžeš sem k ní dát i odkaz, odkud ta citace je, aby bylo možné v případě zájmu vidět širší souvislost s tím, co je citováno?

Děkuji

[.Petra]

Lze si všimnout dokola opakování furt stejných slov. Tak to dělá i Veilík.
To je to, čemu se říká, "podvědomé sebeutvrzování".

Opakují pořád to samé. Přitom jak Nisargadatta, tak jeho guru od tohoto přežvykování odrazovali. Ve slovech se to opravdu najít nedá...

[Jana]

Tak proto skuteční mistři dbají na vyváženost citu a rozumu.

Tazatel: Co je nejvyšší Skutečností?

E. Tomáš: Rovnováha mezi rozumem a láskou, Osvícení. (Krišnamurti)

Troufám si tvrdit, že Eduard Tomáš i Krišnamurti nejspíš řekli, že nejvyšší Skutečnost je rovnováha mezi moudrostí a láskou, nikoliv rovnováha mezi rozumem a láskou, že je to tak?